Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tenká hranice - 10. kapitola

24.09.2013 (21:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3627×

10. kapitola

„Zlatíčko, co kdybys chvíli seděla tady na své dečce, a já ti zatím připravím hamání?“ zkoušela jsem to na Miu, kterou jsem jako zodpovědná teta dostala na starosti. Už jsem ji párkrát hlídala a pokaždé si nějak poradila, ale tentokrát jsem toho měla nad hlavu.

Nevím, jestli to bylo mnou, protože jsem stále částečně byla hlavou v oblacích nebo byla Mia prostě jen nějaká extra živá. Pořád se mi motala pod nohama, vyžadovala si mou pozornost a nedovolila mi ani jít připravit přesnídávku, kterou měla dostat ke svačině. Zkoušela jsem ji všemožně zabavit, ale jakmile jsem se trochu vzdálila, už mě hledala pohledem a nakonec mě následovala.

Ani tentokrát se mi ji nepodařilo udržet na jednom místě. Přemýšlela jsem, jak to udělat. Nakonec jsem ji s povzdechem vzala do náruče a zamířila s ní do kuchyně. Jednou rukou se bude lahvička otevírat špatně, ale nedá se nic dělat.

Z ledničky jsem vyndala ten meruňkový blaf a v duchu malou politovala.

Někdo zaťukal.

Nerozhodně jsem se podívala na skleničku na lince, na Miu ve svých rukou a směrem ke dveřím. Určitě to bude Jerry. Došel mu cukr, máslo nebo mléko.

Rozrazila jsem dveře a překvapeně zírala na Edwarda. Několikrát jsem zamrkala. Pak mi zatrnulo v útrobách při vzpomínce na ten sladký polibek, který mi dal, když jsme se v sobotu loučili.

Ze snění mě brzy vytrhlo dítě v mé náruči, které se začalo vrtět.

„Já… ahoj,“ řekla jsem.
„Zdravím,“ usmál se. „Neměl bych něco vědět?“ díval se na Miu.
„Vadí to?“ zkoušela jsem ho.
„Děti jsou fajn. Jak se jmenuje?“ Natáhl k Mie ruku a pohladil ji prstem po tvářičce. Malá po jeho ukazováku chňapla a sevřela ho ve svých malých prstících.
„To je Mia… moje neteř.“

Zazubil se.

„Takže jsem prošel testem?“
„Dá se to tak říct. Pojď dál, zrovna ji čeká svačina.“

Edward za mnou šel do kuchyně. Když viděl, jak bojuju, natáhl se ke mně a malou mi uzmul. Mohl vzít skleničku s přesnídávkou a otevřít ji, ale vzal si Miu. To mu rozhodně přidávalo body k dobru. Chtěl mi pomoct, ale udělal to tak, že mi nedokazoval tu úžasnou sílu, kterou mají jen muži, ale ukázal, že je muž, který zvládne i dítě a nejen mužskou práci.

„Díky.“

Sklenička se s mlasknutím otevřela. Vylovila jsem lžičku a chystala se nakrmit divou zvěř.

Edward si sedl na pohovku s Miou na klíně a já ji mohla krmit. Byl to roztomilý pohled. Velký chlap a malé dítě. Trpělivě jí otíral pusinku pokaždé, když jí přesnídávka ulpěla na tvářičce. Jednou mi uzmul lžičku, kterou jsem mířila k Mie, a ochutnal.

„Takže?“ zeptala jsem se, když mlčel a tvářil se všelijak.
„Jsem rád, že tohle jíst nemusím,“ řekl a celý se otřásl.

Rozesmála jsem se. Mia se ke mně nadšeně přidala.

„Až bude velká, koupím jí velkej steak, aby věděla, jak chutná pořádný jídlo,“ sliboval Edward.

Bylo po svačině. Malá byla rozdováděná a raději věnovala pozornost Edwardovi. Mrkala na něho dlouhými řasami a oblažovala ho úsměvy s několika zoubky. Koketka jedna. Když jsem ji čapla, abych ji došla umýt, začala dost hlasitě protestovat. Chtěla svého nového kamaráda. Křik ustal ve chvíli, kdy ji vzal do náruče Edward. Jen jsem sledovala, jak ji trochu nemotorně myje pusinku. Ten pohled mě dostal. Byl k Mie něžný, trpělivý, promlouval k ní, jako by byla rovnocenným partnerem. Musela jsem uznat, že Edward Cullen dokázal ženskou přesvědčit o svých kvalitách, aniž by se o to příliš pokoušel.

Trpělivě jsme s Edwardem stavěli komín z kostiček, které mi tu pro Miu nechala Alex, a nechávali ji s pištěním komín bořit.

Začala hrát melodie z mého oblíbeného filmu. Zkontrolovala jsem si, že se můžu na chvíli vzdálit. Šla jsem mobil najít mezi polštáře na gauči, kam mi nejspíš zapadnul.

„Ahoj,“ přijala jsem hovor pohybem palce po displeji.
„Ahoj, Bello, jen volám, abych potvrdila ty nákupy,“ zahalasila Holly nadšeně. Vzpomněla jsem si na svou zoufalou esemesku a hned zalitovala toho, že jsem se nechala unést a vůbec ji poslala. „Zítra odpoledne mě vyzvedni v práci. Už se nemůžu dočkat. Musíme koupit spoustu krásný věciček, ve kterých vyrazíš svému pracháčovi dech.“
„Neříkej mu tak,“ upozornila jsem ji šeptem. Nechtěla jsem, aby Edward věděl, že mluvíme o něm.
„Jasně, je to boháč Edward,“ uchechtla se. „Nezapomeň na poslední zkoušku šatů,“ upozornila mě, ale byla jsem si jistá, že ne naposledy. Ona by mi nedovolila na to zapomenout. „Už jsi ho pozvala.“ Ani mě nenechala se vyjádřit a pokračovala dál.
„Koho? Kam?“
„Edwarda na svatbu, přece, jako svůj doprovod.“ Stočila jsem pohled na Edwarda a rychle ucukla, když se najednou otočil.
„Ne, nevím jestli…“
„Houby nevíš, pozveš ho a hotovo,“ skočila mi do řeči. „Svatba nejlepší kamarádky je skvělá příležitost pro bližší seznámení a poznání určitých věcí.“
„Ale…“
„Udělej to!“ řekla ostrým hlasem. „Bude to fajn,“ hlas měla najednou veselý. „Uvidíme se zítra, páá.“

Zamračeně jsem pozorovala přístroj ve své ruce. Ach jo. Holly dokázala být skutečně otravná.

„Všechno v pořádku?“ ozval se Edward, který ležel na zádech a nechal po sobě Miu lézt. Všimla jsem si, jak prudce vydechl, když mu skočila na břicho.

„Jasně,“ pokusila jsem se o úsměv. „Kamarádka,“ zamávala jsem mobilem a šla ho zachránit od té malé žížalky.

Okolo šesté se Edward rozloučil.

„Asi jsi dneska přišel kvůli něčemu jinému, než aby sis hrál s dítětem,“ řekla jsem. Měla jsem na jazyku omluvu, ale napomínala jsem se, že se nemám proč omlouvat.
„Přišel, ale program předčil má očekávání. Myslel jsem, že strávím odpoledne s jednou hezkou ženou a ony byly rovnou dvě.“
„Tohle se hezky poslouchá.“
„Taky je to pravda. V pátek tě beru na večeři,“ oznámil mi. Chtěla jsem něco namítat, protože se ve mně něco příčilo tomu, že mi to prostě oznámil a ani se nezeptal, jestli mám čas nebo bych chtěla.
„Uvidím, jestli si najdu volné okýnko v programu na páteční večer.“
„Fajn.“
„Budeš vařit?“ zeptala jsem se vyzývavě.
„Když tě to přesvědčí.“ Díval se mi do očí. Na chvíli jsem zapomněla, že nejsme sami.
„Přesvědčí k čemu?“
„Abys přišla, samozřejmě.“
„Samozřejmě,“ zopakovala jsem, ale nemohla si pomoct, protože jsem tam zaslechla ještě něco jiného. Bude ta večeře snad krok vpřed? Posun v počínajícím vztahu? Ta představa mi vyvolala zatrnutí v podbřišku. Bezděčně jsem si olízla rty.
„Radši půjdu,“ řekl. Jeho pohled doutnal. Sklonil se a rychle mě políbil. Maličko jsem zalitovala, že nejsme sami a nemůžeme… Co bys chtěla dělat, Bello?!
„Ahoj Mio,“ líbnul holčičku na čelíčko a pohladil ji. Na mě se podíval s mírným úsměvem na rtech a odcházel.
„Ahoj,“ řekla jsem celá zmatená jeho zádům. Pak jsem musela uklidňovat svou neteřinku, která by nejraději vyrazila za ním. Edward to prostě uměl s každou bez rozdílu věku.

#####

Do místnosti jsem vešla ve chvíli, když hádka dosáhla svého vrcholu. Viděla jsem lesk v jeho očích. Touha po krvi byla silná a ani hrozba trestu to v ten okamžik nemohla změnit. Archie se vrhl na Pottera bez varování. Ten si však nenechal nic líbit a začal pěstní souboj.

Prodírala jsem se davem povzbuzujících a skandujících. Na mé výkřiky, které to měly zastavit, nikdo nedbal. Jako bych tam ani nebyla. Na okamžik jsem si připadala malá a nenápadná mezi těmi velkými chlapi, ale nemohla jsem se tím pocitem nechat strhnout.

„Tak to by stačilo!“ zařvala jsem a vrhla se mezi ně.

„Nech mě, já si to s ním vyřídím,“ ječel Potter a odstrkoval mě z cesty.
„Uklidněte se!“ Znovu jsem mezi ně vtrhla, ale zrovna ve chvíli, kdy se Potter napřáhl pěstí, aby Archiemu jednu ubalil.

Rána mě odhodila na zem.

Všechno ztichlo. Nevím, jestli bylo ticho jen v mé hlavě nebo za to mohl všeobecný šok. V ústech jsem cítila krev, jak jsem se kousla, tvář mě pálila jako čert. Věděla jsem, že musím dodělat svou práci, proto jsem se pokusila bolest odsunout do pozadí a najít ztracený dech.

S námahou jsem se postavila. Trochu se mi zamotala hlava.

„Konec divadla,“ ozvalo se ode dveří.

Nasadila jsem Potterovi pouta a hlavou pokynula k Archiemu, u něhož Reed, který mi přišel pomoct, provedl to samé.

„Z tohohle budete mít velký problém, Pottere,“ řekla jsem a odváděla ho. Každý pohyb čelistí bolel jako blázen.
„Kdyby ses tam nemotala, mohl ji schytat on,“ vyprskl zuřivě a pokusil se Archieho kopnout. Měla jsem co dělat, abych ho udržela.
„Na samotku,“ oznámila jsem dozorci, kterému jsem Pottera předala. „Myslím, že tam pobudete hodně dlouho.“
„Ty děvko, to si spolu ještě vyřídíme, je ti to jasný!“ ječel vztekle. Nevšímala jsem si ho.

„Všichni na svá místa. Hned. Bude tu pořádek,“ zavelela jsem.

Netvářili se právě nadšeně, ale poslechli víceméně bez zbytečných řečí.

Za chvíli se přihnal Lou. I ve vězení se vše šíří rychlostí blesku.

„Dozorkyně Swanová, vystřídá vás dozorce Owen.“ Byla jsem ráda, že se před vězni choval jako profesionál. Přikývla jsem a s pulzujícím obličejem ho následovala ven.

„Jsi v pořádku?“ Opatrně mě uchopil za bradu a prohlížel si mou tvář. Zamračil se. „Dám ti na to nějaký led. Postarám se, aby za to zaplatil,“ řekl zachmuřeně.
„Vyřídím to sama. Musím si udržet autoritu. Nedivila bych se, kdyby se začali bouřit. Složil mě pěkně.“
„Tohle se nesmí opakovat.“

Došli jsme do jeho kanceláře, kde mě Lou usadil na židli a na chvíli odběhl.

„Na,“ podával mi pytlík s ledem zabaleným v šátku. Přitiskla jsem si ho na tvář a sykla.
„Tohle bude hodně barevný,“ poznamenala jsem a prsty si jemně ohmatala tvář. „Měla bych se vrátit,“ začala jsem se zvedat.
„Ještě chvíli seď,“ nařídil mi Lou a starostlivě si mě měřil.
„Jsem v pohodě.“ V obličeji mi bolestivě tepalo, ale nedala jsem to znát, protože by to jen podnítilo Louovu péči. „Musím jít zpátky a dokončit svou práci.“

Lou si povzdechl. Znal mě dost dobře na to, aby věděl, že se mnou nehne. Proto mávl rezignovaně rukou a nechal mě jít.

Musela jsem se vrátit, ukázat jim, že to zvládám, že mnou jen tak něco neotřese a hlavně, že jsem silná ženská, která neuteče s brekem, ale vydrží to!

#####

„Takhle nemůžeš nikam jít,“ zhrozila se Holly, jen co mě spatřila. „Co se ti stalo?“ Zblízka pozorovala podlitinu, která se mi začínala vybarvovat pod okem. Zatím získávala tmavý nádech, ale věděla jsem, že brzy to bude horší.
„Nehoda v práci, to nic není.“ Přehodila jsem si přes tvář vlasy.
„Nevypadá to jako nic. Jak dopadl on?“
„Čeká ho samotka, zákaz návštěv a tak dále,“ odpověděla jsem, než mi došlo, že to nebyl dobrý nápad.
„To tě napadl nějaký vězeň?“
„Byla to nehoda, víceméně,“ řekla jsem a považovala tento rozhovor za ukončený.

Přesvědčila jsem Holly, že to není tak hrozné a trochu makeup začínající modřinu zakryje, ale během celého nákupu jsem na sobě cítila její pátravý zrak. Dělala jsem jako by nic a vybírala oblečení s největším nadšením, jakého jsem byla schopna.

Když jsme nakládaly tašky do auta, uvědomila jsem si, že budu muset půlku svého dosavadního šatníku vyházet, protože jinak se mi tam nové oblečení nevejde. Kalhoty, topy, bundička, boty a taky směšně drahé, ale velice sexy spodní prádlo. Ani nevím, proč jsem si ho nakonec koupila. Nikdy jsem si na krajky nepotrpěla. Jasně no, přiznávám, že mám určitou motivaci, ale nikdy bych to neřekla nahlas.

Holly mi doporučila, abych si ten monokl chladila a několikrát zopakovala, že mám být opatrná.

„Dneska už tě nebudu otravovat, ale zítra chci slyšet, že s tebou Edward přijde na svatbu.“ Pak, jako by jí něco došlo, se zadívala na můj obličej a nakrčila obočí. „Myslíš, že ti to do té doby zmizí?“
„Snad.“ Nechtěla jsem jí slibovat něco, co nemůžu splnit. Ale chápala jsem ji. Taky bych nechtěla mít na svatbě družičku s flekem na tváři.
„Fajn,“ rozzářila se. „Nezapomeň na tu zkoušku. A Edwarda,“ mrkla na mě. Pak mi zamávala a byla pryč.

A jsou tu první kulatiny!!

Chtěla bych Vám poděkovat za podporu, kterou povídce věnujete. :-)

Těště se na příště, budou se dít věci. ;-) 

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice - 10. kapitola: