Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svítání (Rozbřesk jinak) 3. kapitola

29.08.2010 (07:00) • Cathlin • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3463×

Na vysvětlenou:

Text je bohužel na můj vkus místy až příliš zkrácený a zhuštěný, nemohu tomu ale věnovat tolik času, kolik bych si přála, stručnost je proto jediná možnost.

Před čtením doporučuji přečíst předcházející kapitoly a předmluvu.

- - -

Shrnutí:

1. kapitola

2. kapitola

- - -

3. Svatba

Potom to už šlo rychle. Letiště, letadlo a let, ze kterého si sotva něco pamatuju. Jen vím, že jsem byla neskonale vděčná za uvolněnou atmosféru, která po tom všem mezi námi panovala. Edward se očividně těšil. A já, navzdory svému očekávání, tak nějak taky. Jako bychom dovedli dočasně zapomenout na všechny starosti a jen jsme si vychutnávali to okouzlení. Já jsem na chvíli nemyslela na to, že budu vdaná a co za peklo nás čeká doma a Edward nejspíš nemyslel na všechny své obvyklé obavy. Bylo tak příjemné sledovat jeho tvář šťastnou a… samozřejmě svůdnou. Aby taky ne – úsměvy, které jsem na něm tak milovala, opravdu nešetřil.

Přistání ve Vegas, to už byl zase den.

Dlouho netrvalo a našli jsme obřadní síň i domluvili potřebné svědky, u kterých se nám zdálo, že se na nás koukají s o trochu větší zvědavostí než je obvyklé.

Vyřídili jsme veškeré formality a měli jsme trochu času. Oddávající šel připravit náš obřad a my jsme osaměli v čemsi jako šatna. Byly tam zrcadla, toaletní stolek a podobné zařízení.

„Bello… Slib mi, že se nebudeš zlobit.“ Vytrhl mě Edward z mých úvah nad tím, že bych si asi měla obléknout šaty, které jsem si s sebou přivezla.

Zvedla jsem oči a tušila, že se mi to překvapení nebude líbit. Nic jsem ale neříkala.

Otevřel černý kufr, který s sebou přitáhl, a zevnitř na mě zasvítily bělostné šaty s perličkami a krajkou. Otočil se na mě, jen jsem pevně skousla rty. Opatrně a s něhou je vyndal, přehodil si je přes ruce a přišel ke mně.

„Prosím… mohla by sis je obléknout?“ řekl. „Vybírala je Alice, dala si opravdu záležet...“

Vzdychla jsem. „Stejně nás Alice zabije až se vrátíme. O všem už samozřejmě ví… Myslím, že zbourá příletovou halu. Tak aspoň tohle… pro ni.“

„Pro Alici, možná… ale prosím, především… pro mě,“ řekl on.

Zadíval se mi do očí tak něžně a láskyplně, že jsem na chvíli zapomněla dýchat. Přemluvil by mě k čemukoli. „Dobře. Zkusím si to obléknout. Uf. Ale když už jsme u tradic, ty počkej v předsíni.“ Usmál se, vyrovnal ještě z kufru na stolek několik dalších „rekvizit“ a rychlostí větru zmizel za dveře.

Nějak jsem ty šaty na sebe nasoukala a dokonce bez pomoci. Kdyby se mi mohly tyhle věci líbit, určitě by se mi ty šaty líbily. Jako bych to v nich ani nebyla já. Nebyly okázalé, všechno na nich působilo ladně a přiměřeně. Na látce bylo jemné vyšívání perličkami, které se propojovalo ladnými křivkami. Připnula jsem si i tenký náhrdelník, v rámci možností rozčesala vlasy a nějakým záhadným způsobem si do vlasů upevnila závoj jemný jako mlha. Snad se tam udrží.

Všechna tahle krása… myslela jsem si, a připadala si nepatřičně a nejistě. To bude paráda, až při nejbližší příležitosti zakopnu a svalím se jak pytel hrušek. Vůbec jsem nepochybovala, že něčemu podobnému bych se vůbec mohla vyhnout. Spíš jsem doufala, že nezpůsobím ještě něco horšího.

Na dveře někdo zaťukal. Povzdechla jsem si a s co největší opatrností jsem se vším tím, čím jsem byla opletená, otevřela dveře. Za dveřmi oproti běžným zvyklostem stál Edward (svatba v Las Vegas je svatba v Las Vegas – tady není čas na nějaké dlouhé protahování a rituály – díkybohu. Už tak toho bylo celkem dost.)

Chvíli zůstal zírat jako přimražený. „Ach, Bello…! Nikdy jsi nebyla krásnější.“ Na pohled, který měl přitom v očích, se těžko dá zapomenout.

Nevěděla jsem, co na to říct. Myslela jsem zrovna na to samé, když jsem si prohlížela jeho v lehkém světlém obleku. Jako by se celé nebe spojilo do jedné bytosti.

Potom sotva postřehnutelně okouzleně zakroutil hlavou a nabídl mi ruku.

Oddávající už na nás čekal, vše bylo připravené. Rozešli jsme se a naši svědci nás tiše následovali.

Obřad jsem sotva vnímala. Vše proběhlo tak rychle. Vedle mě se potom ozvalo Edwardovo sametové „Ano“ a správně jsem poté vytušila chvíli, kdy říci to své. Edward mi navlékl prstýnek a dotyk jeho chladné kůže mě vrátil do reality. Pohlédla jsem mu do očí a věděla jsem, že se mi to nezdá. Najednou se všechno kolem mě zpřítomnilo. Zcela jasně a klidně jsem i já jemu navlékla prstýnek a když mě Edward políbil, neměla jsem už žádné pochybnosti o tom, že se mi nezdá vůbec nic. Byl opravdu tady, se mnou, a já tu opravdu byla s ním. Tady, na naší svatbě.

Jak rychle to celé začalo, tak rychle to skončilo. Svědci nám přáli hodně štěstí a najednou jsme byli zase pod palmami na ulici pestrého velkoměsta a všechno bylo zase tak normální a obyčejné – šaty a všechno ostatní složené v kufru. Jen prstýnky vše dokazovaly.

Stáli jsme spolu na ulici, kolem svištěla auta, blikaly semafory, lidi chodili zamyšlení nad svými životy. Edward si mě chvilku prohlížel, potom mu v očích zazářila prudká radost, pevně mě stisknul, zvedl do vzduchu, zatočil se se mnou a ptal se: „Jak se cítíte, paní Isabello Cullenová?“ Načež se smál a smál, od hlavy až po paty šťastný. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Šťastný byl neuvěřitelně nádherný.

Musela jsem se konečně taky začít usmívat, tomu se nedalo odolat. Postavil mě na zem a zpříma se na mě zadíval, jako by mě viděl poprvé v životě. Málem jsem se utopila v jeho pohledu, ale přinutila jsem se vymyslet odpověď: „Musím přiznat, že to není tak zlé jak jsem myslela.“ Znovu se usmál. „Ale, Edwarde… teď bude řada na tobě,“ doplnila jsem a lehce se mu zakousla do spodního rtu.

Kupodivu se tím malým rýpnutím nenechal odradit a usmíval se dál. „Já vím…“ řekl zvláštním nečitelným tónem a na oplátku zase lehce kousl do rtu on mě.

Autor: Cathlin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svítání (Rozbřesk jinak) 3. kapitola: