Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 9

05.03.2010 (14:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6003×

,,Nebude ti vadit, když si do oběda ještě trošku zdřímnu?“ zeptala se mile.

,,To vážně nebude,“ usmál jsem se pro ni tak oblíbeným pokřiveným úsměvem.

,,Ale vzbudíš mě, až bude čas na oběd?“ ujišťovala se, abych ji nenechal zase déle spát.

,,Slibuju, že vzbudím,“ odpověděl jsem a nechal ji upadnout do říše snů.

Byl to už pomalu týden, co jsem absolvovala ten úděsný rozhovor s Renée. Stále mi z toho bylo blbě. Znovu a znovu se mi to přehrávalo v hlavě. Rozhovor, při kterém mě má vlastní matka chtěla dohnat k potratu. Já bych se ale nikdy toho malého zlatíčka nedokázala vzdát.

Pouhý týden zbýval do vánočních prázdnin. Mé bříško bylo v sedmém týdnu nepatrně vypouklejší. Zatím jsem se nemusela moc omezovat v tom, co jsem si vzala na sebe. Denně jsem kvůli tomu vedla spory s Alice, která mě chtěla navlíkat do upnutých hadříků.

Máma se rozhodla, že neodjede z Forks dokud si s ní nepromluvím. Tak to se ještě načeká, protože já tohle neměla v nejbližší době zapotřebí. Charlie nás jezdil navštěvovat ke Cullenovým, tak nebyl problém se jí vyhýbat.

Byla jsem u Edwarda v pokoji a rozvalovala se na posteli. Četla jsem si knížku a připravovala se na zítřejší návrat do školy. Edward si totiž od Carlislea vydupal omluvenky pro nás dva na celý týden. Nechtěl prý nic riskovat a ještě víc mě rozrušovat školní docházkou. Díky tomu jsme trávili víc času na procházkách venku. Edward mě prováděl po rozlehlém území, které jim patřilo. Ukazoval mi každý kout a já byla hrozně moc šťastná. Konečně totiž pochopil, že je pro mě pohyb důležitý.

Dnes jsem byla doma sama až na Esme, která dole kreslila nové návrhy do jednoho domu. Ostatní byli na lovu. Kniha, kterou jsem četla, mě pohltila a jediné, co mě vytrhlo z děje, bylo slabé zaklapnutí dveří.

,,Esme?“ zeptala jsem se a vzhlédla od knížky. Nikdo u dveří nestál, tak jsem usoudila, že se mi to nejspíš zdálo.

,,Ahoj,“ kolem pasu se mi náhle omotaly studené paže a já vyjekla hrůzou.

,,Tohle už mi nedělej,“ lapala jsem po dechu.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval se můj anděl.

,,V pořádku,“ ujistila jsem ho a vrátila se zpět ke knížce.

,,Co čteš?“ vydechl mi do ucha.

,,Pýchu a předsudek,“ odpověděla jsem a překulila se na bok, neboť mě už začínaly bolet záda.

,,To je hezká knížka,“ zašeptal a pomalu mě začal hladit po obnaženém stehně nahoru a dolů. Na sobě jsem měla jen tmavě modrou noční košilku a kalhotky stejné barvy. Tyhle průsvitné kusy látky jsem musela vytrpět kvůli Alice, která mi je nutila. Nemohla jsem odporovat, protože jsem ji nechtěla nechat oblíkat mě do školy. Proto si to náležitě užívala doma.

,,Ano je,“ řekla jsem nezaujatě.

,,Bello?“ vydechl Edward a políbil mě na koleno.

,,Co je?“ zeptala jsem se.

,,Co kdybychom tu knížku na chvíli odložili?“

,,Mě se nechce, Edwarde,“ odpověděla jsem. Bylo to zvláštní dřív bych se pod jeho dotyky už prohýbala a teď nic.

,,Cože?“ ptal se zmateně.

,,Řekla jsem, že se mi nechce,“ zopakovala jsem svoji předchozí větu.

,,To ale…“ zakoktal se a ztratil nit.

,,Co je ti, Edwarde, zdáš se mi nějak zmatený.“

,,Protože jsem zmatený a to pořádně.“

,,Z čeho?“ zeptala jsem se a odložila knížku. Edward to pochopil po svém a přitáhnul si mě k sobě, aby mě mohl políbit. Nejdřív jemně dorážel na mé rty a snažil se ve mně vyvolat nějakou reakci. Já si jen tak spokojeně ležela pod ním a po chvíli se do polibku na malý moment položila, abych se mohla zase odtáhnout. Edward na mě vyjeveně koukal, protože tohle jsem mu nikdy neudělala.

,,Já… nějak nemůžu,“ řekla jsem už taky zmatená z mého chování.

,,Jak to myslíš?“ zeptal se.

,,Prostě na to nemám chuť,“ pověděla jsem.

,,Jsi zdravá?“ zeptal se zcela vážně a přiložil mi svou chladnou dlaň k čelu.

,,Ano jsem,“ řekla jsem naštvaně a vstala z postele.

,,Já jen, že jsi tohle nikdy neudělala.“

,,Já vím, a proto mě to tak zaráží. Myslíš, že je se mnou něco špatně? Vždyť jsme si přece ještě minulý týden užívali zcela bez problémů.“

,,To jo. Nevím, čím to může být,“ zadumal se mezitím, co jsem se převlékala do volných tepláků. Na noční košilku jsem hodila triko s delším rukávem, takže mi lem modré látky vykukoval.

,,Carlisle tu není, abychom se ho zeptali,“ mluvil dál.

,,Tak to necháme být, Edwarde. Asi jsem jen utahaná proto se tak chovám,“ řekla jsem svou hypotézu a šla si dolů pro něco k večeři. ,,Mimochodem jak bylo na lovu?“ zeptala jsem se a vyndala si z ledničky salát.

,,Bylo to fajn, ale nemohl jsem se dočkat, až budu doma,“ odpověděl mi s úsměvem a sednul si ke stolu naproti mně.

,,Nemusel jsi tak moc spěchat, byla tu se mnou Esme. Nejsem ráda, že se kvůli mně a tomu malému zanedbáváš. Řekni mi, kdy naposledy jsi byl na pořádném lovu?“ zeptala jsem se.

,,Bello, mě to vážně nevadí. Jsem radši s vámi.“

,,Neříkej, že by sis nedal nějakou chutňoučkou pumu. Slib mi, že se co nejdřív vydáš na nějaký velký lov.“

,,Bello…“

,,Slib mi to,“ skočila jsem mu do řeči.

,,Když ti to udělá radost,“ pozvednul ramena a kroutil hlavou na znamení nesouhlasu.

,,A jakou.“ Přešla jsem těch pár kroků, které nás od sebe dělily a sedla mu do klína.

,,Fajn, ale ty mi slíbíš, že budeš volat nejmíň každou hodinu.“

,,Jsme domluveni. Hned příští víkend můžeš vyrazit třeba s klukama. Já bych stejně měla jet na nějaké předvánoční nákupy a pořád si chci koupit nějakou knížku o těhotenství. Myslím, že Alice bude ráda,“ podotkla jsem.

,,To si piš, že bude. Úplně tě zničí,“ zažertoval.

,,Jak? Cože?“ vypálila jsem ze sebe.

,,Na nákupy s tebou se třese od začátku tvého těhotenství.“

,,Ach můj bože,“ povzdechla jsem si.

,,Už nebudeš jíst?“ zeptal se.

,,Ne.“ Chtěla jsem se postavit na nohy, ale to by nebyl Edward, aby mě nevzal do náručí.

,,Kam to bude?“ zeptal se.

,,Do ložnice. Jsem unavená a zítra jdeme do školy.“

,,Jak si přeješ.“ Políbil mě do vlasů a odnášel do našeho pokoje. Sundala jsem si triko a tepláky, zachumlala se do peřiny a počkala, až si mě Edward přitáhne blíž k sobě.

,,Dobré ráno,“ zdravil mě Carlisle, když jsem sešla ze schodů. Celá rodinka už se vrátila z lovu a Carlisle se chystal do práce.

,,Dobré,“ opětovala jsem mu pozdrav.

,,Mohla bys zítra po škole přijít na kontrolu? Potřebuji si tě prohlédnout a popovídat si, jestli u vás v rodině nebyly nějaké zdravotní anamnézy.“

,,Určitě přijdu, ale nejsem si jistá, jestli ti s těmi anamnézami nějak pomůžu.“

,,Jaké anamnézy?“ zajímal se Edward, který mi z kuchyně přinášel sendviče.

,,Potřebuji zjistit, jestli Bella neměla v rodině nějakou nemoc, která by mohla miminko ohrozit.“

,,Já to ale nevím, Carlisle. Tohle bude vědět asi máma.“

,,Můžu se jí klidně zeptat sám,“ navrhl Carlisle.

,,Ne, to je v pořádku. Stavím se tam dnes po škole. Půjdeš se mnou?“ stočila jsem svůj zrak na Edwarda. Pouze přikývl a chytil mě za ruku. Rozloučili jsme se s Carlislem a Esme a vyrazili do školy.

,,Nejspíš už je na čase, abychom to řekli,“ šeptala jsem Edwardovi při hodině biologie.

,,Doopravdy už to chceš udělat?“ ujišťoval se.

,,Ještě tento zbytek týdne a už budou Vánoce. Až se vrátíme po novém roce do školy, už to na mě bude vidět. Řekneme to v pátek. Přes prázdniny se to trochu usadí a pak to nebude tak strašné,“ seznamovala jsem ho se svým plánem.

,,To je chytré,“ přiznal Edward.

,,Edwarde, je mi špatně,“ stihla jsem říct a vystřelila ze třídy. Doufám, že mě omluvil. Myslela jsem, že mám od ranních nevolností pokoj, ale asi jsem se mýlila.

,,Jak ti je?“ ptal se Edward, který na mě čekal před záchody.

,,Bylo mi i líp,“ usmála jsem se na něj.

,,Chceš jet domů?“

,,Asi to bude nejlepší, ale nejdřív musíme za Charliem a mámou.“

Vyjeli jsme k mému starému domovu. Když nás Charlie spatřil u svého prahu, málem mu vypadly oči.

,,Bello?“

,,Ano, jsem to já tati. Potřebuju mluvit s mámou, je doma?“

,,Je v obýváku,“ uvolnil mi místo a vpustil nás do domu.

,,Mami,“ zavolala jsem do domu.

,,Bello!“ vykřikla a už se ke mně hrnula.

,,Nepřišla jsem se udobřovat.“ Odstoupila jsem o krok dozadu, abych se vyhnula jejímu objetí.

,,Aha,“ řekla smutně. ,,Tak proč jsi tady?“

,,Jsem na zítra objednaná ke Carlislovi na další prohlídku. Bude dělat nějaké testy a zároveň se mě chce zeptat, jestli jsme v rodině neměli nějaké nemoci, které by mohli ohrozit miminko.“

,,Takže chceš vědět, jestli moje těhotenství bylo bez problémů?“ optala se máma.

,,Přesně tak.“

,,Vše bylo, jak mělo být. Žádné obtíže jsem neměla. A pokud vím, v rodině nemáme nějaké anamnézy, které by nějak souviseli s těhotenstvím a následným ohrožením toho malého, které čekáš.“

,,Děkuji, tak to bude asi všechno.“ Otočila jsem se a chtěla odejít.

,,Bello,“ ozvala se znovu máma.

,,Ano?“ obrátila jsem se zpátky k ní.

,,Můžeš si se mnou promluvit?“

,,Dnes ne, mami, bylo mi špatně a jsem zase unavená. Brzy ale zase přijedeme a možná si budeme moci promluvit,“ řekla jsem. Rozloučila jsem se s Charliem i Renée a opustila dům.

,,Renée přehodnotila své postoje.“

,,Vážně?“ zaradovala jsem se. Opřela jsem se Edwardovi o rameno a tiché předení auta mě ukolíbalo k dalšímu spánku.

Probudila jsem se v měkké posteli Edwardovi v náručí. Bylo mi takhle krásně a tak jsem nechtěla, aby věděl, že nespím.

,,Já vím, že nespíš,“ řekl, jako by mi četl myšlenky.

,,Myslela jsem, že mi nemůžu číst myšlenky,“ zamručela jsem mu do košile.

,,Taky že ne, ale slyším tvoje srdce,“ zašeptal a víc mě objal.

,,Asi si půjdu dát něco k jídlu.“

,,Počkej chvíli,“ řekl a odmítal mě pustit z náručí.

,,Edwarde, pusť, já mám hlad,“ zavrčela jsem a vzpouzela se v jeho náručí.

,,Vydrž,“ zopakoval. Nechápala jsem, na co mám čekat, když v tom se rozrazily dveře a do pokoje vtančila Alice s tácem plným jídla.

,,Dobrou chuť, Bello," popřála mi a položila tác vedle. ,,Už se nemůžu dočkat soboty, až vyrazíme na nákupy,“ rozplývala se a tančila po pokoji.

,,Alice, užiješ si Belly ještě dost. Teď ji nech v klidu najíst a přestaň plánovat, co všechno budete na nákupech dělat. Nezapomeň, že se Bella nesmí přetěžovat. Takže jestli mi ji utaháš, tak tě ani Jasper nezachrání,“ zavrčel na ni.

,,Neměj strach, Edwarde, budu se o ni starat jako o vlastní,“ zavtipkovala a vyběhl z pokoje, než se po ní Edward mohl vrhnout.

,,Uklidni se, zlato. Já si Alice zkrotím,“ pohladila jsem ho po tváři a pustila se do pozdní večeře.

,,Chutnalo ti?“ zeptal se, když bral tác do rukou.

,,Bylo to výborné,“ přisvědčila jsem a stočila se do klubíčka.

Nepamatuji si, kdy se ke mně vrátil. Zaregistrovala jsem až chladné prsty, které mě šimraly po tváři.

,,Vstávej, musíme do školy,“ budil mě Edward.

,,Mě se nikam nechce,“ protestovala jsem a přehodila si deku přes hlavu.

Nakonec se mu mě podařilo z postele vystrnadit. Používal ale zakázané zbraně. Když si totiž všimnul, jak mi kručí v břichu, nalákal mě na snídani. Bídák jeden.

Škola uběhla rychleji, než jsem čekala. Na tělocvik jsme měli s Edwardem stálou omluvenku od Carlislea, takže nám nic nebránilo rozjet se do nemocnice.

,,Jdeme za tátou,“ oznámil Edward sestře na recepci. Ta blbá kráva na něj až nechutně dlouho zírala a ve mně začal bublat vztek. Přitáhla jsem si Edwarda blíž k sobě a táhla ho chodbou ke Carlislově pracovně.

,,Co se děje?“ zeptal se zmateně.

,,Nelíbilo se mi, jak na tebe koukala.

,,Ale, Bello…“

,,Jaké ale, Bello? Začínám být tlustá a jasně vidím, jak na ženy působíš, jak bych jen mohla doufat, že si nakonec nepovyrazíš s nějakou hubenou šťabajznou!“ křičela jsem na něj nyní už v Carlislově prázdné pracovně.

,,Jak si něco takového o mne můžeš vůbec myslet?“ zeptal se Edward zoufale.

,,Já… já nevím. Ani dřív jsem si nepřipadala přitažlivá natož teď, když mi začíná růst pupek.“ Po tváři mi stekla slza.

,,Jsi nádherná, jak si vůbec můžeš myslet, že bych tě opustil.“ Edward mě drtil v náručí a šeptal mi slova lásky, dokud nepřišel Carlisle.

,,Tak jdeme hned na to, co říkáš, Bello?“ vyzval mě, abych ho následovala.

Udělal mi normální gynekologickou prohlídku, při které jsem Edwarda vyhnala pryč. Změřil mi tlak, odebral krev, aby zjistil, jak jsme na tom s mimčem s Rh faktorem. Nakonec mu Edward odevzdal skleničku s mou ranní močí, kterou jsem musela přinést speciálně na tuto prohlídku, aby vyloučil cukrovku.

,,Ještě si tě zvážím,“ pokynul k váze a všechno pečlivě zaznamenával do mé těhotenské karty. ,,Jak to vypadá, průběžně je všechno v pořádku. Testy budu mít zítra, tak se to dozvíte. Co ty rodinné nemoci? Je něco, co by mě mělo znepokojovat?“

,,Nemusíš se bát, Carlisle, mamka říkala, že o ničem neví.“

,,Tak dobrá.“ Znovu si poznačil do karty.

,,Carlisle, můžu se tě ještě na něco zeptat?“ malinko jsem se začervenala a srdce se mi rozeběhlo větší rychlostí.

,,Copak, Bello?“

,,No, v neděli se Edward vrátil z lovu dřív a já… no prostě… nějak jsem neměla chuť,“ vykoktala jsem a tváře mi určitě zrudly ještě víc. Edward se vedle mě uculoval a Carlisle vypadal, že usilovně přemýšlí.

,,To je normální,“ pravil po chvíli. ,,Neměj strach, brzy se to vrátí do normálu. Teď se bude muset Edward spokojit s tím, že nic nebude,“ zasmál se Carlisle a já se k němu přidala, protože mi to přišlo vážně vtipné. Jediný, kdo se mračil, byl Edward.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Snad se Vám dílek líbil a doufám, že se alespoň trošku vyplatilo na něj čekat. Jako obvykle prosím a Vaše komentáře, názory a všechno možné. Děkuji moc

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 9: