Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenká hranice - 21. kapitola

11.12.2013 (07:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3820×

21. kapitola

Seděla jsem u okna a koukala na ulici. Pršelo. Počasí přesně kopírovalo mou uřvanou náladu.

Byla jsem bezdomovec a sama. Znovu mi vhrkly slzy do očí. Co jsem komu udělala? Za co mě kdo trestá?

Hlasitě jsem vzlykla.

Připadala jsem si tak osamělá, tak zbytečná.

Ano, já se s ním rozešla, ale copak jsem ho mohla ohrožovat?

Malinkatá část mé mysli, ta sobecká, mi nadávala. Je poloupír, hojí se rychle…

To sice ano, ale určitě se i poloupír dá nějak zničit. Vždyť i upíry dokázala Buffy zabít. S poloupírem to musí být hračka.

Zabořila jsem nos do polštáře a nechala ho vsakovat mé slzy. Měla jsem na sobě Edwardovy trenky a tričko, ve kterých jsem u něj spala. Nechala jsem se obklopovat jeho vůní a se zavřenýma očima vytvářela iluzi o tom, že je vedle mě a nic se nestalo. Byla to chabá náhražka, ale v tu chvíli jsem byla ráda aspoň za ni.

Když Morris zazvonil u Alex doma a předával mi tašky s mými věcmi, bylo to jako znovu se s Edwardem rozejít. Dokud byly mé věci v Edwardově bytě, nepřipadalo mi to tak definitivní. S taškami nabral náš rozchod reálných obrysů, a stal se nevratitelným.

Povzdychla jsem si a zhluboka se nadechla.

Jak jen mi chyběl. Nejhorší na tom bylo, že i přesto, jak jsem mu ublížila svým lhaním o důvodu toho všeho i tím, že jsem byla tak neopatrná a nechala to zajít tak daleko, zachoval se tak velkoryse, že mi nechal Morrise i auto. Edward byl šlechetnější než většina lidí, které jsem znala.

Morris se na mě díval dost vyděšeně, když mi tu novinu oznámil a já se tam rozbrečela bezhlesným pláčem. Chudák nevěděl, co dělat. Rukou mě neohrabaně poplácal po rameni a řekl, že to bude dobrý.

Nevyvracela jsem mu to, ale věděla jsem, že tohle jen tak dobrý nebude. Možná časem, za několik let… mám krásné vyhlídky.

Bylo nutné najít si bydlení. Alex mi sice řekla, že u ní mohu zůstat, jak dlouho budu chtít, ale určitě by s Davidem měli taky rádi nějaké to soukromí. Bydlet se švagrovou není žádné terno.

Napadlo mě, že bych si mohla zkusit pronajmout svůj starý byt, jestli už není obsazený. Tu čtvrť jsem znala jako své boty, stejně jako sousedy v domě. Hledání bytu bude prvním krokem k novému životu, který, ale nebude stát za nic. Nejspíš.

V práci to bylo maličko lepší. Musela jsem uvažovat nad jinými věcmi, než je můj zpackaný život, tudíž se stalo asi jen dvakrát, že do mě musela Marge šťouchnout, abych se probrala ze zamyšlení.

Překvapením bylo, když se Danny vrátil mezi ostatní. Chyběly důkazy i svědci. Ramiréz si nic nepamatoval. Vyšetřování pokračovalo dál, ale nikdo nevěřil tomu, že by se mohlo objevit něco nového. Všichni si Dannyho měřili podezíravými pohledy. Já jsem byla ráda, že ho zase vidím. Jeho přátelská tvář byla to, co mi tu hodně dlouho chybělo. V jeho vinnu jsem nevěřila, Danny byl neškodný, prostě si ho někdo vybral jako snadnou oběť, ani bych se nedivila, kdyby to byl Potter, který si ho měřil pohrdavým pohledem nebo Arnie, který se šklebil a přitom se drbal na vystouplém břiše. Ale nebyla jsem tu od toho, abych vynášela soudy.

Samozřejmě to s jeho návratem nebylo jen tak. Byl kontrolován častěji než ostatní, dozor nad ním byl zvýšený. Nesměl u sebe mít žádné osobní věci a měl omezené návštěvy. Ale pořád to bylo lepší než být na samotce.

„Slečno Swanová,“ oslovil mě, když jsem ho vyzvala, aby ke mně přistoupil, „víte… jasně že to víte, vždyť tu pracujete,“ koktal.
„O co jde Danny?“
„Napadlo mě, že když nemůžu mít návštěvy, myslíte, že bych mohl poslat dopis? On by si ho tady brácha vyzvedl. Byli jsme domluvený, že se tady tenhle čtvrtek zastaví. Určitě se o mě už bojí. Dlouho jsem se mu nevozval, tak abych mu řek, že jsem v pohodě. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli je to možný a jestli bych vás mohl poprosit, abyste mu to předala. Vám jediný věřím,“ vysvětloval.

Podívala jsem se po Marge, která mi dnes poslední den dělala dozor. Odpoledne mě čekaly zkoušky, které mě měly osvobodit. Nic proti kolegyni, ale stále jsem si připadala trochu méněcenná.

„Jeden dopis, Froddere,“ řekla Marge přísně.
„Děkuju. A… donesla byste mu ho?“ podíval se na mě pohledem smutného štěněte.
„To nebude problém. Předám mu ho. Tady máš papír a propisku a sedni si támhle,“ ukázala jsem na místo stranou ostatních. Jedno z bezpečnostních opatření. I tužka se dá použít jako zbraň.
„Díky, jste nejlepší,“ usmál se a odběhl ke stolu.

„Chudák kluk,“ řekla jsem, když jsem viděla jeho nadšení.
„Zase takovej chudák to nebude, když je tu s náma,“ upozornila mě Marge.
„Jedno uklouznutí. Myslím, že už se poučil, na rozdíl od tamtěch,“ hlavou jsem kývla k našemu osazenstvu.
„Já vím, že ho máš ráda, ale…“
„Nezapomínej, žádné sbližování,“ pronesla jsem vážným hlasem a zvedla při tom varovně ukazovák.
„Hodná holka.“

Danny nám přinesl napsaný dopis a vložil ho do obálky, na kterou napsal jméno svého bratra. Uložila jsem dopis do přihrádky a slíbila mu, že se bezpečně dostane do bratrových rukou. Danny vypadal spokojeně. Vrátil se k ostatním a prostě jen koukal do protější zdi.

#####

Zkoušky jsem nakonec zvládla bez problémů. Nějaké silové cvičení, trénink postřehu a sebeobrany. Partnera jsem složila během několika krátkých chvil. Kdo ví, proč mi to tak nešlo i tenkrát.

Získala jsem zpátky svou pracovní nezávislost a sebevědomí.

Šourala jsem se z práce. Čekalo mě prázdné odpoledne. Měla jsem si vymyslet nějaký plán nebo aktivitu, která by mi zabránila v přemýšlení. Pozdě.

Jenže…

„Holly!“ vykřikla jsem, když jsem na parkovišti uviděla kamarádku. Rozběhla jsem se jí naproti, stejně jako ona mně. Padly jsme si do náruče.

V návalu všech těch událostí jsem úplně zapomněla, že se má Holly vrátit z líbánek.

„Kdy jsi přijela?“ zeptala jsem se.
„Už včera, a když jsi nepřišla, musela jsem za tebou.“
„Promiň, úplně mi to vypadlo,“ kála jsem se a nepouštěla ji z náruče.
„To nevadí, teď si to vynahradíme. Jedeme do nějakýho baru a všechno probereme,“ zazubila se na mě. „Doufám, že jsi tu autem, protože mě tu Aaron vysadil a jel na nějakou posvatební pitku s kamarády, nebo jak to říkal.“ Kamarádka protočila oči.
„Manželka ho pustila?“
„Manželka si sama chtěla užít. Má to naposledy, pak přitáhnu otěže,“ vyhrožovala.

Očima jsem našla černé auto s Morrisem opírajícím se o dveře.

„Tak pojedem,“ popadla jsem Holly pod paží a vedla ji k Morrisovi.
„Bello?“ řekla nechápavě a zatahala mě za ruku.

To už jsme zastavily před autem.

„Holly, tohle je Morris. Morrisi, moje přítelkyně Holly Newmannová.“
„Těší mě madam,“ řekl Morris a kývnul hlavou.
„Ehm… mě taky.“

Morris nám otevřel dveře. Nasoukaly jsme se na zadní sedačky a čekaly, až vyjedeme. Věděla jsem, že má Holly pusu plnou otázek, ale mlčela. Nejspíš chtěla počkat, až budeme samy. Interiér auta si však prohlížela víc než zvědavě. Bála jsem se, aby si neukroutila hlavu. Ale rozuměla jsem jí. Byla to prostě pořádná kára.

Nechaly jsme se odvést do jedné příjemné restaurace, kam jsme spolu často chodily. Morrise jsem poslala pryč s tím, že mu zavolám, až budu chtít odvést.

„Povídej a hned,“ vyhrkla nedočkavě Holly sotva nás hosteska usadila u stolu a podala nám jídelní lístky.
„Jak ses měla na líbánkách?“ škádlila jsem ji, protože jsem věděla, že to je to poslední o čem chce mluvit.
„Kdo je Morris, kdes vzala takový auto? Co se tu vlastně stalo, když jsem tu nebyla?“ vychrlila ze sebe jedním dechem.
„Trochu moc otázek,“ zamručela jsem. Nechtělo se mi jí to vykládat. Za prvé se bude rozčilovat a za druhé to všechno vyvolá nechtěné vzpomínky.

„Morris i auto jsou…. Edwardovi.“ Jeho jméno jsem řekla tiše. Zabolelo mě v hrudi. Stiskla jsem zuby, abych tomu zase nepodlehla.
„Dobře, takže ti Edward najal řidiče a koupil auto?“
„Tak nějak. Morris je hlavně bodyguard.“
„Bodyguard?“ vykřikla, až se po nás od okolních stolů ohlédli.
„Měla jsem takovou malou nehodu,“ snažila jsem se jí zaobaleně říct, že mě někdo zmlátil.

Pokud jsem doufala, že to bude Holly stačit, mýlila jsem se. Ne, tak naivní jsem být nemohla. Musela jsem jí vylíčit celý příběh. Nechala se přerušit jen servírkou, která si přišla pro objednávku a zticha taky byla, když kousala, jinak z ní padala jedna otázka za druhou, protože jsem byla poněkud skoupá na slovo.

„Abych to shrnula, oni tě zmlátili, pak se něco stalo s Edwardovým autem a ty ses s ním rozešla, protože ho nechceš ohrožovat? Je to tak správně?“
„Jo, přesně takhle to je.
„To je ale pěkná blbost.“
„No dovol,“ ohradila jsem se dotčeně.
„Nedovolím. Řekla jsi Edwardovi, proč ses s ním rozešla?“ Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem jí říct důvod, který jsem uvedla, tak jsem to raději víc nekomentovala. „To jsem si mohla myslet. Myslíš, že by to připustil?“
„Ne, nepřipustil. Proto jsem to udělala,“ řekla jsem příkřejším tónem.
„Promiň, že to tak říkám, ale ji blbá,“ otitulovala mě kamarádka.

Nadechovala jsem se k reakci, ale nedovolila mi ani otevřít pusu.

„Je to tak, promiň, ale prostě je. Copak nevíš, že by se o sebe Edward dokázal postarat? Pořídil by si taky takového Morrise a bylo by to v pohodě. Myslíš si snad, že v jeho postavení se mu to ještě nikdy nestalo. Na světě je spousta závistivců, kteří by za jeho majetek dali nevím co,“ rozparádila se Holly a divoce při řeči rozkládala rukama.

„Jenže tohle je jiné,“ namítla jsem chabě.
„Houby. Měla by ses nad sebou zamyslet, Bello,“ řekla a pokývala hlavou jako učitelka kárající neposedného žáčka. „Takže chceš slyšet, jak jsem se měla na líbánkách?“ změnila najednou téma.

Když jsem dorazila k Alex, hučelo mi v hlavě. Holly mi vyprávěla snad o každé minutě, kterou s Aaronem prožili, a ne o všech bych musela vědět, ovšem kamarádce to nevadilo. Shrnuto v kostce, měla se naprosto báječně, manželství je úžasné a vřele mi ho doporučuje.

Já se ale nevdám. Nemám za koho. Nikoho už nebudu milovat jako Edwarda. On je jediný.

Stále jsem si nemohla připustit, že jsem jednala hloupě. Přece jsem to udělala z lásky. Chtěla jsem ho chránit. To se snad počítá nebo ne?

Edward by mě určitě chápal. I on se staral o mé bezpečí, říkala jsem si, ale sama tomu nevěřila. Edward byl samostatný muž. Byl hrdý a nenechal by se ode mě ochraňovat. Proto se to taky nesmí nikdy dozvědět. Bude si myslet, že jsem to udělala kvůli tomu pooupírství a basta.

#####

Čekala jsem v návštěvní místnosti na Dannyho bratra. Oliver Frodder. Byla jsem na něj zvědavá. Danny ho zjevně obdivoval a vzhlížel k němu.

Mávla na mě kontrola u vchodu. Byl tu.

První, čeho jsem si na něm všimla, byla jeho výška. Danny nebyl žádný mrňous, ale byl určitě minimálně o hlavu menší. Měl delší černé vlasy, tmavé pichlavé oči. Nepůsobil na mě zrovna sympaticky.

Po vnějším průzkumu jsem došla k závěru, že si nejsou vůbec podobní. Ale Danny nikdy nemluvil o tom, že by byli pokrevní bratři.

„Pan Frodder?“ oslovila jsem ho. Podíval se na mě a koutek úst se mu nepatrně pozvedl vzhůru. Nebylo to právě veselé gesto.
„Kde je Danny?“ zeptal se. Jeho hlas mi způsobil mrazení na zádech.
„Váš bratr měl menší problém, byly mu zakázány návštěvy, nejspíš vám to všechno vysvětluje tady v dopise. Požádal mě, abych vám ho předala.“

Vzal si ode mě obálku, ale nespouštěl ze mě pohled.

„Zase na něj něco ušili,“ rozčílil se. „Tady se na něj pořád házej nějaký levárny.“ Při zvuku jeho hlasu jsem se otřásla. Přišel mi povědomý, ale nedokázala jsem ho zařadit. Ale je to hloupost, kde bych se mohla setkat s Dannyho bratrem.
„Nebojte se, viníka hledáme,“ pokusila jsem se ho uklidnit.
„To doufám. Máte v tom tady pěknej bordel.“ S těmi slovy se otočil a odešel.

Ještě chvíli jsem se za ním dívala. Neměla jsem z něho dobrý pocit. Možná proto, možná kvůli něčemu jinému jsem zašla za Louem.

„Mohl bys mi zjistit něco o Oliveru Frodderovi? Studuje na nějaké univerzitě nejspíš na západě států, je to bratr Dannyho Froddera.“
„Proč to?“
„Nevím. Mohl bys to pro mě udělat?“
„Ale jo, že jsi to ty,“ mrknul na mě.

Poděkovala jsem a šla jsem si po své práci.

Prostě pocit no.

Další kapitola na světě. Nevím, jak teď budu přidávat kapitoly. Mám rozepsanou vánoční povídku a ráda bych ji stihla dopsat co nejdřív, takže TH půjde na chvíli stranou. Budu se snažit, ale nevím, jak to půjde. :-)

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice - 21. kapitola: