Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků, 14. kapitola

12.06.2009 (14:30) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1359×

14. Kapitola - Blackovi

Ve dveřích stál vysoký vypracovaný kluk. Vypadal, že je mu tak dvacet, aspoň podle jeho postavy, měřil skoro dva metry a byl samý sval. Díval se na mě dost překvapeně, asi moc návštěv neměli. 

„Chceš něco?" no zdvořilosti moc nepobral. 

„Jo, ty jsi Black?" no tak teď už se na mě díval podezřívavě. 

„Jo." 

„Přišla jsem si s tebou a tvým otcem o něčem promluvit."

„A o čem?"

„O věcech, který by nebylo dobrý probírat venku před dveřmi. Jsou dost neobvyklý. Tak pozveš mě dál?"

Pořád si mě prohlížel, ale asi byl dost zvědavý, protože mě nakonec pozval dál.

Vešla jsem za ním do domu a dál do pokoje, který sloužil asi jako obývací pokoj. V pokoji byl i jeho otec. Byl to starší muž, ale to co mě překvapilo, bylo, že byl na vozíku. Působil dojmem, že i když je na vozíčku, vyzařuje z něj nevyslovená síla a životní zkušenosti. 

„Dobrý den," nechtěla jsem být k němu nezdvořilá, cítila jsem k němu zvláštní respekt.

„Dobrý, co tě k nám přivádí."

„Možná to bude znít šíleně, ale vím, že se můžete, nebo aspoň víte, že někteří z vašich předků se mohli proměňovat ve vlky." Dívali se na mě překvapeně. Mladší vypadal, že se v brzké době na mě vrhne. Jeho chování mi potvrdilo, že on určitě vlkodlak bude. Třásl se stejně jako já před proměnou.

Black starší změnil svůj výraz z překvapeného na lhostejný. „Nevím o čem to tady mluvíš, možná by sis měla zajít za doktorem. Žádné takové věci neexistují." Svalovec se ze mě snažil dělat blázna, tak to se mu nepovede.

„Vím, že je to pravda. A jak můžu soudit z tvojí reakce, mám pravdu."

„Dejme tomu, že možná víme o čem mluvíš, jak o tom ale můžeš vědět ty?" Fajn aspoň staršího jsem přesvědčila. 

„No tak nějak jsem zjistila, že i já se dokážu proměnit ve vlka. Vůbec ale nevím proč, a ráda bych se o tom něco dozvěděla."

„Ty se dokážeš proměňovat ve vlka? Ale to není možné," svalovec se začal ještě víc třást, a obávala jsem se, že se už dlouho neudrží.

„Jacobe uklidni se. Mohla bys nám říct jak se jmenuješ? Já jsem Billy a tohle je můj syn Jacob."

„Těší mě. Já jsem Amy Darkwoodová."

„Darkwoodová? Ty jsi dcera Susan Darkwoodové?" odkud Billy zná mou mámu?

„Ano jsem, ale odkud ji znáte. Máma tu už dlouho nebyla."

„Na vlastní sestru se dost těžko zapomíná."

„COŽE?" společně s Jacobem jsme vykřikli. Moje máma má bráchu. Ale jestli je to pravda, tak Jacob je můj bratranec. 

„Susan je moje sestra. Odešla odtud asi v sedmnácti. Šíleně se zamilovala do jednoho indiána z jiného kmene a opustila svůj domov, aby s ním mohla žít. Ale kde se tady bereš, bydlel někde v Montaně, a to je dost daleko odtud."

„S mámou jsme se asi před dvěmi týdny přestěhovaly do Forks. Můj otec, on... před necelými čtyřmi měsíci zemřel." Vzpomínka na otce mě zasáhla. Dokázala jsem se s bolestí vypořádat, ale tentokrát jsem na ni nebyla připravena. Podlomila se mi kolena a před pádem mě zachránila sedačka, které jsem se zachytila. 

„Promiň, to je mi líto, nevěděl jsem to. Se Susan jsme kontakty neudržovali, ani se nedivím, že se nezastavila, aby mi řekla, že se přestěhovala zpátky, nerozešli jsme se v dobrém."

„Proč jste se nerozešli v dobrém?"

„Promiň, nechci o tom mluvit. Jestli to chceš vědět, zkus se zeptat mámy. A myslím, že si se přišla dozvědět něco o vlkodlacích."

„Jo to přišla. Docela mě vyděsilo, když jsem se poprvé proměnila. Vůbec jsem nevěděla co se se mnou děje. Zlepšily se mi smysly, rychleji se uzdravuji a to nemluvím o rychlosti a síle." O faktu, že se dokážu změnit i v pumu jim zatím říkat nebudu, možná je okolo mě víc záhad, než jsem si myslela.

„Tuto vlastnost mají potomci po zakladatelích našeho kmene. Už se s tím narodí, ale projeví se to až v blízkosti našich nepřátel. Nevím jestli o nich víš, a možná tě to vyděsí, ale žijí mezi námi i dost nebezpečné, jak to říct, bytosti. Je naší povinností chránit před nimi naše lidi. Našimi nepřáteli jsou studení, upíři." Co jim mám říct, že o nich vím. Že je znám a s jedním dokonce chodím. Nemůžu jim to říct, aspoň ne vše a ne hned. 

„O upírech vím, raději bych se dozvěděla něco o těch vlčích věcech. Pokouším se ovládat, abych se z ničeho nic neproměnila. Když se soustředím, dá se to ovládat, ale když mě zahrne velké množství pocitů, tak se moc ovládat nedokážu. Už čtyři dny jsem doma a s nikým se nestýkám, abych jim neublížila." 

„Ty se měníš už čtyři dny? Jak to, že tě nikdo ze smečky neslyšel?" Neslyšel, jak mě mohli slyšet.

„Promiň, ale nerozumím ti. Jak mě mohl někdo slyšet."

„Když jsme v podobě vlka tak se dokážeme pomocí myšlenek dorozumívat, i na dost velké vzdálenosti. Nechápu že jsme tě neslyšeli." Jo takhle, už si vzpomínám, Edward mi o tom vlastně říkal. 

„To nevím, a můžu ti říct, že já taky nikoho neslyšela. Teda aspoň v mé hlavě." 

„To je divný. Možná bychom si mohli promluvit se Samem jestli o tom něco neví."

„Kdo je Sam?"

„Sam je vůdce naší smečky. Byl první, kdo se proměnil, když se tu objevili upíři. "

„Kolik vás je?"

„Dost. Možná by bylo lepší, kdybychom se sešli a tam ti všechno vysvětlili. Jestli máš čas, zavolám jim a můžeme se sejít hned. Určitě se chceš všechno dozvědět."

„To by bylo fajn, otázek mám hodně, ale žádné odpovědi." 

Jacob zavolal Samovi, ať dá vědět ostatním, že jim musí něco oznámit, a že se u něho za chvíli sejdou. O mě se ale nezmínil. Asi chtěl abych byla překvapení, a to rozhodně budu.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků, 14. kapitola: