Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 30. kapitola

11.07.2013 (12:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1481×

Seděli jsme v malé zahradní restauraci, kde jsme před sebou měli několik chodů a kytici, kterou mi přivezla Lana. Byli jsme tu jen čtyři, ale já nikoho jiného nepotřebovala. Nechyběli mi rodiče, tety ani nikdo z Cullenů. Byla jsem tu se svým manželem a jeho sestrou plus s vlkodlačím přítelem, který se usmíval jako měsíček na hnoji. Když jsem na něj pohlédla, něco mi došlo.

„To ty si volal z té firmy MYC?“ zeptala jsem se a on na mě mrknul. Musela jsem se zasmát.

„Měl jsem něco vymyslet, abych upoutal tvojí pozornost. Od tvého manžílka vím, že kapesník na telefonu dělá s hlasem divy,“ tlemil se na všechny strany a já nad ním kroutila hlavou. Raději jsem nepřemýšlela nad tím, jak se o tom kapesníku dozvěděl. Proč by potřeboval měnit hlas?

„MYC?“ nadhodila jsem a odpověděl mi muž, který mě bude milovat až do smrti.

„Marrying young couples, nešel moc daleko od pravdy,“ zašeptal mi do ucha a já zakroutila očima. No, tak to je vážně báječné. Kdo ostatní o tom ještě ví?

„Je ještě někdo, kdo vám pomáhal s plánováním?“ vyptávala jsem se dál a nechala se od Noaha hladit po zádech. Pořád jsem na sobě měla ty krémové šaty a už se ani nebála, že bych je mohla zničit. Nechám si je na památku, abych nikdy nezapomněla na tento den.

„Ví o tom moje máma, té jsem to říct musel. Taky Maxův táta nám dal svolení, jinak jsem se snažil zatloukat, jak to jen šlo. Edward mi sice do hlavy vidí, ale naučil jsem se skrývat myšlenky. Chtěl jsem zavolat tvému tátovi, ale po tom, co jsem slyšel rozhovor Ness s tvojí mámou, jsem nějak změnil názor,“ vysvětlil mi a já byla ráda, že našim nevolal. Asi by to s nimi seklo, kdyby se dozvěděli, že je ze mě vdaná paní.

Snědli jsme všechno, co bylo na stole připraveno, a bavili se. Smáli jsme se, Lana vyprávěl o svém dětství a o tom, jak ji Noah zachraňoval a ochraňoval. Dozvěděla jsem se o něm mnoho nového a byla si jistá, že než odjedu, bude toho víc, nad čím budu přemýšlet. Max se trochu opil, ale já mu to za zlé neměla, sama jsem měla chuť nečekat na dolévání panáků a vypít rovnou celou lahev, se kterou k nám chodil číšník, ale raději jsem se držela na uzdě, protože jsem dnes v noci musela mít hlavu čistou a nezatemněnou alkoholem. Rozhodla jsem se, že tuhle noc prožiju se svým mužem tak, aby na ni ani jeden z nás nikdy nezapomněl. Ano, spát jsem s ním nechtěla, protože jsem se bála, že na to budu stále vzpomínat, ale copak jsem mohla, když mi pod stolem stiskl stehno a přejížděl mi po něm prsty? Kdyby mi na zem nespadla vidlička, možná by ho ani nenapadlo začít mě dráždit trochu severněji, ale já prostě byla nešikovná. Myslela jsem, že vyletím z kůže. Něco málo po půlnoci jsme se zvedli a odcházeli vstříc pokojům, které jsme tu měli rezervované. V koutku duše jsem myslela, že půjdeme do domu, o kterém mluvil, ale na jednu stranu jsem byla ráda. Alespoň bych nemusela čelit jeho otci, pokud tu je.

Hotel nevypadal nijak draze, ale vybavení uvnitř mluvilo za vše. Palác, který hlásal něco úplně opačného než přísloví navrch huj a uvnitř fuj. Tady to bylo naopak. Okouzleně jsem sledovala, jak Noah elegantně vyndává z klopy svého saka nějaký lístek a svoji kreditní kartu. Recepční se na něj mile usmála a já se k němu raději přidala. Objala jsem mu ruku dlaněmi a ona ke mně zvedla svůj pohled. Nejspíš si všimla prstenů, protože se ještě více usmála a pokynula nám, abychom s ní šli ke konci přepážky. Zmateně jsem ji následovala, ale Noah vypadal klidně.

„Myslela jsem, že už se tu neukážete. Objednávka byla na desátou večer,“ snažila se vypadat zle, ale její zářící oči vypovídaly o něčem jiném. Možná za tohle všechno dostala hodně tučnou odměnu, proto je tak šťastná.

„Omlouváme se, oslava se nám trochu protáhla.“ Noah zněl kajícně. Pohlédla jsem na něj a přišla na to, že mě celou dobu sleduje pohledem tmavým jako rozbouřený oceán. Zachvěla jsem se.

„Pokoj 1206 je připraven a plně k dispozici. Vše je zaplacené až do zítřejšího odpoledne,“ podala nám jinou kartu spolu s obálkou a rozloučila se s námi. Co tím myslela?

„Chápeš to?“ zeptala jsem se svého povedeného manžela, který na schodech otevřel obálku a začetl se do textu psaného velice neohrabaným rukopisek. Koukala jsem mu přes rameno, ale nevyluštila jsem nic. Nakonec se vstupní halou vedoucí k výtahům ozval jeho smích a já zbystřila.

„Můj táta je na nic, ale když chce, tak dokáže být i celkem milý. Máma mu to řekla a on trval na tom, že alespoň tohle zacáluje. No, máme před sebou kouzelnou noc v nejdražším apartmá,“ oznámil mi a já věděla, že tohle bude noc s velkým N.

Nemýlila jsem se. Už ve výtahu jsem měla co dělat, abych po něm neskočila. To, jak si ležérně sundával kravatu a povoloval horní knoflíčky na jeho košili, mi bralo dech. Ani se neobtěžoval si mě všímat, jen dál studoval papír, co držel v rukou a já uvnitř vřela. Když si začala povolat knoflíky na začátku úzké cestičky jeho chloupků na hrudi, prostě jsem mu ten papír vytrhla z rukou a políbila ho. Nepoznávala jsem samu sebe. Opravdu jsem mu právě rukou rozepnula posledních pár knoflíčků a rozhalila ho ve výtahu, který je monitorován? Zapletla jsem mu prsty do vlasů a zavzdychala, když si mě vyhoupl na své boky. Objala jsem ho nohama a nechala se odnést do bezpečí pokoje. Skryta před zraky všech ostatních, vydaná jemu na pospas.

Mé šaty byly položené na pohovce, aby se nezmačkaly, jeho oblek ležel hned vedle nich, stejně jako zbytek našeho oblečení. Jeho nahé tělo bylo skryto rouškou noci, stejně jako mé, ale i tak jsem viděla každý kousek, každý detail, který mi hrdě ukazoval. Nestyděl se, neměl důvod. Byl bezchybný, dokonalý a jen můj. Alespoň na zbývajících pět dní. Ta myšlenka mě popohnala, abych se mu konečně začala pořádně věnovat a já se do všeho zapojila tak, jako by to mělo být naposledy. Byl překvapený tím, co jsem dělala, co jsem ho nechala udělat, ale já věděla, že ho musím poznat se vším všudy. Miloval mě tak, jako to dělal u všech ostatních. S plným nasazením a vášní mě neznámou. Při pátém otřesu mého světa jsem se vyčerpaně zhroutila na jeho hruď orosenou potem a zhluboka se nadechla. Dalo se umřít na rozkoš? Protože já si tak v tu chvíli připadala, na pokraji smrti.

„Ještě jsem s tebou neskončil,“ zašeptal mi do ucha a převrátil mě na břicho. Z posledních sil jsem otevřela oči a modlila se, abych neusnula.

„Já už nemůžu,“ zasípala jsem, ale on se jen zasmál a rukama mi přejel po zádech. Prsty jemně masíroval moje namožené svaly a já slastně zamručela. Jo, tohle jsem potřebovala. Rukama jsem zašátrala dozadu a pohladila ho po stehně. Plácl mě přes ruku a já ucukla.

„Raději na mě nesahej, jinak mi tu zkolabuješ,“ pokáral mě a já se zasmála.

„To masírování je opravdu moc příjemné, ale přála bych si, aby sis lehl vedle mě a jenom mě objímal,“ zavzdychala jsem a během vteřina mě svíral v náruči. Byl horký, po tom všem sexu vařící, ale jinak jsem si nestěžovala. Tohle bylo místo, kde jsem chtěla být napořád. Vzal do ruky jednu moji dlaň a políbil mě na špičky prstů. Zachvěla jsem se a více se k němu přitiskla.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a užívala si jeho klidného dechu. Nevím, kdy přesně jsem usnula, ale ráno bylo kruté. Bolelo mě celé tělo, nemohla jsem ani pohnout rukou, natož se zvednout a podívat se, kde je Noah. Neměla jsem tušení, kdy se chce vracet, ale dneska by mě musel nosit na rukou. Nestěžoval by si, ale mě by bylo trapně. Otočila jsem hlavu a setkala se s jeho pátravým pohledem. Usmála jsem se a přitiskla ruku na studenou stranu postele.

„Jsem mrtvá,“ oznámila jsem mu a on se ke mně rozešel. Posadil se, rukou mu přejel po zádech a políbil mě na lopatku.

„Nechtěl jsem tě tak utahat, ale znáš mě, nikdy nemám dost. Nechtěl jsem ti nic dlužit,“ zapředl a já si vybavila jeho tělo pod nadvládou toho mého. Tedy alespoň dvou důležitých částí. Zrudla jsem a on se začal smát.

„Nikdy se toho nenabažím,“ vydechl a dotkl se mých tváří. Pomohl mi se posadit a zahleděl se mi do očí.

„Kdybych mohl, nikdy bych odtud neodjel a žil tu s tebou už napořád, ale musíme se vrátit. Ness volala, měla strach. Div mě neseřvala,“ zasmál se a já ho pohladila po tváři.

„Ví o nás?“ zajímala jsem se a s jeho asistencí se oblékla do županu s logem hotelu, ve kterém jsme byli.

„Lásko, i kdyby to věděli, je mi to fuk. Jsi moje, to je to jediné, na čem záleží.“

Zpátky jsme letěli sami. Max volal, že ho hodí domů Noahův táta, stejně jako jeho sestru. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že tu možná byl během naší svatby, ale nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Ten muž byl hrozně zvláštní a já na něj nechtěla myslet. Přitulila jsem se ke svému manželovi a během chvíle znovu usnula.

Do auta mě donesl, ale z něj už jsem musela po svých. Přece jenom jsme měli každý jednu tašku a já ji v náruči nést nemohla, to by se můj vlk nejspíš strhnul. Vedl mě k domu a já začala pociťovat mírnou nervozitu. Co jim řekneme? Jak vysvětlíme to, že jsme byli dva dny pryč a nedali o sobě vědět? Alice to věděla, ale na ni jsme spoléhat nemohli. Přece jenom slíbila, že o tom nikdo neví. Přede dveřmi se Noah zastavil, políbil mě a povzdychl si.

„Vstříc novému životu,“ prohlásil, když otevřel dveře a já se usmála. Bohužel, z obláčku štěstí a radosti jsem byla hodně rychle a drsně shozena zpátky do reality při pohledu do zlatých očí mého otce.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 30. kapitola :