Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Terapeutka - 15. kapitola

14.04.2012 (16:45) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2808×

Pohled Lily

„Lil, vstávej,“ zaslechla jsem někde u ucha.
„Cam, pro lásku boží, nech mě spát,“ zanaříkala jsem rozespale do polštáře a držela víčka pevně stisknutá. Jako většině spáčů, ani mně se většinou ráno vůbec nechtělo z vyhřáté postele a když už jsem byla z teplých peřin násilím vytažena, pohybovala jsem se rychlostí zraněného šneka.
Nic se nedělo a mě napadlo, že moje sestra možná uznala, že budit mě není ten nejlepší nápad a dala se na odchod. Se spokojeným výdechem jsem zavrtala hlavu hlouběji do polštáře. Vzápětí mi ale z těla sklouzla přikrývka tak prudce, že mi hned došlo, že určitě nespadla na zem, ale že ji ze mě někdo surově stáhnul.
Neochotně jsem se překulila na záda a nadzvedla se na loktech. Polootevřenýma očima jsem pátrala po narušiteli mého klidu.
Nebyla jím Cam, jak jsem se domnívala, ale Alice a držela moji přikrývku.
„Už je osm,“ oznámila mi.
Překvapeně jsem zamrkala a snažila se uspořádat asi milion myšlenek, které mi v ten okamžik prolétaly hlavou.
„To jsem prospala celý den?“ nechápala jsem.
„Osm ráno,“ opravila mě Alice.
Rozespale jsem si pěstmi protřela oči. „Tak proč mě budíš? Navíc takhle,“ zavrčela jsem nedůtklivě.
„Promiň, já jen, že by tě mohlo zajímat, co se děje v kuchyni.“ Spiklenecky na mě mrkla a očividně si nic nedělala z mé špatné nálady.
„Co se tam děje? Cam si sedla na horkou plotnu nebo co?“
„Jdi se podívat.“ Hodila po mně deku a vyšla z mého pokoje.
Chytila jsem ji a napadlo mě, že budu dál spát, ale té malé jasnovidce se povedlo nasadit mi brouka do hlavy. Potichu jsem vstala a bosky zamířila do kuchyně. Už ve dveřích pokoje jsem si uvědomila, že se odtamtud line známá vůně a zní domácké prskání těsta smažícího se na pánvi.
Palačinky, určila jsem okamžitě a vesele seběhla schody. V kuchyňských dveřích jsem se zastavila, jelikož se mi naskytl neobvyklý výjev: Jasper stál u plotny a vyléval na pánev těsto, zatímco Cam stála vedle něj s nastaveným talířkem, na kterém už bylo několik hotových palačinek. Ani jeden si mě nevšiml, Jasper se soustředil na vaření, moje sestřička na komandování.
„Počkej tak minutku, pak to můžeš obrátit,“ říkala právě a znalecký pohledem sledovala dění na pánvičce.
Jasper ji ale nevnímal, jelikož už registroval moji přítomnost. Otočil se na mě a usmál se na mě.
„Dobré ráno. Doufám, že máš hlad, jinak jsem ty palačinky dělal zbytečně.“
„Snad ´dělali´, ne? Beze mě bys neudělal ani to těsto, ty koumáku,“ ozvala se Camille dotčeně. Uchechtla jsem se, ale vzápětí si uvědomila jednu podstatnou věc: jsem stále ještě v pyžamu, s rozcuchanými vlasy a téměř usínám ve stoje.
„Jo, jasně, mám strašný hlad, jenom se musím převléct,“ přisvědčila jsem a rychlostí blesku se otočila na podpatku a vyřítila po schodech zpět do patra, kde jsem okamžitě zapadla do koupelny. Krátký pohled do zrcadla mi prozradil, že vypadám přesně jako člověk, který pořádně ponocoval, tancoval skoro až do rána a do postele se odpotácel omámený pusou na dobrou noc od někoho, do koho je zamilovaný až po uši.
Ranní hygiena, výběr oblečení a zkrocení vrabčího hnízda na hlavě – činnosti, které mi obvykle trvají nejméně půl hodinu – jsem musela stihnout za necelých deset minut.
Tentokrát už v kuchyni nebyla Cam, jenom Jasper, který zrovna na stůl aranžoval talíř s palačinkami.  
„Ani ve snu by mě nenapadlo, že umíš vařit,“ konstatovala jsem už ve dveřích.
„Vlastně měla Camille pravdu – sám bych neudělal ani to těsto,“ přiznal mi kajícně.
„Jednou mi kdosi řekl, že i snaha se počítá,“ usmála jsem se na něj a přistoupila ještě o kousek blíž. Měl na sobě tmavě modré tričko, pod kterým se mu rýsovaly svaly, a navíc úžasně voněl. Kdyby mě vzbudil on místo Alice, vůbec bych se nezlobila.
„Moudrý výrok.“ Pomalu se ke mně začal sklánět a mně se automaticky zběsile rozbušilo srdce, jako by mi snad chtělo vyskočit z hrudníku. Vytáhla jsem se na špičky a hlavou mi problesklo, že jsem nějaká nedočkavá.
Rty se mu roztáhly do pobaveného úsměvu a v očích se mu zablesklo. Jenom okrajově jsem vnímala, že mi jednou rukou vytáhl z vlasů gumičku a rozpustil mi je. Mnohem podstatnější bylo, že mě vzápětí políbil a já přestala definitivně vnímat všechno kolem.   
Nevím, jak dlouho jsme tam stáli v těsném objetí a líbali se, ale přestali jsme až, když nás vyrušil Emmettův hluboký hlas.
„Sem raději nechoď, toto není nic pro dětské oči,“ oznamoval právě Cam a znělo to, jako by se dusil smíchem.
Okamžitě jsme se od sebe odtáhli, což mi nebylo zrovna po srsti, ale touha hodit něčím po Emmovi byla příliš silná. Byla jsem ale ráda, že ani Jasper nedokáže vraždit pohledem, přece jen jsem na něj zas tak naštvaná nebyla.
„Omluv mě na vteřinku,“ zašeptal mi do ucha Jazz a poté se upíří rychlostí vyřítil za Emmettem. Ten se dal na útěk a oba dva mi zmizeli z očí, ale ne z doslechu.
„To bych do tebe teda neřekl, brácho,“ slyšela jsem halekat Emmetta za běhu. Odpovědí mu bylo hněvivé zavrčení, které ale nebylo myšleno ani zdaleka tak vážně, jak to znělo.   
S úsměvem jsem zasedla ke stolu a zakousla se do palačinky.        

Vyskočila jsem na další obrubník a vydala se po něm podél cesty. Nepouštěla jsem se Jasperovy ruky. Ne proto, že bych se bála, že spadnu, ale jednoduše se mi nechtělo pouštět se jej. Zaregistrovala jsem několik nevěřícných pohledů kolemjdoucích žen a dívek. Mně se taky nechtělo uvěřit, že se teď procházím městem po boku jednoho z nejúchvatnějších lidí na světě, ne-li nejúchvatnějšího.
Cítila jsem na sobě pohled jeho zlatavých očí a málem se zalykala štěstím. Všichni byli z našeho vztahu nadšení, obzvláště Emmett, který mi tvrdil, že ještě neviděl Jazze šťastnějšího a uvolněnějšího.
„Konečně s ním je sranda. Byl to hrozný suchar,“ řekl mi před několika dny.  
„Kolik máme ještě času?“ zeptala jsem se jej a na konci dalšího obrubníku seskočila. Legrační na tom bylo, že i když jsem díky tomu byla o skoro deset centimetrů vyšší, pořád ještě se mi nepodařilo smazat ten výškový rozdíl mezi námi.
Na druhou stranu se mi to ale líbilo. Byl to úžasný pocit, muset se postavit na špičky pokaždé, když jsem jej chtěla políbit. Byla jsem menší než on a o to lépe mi bylo stulené v jeho náruči na měkké sedačce v kině nebo doma u televize spolu s Cam.
„Ještě deset minut,“ odpověděl mi a lehce si mě přitáhl k sobě. Spokojeně jsem jej objala a ignorovala nestydatě civící chodce.
Políbil mě do vlasů. „Mimochodem, na tenhle víkend jsem něco naplánoval,“ oznámil mi tajemně.
„Super, Cam bude nadšená,“ usmála jsem se.
„To teda bude,“ brouknul spokojeně, ale mě se nezdál tón, jakým to řekl.
Tázavě jsem vzhlédla. „Co mi uniká?“
„Nebuď tak zvědavá, přece se nechceš připravit o překvapení.“
„Nemám ráda překvapení. Nechceš mi alespoň trošku napovědět?“ zaprosila jsem.
„Ne-e,“ protáhnul škádlivě.  
„Prosím, jenom trošičku.“
S úsměvem zavrtěl hlavou. „Nevyzvídej, já ti nic neprozradím.“
Zklamaně jsem si povzdechla. „Jsi hrozný.“
Uchechtl se, ale vzápětí zvážněl. Opatrně vzal můj obličej do dlaní a zvedl jej tak, abych se mu dívala do očí. „Slibuju, že tohle překvapení se ti bude moc líbit. Jsem o tom přesvědčený.“
„Dobře,“ souhlasila jsem a připadala si jako chycená v jeho zlatém pohledu. Byla jsem jako hadrová panenka, kdyby se na mě takhle díval a řekl mi, ať vyskočím z okna, asi bych měla problémy přesvědčit sebe samu, ať to nedělám.
Usmál se a lehce mě políbil na rty. Ochotně jsem mu polibek opětovala a usmyslela si, že kašlu na práci. Já chci být s ním, ne jenom o poledních přestávkách a večerech! Proč je tak těžké na něj jenom přestat myslet?  
Tentokrát jsme se od sebe odtáhli po delší době než obvykle a i náš polibek byl o poznání vášnivější. Jeho oči už nebyly zlaté, ale temné jako noc.
„Měli bychom jít,“ nadhodil a já přikývla. Jednou rukou mě objal kolem pasu a já se k němu spokojeně přitiskla. Sice jsem musela nepřirozeně natahovat krok, ale mně to nevadilo. Hlavně, že jsem byla u něj.
Všimla jsem si, jak na nás lidé teď už nepokrytě zírají. To nevědí, že se při líbání používá i jazyk? Chvíli jsem dokonce měla chuť zeptat se na to tříčlenné skupinky holek, která nás provázely pohledy a očividně si představovaly, že jsou na mém místě. Pak jsem si ale uvědomila, jak by se asi tvářily, a roztřásla se smíchy.
Jasper se na mě překvapeně podíval (jeho oči už zase byly jako tekuté zlato) a očividně byl rád, že mám tak dobrou náladu. „Co se děje?“
„Nic, jenom jsem šťastná,“ usmála jsem se na něj.

Tak co, jak se vám líbí zamilovaný páreček Jasper / Lily? A Cam - narušitelka? Užívejte si idylky, dokud můžete, v příští kapitolce bude menší drama. :-D  

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Terapeutka - 15. kapitola: