Vím, že jsem sem dlouho nic nepřidala tak to jdu napravit. Jinak přeju všem Krásný Nový rok 2010 a ať je lepší než ten předešlí! =) A jinak v tomhle díle neni nic ani tak zajmavýho xD Cesta k Denailovým =)
05.01.2010 (12:15) • LenkaaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1125×
6. kapitola – Cesta k Denailovým
„To je právě to, o čem si musíme promluvit. Jedná se tu o tvé schopnosti.“
„O mé? O mé schopnosti?“
„Ano Bell, jak si byla naštvaná, a utekla si a ta strašná rána co si slyšela. To si udělala ty, předpokládáme tedy. Najednou se asi sedm stromů zlomilo a popadali na zem… Řekl bych, že je to nějaký fyzický štít…. No asi bychom mohli pozvat Denalijští, Eleazar by mohl pomoct.“ Zamyslel se Carlisle, ale nějak sem to nepochopila, jak by nám mohl pomoci.
Edward zřejmě pochopil, že mi to nějak uniká. „Eleazar umí rozpoznávat dary, které upír má. Vycítí to.“ Jo ahá, takže ke mně pude čmuchat nějaký upír. Super. Ale ne, musím myslet pozitivně. Konečně budu aspoň trochu prospěšná. Kdyby někdy došlo k boji tak už nebudu muset jen přihlížet a čekat než se o to ostatní postarají. Najednou jsem strašně chtěla umět bojovat a vědět co mám za schopnosti abych se je mohla naučit používat.
„Co kdybychom nečekali až se staví oni tady, ale šli mi za nimi.“ navrhla jsem. Už sem se nemohla dočkat až se to dozvím. A aspoň konečně poznám Denailovi.
„Nedočkavka moje jedna, to víš že bychom mohli. Co vy na to?“ zeptal se Edward, a všichni klidně přikývli. Až na Rosalii, ta dělala, že tu není. Snad jsem jí nic neudělala.
„Tak za 15 minut vyrážíme, ještě jim zavolám.“ Oznámil Carlisle a všichni se začali pomalu rozcházet. Emmett se jen překulil na druhej bok a zapnul si telku. Jak typický. Musela jsem se tomu usmát. Jak se tak koukám kam kdo jde, najednou nemám pevnou půdu pod nohama. A najednou ležím v posteli s mím milovaným.
„Tohle si nechám líbit.“ zašeptala jsem mezi polibky.
„Miluju tě.“
„Já tebe víc, nikoho lepšího jsem si nemohla přát.“
„Neřikej, že si snila, že svůj život strávíš s upírem. No teď už svoji věčnost.“
„Nikdo lepší neexistuje.“
Teď už jsme se líbali horlivě, rukama mi pod tričkem objížděl siluetu a já mu pomalu začala rozepínat knoflíček po knoflíčku košili. Trvalo to dlouho, a už mi s tim docházela trpělivost a tak najednou jeho košile skončila roztrhaná v koutě na zemi. Nevím kde se to ve mně vzalo.
Edward se mi podíval do očí a šeptal slova lásky. V jeho očích sem viděla lásku, něhu a chtíč. Chtěli jsme to oba.Teď. Ale pak najednou někdo rozrazil dveře.
„EMMETTE CULLENE, VYPADNI!!“ zahřměl Edward. Já toho Emmetta zabiju, ten ví kde být ve špatnou chvíli na špatném místě.
„Bella je upír a Edward na to hned skočí. Ty kanče, na to si čekal celou dobu viď.“ Zavtipkoval Emmett. To však už Edward nezvládl. Vyskočil na Emmetta a oba najednou vypadli ze dveří a zachvíli ho Ed už honil po celém době. Šlo jen slyšet jak věci lítají, a sprosté nadávky taktéž.
No tak to bysme měli. Šla jsem si pro halenku,která ani nevím kdy a jak se objevila na zemi…na cucky. Bezva, takže to už si asi nevemu.
„Na tady máš, obleč si to, a pojď už budeme muset jít, sestřičko.“ Alice vážně myslí na všechno.
„Děkuji, seš zlato.“ Řekla jsem a vzala jsem si to na sebe. Samozřejmě, že to nebylo jen tričko, to by nebyla Alice. Byl to komplet i s botami. Modrá halenka, černé úzké kalhoty a kozačky.
„A neboj se, na to co ste tady měli rozdělaný s Edwardem budete mít ještě spoustu času a Emmetta nějak zaměstnáme jinak, nebo se s ním o něco vsadím a bude klid.“
„Alice, nevím co bych bez tebe dělala.“
„To teda nevím.“ usmála se, a šla dolů. A já jí následovala. Tam už čekali všichni. Edward a Emmett každý v jiném rohu místnosti. Jako malí. Připlula jsem k Edwardovi. A letmo jsme se políbili, protože ty negativní vlny, které byli v místnosti mezi šli vycítit i bez daru Jaspera. Nechtěla jsem ani vedět na co myslí Emmett, ale myslím, že podle Edwardova výrazu to bylo celkem jasný.
„Tak můžeme vyrazit“ zavelel Carlisle. Jeli jsme auty. Esme, Carlisle, Alice a Jasper jeli v jednom autě. Takže já, Edward a Rosalie s Emmettem jsme jeli společně. To nám udělali naschvál. A nevím co je Rosalii, vraždí pohledem, … no nic příjemného. Nikdy mě neměla ráda, ale že jí to vydrží ikdyž budu stejná jako oni…,sice jsem nečekala, že se mi hned vrhne kolem krku, ale stejně. Nasedli jsem do Volva a jelo se.
Moc jsme toho nenapovídali. Jen Emmett furt nějak vtipkoval, i přesto, že sem na něj byla naštvaná tak se prostě nešlo nesmát. A myslím, že to dělalo problémy i Edwardovi.
Jeli jsme druhý, nejeli jsme dlouho a první auto už začalo zastavovat.
„Carlisle myslí, že by bylo dobré si ještě zajít na lov, protože pojedem kolem lidí.“ Edward už za ním také zastavoval a zkoumal můj obličej.
„Ach… ano asi to bude lepší.“
„Neboj se, nic se nestane.“ Řekl můj anděl a už jsme vystupovali.
Autor: LenkaaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sweet Blood 6.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!