Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temnota lesa - 3. kapitola

26.05.2010 (10:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2863×

Temnota lesa – 3 kapitola

Seděli tam vedle sebe do večera. Edward byl jak smyslů zbavený, stále jen hypnotizoval Bell sedící před ním a dívka mu pohled zvědavě oplácela. Sama nevěděla, proč mu přitakala na jeho slova, kterým ani nerozuměla, ale myslela si, že se to od ní očekává. Vždyť to jen kvůli němu žije tak dlouho. Už tehdy, když její strom dosahoval sotva půl metru, když ona byla tak mladá, měla zemřít. Vichřice, která tehdy řádila v okolí loučky, byla příliš silná, tak silná, že její omezené síly by nestačili na to zabránit větru proniknout do bezprostřední blízkosti a on ji chránil svým tělem. Proto se cítila povinná přitakat mu na cokoliv, i když ani nevěděla, co mu řekla…

„Bell, teď už musím jít, ale brzo zase přiběhnu,“ zašeptal Edward a pohladil dryádu po tváři, ta jen vtiskla svůj obličej do jeho dlaně a listy na dubu se zatřepaly, i když bylo bezvětří. Byla to kouzelná chvíle, oni dva, dvě bytosti, které nemají s lidmi nic společného a přesto i sami sobě se nepodobají, seděli spolu a dorozumívali se beze slov, slova zde nebyla nutná. Po Edwardově tváři se roztáhl úsměv, který byl odrazem úsměvu dryády. Ano i její rty byly zvlněné do blaženého úsměvu, i ona pocítila, že tato chvíle je jedinečná, i ona, ta, které byly pocity tolik charakteristické lidem odepřeny.

„Už musím jít,“ zašeptal znovu Edward a zvedl se, ještě naposledy pohlédl Bell do očí a nakonec se rozeběhl zpět ke svému autu, aby mohl odjet k domu, kde momentálně bydlel se svojí rodinou. Dryáda zůstala sedět u stromu a jen sledovala, jak jeho záda mizejí, ještě naposledy se otočil a byl pryč.

V tu chvíli jí přišlo, jako by tu bylo pusto. Najednou jí došlo, že za celou dobu, co s ní byl on, se v okolí stromu neukázalo jediné zvíře, do teď ji to bylo jedno, do teď tam byl přeci on, ale najednou jí to chybělo.

Jen na chvilku zavřela oči a od jejího těla se začala šířit vlna vzduchu, která nenechala jediný lísteček na svém místě. Vlna proběhla celým lesem až na jeho okraje a jen co zanikla, ozval se povyk křičících ptáků, řev medvědů u skal a na louku přiběhlo stádo srn a jelenů. Hned bylo v lese živěji.

Dryáda zůstala sedět v kořenech svého stromu a prohlížela si skotačící zvířata. Chvílemi pohlídla na kůru stromu a potom na své rameno, z obou dvou se stále valila míza, naštěstí už ne tak silně jako na začátku a jen co dozkoumala své rameno, opět její pohled směřoval do hlubin lesa. Říkal přeci, že se vrátí brzy, tak kde je? Čekala ještě chvíli a pak se nakonec znovu vpila do kořenů stromu, do svého lóže, kde odpočívala, když nehrozilo žádné nebezpečí.

Edward mezitím v domě hledal věci, které pomohou zrealizovat jeho nápad, byl rozhodnut pomoci Bell, jak nejlépe mohl a zároveň doufal, že v knihovně svého otce najde nějakou zmínku o bytosti, která je propojená se stromem. Jen co všechny věci našel a uložil do bedny na verandě, proběhl domem a skončil v knihovně, ani si nevšiml, že tam Carlisle, blonďatý a nejstarší upír z jejich rodiny, zakladatel „vegetariánů“, sedí.

Začal hned prohledávat knihu po knize a to vše za doprovodu jeho otce, dokonce ani neslyšel jeho zmatené myšlenky, jak byl zabrán do práce.

„Edwarde, co se děje?“ zeptal se Carlisle vystrašeně a odložil knihu, kterou právě svíral v rukou.

Jen co jeho slova dozněla, s Edwardem to škublo. Podíval se na svého otce a zasunul zpátky do regálu knihu, kterou právě svou upíří rychlostí prolistoval, dokonce si ani nevšiml, že je momentálně celý regál vzhůru nohama a to jenom kvůli němu.

„Nic, jen něco hledám,“ vyhrkla a vrhl se na knihu, která ležela právě na stole, prolistoval ji, zavřel a opět položil na stůl, na úplně jinou polovinu.

„Musíme rozšířit knihovnu,“ houkl, když začal prolistovávat knihy v policích i na druhé straně knihovny.

„Taková důležitá věc a v knihách nic!“ vztekal se a poslední knihu vrazil zpět do regálu, bohužel tak silně, že z třistalet staré knihy zbyl jenom prach a kousky papírů.

„Promiň, otče, ale hledám něco, co je hrozně důležitého. Možná to budeš vědět…“ začal, ale už to nedopověděl, všiml si, že za Carlislovými zády je ještě jedna kniha. „Báje a pověsti lidského plémě“ název to byl zvláštní, ale Edward neváhal, vzal knihu a začal listovat, až úplně v poslední kapitole našel, co hledal. Pár větiček, které mu toho tolik sdělili.

Dryáda je jemná éterická bytost ženského pohlaví. Je to jakási "duše" stromu. Každý strom ve hvozdu má svou dryádu, která vzniká při jeho vyklíčení a zaniká spolu s ním. Stejně tak smrt dryády způsobuje úmrtí stromu. Dryády jsou malé a slabé, zato však velice obratné. Dokáží procházet živým dřevem jakoukoliv rychlostí a jakýmkoliv směrem. Ve stromě také ztrácejí svou hmotnou podstatu a jaksi se "rozpouští" po celém stromě, vnímají stromem a mohou se "zhmotnit" na jakékoliv jeho části. Jejich sídlem je jejich vlastní strom, procházet však mohou všemi stromy.

„Konečně,“ zašeptal Edward a knihu opatrně vrátil na místo.

„Carlisle, já teď na nějaký čas odejdu, budu se pohybovat blízko, ale do školy ani nikam jinam do města chodit nebudu, dokonce ani tady se zas tak často nestavím, prosím omluv mě a nechtěj po mě vysvětlení, stejně bys mi nevěřil.“

Když Edward domluvil, zadíval se Carlisleovi do očí usmál se a vyběhl ven, na verandě popadl koš s věcmi a už utíkal zpátky ke stromu, na svou loučku, za svou láskou.

4. Kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temnota lesa - 3. kapitola: