Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků, 15. kapitola

17.06.2009 (19:30) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1086×

15. Kapitola - Sam a ostatní

Šla jsem s Jacobem do Samova domu. Vykládal mi, že má snoubenku Emily, a že ji Sam nechtěně ublížil, když se neovládl a přeměnil se blízko ní. Říkal mi to, jenom abych na ní necivěla, že by se Sam potom cítil ještě víc provinile. Nedovedla jsem si představit, jak bych se cítila já, kdybych ublížila mámě.  

Přišli jsme k domu a Jacob se ani neobtěžoval klepat. Proč asi taky, stejně nás musel slyšet už zdálky. Vešli jsme do obývacího pokoje a uviděla jsem Sama. Byl stejný jako Jakob. Neuvěřitelně vysoký a hodně svalnatý.

„Ahoj Jaku, co nám chceš říct a koho jsi to přivedl," jasně rovnou na věc.

„Ahoj Same, to je Amy. Musíme si o něčem promluvit, ale až přijdou všichni, nechci se opakovat," Sam se na Jakoba chvíli díval, ale asi souhlasil, že bude lepší říct to všem najednou.

„Ahoj Amy, já jsem Sam, rád tě poznávám," mírně se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. „Nápodobně."

Chvíli jsme na sebe zírali, když z vedlejšího pokoje vyšla dívka, Emily. Dívala jsem se na ní a nemohla si nevšimnout jizev, které měla na jedné straně obličeje. Rychle jsem od ní odvrátila tvář, nechtěla jsem na ní přehnaně koukat, nemusela by se cítit příjemně. 

„Jaku. Ahoj já jsem Emily. Promiň, že je Sam nevychovaný, nechceš něco k pití, jídlu."

„Ahoj já jsem Amy, a díky nemám hlad," no možná trošku, ale asi bych nic nedokázala sníst, byla jsem dost nervózní.

Posadili jsme se na gauč a čekali na ostatní. Přišlo mi to dost nepříjemný. Byli jsme tam čtyři a ani jeden z nás nepromluvil. Netrvalo to ale moc dlouho, slyšela jsem jak se přibližují další lidé, nebo spíš vlkodlaci. Sam se postavil a šel jim naproti. Slyšela jsem jak jim o mě říkal, a ať se ovládají.

Spolu se Samem vešlo dalších šest vlkodlaků. Pět kluků a jedna holka. 

„Amy tohle je Quil, Embry, Seth, Paul, Jared a Leah, lidi tohle je Amy." Pokývali hlavou, že mě berou na vědomí, ale určitě by už rádi věděli, proč museli přijít. 

„Tak když už jsme tu konečně všichni, mohl bych vám říct, proč tu vlastně jste. Je to tady kvůli Amy. Dneska k nám přišla, a že by se ráda dozvěděla pár věcí o sobě a o tom co se s ní děje. Amy je taky vlkodlak. Proměnila se před čtyřmi dny a vůbec nic o tom neví. Jo a taky podle toho co říkal táta, by to mohla být moje sestřenice." Jacob domluvil a podíval se po ostatních, kteří na mě dost nevěřícně koukali. 

Sam se vzpamatoval jako první a hned se začal vyptávat. „Tvoje sestřenice? Tvůj táta měl sourozence, že o něm nikdy nemluvil?"

„Jo moje máma mi taky neřekla, že má bráchu. Budu se jí na to muset dneska zeptat. Protože jestli věděla o té možnosti, že bych se mohla někdy proměnit ve vlka, mohla mi to sdělit, a nemusela bych se stresovat tím, že je ze mě netvor."

„Prý netvor," Paul si pohoršeně oddychl.

„No promiň jestli jsem tě urazila. Ale mě přišlo docela hrůzostrašný, když jsem byla v jedné sekundě člověk a v druhé vlk." Nemluvě o pumě, ale to jim ještě říkat nebudu. 

„Já vím jaké to je, když se proměníš a nevíš o tom vůbec nic. Ostatní měli tu výhodu, že jsem jejich přeměnu cítil, tak jsem jim hned mohl vysvětlit co se s nimi stalo. To mě přivádí k tomu, že tebe jsme necítili a ani neslyšeli. Jak je to možné?"

„No tak to jsme se přišli zeptat. Taky jsem se ji ptal, ale když neví vůbec nic, tak mi nemohla odpovědět. A když to nevíš ani ty, tak to záhadou asi i zůstane." 

„Nevím jak vy, ale mě se docela líbí, když mi nikdo do hlavy neleze. Natož sedm kluků a ještě jedna holka. Mám problém i se svými myšlenkami." 

„Je to nepříjemné. Nemůžeme mít žádné tajemství, každý o všech všechno ví. Ale je to zase výhodné při hlídkách. Můžeme se dorozumívat i když jsme daleko od sebe."

„Dobře, můžeme to někdy vyzkoušet, ale ne teď. Teď bych se ráda dozvěděla o vlčích věcech. Proto jsem přišla." 

Asi hodinu mi vyprávěli všechny věci co se v jejich kmene vyprávějí. Legendy spjaté s vlky. Jejich nepřátelství vůči upírům i o dohodě, kterou mají s Cullenovýma. Zjistila jsem hodně odpovědí na své otázky, ale na jednu pořád ne.

„Mám ještě jeden dotaz. Nevím jak to popsat. Ale potom, co jsem se už mohla proměňovat, jsem se podívala na jednoho, hm...kluka" no upíra říkat nebudu „a zasáhla mě nějaká síla. Bylo to, jakoby nic jiného, kromě něj, na světě nebylo."

„Páni, ty ses otiskla." Seth z toho měl nesmírnou radost, ale že by řekl co to je.

„Otiskla? A to je co?"

„No je to něco jako láska na první pohled, ale silnější a napořád. Nacházíme si tak své partnerky... spřízněné duše." Takže Edward je moje spřízněná duše. Teda byl jím i před tím otiskem, ale teď už mě od něj nikdo nedostane. Musela jsem se usmát. „Takže spřízněná duše."

„Nestane se to všem, ale děje se to. Když se do někoho otiskneš, můžeš mu říct tajemství o vlkodlacích. Já jsem se otiskl do Emily."

„Vážně?"

„Jo vážně. A do koho jsi se otiskla ty. Je to někdo z kmene, nebo z Forks?"

„Tak nikdo z kmene to není. Známe se ze školy, chodili jsme spolu i předtím, ale přesně ve Forks taky nežije."

„Ví o vlkodlacích? Proměnila si se před ním? Ta síla je dost velká, a když se neumíš moc kontrolovat, tak se neovládneš a změníš se."

„No... nebudu vám lhát, proměnila jsem se před ním, ale vzal to v klidu. Možná líp než já. Vyděšený, nebo spíš šokovaný, byl asi jenom pár minut."

„Tak to má chlapeček silnou náturu. I když se s tím vždycky dotyčný člověk vyrovná, pár dní to trvá." Seth to vzal asi nejlíp, protože ostatní se na mě dost zvláštně dívali. 

„Nepřivedla by jsi ho někdy? Abychom ho podrobněji seznámili s vlkodlačími pravidly. Nikomu o nás nesmí říct."

„Hmm... to bude možná problém" sakra, co si rychle vymyslet, „on... vyrovnal se s tím, že se proměňuji, ale nechci ho hned hnát do dalšího extrému a říct mu, že se v okolí pohybuje víc lidí jako jsem já. Určitě o tom nebude nikomu vyprávět. Zaprvé by si mysleli, že je blázen a za druhé by mi to neudělal." Snad je to na chvíli odradí od vzájemného seznamování.

„No dobrá, hlavně mu připomeň, ať o tom nikde nevykládá a až si budeš myslet, že je připravený se s námi sejít tak nám řekni."

„Jo jasně, ale myslím, že v brzké době to nebude" spíš nikdy, ale takové štěstí určitě mít nebudu. „Tak bylo fajn vás poznat, ale raději bych už šla. Máma už bude určitě doma a myslím, že mi má taky co vysvětlovat a vyprávět."

„Nás taky, a jestli by ses zítra ráno stavila, abychom si vyzkoušeli, jestli se dokážeme navzájem ve vlčí podobě slyšet, a ještě ohledně dalších věcí. Tak v devět, jestli ti to vyhovuje?"

„Stavím se, přijedu k Jakobovi tak se sejdeme u něho."

Se všemi jsem se rozloučila a společně s Jacobem, zamířila ke svému autu. Cestou jsem přemýšlela nad vším co jsem se dozvěděla. Má matka určitě věděla o mém „problému". Proč mi o něm nikdy neřekla? Proč se nezmínila, že má bratra? Otisknutí. Edward jako má spřízněná duše. Všechny myšlenky mi vířily hlavou, ale která mě měla napadnout hned, jak jsem slyšela pár odpovědí, které by mi pomohly v rozřešení mých tajemství, mě vůbec nenapadla. 

Zamyšlená a čím blíž k domovu, možná i rozzlobená, jsem zamířila za mámou a na další šokující novinky dnešního dne.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků, 15. kapitola: