Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Storm - Bouřka - 7. Kapitola

12.04.2010 (11:30) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1476×

7. Kapitola

Pohled Edwarda:

Pořád musím myslet na Bellu. Neměl jsem ji opustit. Myslel jsem si, že když od ní odejdu, bude v bezpečí. Ale potom jsem si uvědomil, že ve větším bezpečí je se mnou. Bohužel jsem si to uvědomil pozdě. Ona mi už nikdy neodpustí. To, co jsem provedl je neodpustitelné! A já to chápu. Několik let v kuse jsem stálé přemýšlel, proč jsem to vlastně udělal. Už na ni musím přestat myslet. Musím zapomenout. Nechci, ale musím.

Byl jsem zrovna na lovu, když mi zrovna zazvonil telefon. A byl to člen mé rodiny, kterou jsem také opustil. Tak dlouho jsem je neviděl.
Crrr…
,,Ahoj, Emmette,“ řekl jsem šťastně. Možná bych je mohl zase navštívit, ale vrátit se tam nemohu.
,,Čau, brácha. Hele, ztuhnul. Rychle jsem zaklapnul telefon a namířil jsem si to směrem k ostrovu Esmé. Ani jsem Emmetta nenechal domluvit. Doufám, že se Belle nic nestalo. Nikdy bych si to neodpustil. Je to moje vina. Kdybych ji neopustil, nikdy by se tohle nestalo. Potom jsem si uvědomil, že jsem vynechal lov. Musím se přeci najíst, co kdybych Belle nějak ublížil. Zase. To bych už nesnesl. Proto jsem rychle zamířil hluboko do lesa. Jakmile jsem byl hlouběji, spatřil jsem tygra. Vůbec jsem nepochopil, co tu dělá tygr. Co vlastně dělá v lese, blízko města, ale bylo mi to jedno. Začal jsem ho honit. Jenže jsem ho nemohl vůbec chytit. Byl velmi rychlý a hbitý. Vždy, když jsem byl u něho, zrychlil ještě více a vyklouzl mi tak. To mi začínalo být už velice divné a tak jsem zastavil. Tygr v tu chvíli, kdy si uvědomil, že jsem zastavil, tak se také zastavil a otočil se směrem ke mně. Měl černé oči a jemné, oranžově-černé zbarvení. Díval se na mě nenávistně. Když jsem se rozhodl, že na něj znovu zkusím zaútočit, postavil se na zadní tlapy a začal se přeměňovat na lidskou podobu!
,,Edward, že?“ zeptal se mladík, který se právě přeměnil. Měl černé oči a bledou tvář. Myšlenky jsem mu číst nemohl. Což bylo také divné. Stejné, jako u Belly. Jak se zdálo, zaútočit na mě nechtěl a tak jsem se mu představil.
,,Ano. Jsem Edward Cullen,“ řekl jsem, ale nedůvěřivým hlasem.
,,Ano, ano. Myslel jsem si to. Řekli mi, že jsi velice rychlý. Měl jsem co dělat, abys mě nechytl. Mimochodem, jsem Antony,“ řekl a usmál se.
,,Kdo ti co říkal?“ zeptal jsem se ještě nedůvěřivým hlasem.

“Nepřítel,“ pomyslel jsem si v tu samou chvíli.
,,Volturiovi. Jsou velmi mocní. Ale to ty už zřejmě moc dobře víš, že?“

,,Ano, to vím. Proč tě za mnou poslali?“
,,Chtějí po mně, abych ti vyřídil, že se k nim máš přidat. Chtějí takovou sílu, jakou máš ty!“ řekl a usmál se.
,,Tak jim vyřiď Antony, že k nim nikdy v životě nepůjdu!“ řekl jsem mu a otočil se.
,,Řekli mi, že nebudeš chtít. Proto tě budu muset vydírat. Co třeba Tvá láska Bella. Jak se má?“ zeptal se. V tu chvíli jsem se otočil a zavrčel na něj.
,,Vida, vida. Ještě stále ji miluješ. Po těch letech. Náhodou jsem zaslechl, že máš namířeno na ostrov Esmé. Co kdybych tě doprovodil? Mám spoustu času. A navíc mi řekli, že bez tebe se vracet nemám!“
,,Nikam s tebou nepůjdu a ty se mnou také ne! A jestli něco Belle provedeš, tak tě zabiju!“ pohrozil jsem mu. Vím moc dobře, že to nezabere, ale musím zkusit všechno.
,,Uděláme dohodu! Já nic neudělám Belle a ty na oplátku, až navštívíš svou milou a podíváš se, jak jí je, odejdeš se mnou. Jestli na to nepřistoupíš, pozvu si na pomoc své přátele a seznámíme se s Bellou. Určitě je velice přátelská. A tvá rodina také.“ Opět jsem zavrčel a vrhl se na překvapeného Antonyho. Jenže jak se zdálo, výraz byl jen návnada. Věděl, že zaútočím a tak se mi rychle vysmekl. Nemohl jsem ho vůbec chytit. Byl hbitý, jako v podobě tygra. A tak jsem to vzdal. Nemám sílu. Dlouho jsem nejedl a bojovat s jedním z Vulturiových, to bych nepřežil.

Nic jiného mi už nezbývá. Určitě by Belle ublížili. A to bych nesnesl. Když se nad tím tak zamýšlím, je to dobrá dohoda. Alespoň uvidím Bellu a oni jí neublíží. Navíc můj život stejně skončil.

,,Dobrá, dobrá. Půjdu s tebou, ale s Bellou můžu strávit alespoň dva dny.“ Pokud mě bude chtít vidět.

,,Nic jiného mi asi nezbývá. Běž si ulovit něco k snědku a vyrazíme. Máme před sebou dlouhou cestu.“ Co to dořekl, jsem rychle běžel ulovit nějaké srnky. Bylo to velmi rychlé. Chtěl jsem být u Belly. Vidět jí a doufat, že se jí nic nestalo. Jakmile jsem dojedl, objevil se přede mnou Antony.
,,Můžeme?“ zeptal se a pobídl mě.
,,Ano, můžeme.“ Nasedli jsme do auta a já řídil. On si sedl vedle mě a stále se na mě díval. Bylo to divné. Jako bych ho od někudy znal. Nebo alespoň kousek z něho. Stále mi někoho připomíná.

,,Antony, jak ses vůbec dostal k Volturiovým?“ zeptal jsem se. Zajímá mě to. Možná, když ho trochu poznám, přijdu na to, koho mi tak strašně moc připomíná.
,,Víš, před pár lety jsem se dozvěděl, že si mě adoptovali mí údajní rodiče. Řekli mi to, když jsem se rozhodl odejít studovat na střední školu. Škola byla hrozně daleko a tak jsme se loučili na několik let. A oni mi to najednou z ničeho nic oznámili. Byl jsem velice zaskočený a hrozně jsem se na ně zlobil. A tak jsem odešel na dobro od rodiny. Školu jsem také nechal a jen tak jsem se pár týdnů poflakoval. Byl jsem totálně na dně a jednoho dne jsem potkal skupinu divných lidí. Byli to Volturiovy. V té době tam plnili nějaký úkol a když mě našli, chtěli mě zabít. Jenže dívka jménem Jane, mě chtěla ještě potrápit. A tak se mě snažila usilovně provádět nějaké bolesti. Asi víš, jakou má schopnost. Jenže ono to na mě vůbec nepůsobilo. Všichni byli hrozně zaskočeni a tak mě přivedli do Voltery, aby mě ukázali Arovi. Jeho vidění na mě také nepůsobilo. A tak usoudili, že kdyby mě přeměnili, byl bych jim k užitku. Po pár dnech jsem se zotavil z přeměny a oni mě začali vše učit. Byl jsem s nimi na každém kroku a pomáhal jim. Po pár měsících jsem se dozvěděl, jaké mám schopnosti. Umím se přeměňovat v tygra a mám ochranný štít. Ale také jsem zjistil, že mě lidská krev nedokáže uspokojit. Když jsem pil lidskou krev, bylo to, jako bych jí vlastně nepil. Všichni se tomu divili a tak mi začali podstrkovat zvířata. Jako piješ ty a tvá rodina. To už mě trochu nasytilo, ale pořád mě to dost neuspokojilo. Byl jsem stále slabší a slabší. A tak mi zkusili dát lidské jídlo. A to mě dokázalo už konečně uspokojit. Všechny to zarazilo a tak mě zkoumali. Snažili se vypátrat moji pravou rodinu, ale marně. Dodnes na to nepřišli a pořád mě zkoumají,“ řekl poslední slova svého příběhu. Byl jsem zaskočený, že něco takového existuje. Jak upíra může uspokojit lidské jídlo a né krev.

,,Páni, je to podivný příběh,“ řekl jsem. Nemohl jsem ze sebe vydat více slov. Podíval jsem se ven z okna a viděl ceduli, která ukazovala, že jsme jen kousek od přístavu. Ten příběh mi musel vyprávět snad celé hodiny. Pár minut jsme nemluvili a pak už jsme zajížděli k přístavu.

,,Půjdu s tebou na ostrov. Budu tam jako tygr. Máš na to dva dny. Potom musíme odjet. Neboj, časem si zvykneš žít s Volturiovými,“ řekl mi a skočil do vody. A já hned za ním.

Zanedlouho jsme byli u ostrova. Na chvíli jsem se zastavil, nadechl se čerstvého vzduchu a udělal krok na ostrov. Konečně uvidím Bellu a svou rodinu, po tak dlouhé době. Chvíli jsem tam jen tak stál a pak slyšel slova:
,,Edwarde! Pojď sem! Kam si to zase šel?“ slyšel jsem Bellina slova. Jako by věděla, že jsem tady. A proto jsem šel za těmi slovy. Po chvíli jsem narazil na malého, asi tříletého chlapečka, který ke mně natahoval ruce. Je to zvláštní, ale byl mi velmi podobný. Zvláštní shoda náhod.

Vzal jsem si ho do náruče a šel směrem k té nádherné vůni, kterou jsem cítil. Byla to Bellina vůně. A omylem jsem šlápl na větvičku.
,,Ach, Edwarde! Bála jsem se o tebe. To už mi nedělej, už ode mě takhle neodcházej,“ řekla Bella a otočila se na mě. Jak ví, že jsem tu?

Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Storm - Bouřka - 7. Kapitola: