Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenká hranice - 3. kapitola

17.07.2013 (18:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3944×

3. kapitola

Holly měla oči na vrch hlavy. Musela jsem jí vyprávět každý, i když absolutně nepodstatný detail. Všechno jsem musela několikrát zopakovat, aby si Holly mohla vytvořit dostatečně přesný obrázek o dané situaci. A když jsem zmínila, že se tam připletl bezdomovec, teda zloděj, teda Edward, měla jsem v tom trochu zmatek, rozplývala se nad jeho galancí. Prý je jako princ na bílém koni, který mě přijel zachránit. S touto definicí jsem rozhodně nesouhlasila.

„Je to nejspíš nějaký kapsář. Kdybys viděla ten jeho mobil… extra třída.“
„Třeba na něj dlouho šetřil,“ bránila ho Holly vehementně. Zasmála jsem se.
„Viděla jsi, jak vypadal. Ten by na něj musel šetřit opravdu hodně dlouho.“
„Tak ho našel no,“ odsekla.

Kamarádka byla vždycky taková dobrá duše, která brání slabší, pokud jim bylo nespravedlivě ubližováno a zjevně to byl i Edwardův případ.

Já byla rozhodnutá se tím do konce dovolené nezabývat. Nešťastný incident s opilcem jsem hodila za hlavu, stejně tak potenciálního zachránce, který byl prostě jen osobou, kterou jsem náhodou potkala a už ji víckrát neuvidím.

Vzhledem k tomu, že se náš dovolenkový čas značně zkrátil, chtěla jsem si užít několika posledních dní relaxace, válení se a hlavně nepřemýšlení.

#####

„Už se těším na Aarona,“ řekla Holly a otočila ke mně obličej z části zakrytý velkými slunečními brýlemi. „Nečekala bych, že mi bude tak brzo chybět.“ Já jsem byla opačného názoru. Oni dva se od sebe téměř nehnuli. „Myslím, že je to dobré znamení. Vezmu si ho.“

Překvapením jsem zvedla obočí. „Měla jsi snad v plánu něco jiného?“
„Člověk nikdy neví. Občas mě přepadnou pochybnosti. Jsem přece ještě tak mladá, co když na mě někde čeká někdo jiný… ten pravý,“ dodala po chvilce.
„Aaron je ten pravý. Tím jsem si jistá. Milujete se jako nikdo koho znám. Udělal by pro tebe všechno.“
„Já vím. On je úžasný, jenže… všichni ho mají tak rádi. Naši ho přímo milujou, snad i víc než mě,“ přiznala.
„Dostáváš se do pozdní puberty a žárlíš na lásku rodičů nebo bys radši vzdorovala a brala si ho i přes zákaz?“ zasmála jsem se.
„Je to blbost, uznávám.“
„Naprostá. Uvidíš, že spolu budete šťastní a spokojení jako do teď, jediná změna budou prstýnky a tvoje příjmení.“
„Budu Holly Newmannová,“ zasnila se.
„Přesně tak, bude z tebe vdaná paní.“
„Slečna se mi líbila víc,“ nakrčila nos a znovu otočila svou tvář ke slunci, které stálo vysoko na obloze.

„Nemůžeš mít všechno.“
„Hmm,“ zahučela.

Poslouchala jsem šumění vln a říkala si, že mi už dlouho nebylo takhle skvěle. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala. Bohužel čas byl můj nepřítel a tento ráj na zemi jsem měla brzy opustit. Mohla jsem se těšit tak akorát na svou práci, vězně a každodenní rutinu, které jsem se až překvapivě rychle byla schopná vzdát. Zkrátka pohůdka, pohodička.

„Asi ti domluvím rande,“ řekla najednou Holly a přerušila tak proud mých pohodových myšlenek. Kdybych něco jedla nebo pila, zaručeně by mi zaskočilo.
„Cože?!“
„Přeci nepůjdeš na mou svatbu bez doprovodu. Pořád jsem si říkala, že si pořádnýho chlapa najdeš sama, ale evidentně jsem se pletla. Potřebuješ zkrátka postrčit, to není nic špatného, každému se to může stát,“ povídala.
„Já nepotřebuju nikam strkat. Pokud bych chtěla, jak ty říkáš pořádnýho chlapa, tak bych si ho našla sama, nejsem neschopná,“ ohradila jsem se.
„Neříkám, že jsi nechospná, jen… hele, děláš v baráku plným chlapů a ještě sis nikoho nenabrnkla.“ Vyvalila jsem oči. Ta holka se musela zbláznit. Asi přemíra slunce, jinak to není možný.
„Mám si snad začít s nějakým vězněm?“ Už jsem, když jsem o tom přemýšlela, to byla pitomost, ale když jsem to řekla nahlas, stala se z toho kolosální kravina.
„Ale ne,“ řekla Holly tónem, jako bych byla hloupá husa, které se musí všechno polopatě vysvětlit. „Jasně, že jsem nemyslela vězně, ale třeba nějakého fešného kolegu. Určitě tam máte slušný výběr, všichni musí být krásně namakaní,“ zasnila se. Dloubla jsem do ní. „Jasně, promiň. Musím teda vzít věci do svých rukou a zajistit ti adekvátní doprovod na svou svatbu a třeba i na cestu životem.“
„Pff,“ odfrkla jsem si. „To zní jak z červený knihovny nebo pitomý telenovely.“
„Nicméně je to tak. Já mám Aarona, teď musíme někoho najít tobě.“ Viděla jsem, jak jí to v hlavě začíná šrotovat a vybírá z Aaronových i svých přátel toho nejlepšího kandidáta.

Podobou situací jsme si prošly na střední škole. Nemohla jsem přece jít sama na maturitní ples, to by byla společenská sebevražda, takže mi Holly dohodila Petera Gibbse. Celé to byla trapná záležitost a oběma se nám ulevilo, když jsem o půlnoci řekla, že už asi půjdu domů. Holly to myslela dobře. Holly myslela všechno dobře, ovšem ne vždy přinesly její dobré úmysly kýžený výsledek.

„Jednoho, jenom jednoho a slibuju, že když se ti nebude líbit, už to nebudu víckrát zkoušet. Chtěla bych jen, aby sis můj velký den taky užila.“
„Ale, zlato, já si ho užiju i bez vynuceného doprovodu.“ Holly byla taková máma starostlivá.
„Zkusíme to,“ trvala na svém. „Jsem si jistá, že nebudeš litovat,“ mrkla na mě.

Já se obávala naprostého opaku. Ne, že by Holly neměla dobrý vkus, to spíš naopak, ale nikdo, kdo se líbil jí, nějak nedokázal zaujmout mě a to nemluvím o fyzické stránce, tak problémy nebyly, spíš chování, činy a tak podobně. Zkrátka jsme byly každá jiná a to se projevovalo i v tomto směru.

Budu to muset risknout. Bude to takový malý svatební předdar ode mě. Co bych pro Holly neudělala.

„Dobrá,“ souhlasila jsem váhavě.
„Paráda, Hank by se ti mohl líbit, nebo možná Makr…“ uvažovala a já už začala litovat své dobroty.

#####

Malý večírek na rozloučenou, který pořádal hotel, se ukázal jako docela příjemná záležitost. Hudba, tanec, dobré jídlo a pití. Sledovala jsem, jak místní taneční soubor vrtí boky a uvažovala, jestli bych něco takového taky dokázala. Kdyby mi to nebylo hloupé, rozesmála bych se nahlas, protože jsem si sama sebe v něčem tak upnutém a s boky jako vrtulí nedokázala představit. Musela jsem ale jejich um obdivovat.

K mému zděšení se po vystoupení vmísili mezi hosty, aby je naučili pár základních tanečních kroků. Neváhala jsem a dala se na ústup. Všimla jsem si, jak Holly ulovila vysokého snědého tanečníka a předem litovala Aarona, kterého jistě bude nutit použít několik variací ve svatebním tanci. Živě jsem viděla Aarona s tanečním nadáním dubového špalku, jak přešlapuje v divokých rytmech samby a podobných vrtivých tanců. Vyprskla jsem nahlas. Naštěstí si mě nikdo nevšímal.

Zamířila jsem na terasu. Cestou jsem z baru uloupila skleničku bílého vína, abych si to trochu zpříjemnila.

Svezla jsem se do hlubokého vypolstrovaného křesla, nohy stočila pod sebe a usrkla se sklenice. Nechala jsem si víno pobíhat po jazyku, dívala se na moře a poslouchala hudbu, která tady zněla trochu tlumeněji.

„Nemáte ráda tanec?“
„Není to nic, v čem bych vynikala,“ odpověděla jsem automatiky a teprve pak jsem se podívala, kdo je tak zvědavý.

Obočí mi vyjelo vzhůru.

„Vy jste snad všude,“ řekla jsem a našpulila rty. Bezdomovec lomeno zloděj Edward seděl ve vedlejším křesle a tvářil se, jako by na takových místech sedával odjakživa.
„Mohlo by se to zdát, ale není to tak.“
„Tohle místo je jen pro hosty hotelu,“ upozornila jsem ho a očkem pozorovala, jestli k nám náhodou nemíří někdo z personálu, aby ho vyvedl ven.
„Z čeho usuzujete, že nejsem hostem hotelu?“
„Ale prosím vás, lidi jako vy znám až moc dobře.“
„Lidi jako já?“ Rty měl roztažené v mírném pobaveném úsměvu.
„Přesně tak,“ přikývla jsem rázně.
„Asi mi to nevysvětlíte, že?“ Zamítavě jsem zavrtěla hlavou. Nepovažovala jsem za důležité, aby zrovna on věděl, že dělám ve věznici.

Chvíli jsme mlčeli. Nevěděla jsem, co bych mu měla vykládat a jemu taky zřejmě došla slova. Z hotelu se ozýval smích a cinkání skleniček.

Na terasu vyběhla dívka, které jsem si párkrát všimla u bazénu, následovaná svým přítelem. Chytila ho za ruku a on ji k sobě okamžitě přitáhl a políbil víc než vášnivě. Odvrátila jsem oči, měla jsem pocit, jako bych je pozorovala při něčem velmi intimním. Když se slečna zahihňala, znovu jsem na ně zaměřila svou pohled. Vpíjeli se do sebe očima a mně bylo jasné na co při tom myslí. Pak se znovu políbili a nakonec zmizeli ve směru pláže.

„Ještě zítra budou mít všude písek.“
„Prosím?“ Nechápala jsem, o čem mluví.
„Šli spolu na pláž, kde se budou milovat, což se může zdát jako romantika, ale věřte mi, že byste to nechtěl zažít.“ On byl ten poslední člověk, se kterým bych se chtěla bavit o sexu.
„Vám může být jedno, co bych chtěla nebo nechtěla zažít a vaše zkušenosti mě opravdu nezajímají.“
„To je škoda, protože bych se o ně rád podělil.“ Všimla jsem si záblesku v jeho očích. On mi tu snad nabízí, že spolu půjdeme dělat to, co ti dva!
„Nechytil jste úpal?“
Lehce pokrčil rameny. „Zkusit se má všechno.“
„Když myslíte.“
„To vím,“ opáčil. Pak si sáhl do kapsy a vyndal tu svou super vymakanou hračku.

Chvíli jsem sledovala, jak přejíždí prstem po displeji. Kterýpak turista asi odjel bez svého telefonu?

„Hezký telefon,“ neodpustila jsem si poznámku.
„Jsem s ním spokojený.“
„To věřím, obzvlášť když jste ho získal tak snadno.“

Podíval se na mě s otázkou v očích.

„Přede mnou si nemusíte na nic hrát. Chápu, že se k majetku dá dostat různými způsoby.“
„Je vidět, že v tom máte jasno,“ zazubil se. Nelíbilo se mi, jak je klidný a ještě ke všemu veselý. Právě jsem ho nařkla z krádeže a on si z toho nedělá ani to nejmenší. Nemá snad strach, že bych ho mohla jít udat?

„Jak říkáte, jsou různé způsoby,“ řekl a přerušil tak moje přemýšlení. „Rád jsem vás poznal, slečno Swanová,“ mrkl na mě.

Vykulenýma očima jsem sledovala, jak se zvedá z křesla a bez jediného dalšího pohledu odchází.

S menším zpožděním, ale přece. :-)

Příště se už vrátíme do Bellina normálního života.

Díky za všechny komentáře. ;-) 

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice - 3. kapitola: