Další kapitolka k Tajemství předků. Vůbec se mi nelíbí a už vůbec mě k ní nic nenapadá. Vidím to tak ještě na cca 3 kapitoly a bude konec. Kapitolka je pro všechny, kteří povídku ještě čtou.
13.11.2009 (08:00) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1528×
25. kapitola - Leah
Jakmile jsem položila telefon, uslyšela jsem přijíždět Alici s Jasperem. Hodila jsem rychlý pohled na Deana, ale vypadal docela v klidu, tak snad neproběhne další rvačka. Zazvonili, šla jsem jim otevřít.
"Ahoj Alice, Jaspere," pozdravila jsem je, "pojďte dál. Asi jste si všimli, že máme návštěvu, ujišťuji vás, že vám nic nehrozí, všechno schytal Edward," snažila jsem se o uvolněnou nálada, věděla jsem, že se Jasperovi Dean rozhodně nelíbí a napjatou atmosféru, která v domě panuje, musel vnímat už v autě, a to nechci vědět, jak to bude vypadat, až dorazí zbytek smečky.
Alice se zasmála a hned na to, se podívala na Edwarda. Věděla jsem, že mezi nimi probíhá jejich obvyklá komunikace, a když se Edward dotázal Deana, jestli může myslet na upíra, kterého pronásledují, nebylo o tom žádných pochyb. Bez dotazování mi Edward potvrdil, že upír, kterého viděla Alice, je ten, který zabil mého tátu.
I když už jsem věděla, že je to stoprocentně ten stejný upír, i tak mě to zabolelo. Pro Jaspera musela být nálada v místnosti dost náročná. Všechno to napětí, smutek, nenávist a zloba, muselo být strašné. Samotná jsem se nemohla vypořádat s vlastními pocity, natož, abych vnímala, co cítí i ostatní. Najednou, jako kdyby mohl číst myšlenky on a ne Edward, jsem pocítila vlnu klidu.
"Díky Jaspere," otočila jsem se na něj a věnovala mu malý úsměv.
Během pár minut jsme Alici s Jasperem seznámili se situací a sdělili jim, že by měla za chvíli dorazit smečka a s ní se domluvíme, jak bude hon na upíra probíhat. Spíš oni se domluví, protože já s mámou budeme v rezervaci a nevykročíme z ní ani na krok.
Schoulená v Edwardově náručí, jsem cítila, že mě někdo pozoruje. Rozhlédla jsem se a uviděla Alici, která se na mě mračila.
"Co je Alice? Vidíš něco?"
"Jo, jen nechápu, že to nevidíš i ty." Nevěděla jsem, co tím myslí, já do budoucnosti nevidím, tak nechápu, co bych vidět měla.
"Alice!" Edward zavrčel.
"Amy, podívej se na sebe. Tomu říkáš oblečení? Až skoncujeme s tím upírem, pojedeš se mnou na nákupy. Musím ti koupit nový šatník, to co nosíš, je hrozné."
Jakkoli jsem pokládala za nevhodné, mluvit o nakupování zrovna v téhle chvíli, upřímně jsem se rozesmála. Jak je vidět, Alice myslí na nakupování pořád.
"Ráda. Můžeš si ze mě udělat svojí barbínku a oblékat mi šatičky tak dlouho, jak budeš chtít."
Byla jsem ráda za trochu odlehčenou náladu, ale ani ta nevydržela dlouho. Smečka se blížila a nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml. Jasper zatáhl Alici až na konec obýváku a chránil ji svým tělem. Bylo hezké, vidět to. I po tolika letech, které spolu prožili se milují a pro ochranu toho druhého by udělali cokoli. Zahřálo mě u srdce, i já mám někoho, kdo mě miluje, s kým spolu vydržíme napořád. Pevněji jsem semkla ruce, které mě objímaly a cítila jsem, že i jeho stisk byl pevnější, ochranitelský, milující.
Smečka už byla u domu, chtěla jsem jim jít otevřít, jenomže silné paže sevření nepovolily, tak mi nezbývalo nic jiného, než jenom říct, že je otevřeno a můžou vejít.
Postupně vcházeli do domu, bylo na nich vidět, že je přítomnost upírů dráždí, ale vše zatím probíhalo bez problémů. Dokud nepřišla Leah.
Vstoupila do místnosti a celý čas jakoby se zastavil. Mírné mravenčení prošlo každou osobou v místnosti, i nezainteresovaný člověk mohl postřehnout, že se právě děje něco zvláštního.
Leah a Dean. Pohledy se vpíjeli do očí toho druhého, nevnímali nic okolo, jenom si užívali pocit, který je právě připoutal na věky k sobě.
Nemůžu říct, že jsem nebyla šťastná, že Dean našel svojí spřízněnou duši, jenom mě trochu štvalo, komu ta duše patřila. Jenomže si byli tolik podobní. Proměnou přišli o milovanou osobu, nenáviděli upíry, příčinu jejich bolesti, kdo jiný, než oni dva dokážou pochopit bolest toho druhého a pomoct tomu druhému na ní zapomenout a začít žít.
"Páni ségra. Ty ses otiskla." Radost v Sethově hlase byla jasně poznat, možná byla větší než samotné Leah.
Čekala jsem, že mu Leah něco odsekne, jak bylo jejím zvykem, ale ona se pořád dívala jenom na Deana. Kouzlo toho okamžiku ji ještě nepustilo a i kdyby ano, je těžké se odtrhnout od pohledu na spřízněnou osobu.
Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tajemství předků, 25. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!