Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo mého (ne)života Kapitola 7.

Alice a Demetri

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Světlo mého (ne)života Kapitola 7.

Neplýtvej dechem na hříchy ostatních, pokud jsi sám hříšníkem.

Heidi poznává neznámého upíra a zjišťuje svůj dar. Aro jí udělí umístění v gardě. Opět se tu objeví naše malá Jane.

Snad se bude líbit.

10.01.2011 (07:30) • Dakota • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 973×

 

Demetri odešel pryč a já jsem s Arem v pracovně zůstala sama, až na jednoho dalšího upíra.

 

Tohoto upíra jsem tu ještě neviděla. Byl vysoký, s tmavší pletí, což bylo u upíra divné, a tmavé vlasy. Mírně se na mě usmívala, ale jinak se ani nehnul.

„Heidi, tohle je Eleazar. Dokáže rozpoznat talent u upírů, jestli ho mají, a také určit podstatu toho talentu. Dnes zjistí tvůj dar.“ Byla jsem zvědavá, co mám za dar, ale zároveň jsem se tak trochu bála, aby to nebyl dar nějaké kruté a nepřirozené podstaty.  Nechtěla jsem být jako Jane nebo Caius. Aro naznačil Eleazarovi, aby přišel blíž. Začínala jsem být nervózní, i když jsem k tomu neměla téměř žádný důvod. Nejspíše jsem se jen bála toho, jak Aro využije můj dar. K zabíjení nevinných. Pořád mi to leželo v hlavě. Vraždící monstrum, nic jiného nejsem. Kolik lidí už přišlo o život? Stovky? Tisíce, nebo víc? Ale upíři jsou tu odjakživa, což znamená, že se již dávno zařadili do potravního řetězce. Jsou ta úplná špička, co jde. Jsme snad něco víc, když nad nimi máme moc? Ne, nejsme. Zabíjejí snad lidi nevinné kvůli přežití? Ne. Někteří dokonce i chrání slabší. To by upíři nedokázali. Pokud jsi slabý ve světě upírů, nepřežiješ. Vyvrhel, odpadlík, nic jiného pak nejsi. Lidé kvůli životu jsou ochotni nejíst maso, a upíři? Tady žádná úcta, nebo pokora k životu, k daru od boha, není. Někteří z nás mají navíc další schopnost k lovení k přežití. A já se mám teď řadit mezi ně. Mezi nadbytosti, které vládnou světu. Každé dítě nás zná, každé dítě se nás bojí, ale když vyrostou, považují nás za pouhé báchorky, jimiž straší další generace. Nikdo neví, že doopravdy existujeme.

Vrátila jsem se do přítomnosti. Aro stál stále naproti mně, jen držel Eleazara za ruku a pomocí svého daru s ním komunikoval. Eleazar se na něco usilovně soustředil. Věděla jsem na co. Na můj dar, a mou zvláštnost. Aro pustil jeho ruku a podíval se na mne s nečitelným výrazem ve tváři. Eleazar promluvil.

„Heidi, tvým darem je být lovec a návnada najednou. Dar tkví v tom, že kdokoli půjde s tebou kamkoliv, umíš ho přilákat a už nepustit. Bude tebou naprosto omámen. Nikdo, kromě těch, co by měli schopnost tvůj dar blokovat, ti v tomto neodolá. Tvůj dar je jednoduchý, ale v jednoduchosti je krása. Což mě přivádí k druhé části tvého daru, který jen umocňuje tu první část. Jsi neobyčejně krásná a to i na upírské poměry. Díky tomuto dokážeš nevídané věci.“

Docela jsem si i oddechla, když jsem zjistila svůj dar. Návnada a lovec v jednom. Jako nějaká akce v krámu. Kupte dva a dostanete bonus zdarma. Tím bonusem je nevídaná krása, ale i s tímto, když se to špatně využije, se dá udělat hodně špatných věcí. Ba i děsivých. Anděl smrti mě teď vystihuje přesně. A napadá mě spousta dalších takových slovních hříček. Krásná vražedkyně, nevinná smrt, smrtící přelud, běsnící dokonalost a spousta dalších. Spojení krásy a smrti.

Já taková však nechtěla být, chtěla jsem nebýt vrah, avšak tato možnost mi byla odepřena. Vedly  tu pouze cesty dvě, a já nevěděla, nebo jsem nechtěla vědět, jakou si zvolím. Jestli cestu monstra, které sice zabíjí, ale brzy se utrápí výčitkami svědomí, nebo bezcitného kusu kamene, slepě poslouchající rozkazy, ale bez výčitek. Nevěděla jsem, jakou zvolit, každá měla své pro a proti. Byla jsem uvězněná v labyrintu a měla jsem se rozhodnout, kudy se vydám, abych se dostala ven.

„Moc je potřeba rozvíjet, myslím však, že ovládnout tvůj dar, ti trvat dlouho nebude. Budeš se to muset naučit, s tím ti pomůžou Jane a Alec. Jsou oba nadaní, takže ví, jak se naučit ovládat své dary. Budeš s nimi pravidelně cvičit, předpokládám tak jeden měsíc, víc ne.“

Vidina, že se s tou mučitelkou zas potkám, nebyla zrovna dvakrát příjemná, ale co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Teď jsem si však přála, aby to přísloví znělo jinak. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i pozítří a celý zítřek máš volno. To mi bylo rozhodně sympatičtější. Řekla jsem si, že se radši budu řídit tím prvním, čím dříve ji uvidím, tím dříve to budu mít za sebou.

„Můžeš jít, Eleazare,“ řekl Aro. Eleazar naznačil malou úklonu a šel si za jinými povinnostmi.

„Teď, když známe tvůj dar, ti musím udělit místo v gardě a jistou práci, kterou zde budeš vykonávat. Myslím, že vzhledem k tvému daru, bys mohla do hradu přivádět lidi na prohlídky, garda by pak ušetřila čas ohledně lovu. A navíc, nemůžeme pořád běhat do jiných měst, kvůli tomu, že by byla nápadná obrovská úmrtnost jen na jednom místě. Turisti, kteří se zde ztratí, nepřitáhnou tolik pozornosti, jako mrtví krajané. Myslím, že to byla ta správná práce pro tebe. Co na to říkáš?“ Věděla jsem, že to byla jen řečnická otázka. Neodpovídala jsem mu na to. Natáhl ke mně ruku. Podíval se na vše, co se událo od našeho posledního setkání. Vše jsem si prožila znova, už to nebyla taková rány, ale pořád to mi to bylo nepříjemné.

„Měla by ses oprostit od těch emocí spojených se zabíjením. Pro někoho našeho druhu je to nepřípustné, takto smýšlet. Když se budeš bát zabíjet, rychle zemřeš sama,“ opakoval Demetriho slova. Ručička vah se nachýlila k bezcitnému kameni, kterým jsem se však nechtěla stát. Ale svým způsobem měli oba dva pravdu. Strach z věci posiluje strach z činnosti. Nechtěla jsem zabíjet, ale budu muset. Budu se muset naučit v danou chvíli vypnout mozek a nemyslet na to, co právě dělám. Lovit zcela instinktivně. Přenesu se přes to, ale bude mi to chvíli trvat. Nakonec mi to snad nebude vadit, ale nebudu bezcitná mrcha jako jiní tady na hradě.

„Teď tě nechám na chvíli o samotě, můžeš jít. Odpoledne budeš cvičit svou schopnost a zítra zas boj. Někdo tě vyzvedne. Můžeš jít.“ Kývla jsem, že všemu rozumím, a vydala se do svého pokoje.

Cestu jsem tentokrát našla poměrně snadno, stačilo jít podle pachu. Tentokrát jsem si zapamatovala každou zatáčku, a ukládala si ji do paměti, abych to poté měla jednodušší. V pokoji jsem si sedla a pozorovala opět zahradu z okna. Tentokrát to ale bylo jiné. Tím, že jsem i na tu dálku viděla každou drobnost, mi připadalo, že tam doopravdy jsem.

(…)

Asi dvě hodiny po poledni na mé dveře někdo zaklepal a vešel. Když jsem se podívala na dotyčného, nebo spíše dotyčnou, trochu jsem se lekla, co tu chce. Téměř jsem zapomněla, že pro mě má někdo přijít. Dívala jsem se do tváře té, kterou jsem nenáviděla od první chvíle, co jsem ji viděla. Povzdechla jsem si. Co s tím nadělám. Zvedla jsem se ze židle a šla vstříc svému novému osudu.

_________________________________________________________________________

Kapitolku bych chtěla věnovat těmto lidem:

CarlMuck, za její boje, ve kterých proti ní nemám šanci.

tmobile552, za zahnání nudy.

_________________________________________________________________________

6. kapitola << Shrnutí >> 8. kapitola

 

Autor: Dakota (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo mého (ne)života Kapitola 7.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře