Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství předků, 13. kapitola

05.06.2009 (10:00) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1345×

13. Kapitola

Probudila jsem se u sebe v pokoji. Nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala.

„To už jsi se probudila." Edward ležel vedle mě na posteli a usmíval se na mě.

„Edwarde, vyděsil jsi mě. Jak jsem se dostala domů?" 

„Promiň. Usnula jsi v autě, když jsem tě od nás odvážel, tak jsem tě přinesl sem a řekl Susan, že jsi byla u nás."

„A to tě tady nechala?"

„Ne, odešel jsem. Jenom jsem odvezl auto dál, aby ho neviděla a vrátil se za tebou. Přišel jsem oknem" usmál se na mě, jako nevinnost sama, ale bylo mi to jedno, hlavně, že tady zůstal. 

„Jsem ráda, že jsi zůstal" přitulila jsem se k němu a on mě objal.

„Vždyť jsem říkal, že tady zůstanu. Doma je teď stejně přeplněno."

Připomněl mi Tanyu a její radost, že ho zase vidí. Musela jsem vědět, jestli mezi nimi něco bylo. „Edwarde? Proč byla Tanya tak šťastná, že tě vidí, a mě propalovala nenávistným pohledem.?" Cítila jsem jak ztuhnul. V tu chvíli se mé srdce rozběhlo na nejvyšší obrátky. Měl s ní něco? Může mě kvůli ní opustit?

Edward musel slyšet splašený tlukot mého srdce, určitě si domyslel, že je to kvůli Tanye. „Amy, nic jsem s Tanyou neměl. Je pravda, že jsem se Tanyi vždycky líbil, ale já o ní zájem neměl. A teď, vždycky když se vidíme, doufá, že jsem si to rozmyslel. Jenže já miluji tebe a už nikdy nikoho jiného milovat nebudu," na důkaz svých slov mě políbil. Byl tak naléhavý, chtěl abych na všechny obavy ohledně Tanyi zapomněla. Myšlenky se mi rozutekly do všech směrů, a jediný na koho jsem dokázala myslet, byl on. On a to, že mě nesmírně miluje. 

„Edwarde? Vím, že se na mě budeš zlobit, ale i tak se zeptám. Nevíš jak se jmenují někteří vlkodlaci z La Push? Chtěla bych za nimi zajít a dozvědět se o sobě pár věcí," přesně jak jsem čekala, odtáhl se a naštvaně se na mě díval. „Amy to nemyslíš vážně, že bys za nimi šla. Vůbec se neznáte, mohli by ti ublížit." „Nic mi neudělají Edwarde. Jestli se taky proměňují ve vlky, tak máme jednu společnou věc, a myslím, že je taky bude zajímat proč to tak je. Edwarde prosím" uplatnila jsem stejnou metodu jako on, když chtěl, abych zapomněla na Tanyu. Náruživě jsem ho políbila. Bránil se tomu, ale ne moc dlouho. Dlouhou chvíli mě líbal, než se s povzdechem oddělil od mých rtů. „Dobře, řeknu ti jak se jmenují, ale celou dobu, co u nich budeš, se o tebe budu bát." „Takže?" „Jmenují se Blackovi. S jejich předkem jsme kdysi uzavírali smlouvu o hranicích." „Děkuji ti Edwarde. Teď, kdyby ti to nevadilo, bych šla zase spát, ještě pořád jsem dost unavená." Usmál se a políbil mě do vlasů. „Dobrou noc, Amy."

Probudili mě sluneční paprsky, které se prodíraly skrz okno. Posadila jsem se na posteli a hledala Edwarda. Seděl v křesle, daleko od slunce a usmíval se. „Dobré odpoledne, Šípková Růženko."

„Cože, to už je odpoledne? Kolik vůbec je?" podívala jsem se na budík, nemohla jsem uvěřit, že jsem spala nejmíň patnáct hodin. „To si mě nemohl vzbudit." „Když ty jsi vypadala tak roztomile, když jsi spala. Neměl jsem to srdce tě vzbudit." „Omlouvám se, je pravda, že jsem se potřebovala pořádně vyspat. Za posledních pár dní se mi nespalo vůbec dobře."

„Proč jsi vůbec v tom křesle a ne u mě v posteli." „Nechtěl jsem tě vystrašit, ještě jsi neviděla jak na slunci vypadám." „A ukážeš mi to." Vstal a vstoupil do slunečných paprsků. Byl nádherný. Slunce se od něj odráželo a jeho pokožka vypadala jako posetá diamanty. „Edwarde, to je... jsi nádherný." Rychlým pohybem byl u mě a šeptal mi do ucha. „Ne jako ty," na což mě políbil. 

Uvařil mi oběd, protože jsem zase měla nesmírný hlad. Ještě před měsícem bych takovou porci jedla tři dny. Dnes jsem ji snědla během pár minut, a pořád měla na něco chuť. 

„Amy, měli jsme dneska s Jasperem a Emmettem naplánovaný lov, když svítí to slunce, ale klidně to zruším a budu s tebou," zněl, jako by mi dával na výběr, ale raději by strávil den se mnou. Věděla jsem proč. Když tu nebude, nemůže mi zabránit v návštěvě La Push. Taky bych s ním strávila celý den o samotě, ale byla to skvělá příležitost. „Ráda bych byla s tebou, ale pojedu do La Push, a ty půjdeš s bratry na lov," zamračil se, pořád se mu to nelíbilo. „Věděl jsem to, ale pořád se mi to nelíbí." 

Rozloučila jsem se s Edwardem, osprchovala se, oblékla a vydala do La Push. Cesta mi zabrala necelých deset minut, ale najít dům Blackových mi trvalo dalších deset. 

Stála jsem před jejich domem a poslouchala zvuky z jejich domu. Slyšela jsem dva mužské hlasy, které se o něčem dohadovali. Normální hádka otce se synem. Za chvíli jim jejich rodinnou atmosféru naruším svými řečmi o vlcích a upírech. Budou mi věřit, nebo si myslet, že jsem blázen. Budu se muset proměnit, aby mi uvěřili. S myšlenkami na to nejhorší jsem se nadechla, vykročila k jejich domu, zaklepala na dveře a čekala.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství předků, 13. kapitola: