Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 3

07.02.2010 (14:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6818×

,,Nebude ti vadit, když si půjdu lehnout, jsem nějaká unavenější.“ Než jsem to stihla doříct, už jsem se vznášela nad zemí a Edward mě odnášel k sobě vlastně k nám do pokoje.

Cítila jsem se báječně. Edward, byl zdá se šťastný stejně jako já. Páni, tak já budu máma. Jak hezky to zní ,,máma“. Budu maminka nejkrásnějšího miminka. Jestli bude po Edwardovi, tak bude určitě nádherné. V hlavě mi toho hučelo hodně mezitím, co mě Edward odnášel k sobě do pokoje. Byl strašně opatrný a neustále sledoval můj obličej, aby zjistil, jestli mi není špatně.

V pokoji mě přeopatrně položil na postel a na zlomek vteřiny zmizel. Když se vrátil, v ruce držel nějaký kus látky.

,,Promiň,“ omlouval se ode dveří.

,,Za co?“

,,Za tohle,“ roztáhl ruce a já mohla spatřit průsvitný kousek látky, čemuž někteří můžou říkat noční košilka.

,,Aha,“ kývla jsem hlavou a vyhrabala se z postele.

,,Říkal jsem Alice, že ti to nemá dávat, ale nedala si říct.“

,,To nějak zařídíme.“ Došla jsem k jeho skříni a vyhrabala jedno delší tričko.“

,,Ať tě to ani nenapadne!“ Alice vtrhla do pokoje a snažila se mi triko vyrvat z rukou.

,,Ne, Alice, já si tu košilku nevezmu.“

,,Ale vezmeš a nebudeš se se mnou přít.“

,,Nevezmu! Jsem těhotná a ty mě nemáš co nutit. Dělám to, co je nejlepší pro miminko.“

,,Jak by pro něj mohlo být lepší tričko než košilka?“ ptala se nevěřícně.

,,Potřebuje teplo a to mi ten kousek látky, co jsi mi poslala, nedokáže vytvořit.“

,,Ale…“ chtěla ještě něco namítat.

,,Konec debat, Alice. Jsem unavená a už si chci lehnout, takže když mě omluvíš. Já si teď na sebe vezmu Edwardovo tričko a ty opustíš tenhle pokoj i s tím tvým titěrným úborem na spaní.“ Alice svěsila hlavu a odešla z pokoje.

,,Páni, jsi vážně dobrá,“ řekl uznale Edward.

,,Proč myslíš?“

,,Alice se normálně nenechá tak snadno přemluvit.“

,,Mám dobrou zbraň,“ pohladila jsem se po břiše a Edward se rozesmál.

,,Pojď už si lehnout,“ nabádal mě Edward a rozvalil se na posteli.

,,Dojdu si vyčistit zuby. Hned jsem u tebe,“ dodala jsem při zhlédnutí jeho smutného pohledu.

V koupelně jsem se vážně moc nezdržovala. Víčka se mi už klížila, tak jsem vynechala i sprchu. Koukla jsem do rohu koupelny na velkou rohovou vanu. Lákala mě k sobě a tak jsem se rozhodla, že až tu budu příště, musím ji poctít svou návštěvou.

,,Sláva,“ vydechl Edward, když jsem vyšla z koupelny jen v jeho triku a kalhotkách.

Zalezla jsem k němu do postele a víc se k němu přitiskla. Zachumlal mě do deky a objal mě rukou. Všechno se zdálo být báječné, ale já si začala uvědomovat jednu zásadní věc. Byla jsem rozhodnutá, že si mimčo nechám. Nikdo by mě nedonutil se ho vzdát. Jenže jsem taky věděla, že to nemůžu tajit donekonečna. Carlisle říkal, že jsem asi tak v pátém týdnu a mimčo poroste. Nebude dlouho trvat a bříško bude vidět. Problém byl v tom, že to musím říct Charliemu, ale vůbec jsem nevěděla jak.

,,Nad čím přemýšlíš, lásko?“ zeptal se anděl vedle mě a pohladil mě po tváři. Přetočila jsem se, abych mu viděla do tváře. Rukou jsem mu objala pas a víc se na něj přimáčkla.

,,Charlie,“ vyřkla jsem to jméno, které mě teď strašilo.

,,Já vím, musíme mu to říct.“

,,Můžem ještě chvíli počkat?“

,,Čím dýl budeme čekat, tím to bude horší.“

,,Máš pravdu, ale já mám strach.“

,,Neboj se, pochopí to.“

,,Nemám strach, jestli to pochopí nebo ne. Na tom není nic k chápání. To malé si chci nechat. Mně neublíží zvlášť teď, když jsem v tomhle stavu.“

,,Tak v čem je problém?“

,,Já mám strach o tebe.“

,,Lásko, ty mě vážně překvapuješ. Jsem upír, zlato, neboj, nemůže mě zastřelit,“ rozesmál se.

,,Ale co když…“

,,Není žádné co když. Jsem neprůstřelný. Jestli chceš, můžeme to vyzkoušet.“

,,Zbláznil ses? To si vážně myslíš, že budu střílet po otci mého dítěte!“ vztekala jsem se a vlepila mu malý pohlavek.

,,Ne, já myslel, že když mi nevěříš, tak ti názorná ukázka pomůže.“

,,Jsi cvok, víš to?“

,,Možná, ale jsem ten nejšťastnější cvok na světě. Děláš ze mě nejšťastnější bytost na světě. Bello, dáváš mi tolik, nevím jak ti to oplatit. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane. Jsem tak šťastný jen díky tobě a tomu malému, co nosíš pod srdcem. Ještě jsem nepřišel na způsob, co ti dát, ale myslím, že všechno bude jen slabý odvar toho, co ty dáváš mně.“ Mluvil tak krásně, až jsem tomu nemohla uvěřit. Stále jsem nevěřila, že tahle božská bytost patří jen mně, ale bylo to tak.

,,Prostě buď se mnou. Jsem šťastná, jen když jsi se mnou.“ Přitiskla jsem se k němu a on mě objal.

,,Děláš mi to až moc lehké,“ říkal mi.

,,Proč myslíš?“

,,Musíš přeci vědět, že i já potřebuji být s tebou.“

,,Neřekla bych, že to bude snadné. Až se to Charlie dozví, nejspíš mě zamkne na tisíc západů a my se uvidíme pouze na tajných schůzkách v ordinaci u Carlislea.“

,,Vážně myslíš, že bych to dovolil? I kdybych tě měl unést, budeme spolu.“

,,Uneseš mě?“ ptala jsem se zaujatě.

,,Když to bude nezbytné.“ Dal mi pusu na čelo.

,,To zní krásně. Být někde s tebou pryč ode všeho. Užívat si tebe a našeho miminka.“

,,Tak vidíš, já tě neopustím.“

,,I když budu jako koule?“

,,Proč bych tě měl kvůli tomu opustit?“

,,Nebudu hezká, ačkoliv to nejsem ani teď.“

,,Bello, kolikrát ti mám říkat, že se nevidíš taková, jaká jsi. Jsi ta nejkrásnější bytost, kterou jsem kdy potkal a to jsem jich potkal hodně.“

,,Ale budu tlustá,“ nenechala jsem si to vymluvit.

,,A to je takový problém. Nemůžu se dočkat, až ti bude vidět bříško.“

,,Vážně?“ Nechápala jsem, co by se mu na tom mohlo líbit.

,,Nikdy jsem toho nemohl být svědkem. Mohl jsem to vidět u jiných lidí ale nikdy ne u sebe. Teď, můžu být u toho, ale ne jako nestranný pozorovatel, ale jako otec těšící se na své dítko, podporující milovanou ženu. Budu moct být u všeho a já budu u všeho. Vůbec bych se nedivil, kdybys mě měla po chvíli plné zuby.“ Říkal to tak procítěně, s takovou něhou v očích. Milovala jsem ho a on to věděl.

,,Nikdy tě nebudu mít plný zuby.“ Na důkaz jsem se k němu ještě víc přitiskla. Pocítila jsem únavu, která mě donutila zívnout.

,,Je čas na spánek,“ promluvil Edward, když si toho všimnul.

,,Dobrou noc.“

,,Miluji tě Bello a tebe taky špunte,“ pohladil mě po bříšku a políbil na rty.

,,Já tebe taky,“ řekla jsem a usnula mu v náručí za doprovodu mé ukolébavky.

Někdy k ránu se mi udělalo špatně. Zavrtěla jsem se Edwardovi v náručí a pokusila se vstát.

,,Kampak?“ zeptal se mile.

,,K záchodu,“ odpověděla jsem a vběhla do koupelny. Měla jsem to jen tak, tak.

Po vyprázdnění mého žaludku jsem si lehla na zem a tvář položila na podlahu. Nechala jsem své tělo chladit o kachličky na podlaze. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, když se ozvalo zaklepání.

,,Můžu dál?“

,,Hm,“ zamručela jsem potichu. Dveře se otevřely a do koupelny vplul Edward.

,,Co se děje?“ přiskočil ke mně a pomáhal mi vstát.

,,Je mi špatně Edwarde. Je mi přímo mizerně. Mám strach něco sníst, protože vím, že to v sobě stejně dlouho neudržím.“

,,Je mi to tak líto, Bello.“ Edward mě kolíbal v náručí a nesl mě dolů do kuchyně.

,,Kolik je hodin?“ ptala jsem se.

,,Čtvrt na čtyři.“ Podával mi z ledničky ovocný salát.

,,Díky.“ Vrhla jsem se na salát, protože jsem náhle pocítila neskutečný hlad. Salát jsem měla snědený během deseti minut. Edward umyl misku a odváděl mě ke Carlislovi do pracovny.

,,Zeptáme se ho na ty nevolnosti,“ pověděl mi, když uviděl můj nechápavý obličej.

Zaklepal na dveře a počkal na vyzvání.

,,Jak to, že nespíš Bello?“ vyhrkl Carlisle.

,,Zvracela. Už zase,“ odpověděl Edward místo mě.

,,Aha. To ale není nic neobvyklého. Bello, blížíš se k šestému týdnu těhotenství, který přináší zvýšenou ranní nevolnost. Je dost pravděpodobné, že budeš zvracet častěji.“

,,Teď si nejsem jistá, jestli mám být klidná nebo ne. Na jednu stranu jsem, protože vím, že není nic v nepořádku, ale na druhou jestli to takhle půjde dál.“

,,Neměj strach. Ranní nevolnosti odezní. Když už jsme u toho šestého týdne, rád bych tě objednal na ultrazvuk. Mimčo už by mělo být vidět.“

,,Opravdu? Tak brzy.“ Byla jsem překvapená a šťastná zároveň.

,,Mohla by ses stavit třeba ve středu po škole?“ zeptala se Carlisle.

,,Jistěže můžu. Půjdeš se mnou?“ otočila jsem se na Edwarda.

,,To má být vtip? Nebo si vážně myslíš, že tě nechám jít samotnou.“

,,Malý vtípek nezaškodí ani v těhotenství, tak se hned nečerti.“ Edward se usmál a chytil mě za ruku.

,,Tak dobře ty můj vtipálku pojď zpátky do postele.“ Táhnul mě ven z pracovny.

,,Díky, Carlisle,“ houkla jsem dřív, než zavřel dveře.

Ani nevím jak, ale znovu jsem usnula. Ráno mě vzbudilo šimrání na tváři.

,,Vstávej, ospalče. Podle Alice bude Charlie za hodinu doma.“

,,Cože?“ vyhrkla jsem a prudce se posadila na posteli.

,,Je půl jedenácté.“

,,Ale já nemám uvařený oběd.“ Vyskočila jsem z postele a začala se shánět po oblečení.

,,To je v pořádku. Esme něco uvařila, aby se ti z vaření neudělalo špatně. Podle Carlislea na tebe můžou nějaké vůně působit odporně a dohnat tě až ke zvracení.“

,,Děkuju.“ Přišla jsem k němu a stočila se mu v náručí.

,,Nemáš vůbec zač. Měli bychom vyrazit. Dnes to bude náročný den.“

,,Chceš mu to říct dnes?“ ptala jsem se vyplašeně.

,,Bude lepší, když se to dozví dnes. Po rybaření má většinou dobrou náladu.“

,,Máš pravdu, že mě to hned nenapadlo.“

Scházeli jsme ze schodů do obýváku, kde na nás čekala Esme.

,,Ahoj, zlatíčko, jak se dneska máš?“

,,Ujde to, až na záležitosti, které musím vyřídit.“ Edward si vedle mě odkašlal.

,,Vlastně musíme.“ Esme se na mě usmála a podávala Edwardovi nějakou tašku.

,,Neboj se, všechno bude v pořádku. Charlie to pochopí.“

,,Nejsem si tím tak jistá, ale když si to myslíš.“

,,Mějte se krásně, a pokud to bude možné, přijeďte zpět k nám. Chtěli bychom vyřešit pár drobností, ale o tom ti Edward jistě řekne sám.“

,,Jakých drobností?“ ptala jsem se nechápavě. Edward mě odvedl k sedačce, kde jsme se oba usadili. Tašku položil na zem a zahleděl se mi do očí.

,,Víš, Bello, jak jsem ti už říkal. Chci s tebou prožít každý okamžik tvého těhotenství, a jak jen to bude možné tak i každou minutu.“ Esme se mezitím někam vytratila.

,,Co mi tím chceš říct?“ Nedalo mi to, tak jsem se zeptala.

,,Pokud to Charlie dovolí a pokud budeš sama chtít, byl bych rád, kdyby ses přestěhovala k nám. Nechci, aby sis myslela, že tě k tomu nutím…“

,,Pšt,“ zašeptala jsem.

,,Bello?“ Byl opravdu velmi nervózní.

,,Pokud to Charlie nedovolí, tak uteču. Chci, abys byl u všeho, a on mi bránit nemůže, je mi osmnáct,“ řekla jsem rozhodně a vstala ze sedačky, protože byl nejvyšší čas vyjet ke mně domů.

Alice měla pravdu. Charlie byl přesný jako hodinky, a když na hodinách ručička dorazila na půl dvanáctou, uslyšela jsem ho parkovat před domem.

,,Ahoj, Bells,“ volal ode dveří a mně se stáhlo hrdlo strachem. Edward si toho všimnul a na malý okamžik si mě přitáhl blíž k sobě.

,,Ahoj, Edwarde,“ pozdravil Charlie otce mého nenarozeného dítka, když dorazil za námi do kuchyně.

,,Musíš mít hlad, tati. Chvilku počkej, hned ti nandám.“ Vyndala jsem jídlo, které připravila Esme z ledničky. Charliemu udělala nějaký steak a mně pro jistotu salát, za což jsem jí byla vděčná.

Otevřela jsem plastovou misku, ve které jsem měla steak a okamžitě se na mě vyvalila ta vůně pečeného. Žaludek jsem měla zase jako na vodě. Díky bohu za Edwarda, který si toho všimnul a misku mi vytrhl z rukou. I přes jeho rychlou reakci bylo pozdě.

,,Hned jsem zpět.“ Vyběhla jsem z kuchyně a schody brala po dvou. Ještě jsem zaslechla Charlieho překvapenou otázku.

,,Co jí je?“

Asi po pěti minutách jsem se vrátila do kuchyně. Táta už měl nandáno a i já měla salát na talíři.

,,Co se stalo?“ zeptal se táta.

,,To nic jen se mi udělalo trošku špatně.“ Charlie se v tom nešťoural a dál spokojeně jedl svůj steak s brambory.

,,Bylo to báječné Bells, jen nechápu, proč jsi chroupala ten salát. Neříkej mi, že držíš dietu?“

,,Ne dietu nedržím, jen mi poslední dobou smažené nedělá moc dobře.“ Edward mi pod stolem stiskl ruku a nepatrně kývnul. Dával mi tím najevo, že je Charlie v dobrém rozpoložení.

,,To jídlo jsem ale nedělala já,“ přiznala jsem se.

,,A kdo tedy?“ ptal se Charlie překvapeně.

,,Esme.“

,,Proč ho dělala Esme?“ A je to tady obvyklý výslech.

,,Byla jsem u Cullenů a tak mi pomohla.“

,,Aha,“ pokýval hlavou.

,,Tati?“

,,Copak, zlatíčko?“

,,Musím ti něco říct.“

,,Tak mluv děvče.“

,,Já… jsem těhotná,“ řekla jsem a čekala na smršť.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Doufám, že se líbilo a že mě neukamenujete za ten konec. Budu moc ráda za Vaše komentáře názory i kritiku. Moc děkuji všem, co komentovali k předchozím dílům, protože taky hlavně díky nim přibyl další díl. Takže ještě jednou děkuji a něco mi sem napište.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 3: