Já vím, že mi přidání dalšího dílu trvalo dlouho, moc se omlouvám, ale nějak sem nestíhala nic. Doufám, že se vám bude další dílek líbit. Tady se Bella dozví vše co zameškala když byla mimo(když se přeměňovala a když tam nebyla).
06.12.2009 (08:30) • LenkaaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1090×
5. kapitola - Nové informace
„Prý ,Už na to nemysli‘….., ty víš jak odvést moje myšlenky jinam“ broukla jsem na to nejúžasnější stvoření na světě. Uvědomila jsem si, že já mám tu nejlepší rodinu, kterou mi může každý závidět. Já si je ani nezasloužím,..
„Ehm, ehm , promiňte že ruším“ vyrušil nás známí hlas. Patřil mému „otci“ Carlislovi.
Bála jsem se mu podívat do očí, bála jsem se že v nich uvidím zklamání, nechuť.
„Ne, to je v pořádku, měli bychom se už vrátit abychom si mohli vyjasnit pár věcí“ řekl Edward a významně se na něj podíval. Nějak mi unikal důvod, ale neřešila jsem to.
Zvedla jsem se a postavila se vedle Edwarda. Po pár vteřinách jsem se odvážila podívat na Carlisla a v jeho očích sem neviděla nic jiného než soucit, a pochopení? Snad. Nemohla jsem mít lepší rodinu, jsou ke mně tak, tak vstřícný, že si to ani nezasloužím.
„Tak jdeme,“ vyhlásil Carlisle a usmál se na mě. Úsměv sem mu oplatila, ale nebyl to upřímný úsměv, cítila jsem se strašně za to co jsem udělala.
Po pár minutách jsme doběhli k domu.Všichni už tam na nás čekali. Bála jsem se, ale vydala jsem se vstříc svému strachu, ponesu následky za to co jsem udělala.
„Bello!!“ vrhla se na mě Alice a pak Emett a Esme. Ostatní jen přikývli s úsměvem.S úsměvem ?! Nechápu je, jak se k tomu můžou stavět takhle.
„Jsme tak rádi, že ses vrátila, měli jsme strach. A vůbec se neboj, nezlobíme se.Chápeme to.Všichni.“ říkala mi Esme v objetí.
„Ach promiňte, měla jsem to zvládnout, měla jsem to vydržet. Omlouvám se a můžu jen říct, že si vás nezasloužím. Takové pochopení,… Děkuji“ omlouvala jsem se jim, ale měla jsem pocit, že žádná omluva nebyla dostatečná za to co jsem udělala. Největší pochopení se mnou měl však Jasper, ten už teď viděl, že není sám kdo špatně odolává. Jenže přiznejme si, že já jsem na tom hůř.
„Neboj, všechno už je v pořádku, ale musíme si promluvit o pár důležitých věcech. Tak pojďme dovnitř“ zavelel Carlisle a všichni poslechli.
Všichni jsme si různě posedali, já si sedla vedle Edwarda a hned vedle mě si sedla Alice. Oni by mi snad odpustili kdybych zapříčinila 3.světovou válku. Jediný kdo si nesedl byla Rosalie, stála mimo nás a koukala z okna.
„Takže Bello je tu pár věcí co se stalo, když… si se přeměňovala, nebo když si nebyla přítomná. Tak jak jistě asi víš proti Victorii a její armádě novorozených jsme zvítězili, ikdyž se nám nepovedlo tě ochránit.To je nám líto,omlouváme se“ oznámil mi Carlisle.
„Vy jste pro mě udělali všechno, co jen bylo možné, vy za to nemůžete…. To Victorie“ její jméno jsem úplně sykla.
Teď se slova ujal Edward. „Když jsem tě pak našel, když tě kousla Victorie,“ její jméno řekl s takovou nechutí, asi takovou jakou jsem cítila já k ní. Ale vlastně jsem jí mohla být vděčná, že mi dala to co jsem chtěla, jenže proč zrovna za takových okolností…, „ tak jsem tě odnesl za Carlislem. Tam už bylo po boji, a chtěl jsem tě přinést domů, jenže Alice měla vizi a zjistili jsem, že se blíží Volturiovi. Chtěli se jít vypořádat s těmi novorozenými. Měli jsem jen už pár minut a na odchod bylo pozdě. Museli jsme tam zůstat i s tebou.Nevím jestli si to pamatuješ, ale zřejmě asi ne.“
„Ach ne, nepamatuji, co se stalo? Nestalo se nikomu nic?“ řekla jsem a začala prozkoumávat každého člena rodiny jestli se jim i jen vlásek nezkřivil.
„Ne, nám se nic nestalo,“ pokračoval dál „Přišel Aro,Jane,Demetri,Alex a pár dalších. Prý měli naplánováno nás navštívit až by to vyřešili. Když si všimli tebe, tak jsem jim musel vysvětlit co se stalo. Všechno přijali, a pozvali nás k nim do Voltery“
„A co vy? Vy jste to odmítli ne? Nebo ne?“ Jak vůbec může ukončit větu takhle nedokončenou. To mi snad dělá naschvál.
„Víš Bello“ ujmul se slova Jasper,“ odmítnou pozvání Volturiových je jako podepsat si rozsudek smrti.Neměli jsme na výběr“
Ach .. já se tam nechci vrátit, přísahala jsem si, že na to místo už nikdy nevkročím.
„Neboj nic se nestane“ ujišťoval mě Edward. Když to spíš znělo, že ujišťuje sám sebe.
Po chvíli mlčení, jak každý promýšlel co se asi stane promluvil Carlisle.
„No budeme tam muset přijet tak do týdne, takže máme ještě chvíli čas. Ale je tu ještě jedna důležitá věc o který si musíme promluvit. Bello pamatuješ si, jak si se naštvala po tom co jsi… no.. nebo co tě Edward utěšoval, že za to nemůžeš?“
„Ano, pamatuji… bohužel“ posmutněla jsem,“když jsem utíkala uslyšela jsem nějakou ránu, ale ničeho jiného jsem si nevšimla.“ Že bych už měla špatnou paměť,.. ? To bych neměla mít, když jsem teď upírka…. a krvelačná… ach..
„To je právě to, o čem si musíme promluvit. Jedná se tu o tvé schopnosti.“
Autor: LenkaaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sweet Blood 5.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!