Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak trochu jiný sen... 2. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak trochu jiný sen... 2. kapitola Bella přemítá nas svými lidskými vzpomínkami. bude to již měsíc od posledních věcí co se jí staly ještě jako úplně čerstvé novorozené...

29.11.2009 (11:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2503×

Kapitola 2

Měsíc

 

 

Je to již celý měsíc, co jsem se přidala k Laurentovi, Victorii a Lucasovi.

Měsíc, co jsem se stala jednou z Wampírií.

Měsíc, co mě opustil Edward.

A bude to i měsíc, co jsem zabila člověka.

Nejsem zlá a krvelačná, nebo spíše nechci být, ovšem něčím se živit musím. Nechtěla jsem Charlieho, Renné a Phila zabít, vlastně jsem je prakticky vzato nezabila úmyslně, nakonec mi ale přijde, že je to tak lepší, nikdo nebude vědět, kdo jsem a odkud jsem přišla. Laurent mi obstaral nové „papíry“. Moc nadšená jsem z toho nebyla, moje jméno jsem měla vždy ráda, nechtěla jsem jej měnit, proto jsem si také vymohla, že mi zůstalo - jen to příjmení se muselo změnit. Vše to s sebou neslo jednu podmínku - živý člověk mi nesmí říct Bello…

 

Z mého přemýšlení mě vytrhl Lucas.

„Ahoj  Izi, jak je?“zeptal se.

„Je mi fajn, Lucasi, je mi fajn," odmlčela jsem se. „Jenom přemýšlím, mám tolik volného času, že nevím, co dělat, po staletích to musí být unavující.“ Usmál se.

„No jo na přemýšlení máme celou věčnost, ale zato máme jistotu, že nás nikdo nemůže zabít třeba pistolí nebo nožem.“ Jeho upřený pohled byl sklíčený, celý vypadal tak nějak smutněl. Chtěla jsem něco podotknout, ovšem byla jsem přerušena Victorii, která vtrhla do pokoje přesně v ten moment, kdy jsem otevřela pusu.

„Už zase Izabelo?" Vypadala rozhořčeně. „Najdi si svého upíra a Lucase nech laskavě na pokoji, je to můj přítel.“ Nedivila jsem se jí. Byl doopravdy velmi hezký.

„Victorio nejsem tvůj majetek, kolikrát ti to mám opakovat. S Izabel jsme přátelé a také spojenci, pokud jsi zapomněla, jsem také její učitel a pomáhám jí. Už jsi zapomněla, že je to pro ni těžké. Před měsícem, teprve měsícem zabila svou rodinu.“ Lucas se při své řeči postavil přede mne, jakoby mně chtěl bránit. Nezapírám - jeho chování se mi líbilo, byla jsem ráda, když jsem jí mohla dělat naschvály a Lucas náhodou nebyl k zahození. Byl hezký, měl mužnou postavu, vysoký, svalnatý a přitom štíhlý. Bylo těžké mu odolávat. Victorii bych mohla zpacifikovat sama, nikdy nedokázala vycítit můj štít, a tak když by se ke mně chtěla jen na kousíček přiblížit, mohu jej zvednout, aby při prvním výpadu narazila a už to vícekrát nezkoušela. Je tak zábavné ji vytáčet!

„Hele lidičky řekla jsem, že v mém pokoji si manželské hádky řešit nebudete a tečka, takže vypadněte prosím vás ven!“ řekla jsem jim. Oba na mě zírali, jako bych se zbláznila. Victoria si odfrkla, otočila se na podpatku a vypochodovala z místnosti bez jediného slova. Lucas po mě hodil omluvný pohled a tiše svou partnerku následoval.

 Musela jsem se odreagovat, trocha řádění s lidskými tvory s následním krmením mi zrovna přišel jako dobrý nápad, a tak jsem si oblékla těsné ledově modré saténové kalhoty, k tomu bílé saténové triko pod kterým mi prosvítalo modré prádlo. Obula jsem si moje oblíbené 12 centimetrové stříbrné lodičky… Sedla jsem si před zrcadlo a malovala jsem si linky. Proud myšlenek jsem nechala volně plynout, až narazil na útes. Alice by ze mě měla radost, změnil se mi pohled na vše. Co jsem předtím odmítala, pro mě dnes byla samozřejmost. Bohatství, luxus, velmi pestrá garderoba a auta, ty jsem si zamilovala ze všeho nejvíce, a aby toho nebylo mále, pořídila jsem si jich hned několik. Z přemýšlení mě vytrhnul Laurent, který neočekávaně vešel do mého pokoje, bez zaklepání jako obvykle.

„Chystáš se někam? Chtěl jsem se všemi probrat, kam se přestěhujeme. Ne že by se mi dům ve Forks nelíbil, ale mohl by tě tu někdo poznat.“ Řekl velmi tiše a rychle, přesně tak jak mezi sebou upíři normálně mluví - pro člověka by to byla čínština.

„Nechci se stěhovat z Forks, alespoň prozatím mě, prosím tě, Laurente, nenuť, abych odsud odjela, počkej ještě jeden měsíc prosím.“ Jeho pohled byl neústupný.

„Izabel, víš, že pro tebe udělám vše, je těžké ti něco odepřít, ale pro bezpečnost nás všech tě žádám, svol k tomu, abychom odešli. Jsi nejdůležitějším členem klanu. Jsi štít jak fyzický tak psychický a můžeš nás ochránit. Jsi jedinečná.“ Jeho pohled se změnil do cituplného, stejně jako jeho rudé oči nyní byly barvy onyxové.

„To co žádáš, nemůžu splnit, prostě a jednoduše tady ještě zůstanu a vy se mnou, nebo běžte a já budu sama, je mi to jedno a na tvou původní otázku - jdu pryč, musím si vyčistit hlavu.“ Konec diskuse. Prošla jsem kolem něj a ani jsem se na něj radši nepodívala.

Vzala jsem si s garáže své kanárově žluté Porsche, ano přesně takové jsme s Alice měli v Itálii - ve Volteře, před necelým půl rokem… Od té doby co Cullenovi odešli, jsem začala sbírat věci, které měli předtím oni - tím si je připomínám. Vlastnila jsem stříbrné Volvo, černý Mercedes, Jeep, červený Kabriolet a dalších sedm aut. V mém pokoji stálo černé piano, na které jsem se naučila hrát, měla jsem velkou sbírku klasiků i novodobých umělců a obrovskou knihovnu.

Nakonec jsem změnila plány a uprostřed silnice jsem auto otočila směrem, kterým jsem se neodvážila jet po celý měsíc. Možná jsem se vnitřně bála, že se sesypu, jakmile bych to místo znovu spatřila. Auto pomalu zabočila na úzkou cestu mezi stromy, až se přede mnou rozprostřela mýtina, na jejímž konci stál nádherný dům, který jsem chtěla jednou považovat za domov. Vystoupila jsem z auta a dívala jsem se na dům. Nikde nikdo - neodvážila jsem se však vstoupit - bylo by to moc bolestivé, radši jsem se otočila a utíkala jsem známou pěšinou v lese, až sem se ocitla na palouku uprostřed hlubokého lesa a vysoko v horách, na té mýtině, a které mě Edward poprvé políbil, kde jsem ho poprvé viděla třpytícího se na slunci. Bylo to pro mne velmi speciální místo - místo mnoha mých lidských vzpomínek, které byli najednou strašně rozmazané…

 

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tak trochu jiný sen... 2. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře