Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec ve tmě - 3. kapitola

27.02.2010 (09:30) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2321×

Celá šťastná jsem vletěla domů. Phil ani mamka ještě nebyli doma. Už jsem se nepotřebovala povzbudit kakaem a relaxační hudbou. Sama jsem si připadala, že bych mohla povzbuzovat ostatní. Pozitivní energie ze mě svítila na metry daleko. Klidně bych mohla na chvíli pracovat jako elektrárna a dodávat světlo ostatním.

Byla jsem, cítila jsem se volná. Klidně bych i létala, jen mít křídla, ale ani ty bych podle mě mít nemusela. Jen mé pocity mě nadnášely a já jsem se každou chvíli koukala pod nohy, jestli to není pravda.

Moje myšlenky zběsile vířily jako hejno motýlů. Sem tam mě jejich křídla něžně pohladily. Pořád jsem ale nechápala, co mi chtějí sdělit. Nevěděla jsem, na co myslím. Ale každá myšlenka hýřila štěstím a to mi stačilo.

Vytáhla jsem si z kredence čokoládové keksy, moje oblíbené, a sedla jsem si s nimi v obýváku na gauč. Pustila jsem si televizi a z nudy přepínala programy.

Pořád mi připadalo, že tady nemám být, ale nějak jsem ten pocit nevnímala. Ládovala jsem se dál sušenkami. Podívala jsem se pro jistotu na hodiny. Tři. Sakra. Dneska je úterý. Mám tancování. A sakra.

Vyskočila jsem z gauče a rozsypala krabičku se sušenkami, ale to jsem moc nevnímala. Vyběhla jsem schody po dvou. Vletěla jsem do pokoje, popadla jsem tašku s cvičkami, sukní, obinadlem, tričkem a deodorantem. V běhu jsem na sebe hodila kabát, pak jsem si rychle nazula boty a vystřelila z domu.

Na chodníku jsem se srazila s nějakou babičkou. Vysloužila jsem si od ní pořádnou slovní palbu, ale nevnímala jsem to. Běžela jsem podél naší ulice a zahnula doprava. Chytla jsem si taxíka.

„Taneční studio slečny Bardenové na dvacáté druhé,“ houkla jsem na taxikáře a vyjeli jsme.

Uvelebila jsem se na sedadle a snažila jsem se popadnou dech. Začínáme v půl čtvrté a je čtvrt. Bude to tak tak. Pořád jsem zhluboka dýchala, abych uklidnila srdeční tep. Jak jsem na to mohla zapomenout? Na tančení se vždy těším celý den. Mám ho v úterý, ve čtvrtek a v pátek.

Mohu se tam uvolnit. Je to můj život, můj sen. Miluju, když splynu s hudbou. Hudba rozproudí a rozpumpuje mé tělo. Vyvolává ve mně euforii. Já jsem hudba a hudba je mnou. Každá buňka se raduje, když slyším ty bujaré rytmy. Hopsají a jásají. Tanec a pohyb mám v krvi.

Taxík prudce zabrzdil. Vyběhla jsem z něj a vlítla to dvoukřídlých, skleněných dveří studia. Je to taneční i baletní studio. Balet mě tolik nebral, i když jsem na něj chodila tři roky. O mnohem více mě vzal tanec. Tančím už od pěti let. Vyhrála jsem několik cen z toho jednou mistrovství USA, pak jsem byla dvakrát druhá a třetí a také mám mnoho medailí z přeborů v našem státě. Bavilo mě to a šlo mi to. Tanec je můj život.

Zabočila jsem doleva a běžela dlouho úzkou chodbou až na její konec. Tam byla naše šatna. Vletěla jsem dovnitř a sedla jsem si na lavičku. Musela jsem znovu popadnout dech. Kdyby mě slečna viděla zadýchanou...

„Ahoj Bí,“ zavolala na mě Claire. Známe se od pěti let. Obě sem chodíme dlouho a jsme na tom obě dobře. Jde nám to. Claire má krátké černé vlasy, zelené oči a její pleť je krásně opálená. Ale je menší než já. Není moc vysoká, ale to je u tančení jen výhoda.

Claire se vymýšlí pro nás šílené přezdívky a nebo nám říká zkratkami. Já jsem Bí alias Pralinka. Opravdu nevím, jak jsem si tuto přezdívku vysloužila ani jak jí to napadalo.

„Ahoj Claire, jak je?“

„Ale jde to, no znáš to. Hele makej, šéfka se po tobě shání.“

Šéfka je slečna Bardenová. Nikdo jí jinak neřekne a ani jí to nevadí.

Rychle jsem si oblékla tričko, které jsem přestříkla deodorantem. Svlékla jsem si kalhoty a místo nich si natáhla sukni. Ještě sem si kotníky obepnula obinadlem. Nic jsem s nimi neměla, ale pro jistotu jsem si je vždy obepínala. Měla jsem pak větší jistotu. Někdy jsme dělali opravdu složité kroky. Pro mě by byla katastrofa vyvrknutí kotníku nebo výron. Nic takového.

Obula jsem si cvičky, vlasy jsem si spletla do drdůlku a vyrazila jsem do studia nebo tělocvičny, jak se to vezme.

„Isabello, jdeš pozdě.“

„Já se omlouvám, ale...“

„Nic nechci slyšet, rozcvič se a zkusíme tu naší novou sestavu." Tančila jsem jak ve skupině, tak sama. Nedokážu se rozhodnout, zda je lepší skupinový tanec nebo jednotlivý. Hlavně že jsou moderní.

Vydala jsem se k naší skupince. Dnes máme tříhodinovku, takže první dvě skupinka a pak jednotlivé. Ve skupině nás je devět. My čtyři- já, Claire, Ashley a July sem chodíme od malička a známe se dlouho. Každá jsme z jiné školy, ale jen tady se potkáváme. Proto sem také chodím. Má to tu mnoho plusů. Druhá polovina naší skupinky tvoří Jane, Nikki, Wendy, Lisa a Sasha. Ty sem chodí jen pět let, ale nezaostávají z námi. Jsme jako jedna velká rodina. Milujeme se a nedáme na sebe dopustit. Jsme prostě tým, jedno tělo, jedna duše, jedno stvoření.

„Ahoj kočky.“

„Čauky Bello.“

Tlachaly jsme a probíraly jsme všechno, co jsme za ty tři dny zažily. Je toho hodně. Vidíme se jen pár hodin v týdnu a proto si to vše musíme říct. Šéfka nás dřív okřikovala a odehnávala nás od sebe, ale my jsme se jako magnety hned vracely zpět. Nedokázaly jsme se od sebe rozdělit.

Nejdřív jsem dělala hlavou půlkruhy. Pak jsem dělala rukama kruhy a kroužky, protáhla jsem si paže. Udělala jsem pár úklonů tělem, udělala párkrát za sebou most, abych si rozhýbala všechny svaly. Teď jsem si protáhla nohy.

Rozcvičku jsem dnes trochu odflákla, protože jsem chtěla být s holkami a ty už se přesunuly k držadlům u zrcadel. Otočila jsem se pravým bokem k tyči a dala si na ní pravou nohu. Pár úklonů ke špičce a pak druhá noha.

„Pojďte sem, zkusíme si tu novou sestavu.

Přišli jsme k ní a ona před nás položila čtyři papíry a zabodla prst do prvního z nich: „Tady máte první čtyři seskupení. Je jich celkem šestnáct. Dnes se naučíme první dvě a také pohyby.“

BC BC

ANJu -> A Ju

JWLS J S

W N L

„Tady máte zkratky vašich jmen. Začínáte v chumlu a pak se rozběhnete do sestavy číslo jedna.“

Postavily jsme se podle první sestavy. Šéfka začala předcvičovat.

„Takže na počítání, raz, dva, tři, čtyři.“

Kroutily jsme se podle ní, dělaly všelijaké taneční tak někdy i aerobikové cviky. Nohy se nám mohly do sebe skoro zamotat. Opakovaly jsme to asi půl hodiny a pak nám pustila i hudbu. Byl to remix různých písní, jako vždy.

Nejdříve jsme si udělaly před obličejem z rukou X, pak jsme je upažily, párkrát vykoply nohama. Pak jsme se otočily k šéfce bokem a udělali provaz, z něho jsme se překulily na břicho a udělaly dva kliky. Pak jsme znovu vyskočily na nohy, zakroutily jsme boky. Pak jsme zvedly ruce a pěstmi bušily do vzduchu. Pak jsme zase upažily a vykoply nohama. Pak následovaly ještě dva složité pohyby a přeskupily jsme se do druhé sestavy.

Trénovaly jsme to dlouho, dokud jsme to neměly vyryté v hlavě. Dostali jsme čtvrt hodinovou přestávku, protože jsme už nemohly. Vrhla jsem se po svojí láhvi s vodou a zplna hrdla jsem se napila. Moje záchrana. Šéfka nám dneska dává kouř. Další soutěž je už za dva měsíce, takže musíme máknout. Naštěstí teď už budu mít jen jednotlivý tanec. Wendy, Jane a Sasha tančí jen kolektivní, takže už půjdou domů.

„Ty vole kočky, to je dneska záhul co? By mě zajímalo, jaký budeme mít kostými, na ty se těším nejvíce,“ rozvášnila se July.

Kostýmy, které dělají soutěž ještě lepší. Já se na ně také těším. Hlavně v jaké barvě budeme sladěné, minule jsme byly v růžové. Br.

Přestříkla jsem se deodorantem, otřela jsem si čelo do ručníku, vydala jsem se se zbytkem holek zpět do tělocvičny. Znovu jsem se zlehka protáhla a začne další šichta. Šéfka nám postupně každé pustí její hudbu a ona si na to zatancuje. My ostatní si zatím zkoušíme ty svoje sestavy. Je to zdlouhavé, ale alespoň jsme spolu.

Tančila jsem jako třetí. Zase nějaký pěkný remix, začínalo to pomalou, klidnou písní a pak se to rozjelo. To jsem úplně milovala a šéfka to věděla. Milovala jsem ten pocit, když se látka natřásá kolem mého těla. Existuji jen já a hudba. Pohyby kopírují rytmus hudby.

„Tak čau holky,“ vypískly Ashley, Nikky a Lisa.

Já s Calire a July jsme se ještě převlékaly. Vždy nám to dlouho trvalo. Pořád jsme si povídaly, vždy jsme toho měly tolik...

Už jsem na sobě měla džíny, bundu i kozačky. Objala jsem se s holkami, každé z nich jsem vlepila přátelskou pusu na tvář a vyšla jsem ze studia. Vždy tam na mě čeká Phil a dnes to nebyla výjimka. Otevřela jsem dveře a nasedla do auta.

„Ahoj Phile.“

„Čau Bello, tak co, jaký to bylo?“

„No jo, záhul. Dneska nám dala teda kouř.“

Nastartoval a mlčky ujížděl směr náš dům. Byli jsme tam za patnáct minut. Zkontrolovala jsem hodiny. Je půl sedmé. Sraz máme v osm. Jako vždy.

„Ahoj mami.“

„Ahoj zlatíčko, jak ses měla ve škole a v tanečním studiu?“

„Skvěle mami.“

„Ale Bello, víš, že mě nestačí jednoslovné odpovědi. Pojď sem ke mně, hezky si popovídáme.“

„Ale mami, já mám za chvíli...“

„Já tě dlouho nezdržím.“

Poraženecky jsem se dovlekla do kuchyně a posadila jsem se na židli. Mamka zase něco klohnila, tak mi podávala otázky za pochodu typu: Co kluci? Jak se má Lucy/Claire/July/Joe/Ashley? Co známky? Co jste se dnes učili? Kam dneska jdete? Co tam budete dělat atd.

„Mami, já už tam mám za hodinu být, když mě omluvíš?“

„Ale jistě zlatíčko, ale nezapomeň...“

Už jsem ji neposlouchala. Vyletěla jsem nahoru k sobě. Hned pak mé kroky následovaly do koupelny. Dala jsem si rychlou, horkou sprchu. Vlasy jsem si nemyla, protože už bych si je nestihla vyfénovat. Mamku mám ráda a její výslechy bývají většinou opravdu krátké, ale dneska to přehnala. Půl hodiny! Půl hodiny mi pokládala nesmyslné otázky a mě to akorát zdrželo. Teď musím makat.

Rozrazila jsem dvířka od skříně. Začala jsem zuřivě hledat něco pěkného na sebe. Vždy jsem volala Lucy a ta mi poradila, ale teď Zbývá mi ani ne půl hodina na oblečení a nalíčení.

Vyhrabala jsem černou minisukni. Toužebně jsem se na ni podívala. Strašně jsem si ji chtěla vzít. Určitě by se Paulovi líbila, akorát na motorku se nehodí. Škoda. Tak jsem si na sebe vzala černé džíny, rudý top na ramínka a koženou bundu.

Znovu jsem navštívila koupelnu. Deset minut. Dobrý Bello, to zvládneš. Nanesla jsem na sebe trochu make-upu. Tak jsem si na víčka nanesla trochu stínů a pak jsem si přetáhla řasy řasenkou. Ještě trochu tvářenky a lesku na rty a jsem hotová. Páni, mám ještě dvě minutky k dobru. Ale nebudu zdžovat.

„Ahoj mami, Phile, do jedenácti jsem doma,“ houkla jsem na ně. Natáhla jsem si kozačky a vyrazila do garáže. Pod tmavě modrou plachtou se skrývala moje druhá láska, moje druhá droga. Moje Emí. Motorka. Byla celá červená, ale potahy měla černé. Dokonalá. Láskyplně jsem ji pohladila od řídítek a ž k sedačce. Můj zamilovaný pohled patřil jen jí. Krasavici mojí.

Rychle jsem ji vytlačila z garáže. Nasedla jsem na ni a nastartovala. Emí krásně zavrčela. Pomalu jsem vyjela z vrat. Pak jsem se dostala na silnici v obytné části. Jela jsem pomalu, ale na konci naší ulice jsem šlápla na plyn. Emí se rozjela. Užívala jsem si ten pocit volnosti. Vítr mi cuchal moje vlnité, hnědé vlasy a líbal mě na tvář. Hladil mě po celém těle.

Zabočila jsem se cestičce do parku a pomalu jsem jela až na jeho druhý konec, kam nikdo nechodil, kromě nás. Bylo tam naše místečko.

Jen jsem zatočila, uviděla jsem naše lavičky. Ještě tam nikdo nebyl. Páni. Jsem tu nějak rychle. Sedla jsem si na první lavičku, pohodlně jsem se opřela a čekala. Nikdo nepřicházel. O je divné. Dala jsem si sluchátka na uši a pustila si písničky. Jen tak jsem se pohupovala v rytmu hudby, ale najednou mi někdo dlaněmi přikryl oči. Chtěla jsem křičet, mlátit kolem sebe a utéct, ale ty ruce jsem poznávala. Na tváři se mi rozlil úsměv.

„Ahoj princezno,“ oslovil mě mnou tolik milovaný hlas.

„Ahoj.“

Otočila jsem se k němu a za lem bundy jsem si ho přitáhla blíže. Hladově jsem se vrhla na jeho bezbranné rty a ochutnávala jsem je v vítacím polibku. Na chvilku se odtáhl. Smutně a hlavně nechápavě jsme se na něj podívala. On si jen přisedl ke mně na lavičku a přitáhl si mě na klín. Obkročmo jsem si ne něj sedla a zase jsem ho začala líbat. Jenže naší hru přerušil...

„Zdar Bello.“ Joe. Ach jo. Mám ho ráda jako bratra, ale i bratři jsou někdy otravní.

Neochotně jsem se od něj odtrhla a věnovala jsem Jeomu kyselý škleb. On se tomu jenom usmál a sedl si vedle nás. Začali si s Paulem povídat a já jsem byla vzduch, ale na ne dlouho. Hned za Joem přišla Lucy s Nickem, pak Jesse s Britany a Rachel a nakonec přispěchala Jenifer. Moly je nemocná, chudák holka.

„Tak panstvo, Bella tu má motorku. Takže vyhrašuji soutěž o druhé a třetí místo. První bude mít samozřejmě Bella. Časový limit jsou tři minuty.“

„Hej, Joe, kdo začne?“

„Půjdeme od nejmladšího, takže začne Rachel, pak Britany, Jesse, Bella, Lucy, Paul, já a poslední Nick. Tak jo parto, začneme.“

Rachel se zvedla. Pohladila mojí Emí a nastartovala. Rozjela se po krátké příjezdové cestičce. Otočila se a vyrazila k nám. Rozjela se plnou rychlostí k nám, ale pak těsně před lavičkou smykem zabrzdila. Pak párkrát těsně objela strom, jela chvilku se zdviženýma rukama a zamávala nám.

„Konec.“

Přijela zpět. Všichni jsme jí zatlaskali. Někdo jen ze zdvořilosti, ale ode mě to bylo upřímné. Opravdu se mi to líbilo. Moc na motorce nejezdí, jen někdy. Ale na to umí dobré triky. Je opravdu šikovná.

„Britany, jedeš.“

Elegantně nasedla na motorku a rozjela se. Předvedla skoro to samé jako Rachel, ale podlě mě to bylo slabší. Britany má radši auta, motorky ji moc neberou.

„Jesse? Jdi do toho.“

Jesse bude těždký oříšek. Jezdí úchvatně. Motorky jsou jeho vášeň. Sám si i vymýšlí triky, ale nevím, jestli mě porazí. Nasedl a pohladil motorku. Přidal plyn a Emí pod ním zavrněla. Zase se rozjel, zavrzdil smykem, ale pak se rozjel znovu a zabrzdil tak, zadní kolo bylo ve vzduchu. Někteří kolem mě zapískali. Pak si lehl na sedačku a položil si nohy na řídítka. Super trik. Chtěl ještě něco udlěat, ale zastavil ho Joe.

„Hele Jesse, nepředváděj se. Skončil ti čas. Teď přijde na řadu naše skvělá a jedinečná hvězda Belle.“

Zrudla jsem pod tou chválou. Ještě že moji tvář pohltila tma a nebylo mi do ní vidět. Políbila jsem ještě zlehka Paula pro štěstí. Sebevědomě jsem se vydala ke své Emí. Moje zlatko, teď jim to natřeme.

Nasedla jsem na ní a všem jsem na pozdrav zamávala. Pak jsem přidala plyn a rozjela jsem se kus od nich, smykem jsem se otočila a vyrazila k nim. Před nimi další prudký smyk a držení se jen jednou rukou. Klekla jsem si na sedačku a zvedla ruce z řídítek. Dostalo se mi potlesku a tu mě vyburcovalo k dalším číslům. Zabrdila jsem a zvedla zadní kolo.

„Třitset vteřin.“

Udělala jsem kolečko kolem skupinky stromů. A teď přijde moje nevětší číslo. Rozjela jsem se, zabrzdila zadním kolem a zvedla jsem přední. Jednou rukoujsem se držela a druhou mávala. Vtom se to stalo.

Nadzvedla jsem přední kolo, ale zdním jsem najela na olejovou skvrnu. Zvedla jsem ruku, ale tím jsem to ještě více pokazila. Motorka se smýkla po skrně. Emí letěla k zemi na znak a já s ní. Odrazila jsem se od ní, aby mi nespadla na nohy a tvrdě jsem dopadla na zem.

Hlavou se mi rozlila ohromná bolest. A pak mě pohltila tma.

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec ve tmě - 3. kapitola: