Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 12. kapitola

28.06.2010 (12:15) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2102×

Bella:

Když jsem šla spát, myslela jsem opět na něj. Nešel mi vytěsnit z hlavy, všechny myšlenky patřily jen jemu. I když jsem se tomu bránila, bylo to zbytečné. Proto jsem doufala, že dnes v noci zase přijde. Z dotyků, které mi byly poskytnuty, jsem stačila zachytit, že tu byl. Koukal na mě ve spaní. Jen jsem nechápala, proč se stále hluboce nadechoval, když vešel do mého pokoje. Věděla jsem, že je upír, ale také jsem věděla, že svou špatnou stránku uvěznil v sobě a dokázal odolávat.

***

„Nerada ruším,“ ozvalo se najednou vedle nás. Nebyla jsem schopná moc vnímat, Edward si opět přivlastnil všechny moje smysly. Nevěděla jsem, proč, on mě tak přitahuje, proč cítím tu touhu být s ním a činit ho šťastným. Jediné, co jsem v tuhle chvíli věděla, že jsem se zamilovala a nedokázala jsem bez něho žít. Proto mě celkem vylekalo, když se ode mě rychle odtáhl. Stále mě držel, přesto ode mě byl, pro mě, v tuhle chvíli, ne zrovna v přijatelné vzdálenosti.

„Jen jsem tě chtěla vidět, když už jsem tady. Ale ty o to patrně vůbec nestojíš,“ ozvala opět ta osoba, kterou jsem pro tuhle chvíli neměla ráda. Otočila jsem se na ni a vyděsila se.

„Ty?“ podivily jsme se obě najednou.

„Cože?“ ozval se Edward. Byl celkem zmatený, patrně poslouchal její myšlenky. Znaly jsme se. A ne v dobrém.

„To jsem si mohla myslet. Co děláš v našem domě? Řekla si, že nám dáš pokoj!“ rozčílila jsem se na Tanyu.

„Jak můžu vědět, že je to váš dům. Věř mi, že nebýt tu Edward, nevkročila bych sem. Chtěla jsem s ním mluvit,“ usmála se sladce na dotyčného, který nechápavě střídal pohledy na mě a na ni. Chvíli bylo ticho. Nevěděla jsem, jak moc blízce se tihle dva znají, ale maličko mě píchlo u srdce. S ní se nemůžu srovnávat. Až na to, že ona ráda lže. Všem.

„Kdy, vy dvě, jste měly možnost se poznat?“ ozval se do ticha Edward.

„V Itálii,“ usmála jsem se naopak já na Tanyu.

„Upřesni to,“ podíval se na mě trochu ironicky Edward.

„Zeptej se raději jí, ona toho má určitě spoustu na srdci, co nevíš,“ řekla jsem trochu podrážděně a Tanya na mě zavrčela.

„Víš, co jsi slíbila! Necekneš ani slovo. Nesmíš, jinak…! Víš, co tě čeká,“ zasyčela na mě. Myslela, že se jí budu bát. Ona mi zrovna strach nenažene. Jen její vůdce, kdyby se snad sem odvážil přijít. Ale nebojím se o sebe, spíš o Charlieho a sestru. Jediné dvě osoby z mé rodiny, které mi zbyly, a já o ně nechci přijít. I když mě Kristen nenávidí. Já stále cítím to poutu, co mezi námi je. Anebo si něco nalhávám.

„To stačí,“ zavrčel najednou Edward. Bylo to na Tanyu. Chtěla jsem vědět, co Edwarda tak rozzlobilo. Proto jsem pevně sevřela jeho ruku, zavřela oči a naprosto si vyčistila mysl. Potřebovala jsem se soustředit, abych tu pomyslnou gumičku, která mi tyto vize umožňovala, mohla vypustit ze své mysli a uzavřít v ní i Edwarda. Dnes jsem to dělala už po několikáté a věděla jsem, že mě to vyčerpá. Jsem jen slabý člověk a musím vydat spoustu energie, abych to ovládla. Když jsem to probírala se svou matkou, radila mi, ať si dávám pozor a nepoužívám to častěji, jak jednou denně. V tu chvíli jsem si vzpomněla na mou maminku. Chyběla mi. Ani jsem nad tím nepřemýšlela, a vytvořily se mi slzy v očích.

Ne, teď se musím soustředit. Ano, přesně jak jsem tipovala. Tanya myslela na to, co by se mi stalo, kdybych prozradila jejich tajemství. V tu chvíli měl Edward chuť Tanyu roztrhat na kusy a celé tělo se mu scuklo strachem. Pak si víc nepamatuji.

***

Vzbudilo mě sluníčko, které mi svítilo přímo do obličeje. Otevřela jsem oči a zamrkala, abych se trochu probudila. Najednou sluníčko zmizelo a před očima se mi objevil Edwardův obličej. Trochu se mu třpytil ve slabém slunečním světle. Na tohle jsem bývala zvyklá, ale on takhle vypadal ještě krásněji, až mi z toho srdce trochu poskočilo. Mezi obočím měl vrásku, jak se tvářil ustaraně.

„Ahoj,“ zaskřehotala jsem.

„Jsi v pořádku, Bells?“ zašeptal úzkostně.

„Ano, proč by ne,“ usmála jsem se na něj rozespale.

„Proč? Byla jsi mimo snad 5 hodin a nedokázali jsme tě vzbudit. Možná proto,“ ozval se z druhé strany pokoje dívčí hlas.

„Alice?“ zeptala jsem se trochu zmateně. Hádala jsem, protože takhle nějak zněl její hlas. Teda aspoň podle toho, co jsem stačila od Edwarda zachytit.

„Kdo jiný,“ usmála se na mě a seděla najednou vedle mě.

„Hm, ani se nelekne,“ posmutněla naoko.

„Jsem zvyklá. To vám bude trvat dlouho, než mě něčím vylekáte,“ zakřenila jsem se na ni.

„Tak tohle mi budeš muset vysvětlit. Pěkně hezky od začátku,“ podíval se na mě významně Edward.

„Možná,“ ošila jsem se trochu a snažila se přijít na to, jak převést téma jinam. Nebyla jsem připravená mluvit o svém životě.

„Kde je Tanya?“ zeptala jsem se.

„Odešla, čeká na mě v mém domě,“ odpověděl mi Edward suše.

„Proč?“ zeptala jsem se a snažila skrýt zvědavost.

„Jak už tady řekla, chce se mnou mluvit,“ pokrčil rameny.

„Kéž by už byla doma,“ dodal tak tiše, že jsem to skoro neslyšela. Patrně jsem to slyšet neměla, ale já měla trochu lépe vyvinutý sluch, takže jsem se trochu tiše zasmála. Edward se na mě trochu polekaně podíval.

„Co?“ ošila jsem se opět.

„Čemu se směješ?“ podíval se na mě podezřívavým pohledem.

„Ničemu,“ uhla jsem pohledem.

„Určitě,“ prohodil nevěřícně.

„Musíme jít, jde sem Kristen,“ ozvala se od okna Alice. Edward se na mě úzkostně podíval. Věděla jsem, že odsud nechtěl, bylo mu to vidět na očích. Proto jsem se natáhla a krátce ho políbila.

„Uvidíme se v tanečních,“ usmál se na mě a s jiskřičkami v očích mi chytil obličej do dlaní a také políbil. A pak najednou zmizel i s Alice. S povzdechem jsem se zvedla z postele a podívala se do zrcadla. Proboha! Vypadala jsem jako smrtka!

„Isabello?“ strčila hlavu do mého pokoje Kristen.

„Hm?“

„Strejda volal, máš za ním skočit. Já jdu do školy, čau,“ řekla, aniž by se na mě podívala a zase odešla. Fajn. Když ona je protivná, budu taky protivná. Kolikrát jsem se snažila dát náš vztah dohromady. Patrně je to marné, protože mě nenávidí, stejně tak Charlieho. Snad jako bychom mohli za to, co se stalo. Asi netušila, že já jsem trpěla taky.

Jen co jsem na to pomyslela, opět se mi vrátily slzy do očí. Bolelo to. Moc. Horší je to, když se podívám na Charlieho. Občas má přesně ty samé úšklebky, jako míval táta. Jako bratrové si byli neskutečně podobní. Pár lidí mělo i problém je rozeznat. Vzpomínám, že nám taťka jednou vyprávěl příběh, jak se na Charlieho občanku dostal do nějakého klubu a tam se neskutečně opil. Charlie byl totiž starší o tři roky.

No, raději jsem utekla od svých vzpomínek, protože to bolelo. Hodně. Možná za čas na to budu vzpomínat v dobrém a ráda, ale teď to prostě nešlo. Skočila jsem si do koupelny, tam něco udělala s tím úkazem v zrcadle a pak na sebe hodila nějaké oblečení. V kuchyni jsem popadla jablko a vydala se do nemocnice za Charliem.

Kristenino auto už bylo pryč a já nastoupila do svého náklaďáčku. Milovala jsem ho. Bylo to staré auto mamky, než si pořídila nějakého novějšího Chevroleta. Doufala jsem, že Charlie je v pořádku a brzy se zase vrátí k nám domů.

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 12. kapitola: