Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Terapeutka - 13. kapitola

07.04.2012 (18:15) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2797×

Paloukem se rozezněla jemná klavírní skladba a i ten téměř neslyšný hovor, který až doteď vedli šeptem nějací svatebčané, v tom okamžiku utichl. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se jedná o klasický svatební pochod, ale Edward sedící za piánem jej zahrál po svém a vyvracel tím pravidlo říkající, že kopie nikdy nepředčí originál.
Stejně jak ostatní i já se otočila od Carlislea a Garretta stojících vepředu směrem, odkud měla přijít nevěsta.
Svatba se pochopitelně konala venku, jak si to přáli oba snoubenci a jako kněz jim bohatě stačil Carlisle. Musela jsem uznat, že to mělo své kouzlo, taky to stál spoustu zařizování. Už jenom odklidit z mýtiny všechny kamínky, polámané větvičky a další předměty, které by mohly kazit dojem, trvalo neskutečně dlouho.
Celkový výsledek byl ale skvostný. Vzhledem k tomu, že byla celá mýtina porostlá lučním kvítím, vzduch jím voněl a několik slunečních paprsků si dokonce našlo cestu skrze husté větve stromů.
Vepředu pochopitelně stál Carlisle s Garrettem, všech dvacet svatebčanů sedělo na bílých židličkách a všichni netrpělivě očekávali, až ta sláva začne.
Když se Edward sedící za piánem dostal asi do čtvrtiny skladby, z lesa se jako víla vynořila Tanya spolu s Eleazerem – dva svědci.
Kráčeli s tou zvláštní elegancí a lehkostí, jaké byli schopni jenom upíři. On na sobě měl šedavý smoking, ona krásné fialové šaty po kolena, které lichotily její postavě. Nezadaná mužská část naší sešlosti si to zjevně také myslela, protože jejich pohledy ji provázely až do okamžiku, než přešla na své místo a obdařila všechny širokým úsměvem. Eleazar se postavil za Garretta a po očku pokukoval po Carmen, která seděla v přední řadě a v prostých lehkých žlutých šatech zářila jako sluníčko.
Poté jim ale už nikdo nevěnoval pozornost, jelikož na scénu už přicházela hlavní účinkující zavěšená do Jaspera.
Kate byla ve svatebních šatech nádherná – rovné blonďaté vlasy měla vyčesané do složitého drdolu zpevněného několika třpytivými sponkami, které se třpytily stejně jako její kůže, kdykoli na ni dopadlo sluneční světlo. Její svatební šaty mi přišly v ten okamžik ještě úžasnější, než když jsem ji v nich viděla poprvé. I když to nepotřeboval, Tanya ji profesionálně nalíčila, takže si vedle ní musela každá upírka připadat jako strašák do zelí.
I když jsem se zařekla, že se budu soustředit výhradně na ni, pohled mi svévolně sklouznul i na Jaspera, který ji vedl k jejímu nastávajícímu. Že jsem to neměla dělat, mi bylo jasné, sotva jsem se na něj podívala a na okamžik zapomněla, jak se vlastně dýchá.
Zjevně jsem byla zaujatá, ale mě přišel ze všech upírů účastnících se té svatby nejhezčí. I přes to, že měl (později jsem se dozvěděla, že to nebylo dobrovolné) nagelované vlasy a krk i čelist posetou jizvami, já jsem z něj dokázala odtrhnout pohled až, když Katinu ruku obřadně vložil do Garrettovy mohutné dlaně a urychleně se posadil na svou židli.
Poté ale už Carlisle začal s obřadními řečmi. Bedlivě jsem poslouchala a tak trochu mě píchlo u srdce, když jsem si vzpomněla, jak málo scházelo před nějakou dobou k tomu, abych tam teď stála já.
Pohled mi při tom sklouzl na Johna sedícího sedm židlí ode mě. Nikoho si s sebou nepřivedl a asi to bylo dobře, protože jeho doprovodu by se asi nelíbilo, jak zaujatě sleduje poslední nezadanou upírku z Denali. Koukal takhle po jiných, i v době, kdy byl se mnou?  
Když se přešlo k hlavní části, tak trochu jsem znejistěla. Byla jsem si jistá, že Garett z toho nevycouvá, ale Kate jsem neznala tak dobře, abych mohla říct, že sebou na poslední chvíli necukne. Přece jen, byla zvyklá na úplně jiný životní styl, bylo možné, že by mohla zpanikařit a utéct od toho všeho.  
Spadl mi kámen ze srdce, když jsem slyšela její jasné: „Ano.“
„Ano,“ přisvědčil Garrett, sotva byl na řadě se svou částí slibu a v očích mu hravě zajiskřilo, když se podíval na Kate.
Následovaly prstýnky a samozřejmě polibek. Carlisle ani nestihl doříct: „Můžeš políbit nevěstu.“ a Garrett se už sklonil ke Kate a přitáhl si ji k sobě. Ti dva se líbali, jako by to měl být jejich poslední polibek před koncem světa a odtáhli se po sobě, až když je někdo (já osobně jsem si byla téměř jistá, že to byl Emmett) netaktně přerušil otráveným „ehm, ehm“.
Sotva se od sebe novomanželé odtrhli, byl to pro všechny povel, aby vyskočili na nohy a rychle se k nim hnali ve snaze být první z řady gratulantů.
Já jsem raději počkala, až nával pomine a šla poblahopřát jako jedna z posledních. Nevymýšlela jsem žádná originální přání, použila jsem běžné a možná trochu otřepané fráze, ale doufala jsem, že vědí, popřípadě teprve poznají, jak moc jim to přeju.
A poté už se svatba zvrhla v oslavu. Byla jsem na Kate trochu nazlobená, když mi hodila kytici přímo do klína (na rozdíl od jiných vdavekchtivých upírek, mě házení kytice nějak nezajímalo a zůstala jsem proto sedět). Byla jsem si více než jistá, že to nebyla náhoda, jak se mě o tom snažila později přesvědčit, ale pečlivě naplánovaný tah. Emmett začal řvát smíchy, když viděl, jak jsem během několika vteřin zrudla jako pivoňka a dívala se na kytici, jako by mi ji na hlavu hodil mimozemšťan z UFA letícího kolem.
Cítila jsem proto škodolibé uspokojení, když dostal přímo do obličeje načechraným, sněhově bílým podvazkem. Samotného jej to překvapilo, protože Garrett vyhrnul Kate sukni asi do půli stehen a začal ten kus látky zuby pomalu stahovat. Z ničeho nic ale podvazek vyletěl, jako by byl vystřelený z praku a ani upíří reflexy nezabránily tomu, aby nenašel svůj cíl – Emmetovu hlavu.    
„Promiň, Emme, nechtěně jsem ho překousl,“ omlouval se mu vzápětí Garrett, ale z jeho hlasu nezněla žádná lítost. Nejspíše jsem nebyla jediná, kdo podezříval Emmetta z přerušení jejich romantické chvilky.
I když to bylo absolutně zbytečné, na oslavě byl i svatební dort. Byla to několika patrová bílá nádhera, ze které se mi sbíhaly sliny, a to jsem ji jenom viděla. Daleko horší bylo, když jej rozkrojili a k nosu se mi donesla ta sladká vůně. Já, Cam, Nessie, Jake a Jason jsme ale byli jediní, kterým to tak připadalo. Upíří osazenstvo vesměs krčilo nosy, tudíž se žádné krmení nekonalo a rozkrájené nejvyšší patro putovalo na talířcích přímo do našich rukou. Sice se strhla menší tahanice o marcipánové figurky novomanželů, ale to šlo mimo mě, protože já jsem (velmi rozumně) kapitulovala se slovy: Moudřejší ustoupí.      
„Bože, to je úžasné,“ zahuhlal Jacob hned po prvním soustu k Esmé, která tu nádheru pekla a teď se tvářila velmi potěšeně, že nám chutná. Já na tom byla podobně, ale na rozdíl od měničů jsem se snažila jíst slušně, což ale bylo opravdu těžké. Kdo něco tak dobrého neochutnal, nikdy nepochopí, proč jsem si v ten okamžik myslela, že by mi za to stál i inzulínový šok.      
Díky několika kilometrům propojených kabelů se z reproduktorů umě skrytých po celém okolí začala zanedlouho linout hudba. Automaticky jsme se rozestoupili a udělali tak místo novomanželskému páru, který se přemístil na provizorní taneční parket a začal předvádět něco, co mě skoro donutilo poníženě se otočit a odejít. Bylo mi jasné, že já při tanci takhle vypadat nemůžu, ani kdybych se rozkrájela. Na upíří eleganci a noblesu jsem jednoduše neměla, o vzhledu ani nemluvě. Lidé by mě určitě považovali za krásnou, ale vedle upírek jsem byla nic.
Postupně se k nim připojovaly i další páry a já si prohlížela především šaty ostatních. Sama jsem na sobě měla světle zelené šaty po kolena ušité z nějaké jemné, lehké látky. Na krku si mi pohupoval řetízek z poutě a kdykoli jsem pohnula pravou rukou, ozvalo se jemné cinkání několika tenkých stříbrných náramků. S vlasy mi pomohla Kate, přemluvila mě, abych si je nežehlila, a po chvíli dohadování jsem si stáhla vlasy do culíku na stranu a moje nová kamarádka mi do nich velmi pečlivě smývatelnou barvou udělala několik rudých pramínků.
„Smím prosit?“ ozvalo se vedle mě tak nečekaně, až ve mně hrklo. Otočila jsem se směrem za známým hlasem.
„Určitě,“ usmála jsem se a nechala se odvést na parket. Garrett se na mě povzbudivě zazubil - zjevně poznal, že na parketě jsem nesvá – a položil mi ruce kolem pasu. Varovně jsem se na něj podívala, aby mu bylo jasné, že pokud mě nechá v nějaké šílené otočce spadnout na zadek, šeredně si to odskáče.
„Ale no tak, přece mě znáš.“
„No právě,“ ušklíbla jsem se a skoro ani nepostřehla, že už jsme začali tančit. Zjevně jsem jej ale neznala zas až tak dobře – netušila jsem, jak dobrý tanečník je. Nemusela jsem nad tím, co dělám, uvažovat, bez problémů mě vedl a vířili jsme na parketě stejně plynule a ladně jako ostatní páry. Bylo to jako zázračný lék pro mé pošramocené sebevědomí.
„Garrette, Lily tady není jenom pro tebe,“ ozvalo se za mými zády lehce pobaveně. „Myslíš, že bych si ji mohl na chvíli vypůjčit?“
Garrett se na Jazze zazubil a bez nějakých dalších řečí mě mu předal. Trochu váhavě jsme zaujali taneční postoj a začali se pohybovat do rytmu ploužáku. Tentokrát jsem se snažila celou kapacitou mozku soustředit na tanec a moje odvážné plány, ve kterých jsem si s ním měla promluvit, byly ty tam.
„Mluvila se mnou Alice,“ promluvil po chvíli nesmělého ticha Jasper.
„Se mnou zase Rosalie,“ hlesla jsem téměř neslyšně a v krku naráz měla jako na Sahaře.
„Nevím, co přesně ti řekla a ani to nechci slyšet, protože bych ti sám rád vysvětlil, proč jsem se choval, jak jsem se choval.“
„Tak mluv,“ vybídla jsem jej s pohledem zabodnutým na límeček jeho košile. Do obličeje jsem se mu neodvažovala podívat, i když se z nějakého odlehlého koutku mé mysli neustále ozýval hlas podobný mému vlastnímu, který na mě naléhal, ať seberu odvahu a přestanu se chovat jako vyplašené kuře.
„Je mi neskutečně líto, jak jsem se choval. Zlobím se sám na sebe, že jsem ti nevěřil a naopak až moc spoléhal na svůj dar. Občas zapomínám, že ani tenhle šestý smysl není neomylný,“ začal a já na okamžik vypadla z rytmu: on se mi omlouvá? Znamená to, že je mu líto, jak mě odmítnul? Mohla bych u něj teda mít alespoň nepatrnou šanci? Nebo mi to říká jenom ze slušnosti? Aby mě ujistil, že proti mně nic nemá, ale prostě ke mně necítí to samé, co já k němu?
„Nedávalo mi to smysl. Proč bych to měl být zrovna já? Proč to jsem já, Lil?“ zeptal se mě a já se konečně odvážila vzhlédnout. Díval se mi do tváře s lehce nechápavým pohledem, jako by v mém výrazu hledal odpověď na svoji otázku.
„Proč bys to neměl být ty? Musí mít i takovéhle věci důvod? Nestačí, že to prostě tak je?“
„Jenom se to snažím pochopit. Nechce se mi tomu věřit.“
„Já ale žádný dar nemám. Jenom mi řekni, jak to cítíš ty,“ pobídla jsem jej tiše a předem už kolem sebe stavěla ochrannou stěnu, která by měla jeho slova ode mě držet dost daleko tak dlouho, abych si mohla užít oslavu a ani ji nikomu nezkazila.
„Mě hlavně neskutečně mrzí, že jsem se choval jako idiot. Přál bych si, abych ti už tehdy po pouti mohl říct, že jsem si ten den užil hlavně proto, že jsem mohl být s tebou a poznat tě. Netuším, jak jsi to udělala a nejspíš to ani ty sama nevíš, ale během chvíle se mi dostala pod kůži. Nemohl jsem tě vyhnat z hlavy, i když jsem se přesvědčoval, že patříš k Johnovi,“ vychrlil ze sebe skoro jedním dechem, ani na chvíli ze mě nespouštěl oči a pozorně sledoval mou reakci.
Hudba dohrála a my se zastavili. Stále jsme ale stáli naproti sobě, on čekal, co udělám nebo řeknu a já nedokázala uvěřit svému štěstí. Na chvíli jsem uvažovala, jestli to není jenom sen a já se za chvíli neprobudím a zklamaně si nepřetáhnu deku přes hlavu, nazlobená sama na sebe, že jsem se v té nejlepší části probudila.
„Můžu mít ještě jeden tanec?“ zeptal se mě, když jsem ze sebe několik vteřin nedokázala vydat ani hlásku, jenom se na něj dívala a na tváři se mi rýsoval jemný úsměv.
„Můžeš jich mít, kolik chceš.“  

Samozřejmě vás opět prosím o komentáře  současně odpovídám na dotaz, který byl už u předminulé kapitoly. Ne, celá povídka nebude pouze z pohledu Lily, v příštím díle se můžete těšit na náhled do Jasperovy hlavy. ;-)

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Terapeutka - 13. kapitola: