Tak je tu další kapitola. Je to spíš takové seznámení s ostatníma a objev stejného Talismanu i u Cullenových. Předem děkuju za komentáře a třeba i připomínky.
06.04.2011 (10:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1680×
Sakra, upíři s výborným sluchem a navíc sedí ještě téměř vedle. Tohle není dobrý.
***
„Já vypadat takhle, tak to nezahazuji.“ Jasně. Musela jsem se přemáhat, abych se nezačala smát. Prý já vypadat takhle. Vždyť ani neví, proč takhle vypadají.
Ale jistě, třeba by to za tu krásu vyměnila. Zabíjení lidí, pálení v krku, ale co? Hlavně že bude krásná. To je přeci hlavní.
Místo toho jsem odpověděla „Hm.“ Nic jiného mě nenapadlo.
„Škoda, že jsou tu spolu. Podívej se na něj. Ten je úplně boží!“ rozplývala se, dokud ji nepřerušil učitel. Zato já jsem se podívala jejich směrem a oni tím mým. A dost.
„Co je?“ optala jsem se potichu směrem k nim, když se na mne Alice zůstala dívat jen o chvilku déle, než je obvyklé. Ale Clear si toho nevšimla.
Zato Alice ano. Udivilo ji, že jsem to směrem k ní řekla tak potichu. To přitáhlo i Jasperovu pozornost, ale poté se otočili a mě si nevšímali. Taky dobře.
Zbytek hodiny byl v klidu, i když já měla příležitost vyslechnout si rozhovor o tom, že moje chování je nezvykle divné, a kvůli té poznámce nevěděli, co si mají myslet. Taky dobře.
V angličtině se mnou byla opět Clear a taky upírka a upír.
„Páni!“ uniklo z úst mé spolužačky sotva je zahlédla, tedy spíše jeho. Nějaký namakanec a blondýna, která si tu všechny měřila pohrdavým pohledem. No super toto.
„Promiň, ale tohle je naše místo, takže když dovolíš.“ Schválně jsem oslovila tu blondýnu, která se po mně vražedně podívala.
„Omlouváme se, jsme tu nový,“ začal ji omlouvat její druh, ale já ho přerušila. Nestojím o omluvy od upírů.
„To tu všichni víme!“ odsekla jsem mu ihned.
„Jsem Emmett a toto je Rosalie, můžeš nám říct, kde je volná lavice?“
„Támhle.“ Ukázala jsem a představovat se nehodlala.
„Díky,“ odpověděl zaraženě a společně se zvedli.
„Ta z nás nemá strach ani trochu!“ slyšela jsme promluvit Rosalie, ale byla to pravda.
„Neslintej mi tu a sedej!“ oslovila jsem Clear. Jako správná kamarádka bych se totiž postarala, i když by tu on byl sám o to, aby se k němu nepřiblížila. Ta by měla radost.
„Jsi hrozná!“ Naoko se na mě urazila.
„Já vím!“ usmála jsem se na usmířenou.
Ještě mi chtěla něco povědět, ale nestihla to, neboť přišla učitelka.
„Nezaleknu se vás,“ utrousila jsem potichu po pěti minutách.
A fungovalo to skvěle. Emmett se otočil naším směrem a Rosalie lapala po dechu, který nepotřebovala ani v nejmenším. Zato já jsem dělala, že dávám pozor. A když jsem slyšela rozhovor, že se možná měli přestěhovat jinam, cukaly mi koutky. Vždy se mi líbila nevědomost většiny z upírů.
„Proč? Tady bude ještě zábava!“ odpovídala jsem si pro sebe. A ty jejich pohledy stály za to.
Když jsem se chystala k odchodu ze třídy, prošli kolem mě náhodou ti dva. Rosalie se dívala výhružně a pochybovačně, zato Emmett zkoumavě. Čemuž jsem se musela pousmát, ale jakmile jsem si všimla jedné věci na nich, ztuhla jsem. To je přeci můj talisman!
Zbytek dopoledního vyučování jsem přemítala, co má společného můj talisman s nimi. A navíc jsme byla na literatuře s Rosalie. S tou pohrdavou upíří blondýnou. Ach jo. Ale stejně jsme spolu vůbec nepromluvily.
Při obědě jsem si všimla, že jsem se seznámila téměř se všemi upíry. Chyběl už jen nějaký kluk s bronzovými vlasy. A jak jsem si uvědomila, měl dar. Podle mého odhadu četl myšlenky, v čemž jsem mu u sebe hned zabránila.
To by mě zajímalo, na co si vzali to jídlo. Protože jestli to tu budou jíst, tak se udusím smíchy. Ne, tak se neudusím, neboť to nejedli. Ale místo toho se mezi sebou bavili. A o mně!
„Tak jak to šlo?“ ptal se Emmett toho pro mě jediného neznámého upíra.
„Jako vždy. Všechny holky se snaží upoutat moji pozornost,“ odpověděl potichu. V tom se Emmett začal smát a ostatní se pochechtávali.
„To není nic nového!“ přidala se Alice.
„Co vy?“ odvedl pozornost jiným směrem.
„Taky tak nějak, až na jednu holku,“ nestihl to dokončit Emmett, protože mu skočila do řeči Alice.
Hups, napadlo mě ihned. Ale co už. Stalo se.
„Taky vám přišla tak… divná? Támhle ta černovláska?“ Kývla mým směrem.
„Proč divná?“ zeptal se neznámý, který si zřejmě zatím nevšiml, že mi nemůže číst myšlenky.
„Měla na nás docela přihlouplé narážky, Edwarde, co si myslí? Nebo spíš, co ví?“ pokračovala Alice.
„Nevím, nemůžu číst její myšlenky!“ odpověděl jim podrážděně.
Super, takže Edward, a jak jsem správně předpokládala, čte myšlenky.
„Co měla za narážky? To tu má každý,“ ptal se jich se zájmem.
„Chovala se, jako by věděla nebo tušila, co jsme!“ upozornila ho Alice a zřejmě mu něco ukázala v mysli, neboť se na ni neustále díval. Že by mou poznámku?
„Nebo trpí samomluvou,“ promluvil Jasper a zkoumavě se na mě díval.
„Kdyby to věděla, někomu to řekne, nebo se nás bude bát!“ Nechtěl si to připustit Edward.
„Možná. Podle mě toho ví víc!“ přidala se k ostatním Rosalie.
Prolog ** 1. kapitola ** 2. kapitola
Podle mě je zrovna tato kapitolka nudná, ale nevím. Můžete to hodnotit za mě. V příštím dílku se dočkáte pohledu Emmetta.
Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Talisman nebo co vlastně? - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!