Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků - 21. kapitola

Esmesprej


Po delší době konečně nová kapitolka. Už zbývá asi okolo 10 kapitol, pravděpodobně jich bude ještě míň, tak si je vychutnejte.

21. kapitola - Minulost

 

Už hodinu jsme zkoušeli schopnost dorozumívat se mezi sebou pomocí myšlenek. Ze začátku jsem nemohla komunikovat s nikým, ale po chvilce cvičení jsem byla schopna slyšet a posílat myšlenky Samovi. Šlo to pouze se Samem, s ostatními ze smečky jsem to nedokázala, ani když už jsem věděla jak na to.

 

„Je možné, že dokážeš komunikovat pouze se mnou, protože jsem vůdce smečky. Nevíme, jak se dorozumívá kmen tvého otce, ale mohou myšlenky blokovat stejně jako ty a můžou tak dokonce komunikovat i mezi sebou.“

 

Dávalo to smysl. O tátově kmenu jsem nic nevěděla a co říkal Sam, mohla být pravda. Potvrzovalo to i druhý úkaz, kterým jsem se od nich lišila. Můj pach nebyl stejný jako jejich. Necítili ze mě vlkodlaka jako z ostatních, ale to ostatně říkal i Edward. No hold jsem zvláštní úkaz.

 

Rozešli jsem se a domluvili na další den, že budeme pokračovat. Šla jsem se převléct a vyrazila za Edwardem. Odbočila jsem na silnici vedoucí k jejich domu a uviděla jsem Edwarda stát uprostřed silnice.

 

Zastavila jsem kousek od něho a stáhla okénko. „Vyhlížíš mě?“

 

Než jsem tu otázku stačila dokončit, už seděl na sedadle spolujezdce. „Ne. Poslouchal jsem. Čekal jsem, až uslyším zvuk tvého auta.“

 

„Proč jsi nepočkal doma?“ zajímala jsem se.

 

„Je tam blázinec. Emmett zase zkouší nové představení a zničil Rose polovinu oblečení. Ta je na něho naštvaná, on se ji snaží uklidnit. Alice už vymýšlí, jak pojedou nakupovat a že tebe vezmou sebou. Raději jsem na tebe počkal tady, abychom se tomu vyhnuli.“

 

No dobře. I když to mohla být zábava, raději bych dnešek strávila pouze s Edwardem. „Fajn. Tak pojedeme k nám. Máma není doma a myslím, že tak brzo zase nepřijede.“ Po včerejší rozmluvě se ji ani nedivím.

 

Edward souhlasil, tak jsme se vydali zpět ke mně domů. Cestou jsem mu vylíčila mojí rozmluvu se smečkou a rozhodnutí, že nám nijak bránit nebudou. Nelíbí se jim to, ale bránit nám nebudou, otisknutí se nelze bránit.

 

Dojeli jsme k domu a zamířili ke mně do pokoje. Zbytek cesty, když jsem řekla vše, co jsem ráno zjistila, byl Edward podivně zamlklý. V autě jsem se ho nevyptávala, ale jakmile jsme byli u mě v pokoji, nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

 

„Edwarde? Co se děje? Zbytek cesty jsi vůbec nepromluvil a vidím na tobě, že se chceš na něco zeptat.“

 

„Nic se neděje. Jen jsem nad něčím přemýšlel.“

 

Jasná lež. Stoupla jsem si těsně k němu, ruce jsem mu ovinula kolem krku a políbila ho. Jeho ruce mě okamžitě sevřely v náručí a přitiskly mě blíž k němu. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si ho blíž, abych mohla náš polibek ještě víc prohloubit.

 

Polibek jsem začala, tak i ukončila. Polibek ho měl jenom zbavit toho jeho lhaní a přinutit ho, aby mi řekl, o čem přemýšlí, i když přerušit polibek, bylo dost obtížné. Kdybych mohla, líbala bych Edwarda pořád. Jenže teď jsem chtěla odpověď.

 

Odtáhla jsem se od něj, ale stále jsem byla uvězněna v jeho náručí. „O čem přemýšlíš?“

 

Usmál se. „Ty mi nedáš pokoj, dokud to nezjistíš?“

 

„Ne.“

 

Povzdechl si. „Když jsi vyprávěla, že dokážeš sdílet své myšlenky se Samem, když se na to soustředíš, napadlo mě, jestli budu moct číst tvé myšlenky i já.“

 

Rozesmála jsem se. On snad žárlí. Žárlí na Sama, protože on mé myšlenky, na rozdíl od něj, slyší. Mírně jsem do Edwarda zatlačila, až jsme skončili na posteli. Obkročmo jsem se na něj posadila a řekla jsem, „Ty žárlíš?! Žárlíš, protože ty mé myšlenky nedokážeš slyšet a někdo jiný jo. Přiznej to!“

 

„Možná,“ vykrucoval se, ale na očích mu to šlo poznat.

 

Pomalu jsem se k němu sehnula, rty jsem mu přejela od brady přes lícní kosti a do ucha mu zašeptala, „Jestli chceš, můžeme vyzkoušet, jestli to bude fungovat i na tebe“.

 

Soustředila jsem se na své myšlenky, na schopnost dostat je přes své štíty, aby je mohl Edward slyšet. I když už jsem věděla, že to funguje, tedy aspoň u Sama, trvalo mi pár minut, než se mi to podařilo.

 

Hned jsem poznala, že to fungovalo. Edward nás přetočil, že nyní jsem ležela na posteli já a on na mě. „Myslím, že to ti můžu splnit,“ na což mě políbil.

 

Líbali jsme se a já chtěla víc. Zajela jsem mu rukama pod tričko a přejížděla po jeho vypracovaném těle. Jeho chladné tělo se pod mými dotyky zahřívalo, chtěla jsem ho cítit, cítit ten chlad, jak ustupuje po kontaktu s mým žhavým tělem. Chytila jsem jeho tričko, s úmyslem sundat mu ho, když mě zastavil.

 

„Amy, počkej!“

 

„Proč?“ můj hlas byl zastřený touhou, touhou po něj, po jeho dotycích, polibcích, chtěla jsem ho a chtěla jsem ho teď, „Edwarde, všechno bude v pořádku. Nic mi neuděláš.“ Věděla jsem, jak strašně nechce zajít dál, že se bojí, že mi ublíží, ale bylo mi to jedno.

 

Usmál se na mě a ještě jednou mě políbil. Než jsem ale mohla nějak reagovat, znovu se odtáhl.

 

„Tohle nemyslím. Slyším přijíždět tvou mámu a je rozrušená. Podle myšlenek to vypadá, jako by se bála.“ Zaposlouchala jsem se a taky jsem ji slyšela. Přijížděla dost rychle. Podívala jsem se na Edwarda, „nevím, ale asi je s ní ještě někdo.“

 

Slezli jsme z postele a vydali se do přízemí. „Na co myslí ten druhý?“ zeptala jsem se, když jsem slyšela Edwarda, jak mírně zavrčel. „Na tebe!“

 

Na mě? Kdo by mohl s mámou přijet, znát mě a ke všemu donutit pouze svými myšlenkami, aby Edward vrčel. Odpověď jsem dostala hned, jakmile jsem otevřela vstupní dveře a uviděla ho.

 

V následující chvíli se vše událo strašně rychle. Mámin spolujezdec se rozběhl, proměnil se a skočil naším směrem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků - 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!