Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků, 3. a 4. kapitola

08.04.2009 (18:50) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1562×

3. Kapitola - Radostné chvíle

Domů jsme dojeli před devátou hodinou a představa, že by mě měl Edward opustit, i když jen na pár hodin se mi nelíbila. Stáli jsme na verandě a dívali se navzájem do očí. Byla to soukromá a intimní chvíle, kdy jsem si připadala, že můžu Edwardovi pohlédnout do duše a on do té mé.

Nevím, jak dlouho jsme tam byli, když se náhle Edward odtáhnul a povzdechl si.

„Zítra se neuvidíme. Jedeme s rodinou na menší, ehm…výlet a vrátíme se až pozdě v noci.“ 

Představa, že ho neuvidím pár hodin byla nesnesitelná. Ale nevidět ho celý den. Budu se akorát utápět ve svých depresích, které jeho přítomnost potlačuje.

„Je mi to líto, ale z toho se nevyvlíknu. Budu je příšerně štvát. Jediný, na kterého budu myslet budeš ty, a zkazím jim dobrou náladu. Emmettovi určitě.“ Musela jsem se smát, Emmett je hrozný vtipálek, a když je ponurá nálada, je strašně rozmrzelý. 

„Jestli zjistí, že za tvou smutnou náladu můžu já, tak nechci jeho výčitky vůbec slyšet. Bude na mě mít hrozné narážky.“ Usmála jsem se nad Edwardovým vážným výrazem, ale dlouho mě v tom samotnou nenechal a začal se taky smát.

„Neboj, před jeho šílenými nápady tě uchráním. I když to bude rozhodně zkoušet.“

Přemýšlela jsem, jak se Emmettovi v pondělí vyhnu, když se Edward rozhodl, že se od sebe držíme moc daleko, tak si mě přitáhl na svou hruď. Užívala jsem si jeho blízkost, o kterou budu celý den ochuzena. Objímali jsme se pěknou chvíli, když jsem slyšela přijíždět mámu, a neochotně se od Edwarda odtáhla. Vypadal stejně nespokojeně jako já, jenomže máma neví, že se z nás stali víc než přátelé, a nechtěla jsem, aby to zjistila, právě tímhle způsobem.

„Ahoj Amy, Edwarde“ pozdravila nás máma, hned jak vystoupila z auta.
„Ahoj mami.“ „Dobrý večer Susan.“ Společně jsme s Edwardem pozdravili a máma se na nás usmála.
„No nebudu vás rušit, jenom Amy nezůstávej dlouho venku, začíná být zima“ odpověděla a vešla do domu.
Jakmile se za ní zavřeli dveře, Edward se neovladatelně vrhl na mé rty a začal mě vášnivě líbat. Nezůstávala jsem pozadu, a vložila do polibku veškerou vášeň, kterou sem v sobě měla. Po chvíli jsem měla problém s dechem a Edward jako by to vycítil, se ode mě odtáhl. Na tváři se mu usadil jeho obvyklý úsměv a mě poskočilo štěstím srdíčko.

„Dobrou noc Amy. Bude se mi celý den stýskat“ rozloučil se se mnou a vtiskl mi další polibek na dobrou noc.

Celý večer jsem přemýšlela nad skvělým dnem, který jsem s Edwardem dnes zažila a usmívala se jako sluníčko. Mojí změny si samozřejmě všimla máma, a spustila proud otázek. Dokud jsem ji nevylíčila všechny události, které jsem přes den dělala (samozřejmě, že jsem chvíle kdy jsme se líbali, vynechala), nepustila mě spát. Byla ráda, že jsem zase šťastná, a že mi přeje, ať mi to s Edwardem vydrží, že je hodný kluk.

Neděli jsem prožívala ve vzpomínkách na předešlý den a na Edwarda. Dnes se poprvé objevilo slunce a já litovala, že tady není Edward, že bychom zašli na louku. Určitě je ve slunečním světle nádhernější než v deštivém. Ani jsem se nenadala a už byl večer a já ulehala do postele s radostnou náladou, že druhý den zase uvidím svého anděla.

4. Kapitola – Tajemství předků neuteču

Pondělí ráno, skvělá nálada a můj anděl za dveřmi. Pohled na usměvavého Edwarda vynesl mojí náladu do nebeských výšin. Nestačil mě ani pozdravit a už jsem se mu vrhla kolem krku a začala ho líbat. Zaskočila jsem ho, ale dlouho nezůstal po zadu a začal mi polibky oplácet. 

„Tak takové přivítání bych si nechal líbit“ na obličeji se mu vykouzlil další z jeho úsměvů, z kterého se mi podlamují kolena. 

„Když mě budeš každý den vyzvedávat, nemám nic proti“ oplatila jsem mu úsměv, ale můj nebyl tak nádherný jako jeho.

Jeli jsme do školy a mě najednou napadlo, jak se k sobě budeme chovat ve škole. Už vidím Mikovi a Jessičiny pohledy, že jsme s Edwardem spolu. Už tak je naše přátelství naštvalo, a skutečnost, že spolu chodíme je pravděpodobně rozzuří.

„Amy, co se stalo?“ samozřejmě, že si všiml mé změny.

„Jen přemýšlím, jak se k sobě budeme chovat ve škole. Jak se na nás budou všichni dívat.“

„Amy“ povzdechl si. „Miluji tě, a nechci se před nikým schovávat. Jessica a Mike jsou mi naprosto ukradení.“ Samozřejmě věděl, koho jsem tím všichni myslela.

„Já to tak nemyslela Edwarde. Jen nemám ráda, když se na mě všichni dívají.“

„Tak pojď, už jsme tady.“ Edward mi otevřel dveře a já se nadechla a vstoupila do jámy lvové. Už jsem si zvykla, že se na nás dívali, když jsme se spolu začali bavit, ale když obmotal svou paži kolem mého boku, tak začali zírat.

Mírně jsem si povzdechla a Edwardovi to neuniklo. „Amy nevšímej si jich. Nejdůležitější jsme my dva. Ostatní se s tím musí smířit sami.“ „Já vím, jenom mi je to trochu nepříjemné.“

Před učebnou jsem se loučili, protože jsem ji měla sama a zrovna když jsme se chtěli políbit, procházela kolem nás Jessica a vzteklý pohled, kterým se na mě podívala mě dost vyděsil.
Ale pohled, kterým ji obdařil Edward, byl víc než vzteklý, byl skoro vražedný. Jessica sebou poplašeně trhla, a i když vypadal Edward nebezpečně, potěšilo mě, že se mu to taky nelíbilo. 

Zbytek dne proběhl v klidu. Každou volnou chvíli jsme s Edwardem strávili spolu. Líbali se, nebo si jen užívali své přítomnosti. Dokonce i Emmett neměl žádné připomínky, a zbytek rodiny se na nás usmíval. Dokonce i Rose, ale jak jsem zjistila, je ráda, že už Edward není sám a je šťastný. 

Zbytek dne jsem strávila u Edwarda doma a povídala si s Esme, která z nás byla ještě šťastnější než já a Edward.

Jenomže tato idylka skončila, když mě Edward odvezl domů a rozloučil se se mnou. Byla jsem u sebe v pokoji, když mým tělem projela šílená bolest, a já se z námahou svezla na zem. Jenže jsem nedopadla na ruce, ale na čtyři zvířecí tlapy.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků, 3. a 4. kapitola: