Velké zpoždění! Pardón! =( Já vím, jsem hrozná xD A proto jsem k tomu napsala i další dílek. Dám ho hnedka za tímto dílem... =3
18.05.2010 (11:00) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1559×
„To jsem já, Antony," oznámil.
„Já vím," řekla jsem. Poznala jsem to podle jeho pachu. Zaprvé, smrdí jako pes a za druhé, něco ve mně mi to řeklo. Vážně mě s ním něco opravdu velikého spojuje... Ale co? Možná se to časem dozvím, mohla bych se ho zeptat na jeho minulost. Možná jsme se někdy potkali, ale to bych si určitě vzpomněla.
„Tak mě pustíš?" zeptal se a zatáhl za kliku, ale dveře byly zamčené, takže se sem dostat nemohl. Ale hned jsem se zvedla ze země a šla otevřít. Tedy předtím jsem se ještě rychle oblékla.
„Jasně, jasně," odpověděla jsem a utřela si slzy, které mi stále stékaly po mokré tváři a odemkla. On vstoupil do místnosti a a zase zamkl dveře.
„Víš, Bello, sice nevím, co jsi před chvilkou řekla Edwardovi, ale hodně ho to zasáhlo. Nechci se do toho plést, ale říct ti to prostě musím. A to bych neměl! Víš, on tě opravdu miluje. Když mu poprvé volal Emmet, co se ti stalo, jako by se mu zastavilo srdce, i když mu nebije. A toho jsem využil. Víš já složím Volturiovým a mám ho k nim odvést. Musí se k nim přidat. A proto si myslím, že by jsi měla být s Edwardem co nejvíce. Vidím, že ho miluješ, Bello, a on tebe také. Nevím, co se stalo předtím, ale to je přeci minulost a na budoucnost se také nesoustřeď. Prostě co se stalo, stalo se a co se stane, stane se. Soustřeď se pouze na přítomnost. A proto by jsi teď měla bát s Edwardem. Dokud neodejde Dnes bychom měli odejít, víš? Večer... Tak, tohle jsem ti chtěl říct a promiň, že jsem tě vyrušil z tvého trucování, ale tímhle vážně nic nevyřešíš. Jdi k němu, dokud to ještě jde," dořekl.
Dal mi pusu na čelo a objal mě. Potom opět odemkl dveře a a odešel. A já jsem si najednou vzpomněla, kde jsem ho viděla. Je to už dávno. Kdysi, když byli rodiče ještě spolu, jsem zahlédla fotku v jejich ložnici. Na té fotce bylo malé miminko a okolo toho byly svíčky. A to miminko bylo tak strašně podobné Antonymu. Vsadila bych se, že to malé miminko byl on! Tenkrát jsem se ptala rodičů, kdo je to na té fotce, ale oni jen fotku otočili tak, abych na ni neviděla a řekli, ať se o to nezajímám. Tenkrát mi to řekli dost hnusně, ale dále jsem to neřešila. Možná bych se mohla zeptat René, až tam zase pojedu, co to bylo za miminko a proč ho tam měli. Ale pryč z minulosti. Jak říkal Antony. On to tak krásně řekl a naposled, jak mě políbil na čelo a objal. Vypadalo to, jako když starší bratr radí mladší sestřičce. Bylo by to úžasné, mít staršího bratra, ale Antony by to nikdy být nemohl. Rodiče by mi to určitě řekli a určitě by jsme měli nějakou podobu nebo by jsme měli něco společného. Což nemáme... Ale mohla bych ho někdy pozorovat, jaký je.
„Ááá, co to tu řeším za blbosti!?" křikla jsem na sebe a vstala. Trochu se upravila v zrcadle a vyšla ven z koupelny. Prošla jsem ložnicí do obýváku a tam jsem narazila na Alice s malým Edwardem.
„Ahoj Alice, ahoj miláčku..." pozdravila jsem je a Edwardovi dala pusu. Edward mě pohladil po vlasech, ale Alice nevydala ani hlásku.
„Ehm, udělala jsem ti něco?" zeptala jsem se zvědavě Alice a ona se na mě koukla nenávistnýma očima.
„Jo! A chceš vědět co? Poslala jsi mého bratra k Volturiovým. Jak jsi to jen mohla udělat? Po tak dlouhé době ho celá naše rodina vidí a ty mu něco uděláš a on si jen tak odejde k Volturiovým," křičela na mě a potom ztichla jen se koukala na Edího. A mě se zastavilo srdce. Úplně jsem ztuhla a koukala na ní, jak se její oči dívají na Edího. Viděla v něm tu podobu.
„Já... já vím, je to moje chyba. Omlouvám se. Vydám se za ním a zastavím ho. A jestli ho nestihnu, řeknu Volturiovým, že ho vyměním za mě. Bude to tak lepší, jen mi slib, že se o Edího postaráte."
„Ne, Bello. Promiň. Nevím, co to do mě vjelo. On se určitě vrátí. Musí!" vykřikla Alice a do očí se jí hrnuly neviditelné slzy. Ale to ne! Já nedopustím, aby se moje životní láska, kterou stále miluji, přidala k Volturiovým.
,,Ne! Já tam půjdu," křikla jsem a utíkala na pláž, kde jsem zastihla Antonyho, jak je v podobě tygra a vrčí na zbytek rodiny.
Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Storm - Bouřka - 11. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!