Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér 4. kapitola Lov

06.05.2012 (19:00) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1462×

To, co udělaly z našeho baráku, jsem nějak skousl, ale to, co udělala jedna z těch pijavic u mě v pokoji, to už tak lehce neskousnu. Už jsem myslel na různé věci jak jim to oplatit, když jsem si vzpomněl, že mě Edward může slyšet, vím, že k Belle něco cítí, a tak by nesnesl jen pomyšlení na to, jak se jí chci pomstít, rychle jsem naši hymnu překládal do švédštiny.

O dvě hodiny později... 
Najednou jsem uslyšel, jak Emmett nadává a ta bloncka se směje tak, že se divím, že ještě neskončila na zemi.
„Tak toto jsi neměla dělat, za to zaplatíš... Vyhlásily jste si válku, ne válku, rozpoutaly jste peklo,” dokončil Emmett svůj monolog, než ho ještě stihl dokončit, už jsem stál u něj.
„Emme, můžeš jít za mnou?” mluvil jsem tak rychle, že mě mohl slyšet jenom upír.
Hned, jak jsem to dokončil, už se za mnou řítil do pokoje.
                                               

Edward:

S Bellou jsem si vážně rozuměl, uměla vážně dobře hrát na klavír a byla krásná, nikdy jsem tak krásnou bytost neviděl. Jen je škoda, že nemůžu číst její myšlenky. Najednou jsem uslyšel Jasperovy myšlenky, bylo to zvláštní, překládal naši hymnu do švédštiny, hodil jsem to za hlavu.
Bylo mi s ní krásně, najednou ten anděl vedle mě promluvil.

„Napadlo mě... Nešel bys na lov? No vím, že jsi byl před chvílí, ale mohl bys mi dělat společnost.” Ani minutu jsem neváhal a odpověděl jsem.

„Jasně, moc rád ti budu dělat společnost.” Usmála se.
                                                   

Bella:

Vypadlo to ze mě náhle, ani to nebylo v plánu, co to se mnou dělá? Toho kluka znám teprve pár dní a už ho žádám, aby se mnou šel na lov?
Nemůže mi číst myšlenky, ale co kdybych mu ukázala, že mi je číst může? Stačí mi jen jeden dotyk, ale na co myslet? Už vím, na tu hudbu, co hrál.
Dala jsem svou ruku na tu jeho, chvíli se na mě díval jako na blázna, ale pak uslyšel ty tóny, co hrál.
„Bello? Jak jsi to udělala?” díval se na mě nevěřícně.
„No, já mohu komunikovat pomocí myšlenek, když se někoho dotknu. Vlastně můžu slyšet i tvoje myšlenky, když se tě dotknu. Můžu tě zaštítit a ty neuslyšíš žádné myšlenky.” Díval se na mě s úžasem v očích.

„Můžeš mě zaštítit? Prosím? Chtěl bych mít alespoň na chvíli klid.” V jeho očích jsem viděla tu radost a prosbu.

„Ano, to bych mohla, jen chvilinku vydrž,” začala jsem se soustředit, měla jsem to za chvíli. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
„Proboha, já nevidím Edwardovu budoucnost.” Slyšela jsem dole Alici, byla velice vystrašená, na to jsem se musela usmát a Edward taky, rychle pochopil, o co tady jde, a začal se taky usmívat.
„To nic, Alice, já jsem Edwarda jenom zaštítila, chtěl zkusit jaké to je mít ode všech pokoj,” křikla jsem na ni a ona už zase šla do obýváku. Natáhla jsem se k Edwardovi a položila jsem mu moji ruku na tu jeho.

„Nechtěl bys jít na ten lov?” zeptala jsem se ho na to v myšlenkách.
„Šel bych moc rád, jenom co nejraději lovíš?” Usmála jsem se a odpověděla.

„Já mám nejraději pumu, a ty?“ podívala jsem se na něj se zvědavostí.

„To je zvláštní, já taky.”
                                                 

Edward:

„To je zvláštní, já taky.” Usmála se na mě, ten její úsměv je nádherný. Po chvíli jsme vstali ze stoličky, která byla u klavíru.
Vyskočil jsem s tím andělem z okna a sledoval, jak vítr kolem ní jí rozcuchává vlasy, oříškové až po pas. Běželi jsme spolu a já měl co dělat, abych ji nechytl za ruku a dovedl ji na moji louku.

Po pár minutách jsem ucítil pumu a podle jejího výrazu ji taky zaregistrovala. Byla úžasná, rychle k ní doběhla a zakousla se jí do krku.
Odtáhla se od ní, ale byla ještě živá, a řekla to, co jsem nečekal.
„Nedáš si taky? Podělím se.” Jen jsem na ni nevěřícně koukal, ještě jsem neviděl upíra, který by přestal pít a nabídnul svou kořist někomu jinému.
„Jo, proč ne. Můžeš mi říct, jak ses dokázala odtrhnout?” Mrkla na mě a začala vysvětlovat.

„No, vlastně je to jedna z mých schopností. Dokážu se ovládat jako nikdo a lidi mě vůbec nelákají.” Jen jsem přikývl.
„Ještě jsem nezažil upíra, který by měl více schopností.” Zase se na mě zářivě usmála.
Najednou vysvitlo slunce a já viděl, jak se třpytí, každá ploška toho dokonalého těla se začala třpytit. Po chvíli se mě ještě zeptala.

„Tak co, dáš si tu pumu?” Málem bych zapomněl, tak to se mi stalo poprvé v mojí existenci, abych na něco zapomněl. Co ta holka se mnou dělá?
„No jo, vidíš, málem jsem zapomněl,” rychle jsem přišel k pumě, která byla už polomrtvá, a přilepil jsem své studené rty na její krk. Tu chuť krve jsem si nemohl pořádně užít, protože tam vedle mě stála a dívala se na mě tím jejím úchvatným pohledem.
Po tom, co jsem dopil poslední doušek, jsme spolu zahrabali tělo. Bylo mi s ní nádherně jako ještě s nikým.
                                                   

Bella:

Viděla jsem, jak pil pumu, sledovat ho bylo to úžasné. Byl u toho tak okouzlující. Až mě to překvapilo. Po tom, co jsme zahrabali tělo, jsem se ještě rozhodla, že si ještě ulovím srnku.
Byla jsem blízko, chytla jsem ji okolo krku a cítila jsem, jak mi ta úžasná tekutina klouže do krku. Po posledním doušku jsem začala zahrabávat tělo, Edward stál u stromu a pozoroval mě těma jeho karamelovýma očima. Vpíjel se do mě pohledem a já věděla, že už ho nikdy nechci opustit, ale bylo to dobře? Co to bylo? Takový pocit ještě neznám, ale podle knížek to může být jediné láska.
Tak na to nemůžu ani myslet. On to tak určitě necítí a já nechci být jako ty krávy ve škole, co za ním pořád chodí a zvou ho na všechny akce, co dělají a většinou kvůli němu.
Jestli ho nějaká holka ještě někdy někam pozve, tak jí ukroutím krk.
Najednou se odlepil od stromu a kráčel za mnou. Jen jsem na něj koukala a rychle řekla, tak že se divím, že mi rozuměl.

„Díky, že jsi mi dělal doprovod.” Usmál se a bylo vidět, že mu to nijak nevadilo.

„Bylo mi potěšením, slečno Isabello Haleová.” Když řekl moje celé jméno, tak jsem se zachvěla. Od nikoho jsem neslyšela moje jméno říct tak krásně a citlivě.
Semlelo se to tak rychle. Nikdy mi lov neutekl tak rychle jako s ním. Chtěla jsem ho chytnout za ruku, abych s ním mohla zase komunikovat, ale před tím jsem přes nás dala štít, aby to neviděla Alice. Potom jsem ho chytla za ruku a sdělila mu:

„Ty jsi jiný než tvoji bratři, jsi milý pozorný a moc, to je jedno,” okamžitě jsem pustila jeho ruku. Málem jsem mu řekla, že je hezký, to by asi nedopadlo moc dobře, asi by utekl, řekl by to svým bratrům a pak by se mi společně smáli. Najednou mě chytl za ruku a sdělil mi.

„Ty jsi zase jiná než tvoje sestry, nejsi ani nákupní magor a ani taková trochu, možná se mi to zdá, ale Rose je sice hezká, ale ty máš v sobě něco víc, kouzlo, které jsem nikdy v nikom neviděl.” Opět mi pustil ruku, a kdyby to bylo možné, už bych byla rudá jako rajče.
Ani jsem si to neuvědomila, ale šli jsme normální rychlostí, vůbec jsme nepoužili tu upíří a stejně mi s ním bylo krásně.
Byli jsme zrovna v polovině cesty, když jsme uslyšeli naším sluchem, jak se v naší vilce někdo hodně hádá a podle ran taky demoluje. Docvaklo nám to a Edward teď už normálně řekl.

„No nevím jak ty, ale mně se tam moc nechce, nechci se dívat, jak nám demolují dům, ale chudák Esmé, ta bude mít co dělat. Chtěl jsem se zeptat, víš, nešla bys se mnou někdy na takové rande?” vykoktal ze sebe a já viděla jeho nervozitu. Ani chvíli jsem o tom neuvažovala a hned odpověděla.
„Bylo by to super, už se těším.” A zase jsem cítila na sobě, že kdyby to bylo možné, tak už jsem jako rak.
Podle toho, jak se tvářil, jsem poznala, že si oddychl a má radost.
Po chvíli, co jsme na sebe jen tak zírali, tak jsem musela tu nádhernou chvilku zrušit.
„No myslím, že bychom už měli jít, protože se tam asi pozabíjejí.” Jen přikývl a viděla jsem na něm, že se mu zrovna dvakrát taky nechce.
Chytil mě za ruku.

„Můžu tě chytnout za ruku? Chtěl bych ti něco ukázat.” Ani chvíli jsem neuvažovala a chytla jsem ho za ruku sama.
Viděla jsme nás, jak sedíme u piana a hrajeme naši skladbu, bylo to úžasné. Měla jsme radost, jakou jsem ještě nikdy neměla.
„Chtěla jsem se zeptat, kde půjdeme?” To jsem mu sdělila mimo naše myšlenkové spojení. Usmál se a zavrtěl hlavou.

„Tak toto ti nepovím, bude to překvapení.” Usmála jsem se na něj a byla jsem šťastná jako ještě nikdy.

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér 4. kapitola Lov :