Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta "vlčí věc" mě ničí - 2. kapitola

smilexD


Ta vlčí věc mě ničí - 2. kapitolaV tomhle dílku proběhne setkání Edwarda a Belly. Naruší Bella idylku Isabelly a Edwarda? Děkuju všem co zanechali komentář u minulého dílku. Tahle povídka není moc úspěšná a přemýšlela jsem o ukončení, ale alespoň pro těch pár dobrých duší co ji čtou. ;) Doufám, že zůstanete věrní alespoň mé povídce Step by Step. :)

Edward (Vancouver, Kanada)

„Zajdeme si na lov, lásko?“ zeptala se mě Isabella a neodolatelně se usmála.

„Dobře.“ Pouze jsem přikývl a usmál se na ni.

Dnes jsme nešli do školy, a tak jsme si užívali jeden druhého. Alice se nás sice snažila vytáhnout, ale bezvýsledně. Přišel jsem k Isabelle a lehce otřel svá ústa o ty její. Přitáhla si mě těsněji k sobě a hladově políbila. Lehce jsem se zasmál a poté vyskočil z okna. Isabella mě následovala a poté jsme vyběhli do lesa.

Když jsme se vrátili z lovu, ostatní už byli doma a každý se věnoval vlastným činnostem. Alice vzhlédla od nějakého časopisu a usmála se, poté se vrátila ke své práci a pokračovala. Carlisle se ještě nevrátil a Esme se věnovala nějakému návrhu domu. Prostě obyčejný den.

„Tak jaká je nová škola?“ zeptal jsem se.

„Opravdu velká!“ zasmála se Alice.

„Oproti Forks je to veliký rozdíl,“ zařehtal se Emmett.

„Nic neobvyklého? Všechno normální?“ zeptala se Isabella.

„Jo všechno ok. Díky bohu, v takovém počtu lidí je lehčí splynout s davem. I když zase lidi z velkého města jsou odvážnější, nebo jak jinak to nazvat. Hodně lidí se snažilo být milí. Hlavně kluci…“ uchechtla se.

Já se jenom pousmál, a pak si šel sednout ke klavíru. Isabella si zatím sedla k Alici a vzala do ruky časopis. Moje prsty se rozběhly po karikatuře a pokojem se rozlinula hudba.

Ráno nám Alice do pokoje hodila oblečení, tedy spíše mně. Isabella Alici čapla za ruku a táhla ji do své šatny. Tam spolu vybraly oblečení pro ni. Já se mezi tím oblékl do tmavých džínů a do tmavě modrého trička, bohužel už dávno mě přešla naděje, že bych mohl Alici něco vymluvit a pokud šlo o oblečení, platilo to trojnásob. Proto jsem se už o to dávno přestal snažit a s povzdechem jsem se oblékl.

„Na, fešáku,“ zašveholila Alice, když vyběhla z šatny a hodila po mně černou koženou bundu.

„Alice!“ zasténal jsem a s povzdechem jsem se do ní nasoukal.

Isabella vyšla z šatny a v zrcadle si upravila vlasy. Otočila se na mě a usmála se.

„Vypadáš nádherně, lásko,“ řekl jsem jí a políbil.

„No ták!“ zařval Emmett ode dveří a už si to rázoval přes pokoj k nám.

„Už jdeme, Emmette!“ vyjekla Isabella a už zbíhala ze schodů.

„Ještěže mám u ní takový respekt,“ zasmál se a pohlédl na mě. „O tobě se to bohužel říct nedá!“

„Tak pojď, ty respekte!“ řekl jsem a táhl ho za paži dolů.

Rose už seděla ve svém kabrioletu a Alice ve svém Porsche. Jasper si povzdechl a nastoupil k Alici, nejspíš měl v plánu jet dneska svým BMW. Emmett však nemohl nastoupit do auta k Rose a nechat se vést, ne to byl prostě Emmett. Zmizel v garáži a za pár sekund už vyjížděl ve svém Jeepu. Povzdechl jsem si a už chtěl nastoupit do svého Volva jenže to už si vystoupil Jasper a došel si pro svoje BMW. Vytřeštil jsem na něj oči.

„No co!“ řekl zevnitř auta. „Když Emmett nemusí jet s Rose, tak já taky chci svým!“

Chovali se jako malé děti, teď pojedeme ke škole jako největší individua, ale co. Zasmál jsem se.

A tak z naší příjezdové cesty vyjelo 5 aut. Škola byla opravdu velká, přímo obrovská. I když jsem chodil i na větší školy, než byla tahle, byl jsem teď zvyklí na malou školu ve Forks, asi s třemi sty studenty. Do téhle školy chodilo přinejmenším tři tisíce lidí. Vystoupili jsme z aut a několik pohledů na nás stočilo pohled. Měli přátelské obličeje, ale některé myšlenky byli více než to. Snažil jsem se vypnout. Jenže když na vás řve v hlavě kolem tří tisíc hlasů, jde to těžko. Objal jsem Isabellu kolem pasu a vydal se ke škole. Na nás dva spadalo pohledů nejvíce, byli jsme tu úplně nový, viděli nás poprvé.

Trochu mě to deptalo, ale chápal jsem je, alespoň částečně. My s Isabellou jsme si ještě skočili do kanceláře pro kombinace k našim skříňkám a pro pár papírů. Bohužel jsme s Isabellou neměli všechny hodiny společné, a tak jsem šel na hodinu s Emmem. Celou cestu do učebny mluvil a mluvil a mluvil, prostě Emmett. Musel jsem se s ním smát, bylo to nakažlivé a s ním se člověk nikdy nenudí. Přešli jsme do budovy D, a pak jsme šli chodbou až jsme došli k učebně. Měli jsme matiku, nuda. Celou hodinu se na nás stáčely pohledy a myšlenky na mě řvaly. Konečně zazvonilo a já se vydal na další hodinu, měl jsem jí tentokrát sám. Šel jsem chodbo plnou školních skříněk a hledal jsem tu mojí.

Bylo to obtížné. Byla tu spousta lidí a všichni byli u svých skříněk, hodně debatovali a otáčeli se na mě. Nasadil jsem mírný úsměv a rozhlížel se po mé skříňce. Konečně jsem ji objevil. Zadal jsem kombinaci pomocí kódu na papíru. Musel jsem alespoň předstírat, že ji zadávám z něho. Má skříňka se otevřela a já si do ní dal učebnice, které jsem dostal od učitelky matiky. Zase jsem skříňku zavřel a odešel na další hodinu. Další hodiny jsem měl buď sám, nebo s některý ze sourozenců či s Isabellou. Vyšel jsem s Alicí a s Jazzem z učebny trigonometrie a zamířili jsme ke skříňkám. Obě měli skříňku na druhém konci chodby, a tak jsem tam šel sám. Uložil jsem si další učebnice a ještě si je urovnával.

Do nosu mě udeřila krásná vůně. Taková květinová a sladká. Stále se přibližovala, ale snažil jsem se ji nevnímat. Stále se přibližovala a mě začalo pálit hrdlo, stále se to zhoršovalo a já cítil, jak mé oči tmavnou. Jed v mých zubech se hromadil a já potichu zasyčel, mé pudy lovce se probouzely. Někdo vedle mě otevřel svojí skříňku a to už jsem myslel, že vyletím z kůže. Něco takového jsem v životě necítil. Pohlédl jsem na tu osobu. Byla to dívka, její obličej jsem přes skříňku neviděl. Měla dlouhé kaštanové vlasy, které jí splývaly až k lopatkám a byla oblečená ve volnějších riflích a zelené kostičkované flanelové košili. Sklopil jsem hlavu a zaťal pěsti, stálo mě to nehorázné úsilí se udržet. Díval jsem se na svoje boty a pak na ty její. Měla zelené kotníkové conversky a podupávala si nohou. Prohrábla si vlasy a její vůně se dostala ještě blíže. Hrdlo mě pálilo a v nose mě štípala její vůně. Prudce jsem zabouchl dvířka od mé skříňky a rychle, jak mi to pohledy ostatních dovolovaly, jsem opustil chodbu. Bolest byla neuvěřitelná a já viděl černě.

Nevěděl jsem, co dělám, ale věděl jsem, že musím pryč a to hned. Našel jsem co nejkratší cestu k parkovišti, a pak nasedl do svého Volva. Musel jsem pryč…

 

<<< Předchozí Další >>>

 

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ta "vlčí věc" mě ničí - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!