Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - VIII. - Hlasování (2/6)

21.03.2010 (13:45) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1241×

„Proč stojíš na její straně, Edwarde?“ obořila se na něj ublíženě, že prozradil její lež.
„Protože má právo se obhájit,“ naklonil hlavu na stranu a konečně se na ni podíval.
„Tak proč jí neděláš obhájce, když jí tak zbožňuješ? Vidíš? Vždyť ještě neřekla ani slovo!“ Alice byla opravdu vytočená.
„Protože jsme jí ještě nepustili ke slovu, Alice,“ vysvětlil jí ledově Edward. Asi se ho dost dotklo, když řekla Alice o tom zbožňování. Všichni jsme věděli, koho tak zbožňuje.
„Tak bychom neměli být nezdvořilí a dovolit Samantě, aby se konečně mohla obhájit,“ promluvil Carlisle. Bylo vidět, jak se mu nelíbí to nepráví, které na mě všechny Cullenovy aplikovaly, ale také nechtěl jít proti své ženě. Obzvlášť, když to nebylo ani pár hodin, kdy se stalo to u mě. Všichni se teď na mě dívali, někteří nenávistně, jiní zvědavě. Odkašlala jsem si.
„No, já…“ Proč jsem najednou byla tak nervózní? „ Carlisle, Emmett a dokonce ani Jasper nemůžou za to, co se mezi námi stalo. Ve mně je totiž něco, co je donutilo takhle jednat,“ snažila jsem se začít nějak smysluplně.
„O důvod víc, proč tě vyhodit,“ zasyšela Rosalie a Alice zuřivě přikyvovala.
„Nechte ji mluvit,“ napomenul je Edward. Zase jsem si odkašlala.
„To něco je moje schopnost,“ vysvětlila jsem. Carlisle zalapal po dechu, jak mu to najednou došlo. Ostatní se tvářili celkem stejně.
„Žiješ s ní tedy dva roky, ano? Tak mi pověz: víš, jak tvoje schopnost funguje?“ zeptal se Edward.
„Ano,“ zněla moje inteligentní odpověď.
„dokázala bys to zformulovat do slov?“
„Ano.“ Chvíli bylo ticho.
„Tak prosím,“ pokynul mi Carlisle, dost zvědavý. Nevěděla jsem, jestli proto, že ho zajímalo, jak bylo možné, že jsem ho dostala do postele, zrovna jeho, nebo jestli proto, že se tak zajímal o upíří podstatu, snažil se všechno pochopit.
„Jo, ehm… Je to…,“ proč je mi najednou nepříjemné ta slova vyslovit? „Řekla bych, že to je sexuální přitažlivost,“ vymáčkla jsem nakonec ze sebe. Muži se tvářili překvapeně, ženy pořád stejně.
„Počítala jsem, že si něco takového vymyslí, aby měla odůvodnění, proč svedla všechny v tomhle domě,“ zavrčela Rosalie.
„Tak silný žaludek, abych sváděla tebe, opravdu nemám,“ vrčela jsem na ní. Z její hrudi se ozvalo zaburácení a užuž se zvedala ze židle. Emmett ji chytil za ruku a donutil si zase sednout.
„Můžeš všem ukázat, jak to funguje?“ zeptal se Edward.
„Ne.“
„Proč ne?“ zatajil dech.
„Neumím to ovládat, prostě to buď přijde, nebo nepřijde,“ sklopila jsem oči ve snaze vypadat zklamaně, že mu nemůžu vyhovět.
„A když to přijde, koho to zasáhne?“ ptal se dál. Jako kdybys to sám neznal, vyslala jsem k němu myšlenku.
„Oba.“
„Takže, abych to shrnul. Za dva roky ses nenaučila ovládat svou schopnost, kterou chceš nazývat sexuální přitažlivost. Když ale přijde, nemůžeš se jí ubránit, stejně jako její cíl, je to tak?“ nepatrně se usmál. Přikývla jsem.
„Neříkejte mi, že jí to všechno věříte?“ vzala si slovo Esmé. „Je dost chytrá na to, aby jí došlo, za co jí nemůžeme vyhodit, tak to samozřejmě použila! Je to jenom snůška lží,“ odfrkla si. Edward ji ignoroval.
„A můžeš mi říct, jak bys popsala pocity, když se schopnost objeví?“
„No… Já to cítím jako teplo rozlévající se mi všude, do tkání, do kůže, do konečků prstů, všude,“ snažila jsem se o co nejpřesnější popis. Pak jsem se na vteřinu zamyslela, pátrala po správné vzpomínce. „Jedna moje… oběť,“ nechtěla jsem Edwarda jmenovat,“ to popsala jako vlny šířící se kolem něj,“ dokončila jsem. Carlisle,Emmett a Jasper se po sobě podívali, snažili se odhadnout, který z nich to tak výstižně popsal. Nebyla jsem jediná, kdo je sledoval.
„Nesnažte se ani naznačit, že jí to věříte!“ obořila se na ně Rosalie. Alice byla ticho, na moment se jí rozostřily oči, jak nahlédla do budoucnosti. Beze slova se zavrtěla na židli a neřekla ani slovo.
„Rose, zlato, vím, že se ti nelíbí, když o tom mluvím,“ začal Emmett a já se uchychtla. Tomu se říká podpantoflák, „ale přesně to jsem cítil.“ Ucuknul před vražedným pohledem, který na něj hodila Rosalie, a už nepromluvil.
„I já,“ zašeptal Carlisle. Esmé po něm střelila pohledem. Všichni se nenápadně podívali na Jaspera, jestli i ten se k tomu vyjádří.
„Po její přeměně jsem to cítil také, ale předtím… Chci říct, v Sam bylo něco, co mi nedovolovalo držet se od ní dál. Cítil jsem to obzvlášť, když jsem se jí objevil na očích. Asi to v ní budila ta nenávist, kterou ke mně cítila,“ ušklíbl se. Alice nijak nereagovala, což upoutalo moji pozornost. Jen seděla se založenýma rukama na prsou a mlčela. Hm, co to do ní asi vjelo?
„Máš ještě něco, co bys chtěla na svou obranu říct?“ otočil se na mě zase Edward. Už ale nevypadal jako právník, který mě vyslýchá. Věděl, že víc nemám a chtěl to jen ukončit.
„Ne,“ odpověděla jsem.
„Tak teď navrhuji, aby se konečně uskutečnilo tolik chtěné hlasování o vyhození Sam z našeho domu,“ otočil se na svou rodinu. „Carlisle,“ pokynul mu.
„Rozhodně proti. Samantha nemůže za svou schopnost a možná bude ještě nějakou dobu trvat, než ji ovládne,“ rozhodl Carlisle.
„Díky, vynasnažím se. Už se na tom snažím pracovat,“ plaše jsem se na něj usmála.
„Já jsem pro. Jestli po dvou letech neumí svoji schopnost zvládat, může to trvat ještě léta a všichni naši manželé jsou v ohrožení,“ vyjádřila se Esmé. Tentokrát jsem to nijak nekomentovala.
„Já jsem také pro, ze stejných důvodů.“ Rosalie.
„Pro mě, za mě. Ať jí třeba vyrazí,“ zabručela Alice. Zamračila jsem se a otočila na Edwarda. Proč se takhle chová? Už nějakou chvíli do mě nerýpe.
„Alice viděla, jak hlasování dopadne,“ vysvětlil mi. Takže to znamená… že zůstanu???
„Já jsem proti. Něco takového jsme nemohli čekat.“ Jasper.
„Taky proti.“ Emmett. Jak najednou obrátil. Zauvažovala jsem, kolik ran bičíkem za to od Rosalie dostane.
„Jsem též proti,“ ukončil Edward. Rychle jsem to v duchu přepočítala.
„Čtyři ku třem. Vítej zpátky,“ usmál se na mě Edward.
„Mám podmínku!“ ozvala se najednou Esmé a mě zalil ledový chlad. Co chce?
„Ano, Esmé?“
„Hlasování ukázalo, že tu zůstane.“ Všimla jsem si, že odmítá mluvit přímo ke mně. „ Ale jsem pro podmínečné propuštění. Jediné uklouznutí, sex s někým z domu, lidská krev, cokoliv… A letí,“ zasyčela. Některé hlavy přikyvovaly.
„Je někdo proti?“ zkrátil to Edward, místo aby se ptal každého zvlášť. Nikdo se neozval. „Ani ty, Sam?“ otočil se na mě.
„Ne, alespoň nějaký trest si zasloužím,“ přiznala jsem.
„Tak v tom případě je všechno vyřešeno,“ usmál se Carlisle.
„Počkej, Carlisle,“ ozval se Edward a zastavil tak rozcházení rodiny po svém.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - VIII. - Hlasování (2/6):