Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 31. kapitola

16.07.2013 (13:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1622×

„Co tady děláš?“ dostala jsem ze sebe po několika trapných okamžicích, a on se usmál.

„Taky tě rád vidím, zlatíčko,“ utahoval si ze mě, ale mně do smíchu nebylo. Proboha, co když je tu i máma? Co když si pro mě přijeli? Vážně jsem se svým manželem strávila pouze několik hodin? Budou chtít odjet už dnes? Počkají do zítřka? Stihnu se rozloučit? Najednou mě polilo horko a svět se se mnou zatočil. Opřela jsem se o Noaha a rukou křečovitě svírala jeho dlaň.

„Ally?“ Tátův hlas byl najednou hrozně vzdálený. Připadalo mi, že je kilometry daleko, ale stál přímo přede mnou a starostlivě si mě měřil. Zhluboka jsem se nadechla, ale to jsem neměla dělat. Při výdechu se z mého hrdla vydral vzlyk, který spustil proud dalších doprovázených slzami. Neměla jsem tušení, co se to se mnou děje. Prostě jsem jen plakala a nechtěla, aby na mě kdokoliv mluvil.

„Lásko, děje se něco?“ zajímal se muž vedle mě, ale já byla najednou tak vyčerpaná, že jsem nebyla schopna mu odpovědět. Bylo toho tolik, co jsem chtěla říct, udělat, ale neměla jsem sílu. Ti dva dál stáli v chodbě a určitě byli stejně zmatení jako já, takže jsem vděčně přijala Jasperovu náruč, která mě uklidnila. Donesl mě do mého pokoje a zavřel za sebou dveře. Když jsem pod sebou ucítila bezpečí svého dočasného domova, najednou se mi lépe dýchalo.

„Uklidni se. Zhluboka se nadechni a počítej do deseti,“ radil mi a já ho poslechla. Drtila jsem mu dlaň, kterou měl položenou na mé paži, a byla mu vděčná, že tu se mnou zůstal. Neměli jsme moc příležitostí být spolu o samotě, ale teď jsem jeho přítomnost uvítala. Udělala jsem, co chtěl, a s radostí shledala, že moje snaha se setkala s výsledkem. Vzlyky vystřídaly tiché slzy, které mi tekly po tvářích, a já je nechala svobodně téct. Alespoň něco ze mě pocítilo tu sladkou chuť svobody.

„Děkuju,“ zasípala jsem a padla mu kolem krku. Nevím, co to do mě vjelo, ale potřebovala jsem někoho, kdo by mě jen objímal a byl zticha. Věděla jsem, že u něj budou obě podmínky splněny. Mohlo trvat pár minut či pár hodin, než jsem se uklidnila, ale když se ozvalo zaťukání na dveře, byla jsem zase tou šťastnou mladou manželkou. Alespoň jsem se tak tvářila. Jasper na mě se starostí v očích pohlédl a hlavou kývl ke dveřím.

„Zvládneš to?“

„Je to můj otec, co by mi mohl provést?“ snažila jsem se znít vyrovnaně a trochu ironicky, ale ani jedno z toho se mi nepovedlo. Super, teď budu vypadat jako schizofrenní blázen. Dva upíři si vyměnili pozice a já pohledem čelila svému otci.

„Proboha, Ally, co se to s tebou stalo?“ vydechl a prsty zamotal do mých vlasů. Sama jsem si neuvědomovala, co se to se mnou dělo, ale změna to pro něj určitě byla. Změnila jsem se.

„Je tu máma?“ vysypala jsem ze sebe a nebrala ohled na jeho otázku. Záporně zakroutil hlavou a já mu skočila kolem krku. Tohle jsem potřebovala, vůni mého otce a místo, kde žije Noah. Nejlepší kombinace na světě.

Nic víc jsme si neřekli. Věděl, že by to nemělo cenu, takže mě vzal kolem ramen a dovedl mě do obývacího pokoje, kde všichni seděli a povídali si. Když si mě všimli, nedávali nic najevo, ale ve vzduchu byla cítit obava. Než jsem se nadála, byla jsem usazena v horkém klíně mého vlka a marně se snažila ukrýt levou ruku pod své stehno. Upřímně, ten malý detail na mém levém prsteníčku jsem nějak vypustila. Dva prsteny, kterých si zatím snad nikdo nevšiml. Noah ho hrdě vystavoval, ale u něj to nikdo moc neřešil, to já byla tou, kterou tu každý rozebíral. Nervózně jsem se ošila a po několika marných pokusech prsteny z prstu dostala. Spojila jsem dlaně s těmi vařícími a podívala se směrem, kde se ozývalo tiché vrčení. Povytáhla jsem obočí a táta pohledem skenoval naše propletená těla.

„Proč si přijel?“ udeřila jsem na něj a on se začal plně věnovat mně. Posadil se do křesla a založil si ruce na hrudi.

„Jsem tu proto, aby sem nepřijela tvoje matka. Neměl bych to říkat, vždycky byla citově hodně založená, ale to, co předvádí doma, to už je moc i na mě. Tohle není útěk, jen jsem si přijel trochu odpočinout,“ snažil se vtipkovat, ale jeho oči byly tmavé a unavené. Tyhle její scény jsem znala, věděla jsem, jaké to je. Odporovat je naprosto k ničemu, lepší je stáhnout ocas a poslouchat jí.

„Nechápu, co to do ní vjelo. Vždycky byla v pohodě, ale když volala a vzala to Ness, málem ji profackovala přes telefon,“ divil se Emmett a já zakroutila hlavou.

„Neměl si sem jezdit. Bude to ještě horší,“ strachovala jsem se, ale Noah mě pevněji sevřel a políbil na tvář. Přitulila jsem se k němu a nechala ho, aby si opřel hlavu o moje rameno. Všimla jsem si otcova zkoumavého pohledu, ale raději se podívala směrem k růžové auře, která se vznášela nad Ness, Jacobem a jejich malými zázraky. Ještě ani nebyli na světě a už teď byli rozmazlování bezmeznou láskou. Pochybuji, že vnímali cokoliv jiného.

„Musel jsem tě vidět. Chtěl jsem vědět, jak se ti daří,“ vysvětloval a významně pokukoval po Noahovi. Možná bych něco dodala, ale on to vyřešil za mě.

„Je pozdě a Ally je unavená, máme za sebou dlouhou cestu. Pokud nás omluvíte, rádi bychom se šli pořádně vyspat,“ popohnal mě a já se zvedla. Překvapena prudkostí a potřebou v jeho hlase jsem si nedovolila odporovat. To otec toho využil.

„Kde přesně se to spaní bude konat?“ vyzvídal a já k němu vzhlédla.

„U mě, jak jinak,“ odpověděl mu Noah, jako by to byla samozřejmost. Otec se zvedl a pohlédl mu do očí.

„Byl bych raději, kdyby spala tady, jak jsme se domluvili a několik týdnů si mysleli, že to tak je,“ stál si za svým, ale já k němu došla, políbila ho na tvář a odcházela spolu se svým mužem. Bylo mi jedno, že to Edward uslyší, potřebovala jsem se pochlubit. Neotáčela jsem se, protože jsem věděla, že kdybych na něj znovu pohlédla, už bych nedokázala odejít. Obešla jsem auto a vydala se směrem k lesu. Noah mě tiše následoval a ani se nesnažil mluvit. Věděl, že bych mu nejspíš neodpověděla.

V boudě jsem ze sebe svlékla všechno oblečení a nahá došla ke svému vlkovi. Tvářil se překvapeně, ale nechal mě, abych mu sundala košili, povolila pásek na kalhotách a sundala z něj všechno nepotřebné. Během okamžiku byl stejně nahý jako já a hleděl mi do očí. Položil mě na postel a kolenem se vklínil mezi mé nohy, ale já ho v nestřeženém okamžiku přetočila na záda a zavrtěla se mu v klíně. Zavzdychal a nechal mě, abych spojila svůj svět s tím jeho a dotáhla všechny naše touhy až do konce.

Celá zadýchaná jsem se opírala o pohovku a ze všech sil se snažila nemyslet na to, co mi právě teď dělal. Proboha, kdo na tohle přišel? Proč se cítím tak trapně? Snažila jsem se odstrčit ho a znovu poskládat všechny myšlenky tak, aby dávaly smysl, ale nenechal mě. Měla jsem pocit, že se mě snaží totálně utahat, abych na nic nemusela myslet. Byla jsem mu vděčná, ale bála jsem se toho, že budu první poloupír, který zemře na rozkoš. Křečovitě jsem svírala v dlaních jeho vlasy a snažila se nahlas nekřičet. Dlaní mi přejel po břiše a pohlédl mi do očí. Cítila jsem se tak zvrhle. Usmál se na mě a natáhl se pro jeden rychlý polibek.

„Nedrž to v sobě,“ pobídl mě a vrátil se k předešlé činnosti. Jak chce. Křičela jsem jeho jméno do lesa, který byl jediným svědkem toho, co jsme tu právě dělali. Vzdychala jsem nahlas a ani se nepozastavila nad tím, že on dělá to samé. Naklonila jsem hlavu na stranu a všimla si, že i jeho tělo se svíjí v rozkoši. To už na mě bylo moc. Celý můj svět odletěl hodně daleko od reality a já přistála v ráji. Nikdy jsem nic takového necítila. Křečovitě jsem svírala jeho dlaň, kterou mi nabídl, a nakonec se nechala jeho silnými pažemi odnést ke krbu. Neměla jsem sílu nic říct, nic udělat. Začala jsem plakat. Naprosto nesmyslně jsem se rozbulela jako malá holka. Noah mě pevně objal a konejšil mě. Pohlédla jsem mu do očí a přišla na to, že pozorně sleduje naše spojené dlaně.

„Tebe nezajímá, proč přijel?“ vzlykla jsem a on se smutně usmál. Věděl, o čem mluvím.

„Právě jsem přistál na obláčku lásky a skvělého sexu, proč se trápit realitou a pravdou?“ uzemnil mě a dobře to věděl. Políbil mě na tvář a já ho beze slova pozorovala. Když se zvedl, aby došel pro deku, dostala jsem strach. Jak zareaguje, až odjedu? Až mě uvidí, jak s otcem opouštím to dokonalé místo, kde jsme se potkali? Zakroutila jsem hlavou, jako bych odmítala všechny myšlenky, které se mi rojily hlavou, a raději se zaměřila na jeho úžasné pozadí. Celé jeho tělo i duše byly přesně takové, po jakých jsem toužila. Najednou jsem dostala šílený nápad.

„Když už jsme se vzali, co kdyby ses ke mně vrátil a udělal mi dítě?“

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 31. kapitola :