Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - VI. - Všechny hezké věci končí (4/6)

08.02.2010 (21:15) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1274×

O několik dní později jsem se s Emmettem zase vydala do domu na hraniční čáře s La Push, abych si odtamtud odnesla nějaké věci. Nebylo to lehké, všechno mi tam připomínalo Jacoba. A když jsem se vzpomínkám poddala a plácla sebou na postel, jako jsem to udělala před několika týdny, zakřupala a zřítila se na hromadu. Určitě jsem si pořádně nedávala pozor, a zatímco jsme si s Jacobem užívali, postel tiše trpěla. Stejně jako ta, na které jsem před lety znásilnila Edwarda. Když jsem se tehdy vrátila domů, zjistila jsem, že postel je na kousky. Tak to dopadá, když se upír neovládne.
Dny se protáhly na týden. Snažila jsem se to nepočítat, ale každý ten den se mi zabodával do těla jako dýka, tak moc mi chyběl. Samozřejmě jsem si uvědomovala, jaké je mezi námi pouto, ale nikdy mi nedošlo, že jsem k němu upoutaná tak moc. P ůlka rodiny byla na lovu, druhá půlka se poflakovala doma. Šplhala jsem zrovna po zábradlí, když se kolem mě prohnala Alice.
„Vrací se!“ vřeštěla. Všichni přestali dělat to, co zrovna dělali, i já jsem se zastavila v krkolomné pozici uprostřed zábradlí a hrozilo, že spadnu. Jedinou újmu by ale utrpěla podlaha.
„Alice, uklidni se,“ chytil ji za ramena Jasper. „Co se děje?“ zeptal se.
„Vrací se!“ pištěla.
„Ale kdo? To Carlislea a zbytek něco potkalo, že se vrací tak brzy?“ začal mít Jasper strach.
„Edward! Edward se vrací!“ ječela. „Před dvaceti minutami překročil hranice a bude tu,“ podívala se ke dveřím, ze kterých se ozvalo cvaknutí, jak někdo vzal za kliku, „teď.“ Vyletěla z Jasperova sevření jako ptáček a hnala se ke dveřím. „Edwarde!“ ječela. Edward se objevil ve dveřích přesně ve chvíli, kdy k nim doběhla Alice a skočila mu kolem krku. Asi to čekal, takže ji chytil a objal. Zatímco k němu Jasper přišel a poplácal ho po rameni, Edward se podíval na mě. Pořád jsem zůstávala zavěšená na zábradlí a sledovala ho. Nijak jsem slovem nedala najevo, že bych si ho všimla, seskočila jsem dolů a odešla z místnosti. Šla jsem do sklepa, kde jsem se schovala proto, abych získala ještě pár okamžiků na rozdýchání téhle události.
„Samozřejmě jsem to věděla od chvíle, kdy ses rozhodl, ještě u Tanyi,“ vysvětlovala radostně Alice tak hlasitě, že jsem ji slyšela až sem dolů. „Ale nebyla jsem si jistá, jestli to neotočíš nebo tak, proto jsem jim nic neřekla, chápeš.“
„Alice, zklidni se, Jasperovi pukne hlava,“ smál se Edward. Jasper musel cítit veškeré to nadšení, které ze sebe vyzařovala Alice. Pak si ještě chvíli povídali a já se psychicky připravovala na jeho návštěvu. Nebudu se rozčilovat, nebudu řvát, nebudu rozbíjet věci, opakovala jsem si pořád dokola.
„Ahoj, Sam,“ pozdravil mě. Ani jsem neslyšela, že by klepal.
„Vrátil ses,“ nepozdravila jsem.
„Ano, vrátil jsem se,“ souhlasil.
„Proč jsi tam nezůstal?“
„Stýskalo se mi po vás,“ prohodil.
„Pche,“ odfrkla jsem si.
„Copak ty nemáš radost, že jsem zpátky?“ zeptal se.
„Ani ses nerozloučil,“ vmetla jsem mu do tváře, jako kdyby to byla ta nejhorší nadávka na světě.
„Já vím, promiň. Nemohl jsem,“ omlouval se.
„Nezajímá mě, proč jsi odešel. Je mi to fuk,“ přešla jsem na druhou stranu místnosti, abych nebyla v jeho dosahu.
„Tvoje hlava ale říká něco jiného,“ zaklepal si s úsměvem na spánek.
„Vlez mi na záda s nějakým vtíráním se do hlavy!“ křičela jsem.
„No tak, Sam, uklidni se. Jsem zpátky,“ upozornil mě na to.
„Fajn. A co chceš po mně?“
„Přišel jsem tě pozdravit. Hezky sis to tu zařídila,“ rozhlédl se po místnosti.
„Chceš se mnou spát hned, nebo až mi řekneš, kdes byl?“ přešla jsem rovnou k věci.
„Nechci s tebou spát,“ oznámil mi.
„Co?“ Tak to jsem nečekala.
„Nechci s tebou spát,“ opakoval. „Někoho jsem potkal.“
„Koho?“ vyštěkla jsem a hlavou mi bleskly způsoby, jak tu holku zabít.
„Když se budeš chovat takhle, tak ti neřeknu nic,“ umanul si a otočil se k odchodu.
„Fajn, už budu hodná. Tak co je to za káč… holku?“ sedla jsem si na postel.
„Nedávno se přistěhovala. Tak nádherně voní. Nejdřív jsem si myslel, že ji zabiju, ale pak… Vrátil jsem se kvůli ní,“ nepatrně se usmál. Bodlo mě to u srdce. Nějaká obyčejná holčička si myslí, že se vetře mezi mě a Edwarda? Teprve uvidí, kdo je Samantha Tess Moorová.
„Sam,“ pokáral mě, „slíbilas, že budeš hodná.“
„No jo,“ zabručela jsem. „Pokračuj.“
„Ono už vlastně není co povídat. Ale Jasper mi říkal, že ty ses pořádně rozčílila, když jsem odešel. Proč?“ otočil.
„Já… stalo se tolik ošklivých věcí a jediný můj důvěrník zmizí neznámo kam a vypadá to, že už se nevrátí,“ rýpla jsem ho do ramene.
„Ošklivých věcí? O Hannah ještě vím,“ zamračil se.
„Jo, ale následovaly ještě další. S Emmettem jsme jeli ke hraniční čáře, abych si z domu vyzvedla oblečení. Byl tam… Jacob Black.“ Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem to někomu vyprávěla. Řekla jsem mu, co se tehdy za domkem odehrálo.
„Víš, že jsi ani jinak jednat nemohla,“ nebyla to otázka, ale konstatování.
„Ještě ty mi to zhoršuj,“ vyjela jsem na něj. „A když přijdu domů a potřebuju utěšit, ty si jen tak zmizíš! A pak se divíš, že se tak rozčiluju, když si nakráčíš zpátky, jako kdyby se nic nestalo.“
„Dobře, tak promiň.“ Chvíli bylo ticho.
„Povídej, jak ses měl na těch svých cestách,“ usmála jsem se a stočila se mu do klína.
Od Edwardova návratu se změnila spousta věcí. Edward začal hrát na klavír, který stál v obývacím pokoji. Za celé dva roky jsem neslyšela Edwarda ani jednou hrát na klavír. Jednoho dne si prostě sednul a hrál. Něco tak nádherného jsem ještě neslyšela. Postávala jsem vedle Esmé, která měla málem slzy v očích a beze slova poslouchala ty krásné skladby. Sice jsem většinu z nich neznala, ale bylo mi to jedno.
Také každý den chodil běhat. Vždycky přivezl ostatní ze školy a sám zmizel neznámo kam. Jeho návratem jsem se docela uvolnila. Čím dál více jsem trávila čas v domě a méně času ve sklepě. Také mi pokaždé nemuseli nosit krev. Tedy ne, že bych chodila na každý lov, ale občas jsem s nimi vylezla trochu si zaskotačit.
Jednou odpoledne jsem koukala na televizi, když se přihnal Edward s Emmettem.
„Jdeš s námi?“ zeptal se mě Emmett.
„Kam jdete?“ netušila jsem.
„No přeci na lov,“ objasnil mi Edward.
„A kam jdete?“ Nechtělo se mi moc daleko.
„Do hor. Na pumy,“ usmál se Edward. Tak to rozhodně daleko bylo.
„A na medvědy grizzly,“ zasmál se Emmett.
„Rosalie jet nechce?“ zeptala jsem se. Tím, že byl Emmett nejsilnější, tak kdykoliv se vyšlo ven, držel se u mě, aby mě mohl odtáhnout, kdyby se cokoliv zvrtlo. Rosalie se to ani maličko nelíbilo a já neměla chuť poslouchat její uštěpačné poznámky.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - VI. - Všechny hezké věci končí (4/6):