Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 26. kapitola

19.06.2013 (07:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1469×

Měla jsem v sobě už tři panáky a nic se nedělo. Stále jsem věděla, kde a s kým jsem, stále jsem seděla na místě a nekymácela se. Asi toho budu potřebovat trochu víc. Jacob seděl naproti mně, v ruce sklenici piva a díval se všude kolem sebe, jen ne na mě.

„Tak jo. Je mi jasný, že máš z tohohle stejnou radost jako já, ale nechali nás tady spolu, takže já jsem Ally, kamarádka tvé těhotné holky, takže aby to nebylo ještě trapnější, mohl bys taky něco říct,“ začala jsem a teprve ve chvíli, kdy jsem otevřela pusu, mi došlo, že alkohol už začal působit. Z mé strany padly zábrany. Jacob se usmál a ukázal na bar.

„Představovat se ti nebudu, stejně mě znáš líp než by se mi mohlo líbit, ale tamten kluk, mimochodem Marco, ti sem nese dalšího panáka a já pochybuju o tom, že jich ještě víc zvládneš. Vodka není pití pro tebe,“ kroutil hlavou a číšníka poslal pryč ještě dřív, než panáka postavil na stůl.

„Pro dámu Cosmopolitan a pro mě další pivo,“ poručil a já se při oslovení dáma musela začít smát. Vlastně to nebyl jediný důvod, proč jsem se chechtala.

„Cosmopolitan? To je možná ještě horší než vodka,“ namítla jsem, ale došlo mi, že na téma pití už se se mnou bavit nebude.

„Proč nás tu Edward nechal samotný? Upřímně, přijdeš mi zvláštní,“ podotkla jsem a byla ráda, že mi to slovo přes jazyk vyšlo tak, jak jsem chtěla. Neměla jsem v plánu mu tady nadávat. On se však zasmál a rukou si podepřel hlavu.

„Mohl bych říct to samé. Dala ses hromady s Noahem, nemůžeš být normální,“ utahoval si ze mě, ale já se nedala.

„Alespoň jsem byla s Ness, když potřebovala oporu,“ vypálila jsem zostra a hned toho litovala. Nemohl vědět, že je těhotná.

„Promiň, tak jsem to nemyslela,“ omlouvala jsem se hned, ale on luskl prsty a pleskl se do čela.

„Proto nás tu nechal o samotě. Chtěl, abychom si promluvili a ty byla konečně upřímná,“ dovtípil se a já musela uznat, že na tom něco je.

„Já ale nemám důvod se ti svěřovat, jsem šťastná až na půdu,“ vydechla jsem a sama věděla, jak vypadám. Posilněná alkoholem a se svěšenými rameny.

„Nevypadáš tak,“ potvrdil mi a já mu pohlédla do očí. Byly stejně tmavé jako ty jeho. Peklo se špetkou ráje, kterou jsem u Jacoba viděla snad poprvé.

„Musím odjet. Máma udělala scénu, že se do jejích narozenin musím vrátit. A jelikož jsem našla muže, do kterého jsem se zamilovala a který se do mě otiskl, nebude to úplně lehké loučení,“ vysypala jsem ze sebe na jeden nádech a poté si lokla pití, které mi číšník donesl. Bylo to nechutně sladké, ale lahodné.

„Něco jsem o tom slyšel,“ poznamenal, ale já ho moc neposlouchala. Sama sobě jsem se musela v duchu smát, jak jsem hloupá a naivní. On to přežije, ale ty budeš na odpis.

„Jak by ti bylo, kdybys musel Ness opustit? Šlo by to vůbec? Jak by ses cítil, kdyby bez rozloučení odjela a nenechala ti tu vůbec nic, jen vzpomínky?“ zeptala jsem se ho hned na několik věcí najednou a on si povzdychl. Napil se piva a přitáhl si k sobě stojánek s ubrousky.

„Otisk je něco jako ubrousek, když to řeknu hodně nadneseně. Má tři vrstvy, které jsou potřeba, aby to mohl být podle norem ubrousek. Když mu jednu vrstvu vezmeš, už nebude celý, nebude dokonalý. Když mu vezmeš i druhou vrstvu, potrhá se a skončí někde na zemi, kde na něj někdo šlápne a ani si ho nevšimne. Kdyby mě Nessie opustila, byl bych jako jedna vrstva z té poslední vrstvy na zemi. Jen prach a špína,“ vysvětlil mi a já se cítila ještě hůř.

„No, to je super. Takže nejen, že to zabije mě, ale ublíží to i jemu. To je přesně to, co nechci,“ vzlykla jsem a dopila to, co bylo ve vysoké sklenici.

„Tak se na mámu vykašli a zůstaň, on se o tebe postará,“ navrhl mi, ale já ihned tento scénář zavrhla. To bych jí nemohla udělat. V tuhle chvíli jsem ji zrovna nemilovala, ale tohle by bylo moc.

„Seberu se a odjedu. Se vztyčenou hlavou, třeba to dopadne dobře,“ chlácholila jsem se, ale mé podvědomí záporně kroutilo hlavou a plivalo na chodník před sebou.

„Jestli se do tebe opravdu otiskl, nenechá to tak. Bude bojovat. Ať už proti tvé mámě nebo proti sobě samému. Prostě to nenechá být,“ zaručil mi. Válku jsem zrovna nepotřebovala.

„Bojím se, že udělám nějakou hloupost. Že mu slíbím něco, co nedokážu splnit. Že udělám něco, co ho bude mrzet,“ svěřila jsem se mu se svými obavami a po tváři mi stekla slza. Rychle jsem ji setřela a překvapeně sledovala, jak si Jacob stoupá a jde ke mně. Než mě objal, usmál se. Jeho náruč byla horká, ale přesto všechno, co jsem si o něm myslela, byla neskutečně příjemná a něžná. Dodával mi sílu a já si na svůj dlouhý seznam připsala další osobu, která mi bude chybět.

Po zbytek večera jsem si s ním povídala, smála se a pila. Nevím, kolik jsem toho v sobě měla, ale byla to celkem legrace, když jsem se zvedla a padala k zemi. Naštěstí mě někdo zachytil a postavil zpátky na vratké nohy, ale já se tomu jen smála. Snad poprvé v životě jsem jela taxíkem. Bylo to příjemné, ale na můj vkus drahé a neosobní. Zastavil před vilou, Jacob zaplatil a auto odjelo. Můj nový kamarád mi pomohl do schodů a než stihl odemknout, ve dveřích se zjevil Noah. Vypadal jako bůh pomsty. Zasmála jsem se a naklonila se k Jacobovi.

„Průser,“ sdělila jsem mu ne příliš potichu, takže se z domu ozval smích a já se k němu přidala.

„To si piš, mladá dámo,“ pohrozil, ale v očích už neměl tak tvrdý výraz.

„Tatínku, nezlob se, jen jsem se trochu napila a přidala na seznam dalšího kamaráda vlkodlaka pomlčka měniče,“ snažila jsem se to uhrát na humor, ale smáli se všichni kromě Noaha. Jacob to vyřešil za mě, prošel kolem něj a posadil mě do křesla.

„Tak co, ty můj muži, bránil si moji malou kopii?“ utahovala si z toho svého vlka Ness, která se objevila na schodech. Mrkla jsem na ni a ukázala jí palec nahoru, což ji potěšilo. Jeho odpověď jsem neslyšela, ale bylo mi to jedno. Pohodlně jsem se uvelebila v křesle a položila si hlavu na opěradlo.

„Domov, sladký domov. Edwarde, až mě příště budeš chtít s někým sblížit, domluv nám dostaveníčko tady v tomhle křesle,“ poprosila jsem ho a bavila se tím, jak se chabě bránil.

„Sblížení? Dostaveníčko? Co jste vy dva vlastně spolu sami dělali?“ zajímal se hned můj vlk a já rozlepila víčka od sebe a pohlédla na něj.

„Pomlouvali jsme tě, povídali si o filmech a domluvili se, že až se bude ženit, to já chytím svatební kytici,“ sdělila jsem mu v kostce to, co se odehrálo a opět jsem svoji společnost pobavila. Dokonce i Noah se usmál. Než jsem znovu stihla zavřít oči, všimla jsem si, jak Jacob na Noaha mrknul a kývl hlavou. Na sledování jeho reakce jsem už ale sílu neměla, prostě jsem vytuhla a byla ráda, že mě někdo přikryl.

Ve čtyři ráno jsem opravdu proklínala toho, kdo vymyslel telefony. Známá melodie se ozývala z kabelky, kterou jsem měla položenou vedle hlavy. Rozzlobeně jsem ten ďáblův přístroj vyndala a hovor přijala.

„Ať je to kdokoliv, příjemná rozhodně nebudu,“ zavrčela jsem místo pozdravu a na druhé straně se ozval smích.

„Tak teď opravdu nevím, zda jsem se dovolal správně. Jsem pověřený správce firmy MYC a chtěl jsem se zeptat, zda mluvím se slečnou Denaliovou,“ bavil se příjemný mužský hlas, který mi byl až komicky povědomý a já byla ihned čilá. Nevnímala jsem hučení v hlavě a posadila se.

„Ano,“ vypadlo ze mě jen a čekala jsem, co bude dál.

„V tom případě vám mám vyřídit, abyste byla dnes v šest hodin odpoledne připravena k odjezdu,“ poručil mi a já byla zmatená ještě víc než před chvílí.

„Já někam pojedu?“ zeptala jsem se potichu a hned mi to došlo.

„Ale já se mám domů vrátit až v sobotu, mám ještě týden,“ panikařila jsem a sevřela v dlani cíp deky.

„O tom já nic nevím. Mám vám jen vyřídit, abyste byla připravena, a všechno ostatní vám sdělí další volající. Nebojte, necháme vás ještě chvíli vyspat,“ zasmál se a zavěsil. Plácla jsem sebou do peřin a zhluboka se nadechla. No, tak to je vážně super. Jestli je to nějaký vtip, který si pro mě připravila máma, táta nebo někdo z tet, aby mě ještě víc naštvali, tak je to hodně špatné a ponižující. Když mi však v devět ráno znovu zazvonil telefon a já si hodně musela rozmyslet, jestli ho nevyhodím z okna, celkem jsem se divila, kdo se ozval na druhém konci. Dokonce jsem se musela smát té absurditě daného okamžiku.

„Sedíš ve vedlejším pokoji, to mi vážně musíš volat?“ ptala jsem se ještě jednou a znovu se smála.

„Je to součást plánu, madam,“ odpověděla mi a já se trochu zklidnila.

„Tak co mám dělat?“ zajímala jsem se a vylezla z postele.

„Přijď ke mně a já ti všechno vysvětlím. Kdyby si cestou potkala Ness, neposlouchej ji, je dneska nějaká upovídaná,“ upozornila mě a já pobaveně zakroutila hlavou.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 26. kapitola :