Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Storm - Bouřka - 8. Kapitola

18.04.2010 (19:15) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1809×

8. Kapitola:

,,Ach, Edwarde! Bála jsem se o tebe. To už mi nedělej, už ode mě takhle neodcházej,“ řekla jsem a otočila jsem se směrem, kde jsem slyšela kroky. Jenomže hned, jak jsem se otočila, uviděla jsem jeho! A v ruce držel mého syna! Našeho syna!

,,Edwarde… Co… proč držíš v ruce mého syna?“ zeptala jsem se vyděšená, že mi ho vezme. Ale třeba neví, že je to jeho syn.

,,Bello… To…to je tvůj syn?“ zeptal se, se smutným výrazem.
,,Ano, je to MŮJ syn. Mohl by, jsi…“ zeptala jsem se napůl a natahovala ruce po Edwardovi(malém). On se na něj podíval, zatvářil se překvapeně a pomaloučku mi ho podával. Edí po něm natahoval ruce, chtěl mu ukázat minulost, ale já jsem si ho rychle vzala a už ho nepouštěla.
,,Je podobný… je ti podobný Bello,“ řekl, ale něco tajil. Možná to poznal. On není podobný mě, ale jemu!
,,Ani ne,“ odsekla jsem a otočila se k němu zády.
,,Přijel jsem, co nejrychleji to bylo možné. Myslel jsem, že se ti něco stalo. Naštěstí jsi v pořádku.“
,,Ano, to jsem a můj syn také,“ řekla jsem a otočila se k němu zády.

,,Tvá rodina je v domě, už na tebe čekají.“ A odešla jsem směrem k menšímu lesíku. No les to nebyl. Byly tam jen palmy a další cizokrajné stromy, jejichž názvy ani neznám. Ale to mi bylo teď úplně jedno. Zašla jsem tam hlouběji, tak, aby i Edward neslyšel, co teď budu říkat Edímu. Položila jsem ho na zem a řekla:
,,Edwarde, tvůj táta se nesmí dozvědět, že jsi jeho dítě. On by mi tě určitě vzal a potom by jsme se už nikdy neviděli... Prosím. Ano, miláčku?“
,,Jo, jo, mami,“ řekl dětsky a pohladil mě po tváři. To mě přinutilo se usmát, ale úsměv mi hned ztuhl, když jsem uviděla před sebou tygra. Velkého tygra. Chtěla jsem křičet, ale něco uvnitř mě nutilo být zticha a jenom ho pozorovat. Potom se ale ten tygr začal přeměňovat. Jako u Jacoba. Po chvíli jsem tam viděla nahého, asi osmnáctiletého kluka. Rychle jsem zavřela oči a přikryla i ty Edwardovo. On se zasmál a když jsem otevřela oči, byl už oblečený. Nevím, jak to udělal, ale provedl to velice rychle.
,,Ahoj, já jsem Antony. Neboj se, já ti neublížím. Jsem přítel Edwarda. Jsem vyslanec od Volturiových. Dali mi příkaz, abych ho odvedl k nim. Musí se k nim přidat. Jenže když jsem ho potkal a po chvíli jsem ho chtěl odvléct, trval na tom, že tě musí vidět. A tak tu zůstaneme dva dny… Slyšel jsem správně, že Tenhle prcek je syn Edwarda?“ zeptal se a usmál se. Nevím, co mu mám odpovědět. On to ví, ale co kdyby to řekl Edwardovi. To nemůžu dopustit. Ale na druhou stranu, mě něco s tím klukem spojovalo. Bylo to, jako nějaké velké pouto. Je to velmi divné, ale také velmi silné. Ach…
,,No…víš… ano je. Ale o něco tě požádám. Prosím, neříkej mu to. Ani nevím, proč sem vlastně jel. Já jsem v pořádku. A on mě před lety opustil a už je zase tu. Ničí mě to. Stále ho miluji, ale dodnes jsem mu neodpustila. On si myslí, že když sem přijede, bude zase všechno jako dřív. Ale to se velice mílí,“ pomalu jsem se, čím dál tím víc rozčilovala. Nevím, proč jsem mu to řekla, ale cítím k němu velikou důvěru.

,,Možná proto, že tě stále miluje. Poznal jsem to na jeho očích. Vždy, když vyslovil tvé jméno, jeho oči se rozzářili a začali měnit barvu. Možná, že tě opustil jen proto, aby tě chránil. Nebo musel, protože ho někdo donutil. Jako já, až na to, že jsem přišel v míru. Tedy… no nic,“ řekl a posadil se na zem. Potom se opřel o strom a oddechl si. A celou tu dobu se díval na mě a na Edwarda. Střídavě. Potom se nadechl…
,,Vůbec nevoníš jako člověk. Ale ani jako upír.“
,,Víš, po porodu Edwarda se ze mě stalo něco jako polo-upír. Jako upír se ale nechovám. Spím jako člověk. Jím normální jídlo, ale krev můžu. A spím, ale kdybych nespala, neuškodilo by mě to. Je to divné. Jsem asi jediná.“
,,To znám, jsem sice upír, ale nikdo nepochopil, jak se můžu proměňovat v tygra jíst normální jídlo. Ani mé rodiče neobjevili. Mé pravé rodiče. Víš, byl jsem adoptovaný…………“ povídal. Vyprávěl mi celý svůj příběh. Byly to hodiny. Procházeli jsme se na pláži, Edward mi mezitím usnul v náruči a já jsem bedlivě poslouchala. Vyprávěl mi moc krásný příběh…

Mezitím v domě:

Pohled nikoho:

,,Ach, Edwarde. Jsme tak rádi, že jsi se vrátil. Viděl jsi Bellu? A jejího syna?“ vyptávala se celá rodina. Snažili se na malého Edwarda moc nemyslet, ale věděli, že na to stejně přijde. Je mu tak strašně podobný a navíc, umí číst myšlenky.
,,Viděl jsem Bellu. Myslím si, že mi nikdy neodpustí, že jsem jí opustil a navíc, našla si za mě náhradu. Určitě má někoho jiného a mají krásného syna.“ Celá rodina se zatvářila nechápavě, ale museli lhát dál. Přeci to slíbili. A Edward zatím nic netuší. Na tomto ostrově se děje něco moc divného. Nechal jsem spadnout letadlo, aby se Bella s Edwardem zase shledali, ale do cesty si připletl nějaký smrdutý tygro-upír. A vše to pokazil. Už jim nemůžu zasahovat do života. Už tak jsem změnil celou jejich budoucnost. A připadá mi velice divné, jak to, že na to Edward ještě nepřišel. Zas tak tolik si nechrání myšlenky.

,,Děje se něco? Tváříte se divně. Vlastně, proč neslyším vaše myšlenky? U Belly to chápu, ale u vás?“ ptal se a nechápal. Je to opravdu moc divné.
,,No my, víš…to…“ V tu chvíli vešel Antony a řekl:
,,Já jim chráním myšlenky. Nemůžeš přeci pořád zasahovat do jejich soukromí,“ řekl a všichni začali přikyvovat, i když nevěděli, kdo to je. Chtěli zaútočit, ale když uviděli, že Edward je v klidu, pomysleli si, že je to jeho přítel. Nový přítel.
,,Ó promiňte, já jsem Antony,“ představil se a usmál se na celou rodinu.
,,Já jsem Carlisle. Toto, je má žena Esmé a toto je Emmet, Alice, Rose a Jasper,“ říkal a ukazoval. V tu chvíli vešla do pokoje Bella a vedla malého Edwarda za ruku. Edward se otočil a usmál se, i když stále přemýšlel, proč sem vešel Antony a proč se na něj Bella usmívá. V tu samou chvíli se malý Edward vytrhl z Belliny ruky a cupital k Edwardovi. On se divil, ale vzal ho do náruče a Edí k němu přiložil ruku a začal něco ukazovat…
Napsala: Terka a Hanka

Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Storm - Bouřka - 8. Kapitola: