Tak jo, vím že jsem strašně moc zklamala i těch pár fanoušků co možná rádi četli tuhle povídku a ani netušíte jak strašně moc mě to mrzí. Situace se má tak, že poslední díl (6.část) byl vydán v červenci a teď je únor. V té době mezitím jsem měla pár problému a vůbec jsem neměla chuť ani čas, ani nápady na psaní. Takže se ještě jednou strašně moc omlouvám všem kdo tuhle povídku četli a neměli konec. Tady je ten konec. Vím, že je možné, že už si ani nepamatujete co se dělo v předchozích dílech a abych byla upřímná, já sama si to moc nepamatovala. Tak jsem sepsala opravdu stručné schrnutí přes pár řádků co se dělo - to pro ty, kdo by si chtěli dočíst konec. Každopádně vám strašně moc děkuji za nějaké ty komentáře u všech částí této povídky. Moc mě to bavilo a bez podpory bych nepsala vůbec. Ještě jednou se omlouvám a děkuji. LiLLy ... P.S. Ještě se omlouvám za ten trošku otevřený konec -> pro případné pozdější účely. :)
15.02.2010 (15:15) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1558×
Shrnutí: Míša ztratila při autonehodě své rodiče a tak bydlela u bybičky s dědou vedle Temného lesa. Jednoho dne když se tam vydala, potkala Jaspera, který ji napadl, ale schodou okolností tam byl Edward (který tam byl kvůli pomstě české vládě - druhé královské upíří rodině), který Jaspera sice zastavil, před zabitím Míšy, ale byla proměněna. Jasper se potom s Míšou vydají do Forks k Cullenům a cestou objevují Míšinu schopnost - vyslat energii před sebe a někoho/něco odhodit do zadu. Ve Forks se Míša seznámí se zbytkem Jasperovy rodiny, ale Alice a Edward ji moc nemají rádi. Alice má "vidinu" a poté je k Míše milá. Edward se k ní začne také lépe chovat poté, co mu Míša slíbí spolupráci při pomstě v České Republice...
7.Část
Tak jsem se konečně dozvěděla Edwardův cplán pro pomstu. Vysvětlil mi to, když jsme se blížili k Praze. Jeho plán byl jednoduchý. Rychle pronikneme téměř k Pražskému hradu a tam zlikvidujeme největší síly strážného vojska. Bude to jednoduché, podle něj. Prý budou stráže rozeseti po krajích hradu a bude snadné je zničit. Moc jsem si to nedovedla představit, ale Edward řekl, že mě povede intuice a on mi také poradí.
Když jsme dorazili k hradu, nevnímala jsem, že jsou kolem lidé. Ani mě nenapadlo na ně zaútočit. Prostě mi přišlo přirozené ignorovat jejich krev. Edward hned zabil prvního strážného. Pozorovala jsem ho. Vypadalo to celkem snadně. Postupovali jsme po obvodu Pražského hradu a cestou ničili strážné. Střídali jsme se-jednoho jsem zabila já, druhého Edward.
Postupně jsme se takto dostali až k nejhlavnějšímu člověku. Hlavě státu. Nepříteli. Byl ve velké místnosti, které se říkalo „obývna“. Vůbec jsem nechápala proč, ale přišlo mi to strašně vtipné. Něco mezi „obývací pokoj“ a „pracovna“ snad? Každopádně Edward si to chtěl vyřídit sám. Tak jsem počkala venku a přemýšlela. Proč to vlastně dělám? Ptala jsem se sama sebe. Proč zabíjím vládu své milované země? Své vlasti? Jsem snad vlastizrádce? Odpověď jsem podvědomě tušila. Byla jsem na tuto zemi naštvaná, kvuli té autonehodě, která mi vzala rodiče. Tolik let jsem byla osamnělá a chyběli mi, tak jsem začala vinu shazovat na svou vlast. Nevím proč, ale pořád cítím že za to prostě musí zaplatit. A tak jsem tady…
Najednou jsem si uvědomila, že je tam Edward docela dlouho a začala jsem mít obavy jestli se mu něco nestalo. Rychle jsem se rozhlédla kolem, ale nezaznamenala žádný ohyb. Nastražila jsem uši a pomalu se blížila k „obývně“. Našlapovala jsem velmi lehce, pro případ že by Edwardův Nepřítel zvítězil a teď čekal na mne. Už jsem se blížila k velikým dvěřím, když vtom se mi zadrhl dech. Ztuhla jsem na místě. Dvěře se totiž rozlétli do kořán. Tam stál on. Tmavá postava skrytá ve stínu slunečního světla. Opatrně jsem udělala krok kupředu. Nebyla jsem si jistá kdo je to. Ta postava skrytá ve stínu. Edward nebo Nepřítel? Najednou zvedl hlavu a vykročil ze stínu. Opět jsem zadržela dech. Najednou byl u mne a objímal mne. Edward.
Pak na mě smutně pohlédl a promluvil: „Sorry, I’m so sorry.“
Promiň, je mi to líto.
Nechápavě jsem se zamračila „What? Why?“
Co? Proč?
„I’m sorry for everything. That I did let her do it…. That I was so revange-hungry“
Je mi to všechno líto. Že jsem ji nechal to udělat… A pak že jsem se nechal tolik ovládnout touhou po pomstě.
„SSssstt! It’s OK, let’s go home.“
Ššt! Je to v pořádku, pojďme domů.
Ještě chvilku jsme tam stáli v objetí a pak mne políbil. Najeprve jsem byla překvapená. Protože jsem myslela, že stále miluje tu svou „mrtvou bejvalku“ jak jsem ji neúmyslně v duchu nazvala, ale pak jsem si uvědomila že ho to pořád užíralo a teď je volný. Konečně se mu po dlouhé době podařilo nechat minulost za sebou. Už nemá na srdci ten velký kámen, už je pryč. Může opět milovat… Nebo snad ne? Behěm tohoto přemýšlění jsem se nechala vtáhnout do toho polibku. Vzápětí jsem dostala odpověď na mou poslední otázku.
„I Love you,“ řekl a díval se mi přitom do očí. Přísahala bych že to říká i očima, prootže te způsob jakým se na mě díval…
Miluji tě.
„Are you sure? Because I Love you too..“ zašeptala jsem mu nazpět a usmála se.
Jsi si jistý? Protože já tě také miluji..
Místo odpovědi mě opět políbil. Myslím že to znamená ano.
Za chvíli jsme se vydali na cestu zpět. Uběhla rychleji než naše předchozí cesta. Předtím jsem se zdržovala trénováním svě schopnosti, ale teď už nad tím ani nepřemýšlím.
Opravdu jsme byli ve Forks dříve než jsem čekala, ale těšila jsem se až opět uvídím svou novou rodinu. Carlisle – otec, ochotný zasvětit mne do tajemství své rodiny, Esmé – milující matka všech kdo to potřebují, Emmetta – obrovského veselého bratra, Rosalii – nejkrásnější bytost co jsem kdy viděla, Jaspera – no.. Jasper… Mám ho moc ráda, sice mi trochu vadí, že mě chtěl zabít, ale Edward ho zastavil a Edwarda miluji… A Alice? Kupodivu se těším i na ni, myslím že můžeme být kamarádky, když už mě nebude propalovat tím svým nenávistným pohledem. Teď, když už mi došlo že to bylo proto, že žárlila, ji docela chápu. Ona a Jasper jsou dokonalý pár, stějně jako Rosalie s Emmettem a Carlisle s Esmé. A já a Edward? Doufám že do rodiny Cullenů zapadnu a budeme také dokonalý pár…
Když jsme se blížili k domu Cullenů, začala jsem mít divný pocit. Edward patrně také, protože zpozorněl.
„Do you feel anything?“ zeptal se měza okamžik.
Cítíš něco?
„I feel weird, but no smell..“
Cítím se divně, ale necítím žádný pach.
„Yes! That’s it! I don´t smell them!" (*Pozn. díky Kate)
Ano! To je ono! Necítím je!
Až teď mi to došlo. Jako upír cítím a rozlišuju všechny možné pachy, ale teď jsem necítila ani jednoho z Cullenů. Mé očekávání se potvrdilo. Když jsme dorazili k nim domů, nikdo tam nebyl. Cullenovic dům byl naprosto opuštěný. Pohlédla jsem na Edwarda a když jsem viděla jeho výraz, vyděsila jsem se. Vypadal… zoufale, zdrceně, smutně, frustrovaně, překvapeně… Tolik emocí v tom krátkém okamžiku jsem rozlišila na jeho obličeji.
Zahleděl se mi do očí a slabounkým hláskem řekl „They’re gone.“
Jsou pryč.
** KONEC **
(Omlouvám se za ten trošku otevřený konec)
Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Temný Les - 7. část (Konec):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!