V této kapitolce vás čeká nakupování s Alicí. doufám, že se vám bude líbit. a prosím komentíky, jestli se vám to líbí a má vůbec cenu pokračovat
26.12.2009 (09:15) • Geniela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1215×
4. kapitola
Bella
Už jsem u Cullenů měsíc a tak Alice usoudila, že mám málo oblečení. Měla jsem celkem strach, když jsem spatřila jiskřičky v očích. Jela s námi ještě Rosalie a Edward. Jeli jsme do Siettlu. Dorazili jsme k velké budově. Celkem jsem se zhrozila, když mi Alice oznámila, že to celé dneska projdeme.
Vešli jsme dovnitř a kdyby mě mohla spadnout čelist až k zemi, určitě by to udělala. Nechápu jak chce Alice všechno projít. Vešli jsme do prvního obchodu. Byl celkem malý. A jak jsem po chvilce zjistila nabízel nám samé luxusní spodní prádlo. Přiběhla za mnou Alice a podávala mi plný košík.
„Na to si zkus.“
„Alice to nemyslíš vážně?“
„Ale jo myslím. No tak šup šup. Máme na to jen jeden den,“ už jsem se radši nehádala a zapadla do kabinky.
„Tak co jak ti to pasuje?“
„Jo všechno mi sedí.“
„To jsem ráda,“ radovala se Alice.
„Alice to mi ale nechceš koupit všechny ty věci, že ne?“ ptala jsem se.
„Blázníš? Tak málo věcí bych ti v životě nekoupila! Co si to o mě myslíš? Že jsem nějaký žert?“
Na tuto odpověď jsem neměla slova. Konečně jsme vypadli z jednoho obchodu, ze kterého jsme si odnášeli každá tři kabele. Po nekonečných sedmi hodinách. Jsme měli projitý celý obchodní dům. Nohy jsme přestala cítit po přech hodinách tak to bylo v pohodě.
„Ještě jsme zapomněli na jednu věc,“ oznámila nám Alice.
„Na jakou?“ zeptala jsem se s hrůzou v hlase
„No přeci na novou skříň. Přeci si nemyslíš, že bychom to všechno naskládali do té malé šatny?“
„Malé šatny?“ ptala jsem se nevěřícně. „Vždyť je větší než moje koupelka.“
„Vždyť říkám, že je malá,“ odpověděla mi Alice. Zatím co se Edward našim rozhovorem očividně bavil.
„Ty se moc nesměj. Tebe nákupy čekají příští týden,“ řekla Edwardovi Alice. Hned co to dořekla mu spadl usměv a v očích měl hrůzu. Dojeli jsme k nějakému obchodu, kde mi vybrali novou skříň a poté jsme vyrazili domů.
„Ahoj tak jak jste se měli?“ ptala se Esmé.
„Jo pohoda. Nohy jsme přestala cítit po třech hodinách. Tak se to dalo přežít,“ odpověděla jsem s úsměvem Esmé. Esmé se podívala na Alici vyčítavým pohledem.
„Nu co neztěžovala si až tak moc. A navíc kdybys viděla jak jí ty věci strašně slušeli.“
Kluci mi šli poskládat mou novou skříň. Já zatím seděla se zbytkem rodiny v obýváku a pomaly jsme usínala. Už jsem napolo spala, když mě budil Edward.
„Bello stávej. Pojď si lehnout do svého pokoje.“
„Hmm,“ bylo jediné co jsme mu odpověděla.
„Achjo,“ a poté mě vzal do náruče.
5. kapitola
Vypravěč
V domě Cullenů bylo všechno při starým. Alice s Rosalie si dělali hrací panenku z Belly. Emment a Jasprem hráli šachy ve kterých samozřejmě prohrával Emment. Esmé vařila oběd pro Bellu. Edward hrál na klavír a myšlenkami byl u Belly. A Carlisle pořád přemýšlel nad tou autonehodou.
Ve stejnou chvíli, ale na jiném místě se dělo úplně něco jiného. Rozhodně se to nedalo nazvat „rodinnou pohodou.“ tak jako u Cullenů.
„Ten plán se moc nezdařil pane.“
„Jak to že ně? Cožpak jsi neviděl jeho výraz?“
„Viděl můj pane.“
„A co na něm bylo?“
„Smutek.“
„A tím mi chceš říct, že se to nepodařilo?!“
„Ano pane.“
„A čeho podle tebe jsme chtěli dosáhnout?“ teď už se ptal naštvaně. Ne přímo zuřil.
„Chtěli jsme aby trpěl, aby si přál zemřít,“ odpověděl mu se strachem v hlase.
„Můj drahý příteli. Smutek je první část mého ďábelského plánu. Chci aby trpěl stejně jako já. Aby pocítil tu zradu. Ještě bude prosit na kolenou, abych ho zabil.“
„Pane jaké jsou vaše rozkazy?“
„Pojedeme do Forks. Zjistíme jaká je situace a poté zase zaútočíme.“
„Ano pane.“
„Sbalte si všichni věci! Odjíždíme,“ zařval do celého domu.
Všichni se začali balit. Když už bylo všechno sbalené, chystali se odjet.
„Zapalte dům!“ poručil svým věrným poddaným.
„Proč?“
„Aby nás nemohli vystopovat. Ty tupče!“
Když spálili ten nádherný dům, tak se vydali na cestu. Cesta jim trvala celé dlouhé tři dny. Když už byli blízko jejich domu.
„Martine použij svůj dar!“ poručil mu jeho vůdce. „Nechceme přeci aby o nás věděli.“
„Ano pane,“ jak poručil tak také udělal.
Vešli do domu oknem, a začali se porozhlížet. Jejich vůdce už začal střádat svůj ďábelský plán. Stačil mu jen jediný pohled na rodinu a už věděl co musí udělat.
„Edwarde co se děje?“ ptal se Jasper.
„Nevím jen mám takový pocit, jako kdyby tu někdo byl.“
„To je nesmysl. Nikdo tu není. Přiznej se brácha co sis po ránu šlehnul?“ neodolal Emment a musel si do svého milovaného bratra rýpnout.
„Haha. Moc vtipné.“
„Já vím,“ odpověděl mu Emment a při tom na něj vyplázl jazyk.
Po chvilce jejich návštěva odešla. Jejich vůdce se usmíval od ucha k uchu.
„Už vím jak ho zničím. Hahahaha.“
Autor: Geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Temná minulost 4. - 5.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!