Devátá kapitola je na světě. Dala jsem jí název Mocná Rosalie. Pochopíte když si přečtete a pokud vás nevykradli a zloděj vám neukradnul klávesnici mohli by jste mi zanechat komentář. Kim ".)
30.12.2009 (19:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2006×
9. kapitola
Mocná Rosalie
Tak a je to tu už za dva dny ze mě bude vládkyně Voltery. Už za dva dny ze mě bude Isabella Maria Ara Swan Volturi, wow to je jméno až se nad ním sama divím. Ale chci to vůbec? Chci vládnout volteře? Chci být jen další trofejí v Arově sbírce? Ve sbírce sběratele? Budu jen jednou z mnoha, ale to vím. Je mi z toho špatně když na to pomyslím…
Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Koukla jsem se pomocí mojí nové moci kdo to je.
„Pojď dále Rosalie.“ Řekla jsem a rose poslušně vešla.
„Ahoj Bells, snad neruším, jen ti potřebuji něco říct. A kdybych ti to neřekla do konce mojí věčnosti bych si to vyčítala.“ Řekla a koukala se při tom do země.
„Snad to nebude tak strašné aby ses mi nemohla podívat do očí, ne?“ natáhla jsem štít aby nás nikdo neslyšel.
„Tak mluv.“
„Neber si Ara. Prosím, nevíš jak Edward trpí. Ty nechápeš co to pro něj a vlastně i pro nás ostatní bylo když jsi odešla. Nevíš jak moc trpí a co cítí.“
„Fakt? Rose, že zrovna ty mi tohle přicházíš říct. Byly jsme jako setry. Pamatuješ? Myslíš si, že nějak moc toužím po tom si Ara vzít? Že chci být jeho další mocnou trofejí a nejen v gardě, ale i v posteli? Jsi na omylu. Myslíš si že jsem netrpěla když jste mi daly na výběr? Já chtěla nechat zabíjení, já chtěla, ale je to těžké, ani nevíš jak! A tenhle sňatek je jen pro moc. Pro tu moc kterou tím sňatkem získám. A není toho málo. Trůny, Voltera a moc vládnout. A to není vše mám smlouvu podepsanou třemi bratry. Absolutní moc nad gardou a soudy a i nad nimi třemi.“
„Bells, prosím neber si ho!“
„Žádáš nemožné, já musím Rose. Tenhle sňatek však moc dlouho trvat nebude. Vezmu si ho, získám moc a potom aro i jeho bratři zaplatí to ti slibuju. A jestli mě budete chtít zpět…“
„Budeme. Bells můžu tě o něco požádat?“
„Ale ovšem, velmi ráda ti to splním. Když je to v mé moci, tak proč ne že? A co chceš?“
„Aktivní, jakoukoliv co mi dáš.“
„Nevíš jak ráda ti vyhovím.“ chytla jsem jí za ruce a začala jsem se upírsky soustředit na to abych jí dala tu moc která odpovídá její síle a schopnosti. Nakonec jsem vybrala útočnou, obrannou i ochrannou moc. Vrhání koulí, to zvládne štít ji naučím a levitace to je snad to nejlehčí. Předala jsem jí tyto tři moci.
„Tak a je to. Jsi zvědavá?“
„A moc, tak co jsi mi dala?“
„Dala jsem ti útočnou, obrannou i ochrannou moc.“
„Přesněji to znamená?“
„To znamená, že můžeš házet koule energie, ohně, ledu a všeho čeho si zamaneš. To je útočná. Dále máš fyzický štít to je ochranná a ta poslední obranná je levitace. Tak co ty na to?“
„Skvělý a naučíš mě to? Dřív než řekneš ´já jsem upír, .“ usmála jsem se na ní a dali jsme se do cvičení asi za tři hodiny se naučila vrhat koule a za další čtyři hodiny ovládat svůj štít. Na levitaci jsme neměli čas jelikož jsem musela stáhnout svůj štít a když jsem na Rose chtěla hodit kouli taky do pokoje vtrhli Cullenovi. A postavily se před rose do obranné pozice. S rose jsme se začaly smát. Stáhla jsem zbytek štítu a Rose stáhla svůj a já si v klidu obešla Cullenovi až k Rose a objala ji. Ona objala mě ale to už jsme všichni byli v tělocvičně. Zrovna tam trénovali Felix a Demetri.
„Ahoj královno.“ Řekli spolu.
„Nechte si tu královnu a pomozte mi. Budete na Rose útočit. Až vám dám znamení jasný? A vy“ otočila jsem se na Cullenovi. „vy se do toho nepleťte jestli nechcete přijít k úrazu. Svou mocí posouvat předmětu jsem udělala v tělocvičně místo a posunula jsem Rose na jeden konec tělocvičny. Demetriho a Felixe jsem umístila doprostřed a já se přenesla na druhý konec tělocvičny.
„Připravená?“
„Ano sestřičko! Jen do toho. Pusť se do mě.“
„Potom si nestěžuj na bolest zad.“ Zakřičela jsem na ní a vznesla jsem se do vzduchu nachystala jsem kouli a hodila ji po Rose. Roztřískla se o něco před ní, já věděla že o štít, ale ostatní ne.
„To se dělá?“ zeptala se naštvaně a vznesla se taky do vzduchu. Nachystala si kouli a mrštila ji po mě ve stejný okamžik jako já jsem svou mrštila po ní.
„Demetri, Felixi teď.“ Zakřičela jsem na ně a oni skočily a zůstali viset ve vzduchu. Rose udělala dvě koule a hodila je po nich. Naštěstí jsem je včas zaštítila.
„To se dělá ničit mi gardu?“ zařvala jsem po ní a tím jsem do štítu uštědřila osm ran koulema. V tělocvičně se objevilo dalších pět postav. Byl to Aro, Caus, Marcus, Alec a Jane. Zamávala jsem jim a tím jsem nedávala pozor a na moment stáhla štít a už jsem dostala koulí energie do ramene. Spadla jsem na zem a Rose byla hned u mě.
„Promiň Bells. Jsi v pořádku?“ zeptala se mě.
„Jo jenom mi chybí půlka levého ramene.“ Řekla jsem jí a nešetřila jsem sarkasmem v hlase.
„Měla jsi dávat pozor.“
„Jo to měla. Pomůžeš mi na nohy?“ jasně podala mi ruku a já ji uštědřila hezkou ránu elektrickým proudem. Letěla přes celou tělocvičnu ale do stěny nenarazila, včas si nasadila štít. Zvedla jsem se ze země a použila svou uzdravující moc. Za vteřinu jsem měla zase celé rameno a proti mně letěla koule z ledu. Zastavila jsem ji asi dva centimetry před mou hlavou svou rukou a předělala jsem ji z ledové na vodovou tu jsem hodila zpět po Rose.
„Už toho máš dost?“
„No menší pauza by bodla!“
„Taky bych řekla!“ snesly jsme se na zem a objaly se.
„Jsi dobrá! Být tebou Emmette moc ji nerozčiluju.“ Usmála jsem se na něj.
„Isabello Marie Swan Volturi! Jak ses opovážila dát jí moc?“ rozkřičel se na mě Aro.
„Jednoduše, úplně normálně mě požádala! Máš s tím snad nějaký problém?“
„Ne to nemám.“ Odpověděl mi Aro sklesle.
„No vidíš. Zatím ahoj Rose.“ Řekla jsem a zmizela…
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tak to lásko v životě chodí... 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!