Tak tady máte další díl po delší době.
18.01.2010 (14:15) • Geniela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1175×
8. kapitola
Bella
Když mi všechno vysvětlili, vyrazili jsme na lov. Jeli s námi ještě Alice s Jasperem. Když jsme dojeli na místo popřáli jsme si příjemný lov a rozeběhli se každý jiným směrem. Edward mě následoval a radil mi co mám dělat. Po chvíli jsem ucítila vůni, kterou jsem ve svém životě ještě necítila. Přímo mě lákala a já se za ní rozeběhla. Po pěti vteřinách rychlého běhu jsem dorazila na ono místo, kde ta vůně byla nejintenzivnější. Můj pohled spočinul na velkém hnědém medvědovi. Hned jsem po něm skočila a zakousla se mu do krční tepny. Ta tekutina co mi sklouzávala krkem přímo do žaludku byla přímo úžasná. Krásně hřála v krku a její chuť byla přímo lahodná.. když v medvědovi nezbyla ani jedna kapička krve odhodila jsem medvěda a zakopala ho.
„Páni to bylo přímo úžasný.“ Tleskal mi Edward.
„Co.“ Nechápala jsem.
„To všechno, jak si se pohybovala, jak jsi skočila po tom medvědovi a jak si se krmila. Na to že jsi novorozená si vedeš velice dobře. A dokonce nejsi vůbec špinavá.“ Vysvětloval mi
„Páni. To jsem si ani neuvědomila.“ Když jsem to dořekla Edward se ke mně začal přibližovat. Byl ode mně už jen malinký krůček. Začal se ke mně sklánět.
„Jsi krásná.“ Ještě šeptl a poté spojil naše rty. Kdyby mohlo tak se mé srdce rozeběhne neuvěřitelnou rychlostí. Jednu ruky mi dal okolo pasu a druhou na zátylek. Přitáhl si mě co nejvíce to šlo na svoje tělo. Kdybych byla člověk, asi bych už neměla žádnou kost pohromadě. Tiskli jsme se na sebe a prohlubovali náš polibek. Na chvíli se ode mně odtrhl a zašeptal.
„Miluji tě, už od prvního okamžiku co jsem tě uviděl.“
„Taky tě miluji. A za všechno děkuji.“ Poté jsem si ho zase přitáhla k sobě a zase se líbali. Nevím jak dlouho jsem tam tak stáli, ale když jsem se od sebe odpojili bylo už šero.
„Pojď něco ti ukáži.“ Řekl Edward tajemně.
„A co Alice a Jasper. Budou nás čekat.“ Zapomněla jsem si
„Neboj. Alice měla vizi, že se k nim nepřidáme.“
„Vizi?“ Zeptala jsem se nevěřícně.
„Ano je to její schopnost vidí budoucnost stejně jako já mohu číst myšlenky a Jasper ovládat emoce.“ Vysvětlil mi.
„I já mám nějakou schopnost?“
„To ještě nevím. To časem zjistíš.“
„Aha.“ Poté jsme se zase rozeběhli. Zastavili jsme se na loučce. Byla malinka a ohraničená lesem. Byla přímo kouzelná. Zrovna se stmívalo a na naší kůži dopadaly poslední sluneční paprsky, naše kůže se rozzářila. Ten pohled byl k nezaplacení. Sedli jsme si do trávy a pozorovali západ slunce. Když slunce úplně zapadlo začali jsme se znovu líbat. Jeden druhého jsme se nemohli nabažit. Nevím po jak dlouhé době, ale Edward doslova ztuhl.
„Co se děje?“ Ptala jsem se starostlivě.
„Musíme domů. Něco se stalo.“ Odpověděl mi a my se rozeběhli domů.
9. kapitola
Edward
Pozoroval jsem Bellu při lovu. Byla přímo okouzlující, měla tak ladné pohyby a vůbec se neušpinila. Přímo brilantní výkon na novorozeného. Neodolal jsem a musel jí políbit a říct jí o svých citech. Teď už se nemusím bát, že jí ublížím. Když mi řekla, že mé city opětuje skákal bych až do korun stromu ale naštěstí jsem se zrovna s Bellou líbali. Chtěl jsem jí ukázat své místečko kam rád chodím. Načasovali jsme si to přímo výtečně, zrovna se stmívalo a tady z této loučky to jde nejlépe vidět.
Sledovali jsme západ slunce až do úplného konce. Poté jsme se zase ponořili do vášnivého polibku. Bohužel mě z tohoto polibku vyrušili Carlisleovy myšlenky, byly tak zmatené vůbec jsem jim nerozuměl.
„Děje se něco.“ Zeptala se mě Bella.
„Musíme jít domu.“ Řekl jsem. Ani já sám nevěděl co se děje.
Doběhli jsme domů a já spatřil jak Carlisle svírá Emmentovu košili a hulákal na něj, že je to jeho chyba. Byl jsem docela v šoku. V takovém to rozpoložení jsem vyděl poprvé Carlisea.
„Co se tu děje?“ Zeptal jsem se mírně ještě v šoku.
„Unesli Esmé.“ Řekla mi Alice.
„Cože?“
„Unesli Esmé a nechali nám jen tento vzkaz.“ Zopakovala mi Alice podíval jsem se na ten vzkaz a jediné co tam bylo napsané je že se s nama chtějí setkat dneska večer na hranici. Nevěděl jsme kdo to udělal. Ale celkem mě to zajímalo. Z mého přemýšlení mě vytrhl Carlisleuv hlas.
„Emmente já tě zabiji a poté tě spálím.“ řičel žalostně
Bella
Když jsme doběhli do domu nevěřila jsme vlastním očím. Takového Carlisela jsme opravdu neznala a znát nechci. Edward se na něco ptal já tomu nevěnovala pozornost, byla jsem pořád značně zaskočená. Probralo mě až Carlisluv výkřik.
„Emmente já tě zabiji a poté tě spálím.“ tTo jsem nemohla dopustit. Cítila jsme jak ve mně vře nějaká energie.
„DOST.“ Zakřičela jsem přes celý dům. V celém domě praskli všechny skla. Byla jsem překvapená,a le i nadšená, že mám nějakou moc. Cítila jsme jak se ve mně ta energie zase uklidňuje.
„Co to bylo?“ Ptal se Jasper.
„Moje moc. Asi.“ Řekla jsem nejistě „Copak vy to nechápete? O to jim přesně jde rozhádat nás. Abych poté byli lehce zranitelní.“ Dodala jsem.
„Máš pravdu. Omlouvám se Emmente.“ Řekl kajícně Carlisle.
To čekání bylo nejhorší v mém životě. Minuty ubíhali pomaly. Jedna minuta mi přišla nejmíň jako hodina. Konečně nadešel čas našeho čekání a my se vydali na místo určení. To co jsme viděli nás všechny zaskočilo.
„Ty.“ Vykřikl Carlisle nevěřícně.
„Ano já. Copak jsi čekal Santa Clause?“
Autor: Geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Temná minulost 8. - 9.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!