Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Storm - Bouřka - 10. Kapitola

04.05.2010 (11:00) • Princess • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1945×

Pohled Belly:
Nebude to tak lehké mu odpustit. Ale stále ho miluji a jestli to bylo jen kvůli tomu, aby mě ochránil, měla bych dát naší lásce druhou šanci, i když to bylo opravdu kruté a stále mám díru v mém těle. Na to nikdy nezapomenu!
„Bello," řekl Edward. Já se otočila a on byl u mě tak těsně. A potom mě políbil... Normálně mě políbil. Po chvíli mi to docvaklo úplně a odtrhla jsem se od těch sladkých, studených rtů. A dala mu menší facku. Trochu to zabolelo.
„Au," špitla jsem, ale hned jsem se zase vzpamatovala: „Co si myslíš, že děláš? Myslíš si, že když mě jen tak políbíš, bude všechno v pořádku? Že ti všechno odpustím? Ale to se pěkně mýlíš! Teď je to ještě horší... Ty... ty blbče!" křičela jsem a potom si někdo odkašlal. Byl to Emmet. A vedle něj stála celá rodina. A Edí na mě koukal smutnýma očima. Potom se toho ujmula Esmé...
„No tak, necháme je tady o samotě. Musí si to přece vyřídit," řekla Esmé a postrkovala všechny ven. Abych řekla popravdě, docela ráda bych, aby tu zůstali. Ale co se dá děla. Už se stalo...
„Ale já bych tu rád zůstal. Je to zábavné, pozorovat je. Je to vlastně jako v kině. Ani nemusím někam chodit. Alespoň ušetřím peníze," řekl Emmet a zaujatě se na nás díval.
„Emmete!" křikla Esmé a strkala ho směrem k "východu".
„No jo, vždyť už jdu," řekl Emmet a odešel. A začalo dlouhé ticho. Po chvíli jsem se konečně otočila směrem k Edwardovi a on na mě přímo civěl. 
„Já... já se omlouvám. Nechal jsem se unést. Jak jsi odcházela, tak zafoukal vítr a já ucítil tu tvou krásnou vůni a prostě jsem se nechal unést. Promiň mi to prosím," řekl Edward a v tu chvíli do pokoje vtrhl Emmet. 
„Ale no tak, Bello. Nemůžeš ho omítnout! Vy dva patříte k sobě! Tak nebuď tak sobecká a odpusť mu!" jásal Emmet a tancoval si u toho. To mě vytočilo a vrhla jsem se po něm. Když totiž chci, mám pořádnou sílu. Jsem přeci polo-upír. A jak jsem se na něj vrhla, svalila jsem ho na zem a začala ho "škrtit". Možná by se to podařilo, ale Edward mě od něj odtáhl a Esmé vtrhla do pokoje a utěšovala Emmeta. Po chvilce tam byla zase celá rodina.

„Já... já se omlouvám! Nevím, co to do mě vjelo," omlouvala jsem se Emmetovi a on ke mně přišel a objal mě.
„To je v pořádku, Bello. Navíc jsi mě neuškrtila, takže je to v pohodě," prohodil Emmet jako by nic a usmál se na mě. 
„No... všechno se opět vyřešilo, teď bychom měli zase odejít, aby se vyřešila další věc ne?" navrhla opět Esmé. 
„Jistě, jistě," odpověděli všichni a začali odcházet. Jí se spolu s Edwardem usmála a přiblížili jsme se k sobě blíž. Až moc blízko... A on mě opět políbil! Bylo to nádherné a vzrušující. Nevím, proč mu polibky oplácím, ale je to tak silné, že se od toho nedá odtrhnout. Nedá se přestat. Po chvilce něžného líbání mě vzal do náruče a nesl mě do ložnice. Celou tu dobu mě stálé líbal a hladil. Byl tak něžný a já jsem se stále nemohla odtrhnout.

Vím, co se za chvíli stane... A to nemohu dopustit! Sebrala jsem všechny síly a odtrhla se od něj! 
„Co... co si myslíš, že se mnou děláš? Nemůžeš mě jet tak začít líbat... Už nejsme spolu!" křičela jsem, ale něco uvnitř mě, se s ním stále chtělo líbat... On to ve mně zřejmě vycítil.
„Já vím," řekl a znovu mě začal líbat... Po malé chviličce mě položil na postel a začal mě svlékat...

Bylo to nádherné! Ani mé poprvé takové nebylo. Nevím, čím to bylo, že v nás hořela taková vášeň, je to prostě nepopsatelné! Věděla jsem ale, že až se probudím, bude vše při starém. Věděla jsem, že to byla jenom vášeň na jednu noc a věděla jsem, že se to nemělo stát. Stále ho tak nehynoucně miluji, ale vím, že když mě opustil jednou, může to udělat znovu. To nesmím dopustit! A proto bych odtud měla co nejdříve odejít. Jediné, na co jsem ještě nepřišla je to, jak mu mám říct, že to bylo jen chvilkové vzplanutí, a že brzy odejdu. Mám mu to říct jemně, nebo prostě odejít? Ale já nechci být jako on! Řeknu mu to prostě normálně. Nic na tom přeci není, nebo ano? Bude to pro mě těžké?

Právě teď stále ležím vedle Edwarda v posteli, ale mám zavřené oči, aby nepoznal, že jsem vzhůru. Vím také přesně, co teď dělá. Nemusím ho totiž vidět, a nepoznat, že na mě kouká a usmívá se... Bude to velmi těžké. Po chvilce přemýšlení jsem otevřela oči a on na mě stále koukal.
„Koukáš na mě dlouho?" zeptala jsem se a zamračila se.
„Záleží na tom, co je pro tebe dlouho. Ale koukám na tebe celou noc. Hned, jak si usnula," řekl a políbil mě. Já se na něj rychle odtrhla, abych mu zase neodolala a pootevřela jsem pusu. On se na mě podíval, dal mi přes pusu prst a řekl: „Pššt." A potom mě znovu políbil. Já jsem se znovu odtrhla a tentokrát jsem mu dala já prst na pusu.
„Edwarde! To... tohle se nemělo stát. Já... bylo to pro mě jenom chvilkové vzplanutí, nic víc. Měli bychom na to zapomenout a do té doby, než odjedu, což bude za 2 dny, se nebudeme vídat. Bude to tak lepší. Promiň," řekla jsem poslední slova, vstala z postele, nahá si posbírala věci a zamkla se v koupelně. A potom brečela a brečela a brečela. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla. Slyšela jsem jen, jak někdo zabouchl dveře a někdo další vstoupil dovnitř.

„To jsem já, Antony," oznámil.
„Já vím," řekla jsem. Poznala jsem to podle jeho pachu. Zaprvé, smrdí jako pes a za druhé, něco ve mně mi to řeklo. Vážně mě s ním něco opravdu velikého spojuje... Ale co?

Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Storm - Bouřka - 10. Kapitola: