Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec ve tmě - prolog + 1. kapitola

27.01.2010 (11:30) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1589×

Tanec ve tmě

Prolog

Nenáviděla jsem to, nenáviděla jsem to všechno. Tu tmu. Jejich pohledy na mě. Cítila jsem, jak na mě zírají, někdy na mě určitě i ukazovali. Byla jsem si tím jistá. Chtěla jsem se otočit a utéct, chtěla jsem na ně všechny zakřičet, ať na mě neciví.

Mé tělo jako by reagovalo na mé myšlenky, začalo se otáčet na druhou stranu, než jsem chtěla jít, tedy myslím, že to byla druhá strana. Úniková cesta se přede mnou rozkládala, jen se rozběhnout. Chtěla jsem vyrazit tím směrem, kterým jsem se otočila. Ale na rameno mi dopadla něčí teplá ruka. Setřásla jsem ji a vyšla jsem dál. Ale ruka mi zase dopadla na rameno, ale teď se nenechala setřást.

„Bello, přece to nevzdáš. Jsi silná.“

„Jess, já chci jít pryč. Cítím ty jejich pohledy. Civí na mě. Já to nedokážu,“ zlomil se mi hlas.

„Bello, tři měsíce jsem ti pomáhala, přemlouvala jsem tě a učily jsme se spolu a s Ang a ty to teď chceš vzdát? Když už jsme tak daleko?“

Skoro na mě křičela, ale já jsem slyšela tu úzkost a naléhavost v jejím hlase. Chtěla být na mě tvrdá, ale já věděla, že je to jen její slupka.

„Bello.“

Její hlas byl mojí motivací, mojí nadějí. Nenechávala mě nic vzdávat. Klidně na mě byla schopná křičet i mě mlátit, ale vždy dokázala svoje. Hádali jsme se a někdy i spolu nemluvily, ale byla jsem jí za to vděčná.

„Bello.“

Dotkla jsem se její ruky na svém rameni. Jemně jsem jí pohladila a pak stiskla. Teď se na její tváři určitě rozlil úsměv. Stisk ruky byl naším znamením souhlasu.

„Já vím, že to zvládneš Bello. Jsi silná a máš mě a Ang.“

Její slova byla jako benzín na můj motor. Zavřela jsem oči, otočila jsem se a vykročila

1.kapitola

„Bello, kurva, kde si?“

„Už jdu, Joe.“

Vykračovala jsem si temnou uličkou. Smrdělo tu pár popelnic. Přidala jsem do kroku, protože se mi z toho dělalo šoufl. A možná by mě tu někdo mohl i okrást. Voda z louží mi čvachtala kolem bot na podpatku. Fuj, to je díra, jak jsem se sem dostala?

Konečně jsem z té uličky vyšla a zabočila doleva. Letmo jsem se podívala na hodinky. Deset minut po půl desáté. Sakra, mám zpoždění, ale oni i tak nezačnou nic beze mě, ta největší hvězda jim tam chybí. Potěšeně jsem se usmála a sebevědomě jsem pohodila vlasy.

Šla jsem zase nějakou uličkou, ale ta už byla světlejší, byla blízko hlavní ulice, protože jsem slyšela auta. Sakra, proč mi to dneska trvá tak dlouho? Zabočila jsem doprava a na konci byl náš bar. Tedy jeho zadní vchod. To je můj cíl, rozjedem to.

Srdce mi poskočilo a přinutilo mé nohy k ještě svižnějšímu kroku. Musela jsem si koukat pod nohy, abych zase o něco nezakopla, jak se tak znám. Nechci si ušpinit svůj novej vohoz, protože se nechci ztrapnit. Už jsem si tu vydobyla dobré postavení, respekt a mám u nich skvělou pověst.

Čvacht, čvacht, ozývalo se z pod mých bot na podpatku, jak jsem se blížila ke klubu. U zadního klubu má na mě čekat Paul, protože kdybych šla hlavním vchodem, čekala bych na vstup asi hodinu, každý den je tu pěkně dlouhá fronta. My jsme měli u šéfa protekci, protože je to Joův brácha. Nikoho jiného zadem nepouštěl.

Spatřila jsem Paula. Nebyl moc vysoký, jen o pár centimetrů vyšší než já. Jeho delší smolně-černé vlasy mizely v tmavých stínech, ale jeho světle modré oči mu zářily do dálky. Zamávala jsem mu, ale on mi na pozdrav neodpovídal. Sakra, Paule, pomyslela jsem si, to jsi tak slepej?

Až když moji postavu ozářila pouliční lampa na konci ulice, poznal mě a zamával mi. Ještě přidal svůj zářivý úsměv. Nikdy jsem si ho moc nevšímala, ale to byla chyba. Byla jsem hvězdou školy a sama jsem to věděla, takže se kluci na mě lepili. Předevčírem jsem se rozešla s JP. Byl to fajn kluk, ale prostě už nebyl pro mě moc dobrej, dala jsem mu kopačky a ani nevím, jak se s tím vypořádal, protože jsme každý chodili na jinou školu.

Smyslně jsem si skousla ret a věnovala jsem mu svůj nejkrásnější úsměv. Jenže s ním to nic neudělalo. Každému klukovi vždy zazářily oči a přišel ke mně, ale Paul nic. Já tě dostanu, hřebečku, pomyslela jsem si.

Konečně jsem k němu došla. Jen tam mimochodem jsem se koukla na jeho rozkrok, ale byl v klidu. Ale nevadí, já tě rozproudím chlapče. Jakýpak tam máš nástroj?

„Ahoj Bells, jsi kočka,“ řekl a sjel mě pochvalným pohledem.

„Čau Paule, tobě to taky sekne,“ řekla jsem a chytla jsem ho za ruku.

Strčil mírně do dveří a ty se s cvaknutím otevřely. Šli jsme tmavou chodbou. Před námi se chodba rozdvojovala a my jsme se vydali doleva. Vpravo měl kancelář šéf. Šli jsme ještě chvilku rovně a před námi se objevil bar. Vydali jsme se podél něho a přes dav bavících se lidí jsme se dostali do našeho koutku. Seděli tam všichni, naše deseti členná parta a nějací čtyři nováčci.

„Čau krásko, konečně můžem začít,“ oslovil mě Joe. Měl kratší hnědé vlasy, které mu padaly do obličeje. Měl světlou pokožku, se kterou kontrastovaly jeho nefritově zelené oči. Byl sympaťák, ale my jsme byli jako sourozenci. Známe se od sedmičky a od té doby jsme nerozluční kámoši. Je něco jako můj starší bratr.

„Tak jo lidi, jdem do pokoje,“ zavýskl na naší početnou skupinku a odebrali jsme se do připraveného pokoje. Objala jsem se na přivítanou s Lucy, mojí nejlepší kámoškou. Měla delší blond vlasy po lopatky, které si nechávala vždy volně splývat. Měla světlou pleť, ale tmavě modré oči. Její dlouhé husté řasy jí mohl každý závidět, skoro ani nemusela používat řasenku.

Vešli jsme do rezervovaného pokoje. Svítila tu jen modrá lampa, takže tu byla skoro tma, ale to bylo dobře. Protože na tuto akcindu jsme se připravovali celý týden.

Byli jsme tam všichni: Já, Lucy, Joe, Paul, Jesse, Nick, Britany, Moly, Jenifer a Rachel a ještě nějací nováčci, které kluci přibrali. Byli to Mark, Luke, Jack a Ricky.

Měli jsme tam i malý bar a barmanem. Toto byla V.I.P místnost a Leo nám jí někdy domlouval. Nemuseli jsme tu dávat bacha na ostatní vožraly, protože jsme tu byli vždy jenom my.

Odebrali jsme se k baru, nějaké páry si sedly k sobě a zaměstnávaly svoje rty. Jako třeba Lucy a Nick. Já jsem si sedla na tmavě modrou barovou židličku a objednala jsem si tequilu. Barman byl asi nový, protože jsem ho neznala, ale to je jedno. Tequilu jsem hned dostala a kopla jsem jí do sebe, abych byla odvázanější. Ještě jsem si objednala vodku s džusem. S svým pitím jsem šla jsem si sednout k Paulovi, tedy na jeho klín. Kopla jsem ještě do sebe vodku a sedla jsem si. Nebyla jsem opilá, to ne, ale už jsem ztratila zábrany a to bylo jen pro. Sedla jsem si na jeho klín a hlavu jsem si opřela o jeho hruď. On si před svou hlavu o tu mou. Teď jsem si až uvědomila, proč jsem vlastně chodila s JP? Jo uměl dobře líbat a měl pěknej zadek, ale jinak? Asi nic, láska v tom určitě nebyla. NO a co.

„Paule,“ zavrněla jsem.

„Hm.“

„Sluší ti to.“

„Tobě víc,“ řekl a zase se mě krásně usmál.

Zvedla jsem hlavu z jeho velké a svalnaté hrudi. Nikdy jsem si nevšimla, že by nějak víc posiloval nebo že by měl svaly, ale cítila jsem je. Podívala jsem se mu do jeho krásných očí. On mě začal úplně hypnotizovat. Dostala jsem žízeň, tak jsem se neochotně vstala a šla jsem si k baru pro další pití. Vzala jsem si to s sebou, trochu jsem upila a vrátila jsem se zpět na své místo. Sedla jsem si na jeho klín a trochu jsem se na něm zavrtěla. Z úst se mu ozvalo slabé vzdychnutí. Teď jsem si hlavu o jeho hruď neopřela. Jen jsem se mu pořád dívala do očí a nemohla jsem se od nich odtrhnout. Už na něj myslím a to jsem neviděla ani jeho zadek.

Co se to se mnou děje? Vždy jsem koukala na zadek a do obličeje a pak jsme spolu chodili. JO, to byly časy. Vztahy tak na jeden měsíc. To jsem celá já. Já si mám z čeho vybírat, nabídky se mi jenom hrnou.

Ale teď to bylo divný, nechtěla jsem ho hned osahávat, i když měl opravdu pěkné tělo, jako normálně. Cítila jsem se divně.

Zase jsem si položila hlavu na jeho hruď a poslouchala jsem jeho srdce jak mu bije v pravidelných impulzech. Buch, buch, buch,... a tak to šlo dál a já jsem se toho prostého zvuku nemohly nabažit. Bylo to dokonalé, tak přirozené. Nadýchla jsem se a do nosu mě udeřila jeho vůně. Nebyla to jen nějaká voňavka, která tam byla cítit, ale také jeho osobní vůně. Vůně mýdla, které používá, vůně vody po holení, vůně jeho kůže. Zavrněla jsem spokojeností.

Natáhla jsem se pro další skleničku. Lokla jsem si něčeho, ale chuť jsem nevnímala, jen jak se mi alkohol dostává do krve. Tělem se mi rozlilo takové teplo. Hm, příjemný pocit.

„Hej, Bello, jdeš hrát sedmičku?“

Sedmička alias sedm minut. To je naše taková hra. Vyberou se buď holky nebo kluci. Vybrané holky si sundají podprsenky a když jsou to kluci, tak slipy. Ti druzí hrají nějakou karetní hru a vítěz si vylosuje jednu podprsenku nebo slipy. Vlastník spodního prádla pak s výhercem jde do pokoje a tak si s ní/ním dělá co chce. To je ve stručnosti. Jenom žádný sex. To je asi tak vše k pravidlům. Hrajeme to skoro vždy a nebo flašku. To je naše zábava a víme o ní jenom naše parta a pár vyvolených.

„Tak jdeš, Bells?“

„Hele Joe, já dneska sedmičku fakt ne.“

„Co je s tebou Bello, sedmička je tvoje nejoblíbenější hra.“

To má pravdu, sedmičku miluju, ale dneska na ní nemám náladu, ani nevím proč. Nechci, aby si se mnou užíval někdo, koho nechci. Sakra Bello, co je s tebou? Ječelo na mě moje staré já. Přece miluješ, když jsi s někým koho nechceš a nejradši máš, když má škrabošku. Dost! Moje staré, úchylné já se dere na povrch a já se ho snažím umlčet. Dneska chci být jen s Paulem.

„Budeme mít škrabošky, Bello.“

Ach, Joe ví, jak na mě. Jenže já se dnes nedám.

„Ne, Joe, dneska fakt ne. Možná příště.“

Chtěl ještě něco navrhnout, ale já jsem se od něj odvrátila, takže nic nenamítal. Zítra bude určitě výslech. Nikdy jsem sedmičku neodmítla a vždy jsem ji svolávala první, ale dnes nejenom jsem ji nesvolala, ale já jsem se ani nezúčastnila.

Hlava mi třeští a já nevím, co to se mnou je. Jediné co vím je, že chci být s Paulem a nechci, aby si na něj sedla nějaká jiná.

Trochu jsem se ještě napila tequily a moje hlava opět skončila na něm, nyní ale na jeho rameni. Doufám, že mu tím seděním a opíráním hlavy nezpůsobím nějakou újmu. Zavřela jsem oči a vdechovala jeho sladkou vůni.

„Bello, vstávej, už jsme doma.“

Opatrně jsem otevřela oči. Jsem v autě, ani nevím, jak jsem se sem dostala. Sedím zmáčknutá mezi Paulem a Nickem. Vepředu seděla Moly a vedle ní její starší bratr. Obvykle nás vozí on a Lucyina mamka. Někdy i někdo jiný. Nikdo z nás nikdy řídit nemůže, protože jsme všichni sjetý na šrot.

„Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?“

Moje ospalost opadla a nahradil ji strach. Neunesli mě? Neznásilnili mě? Naplno jsem otevřela oči a zvedla jsem hlavu z něčího ramena. Podívala jsem se kolem sebe. Opravdu byl z okna auta vidět náš dům.

„Pojď.“

Někdo mě jemně, ale naléhavě vytáhl z auta a dostrkal mě k našemu domu. Už jsem byla probraná natolik, že jsem byla schopná chytnout kliku a otevřít si. Vpadla jsem do našeho domu. Všude byla tma, protože mamka i Phil dávno spali. Oba byli zvyklý na moje pozdější návraty, takže mi mamka vždy nechala večeři v mikrovlnce. Já jsem ale na jídlo neměla ani náladu ani energii. Byla jsem vděčná svým nohám, že mě dopravily bezpečně do mého pokoje. Rychle jsem se svlékla a přešla jsem z pokoje do koupelny. Nechtěla jsem jít spát bez sprchy.

Pustila jsem na sebe teplou vodu. Stékala mi po celém mém štíhlém těle a obkreslovala mojí siluetu. Vodu jsem si užívala a stála bych tam ještě chvíli, ale moje nohy mi dávaly vědět o to, že bych měla jít spát. Nespokojeně jsem s bručením vypla vodu a zahalila jsem se do ručníku. Přeběhla jsem chodbičkou a zalezla jsem do svého pokoje. Vyhrabala jsem nějaké kalhotky a před hlavu jsem si natáhla staré, žluté vytahané tričko a zachumlala jsem se do peřiny. Pak mě vcucl svět snů.

Doufám, že se vám bude tento dílek líbil. Tak komentujte a kritizujte.

Vaše mispulka

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec ve tmě - prolog + 1. kapitola: