Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temnota lesa - 4. kapitola

globe


Temnota lesa - 4. kapitolaDalší dílek. V tomto dílku dojde k malé roztržce mezi Edwardem a Dryádou. Doufám, že se bude líbit a zanecháte komentář. Protože do konce povídky budou už jen dva dílky. Přeji příjemné čtení. Vaše xlovexx.

Temnota lesa – 4. Kapitola

Opustil svou rodinu, tak moc už ji miloval, že raději odešel jen kvůli tomu, aby mohl být s ní. Se svou láskou, s dryádou. Utíkal lesem zpět na svou louku, v rukou jen těch pár věcí, které doma vzal a v hlavě vyčítavé myšlenky. Mohl se s rodinou více rozloučit. Mohl jim říct víc, jen aby se o něj nebáli. Ale co jim měl říct? „Rodinko, našel jsem svou lásku, zamiloval jsem se, ale, víte, ona není upír. Ona vlastně tak trochu není ani člověk. Vlastně má s člověkem společného mnohem míň než my. Ona je tak trochu dryáda…“

Už viděl ty obličeje, které by všichni měli. I Carlisle by ho považoval za blázna. A pak co? Musel by jim jí ukázat, aby mu uvěřili a ona by se jich mohla zaleknout, opět by zmizela. Stejně jako včera, když uviděla Alici. Opět by splynula s kořeny mnohem dříve, než by ji stihli spatřit. Ne, to opravdu nemohl, je mnohem lepší, že o ní nevědí. Je mnohem lepší, když s ní bude sám… Chce s ní být sám!

Dryáda mezitím odpočívala ve svém stromě. Za dobu, co na něj čekala v kořenech, se pokoušela strom uzdravit, ale nedařilo se jí to. Blesk zničil až moc velkou plochu. Cítila to i na sobě. Cítila, jak moc to bolí. Ale nezbývalo jí nic jiného, než čekat. Čekat a doufat, že se to zlepší.

A tak seděla uvnitř svého stromu a poslouchala své okolí. Slyšela, jak zvířata na louce poklidně přežvykují trávu. Cítila, jak listy v koruně stromu líně pohupují a dodávají jí tolik potřebný pocit bezpečí. Věděla, že teď jí nic nehrozí.  Byla si jistá, že se nechystá žádná další silná bouře…

Ale najednou uslyšela, jak zvířat na louce znervózněla. Slyšela, jak tlukot jejich srdcí zrychlil a  rozeběhla do temnoty lesa. To dryádu vylekalo. Takhle se vždy chovají před bouří.

Rychle se zhmotnila v koruně stromu a rozhlížela se po nebi připravená zasáhnout svoji silou a tentokrát opravdu zabránit bleskům dotknout se jejího stromu.

Ale nebe bylo v pořádku. Bylo sice zataženo, ale nebyla to bouřková mračna. Zmatené se rozhlížela okolo sebe, až ho nakonec uviděla. Edward! To kvůli němu ta zvířata utekla. Tím si byla jistá. Věděla o něm, že to není člověk. Jen nevěděla jaký je mezi ním a člověkem rozdíl.

Nikdy člověka neviděla, ale už od svého mládí věděla, že lidé jsou zlý. Věděla, že zabíjejí stromy a jejich duše, věděla, že lidé stárnou a umírají. Ale Edward se nikdy o nic takového nepokusil a dokonce už je tak dlouho stejný, zatímco ona se mění.

Edward zatím pomalu vešel na loučku a rozhlížel se okolo, nikde ji neviděl, nikde nestála, a proto se rozhodl, že začne svůj plán plnit hned, nebude ji volat dřív, než vše dokončí. Rozložil věci v kořenech stromu a začal pracovat. Jeho úkol byl dát strom do hromady, na internetu našel návod jak se starat o prasklé stromy a proto se rozhodl to vyzkoušet.

Když dryáda zahlédla ty nástroje, které rozložil pod její nohy, zalekla se. Nikdy nic takového neviděla a bála se, že se spletla. Co když přece jen je Edward člověk a chce jí ublížit? Nechtěla tomu věřit, ale čím déle ho pozorovala, tím si byla jistější, že to co dělá, není normální. A když ucítila bolest, která vyzařovala ze stromu, jen co se ho dotkl, neváhala a použila svou moc i na něj.

Všechny listy v lese zašuměly a od začátku lesů se začal sbírat vítr. Čím blíže byl louce, tím větší měl sílu, až nakonec narazil na kamenné tělo Edwarda. Vítr byl tak silný, že odvál Edwarda daleko od stromu dryády i s nůžkami, které držel v ruce.

„Tys mi chtěl ublížit!“ Vykřikla dryáda a seskočila ze stromu. To bylo poprvé, kdy se slova linula z jejích rtů. Poprvé, co potřebovala říct daleko více slov, než by za ní dokázaly sdělit stromy, ale její hlas nebyl krásný, jako to dokázala. Zazníval z něj vztek. Křik se linul celým lesem a stromy jej doplňovaly vrzoty uschlých větví.

„Nechtěl. Chci ti jen pomoct,“ zakřičel Edward do větru, který ho držel na místě. Byl jako přikovaný, až takovou měla dryáda sílu. Dokázala udržet upíra na místě a to jen pomocí větru. Teprve teď si Edward uvědomil, že v té knize asi nebylo všechno. Přece jen to byl přepis hodně staré knihy. Zřejmě vynechaly pár slov o hněvu dryád.

„Našel jsem návod jak uzdravit stromy. Prosím pusť mě!“ Prosil Edward, jelikož se mu nelíbilo, být takhle bezmocný. Dokonce měl strach, že ho tady dryáda může držet už navždy.

Ještě chvíli trvalo, než se vztek, který v dryádě pěnil, uklidnil. Až pak i zmizel vítr, který držel Edwarda na místě.

„Ale to bolelo,“ zašeptala dryáda a zadívala se do zlatých očí Edwarda. „Myslela jsem, že mi chceš ublížit, že jsi jako lidé.“

Najednou se cítila provinile, že si něco takového mohla o Edwardovi myslet, ale stejně v hlouby své existence cítila, že se vystrašila oprávněně.

„Co chceš dělat?“ promluvila znovu dryáda a poslední slovo z její věty zašeptaly znovu už jen listy stromů.

A tak se Edward pustil do vysvětlování a při tom za dozoru dryády opravoval svou upíři rychlostí strom. Netrvalo to dlouho a spadlé větve byly podepřeny násadami od košťat a celý kmen obvázaný lanem, které drželo váhu spadlé poloviny stromu.

„Za pár let by se strom měl zacelit. Je dobré, že stále tekla míza a větve už neuschnuly.“ Edward došel během své řeči vedle dryády a podíval se na ní. Už nebyla zamračená, na jejím obličeji se skvěl nádherný úsměv a dokonce i z její ruky přestala vytékat pryskyřice, už byla téměř zdravá.

Ještě chvíli se dívala na strom a pak se podívala znovu do očí Edwarda.

„Děkuji,“ zašeptaly listy a ona se vytratila. Nechala tam Edwarda stát na místě pouze s myšlenkou, co udělal špatně. Nevěděl, proč zmizela. Myslel si, že tímhle si ji nakloní, že s ním zůstane jak nejdéle bude moci. Že se opět budou dívat navzájem do očí. Doufal, že ji bude moci pohladit po tváří jako ten první den. Ale ona ho tu nechala, samotného. A tak Edward ulehl do kořenů stromu. Cítil tak, že má k dryádě blíž. Chvíli pozoroval hvězdy a nakonec zavřel oči. A tehdy projevila i dryáda svou náklonnost. Listy z velkých strom se začaly proplétat až utvořily velký čtverec pokrývky a vítr jej donesl na nehybné tělo Edwarda…


5. Kapitola

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temnota lesa - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!