Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 18

04.10.2010 (19:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4522×

„Tak to je problém, zítra odjíždíme a je to naše rozhodnutí. Záleží na nás, jestli se rozhodneme odjet. Už si do toho nenechám od nikoho mluvit. A nepokoušejte se nás přesvědčit, prostě zítra jedeme a užijeme si skvělý týden. V té knížce o těhotenství jsem četl, že pokud nejsou komplikace, tak je dovolená přímo žádaná.

„Ale, Edwarde…“

„Dost, tati, už se o tom nehodlám bavit. Jsme rozhodnutí. Bell, jdi si dát sprchu, za chvíli jsem u tebe. Musíš si před zítřejší cestou odpočinout.“ Bella se odebrala do patra a já po menší chvíli odešel za ní.

Bella

Byla jsem nadšená. Druhý den ráno mě Edward vzbudil snídaní do postele a slovíčky lásky. Strašně moc jsem se těšila na naši týdenní dovolenou, přestože to zbytek rodiny neschvaloval. To Charlie byl jiného názoru. On byl na rozdíl od Cullenových šťastný, protože mě chápal. Zažil totiž jedno těhotenství s Renée a sám měl ještě moc dobře na paměti, čeho jsou těhotné ženy schopné.

„Lásko, volal jsem do školy a omluvil nás na celý týden.“ Edward přišel do pokoje a zamířil do koupelny.

„Hm,“ broukla jsem s plnou pusou toustu namazaného máslem a marmeládou.

„Skočím se osprchovat a pak můžeš ty,“ navrhnul mi.

„Myslím, že až se vrátíš zpět sem, budu se akorát snažit vstát z postele.“ Bříško už jsem měla docela velké a maličko už mi stěžovalo běžné činnosti. Chůze a vstávání z postele nebo sedačky pro mě představovalo značné potíže. Nebylo se čemu divit. Podle Carlislea mělo mít maličké už 21 centimetrů.

„Jsi nádherná, lásko,“ ujišťoval mě Edward a na malý moment se vrátil, aby mi mohl věnovat krátký polibek a zároveň mě pohladit po bříšku.

„To říkáš jen kvůli mým hormonům,“ řekla jsem tiše. Jistěže to musel říkat kvůli tomu, protože jinak hrozilo, že se buď rozpláču, nebo začnu nadávat.

„Neříkám to kvůli tvým těhotenským hormonům. Ačkoliv ti to může připadat bláznivé, tak já tvoje těhotenské nálady miluji, až na ten útěk posledně. Málem mě trefil šlak,“ vyčetl mi.

„Musíš ale uznat, že to mělo požadovaný účinek.“

„To vážně mělo,“ odpověděl mi a sledoval, jak se snažím vyškrábat z postele.

„Pomůžu ti,“ nabídl. Chytil mě kolem pasu a vytáhnul na nohy, jako bych byla pírko.

„Díky,“ zašeptala jsem. Natáhla jsem se na špičky a políbila ho do koutku úst.

„Jdi se vysprchovat, půjdu až po tobě. Mezitím nanosím naše zavazadla do auta, abychom se tím pak nemuseli zdržovat.“ Kývla jsem mu na souhlas a vydala se do koupelny.

Sprcha utekla rychleji, než jsem předpokládala. Byla to docela škoda, protože pak se na mě vrhla Alice a začala mě strojit do těhotenského oblečení.

„Jsem spokojená,“ vydechla Alice asi po půlhodině mého strojení. Pro efekt si otřela čelo, jako by měla stírat imaginární pot.

„Co šaškuješ, Alice?“ zeptala jsem se a mile se na ni usmála.

„Já nic. Edward už jde, tak mu můžeš jít naproti.“ Byla jsem v Alicině šatně, kde schovávala nové kousky mého oblečení. Edward si mezitím dával sprchu.

„Miláčku?“ Do dveří nakoukla jeho střapatá hlava a vesele se na mě usmál. „Můžeme jít?“ zeptal se a natáhl ke mně ruku.

„Měj se krásně, Alice. Neboj se, určitě ti zavolám,“ dodala jsem, když jsem spatřila její pohled.

Z domu jsme vyrazili kolem deváté hodiny. Předtím jsme se rozloučili se všemi členy rodiny. Carlisle sice stále protestoval, ale nakonec uznal, že by mi mohl odpočinek prospět.

Čekala nás cesta na letiště v Seattlu, kterou jsem z většiny prospala. Probudila jsem se dvakrát a to kvůli tomu, že jsem potřebovala na záchod. Mohl jsem být ráda, že byly poblíž benzínky.

Edward jel svojí obvyklou rychlostí, ačkoliv maličko zpomalil, nebylo to skoro patrné. Díky tomu, jsme se na letiště dostali za hodinu a půl.

Měli jsme ještě půlhodiny času, kterou jsme využila opětovnou návštěvou toalety a pojídáním sendvičů, které mi nabalila Esme na cestu autem.

„Nemáš žízeň?“ ptal se Edward poté, co jsem zbaštila tři sendviče.

„Ne, děkuji. Potřebovala bych zase na záchod a za chvíli nám to letí.“ Měla jsem pravdu. Naše letadlo mělo za malý moment odlétat, tak jsme se vydali k odbavení.

Edward mi nechtěl říct, kam letíme. Řekl mi pouze, že pronajal nějakou pláž, kde budeme úplně sami. Těšila jsem se hrozně moc, až se položím na deku a nechám na sebe dopadat sluneční paprsky.

Jako obvykle jsme s Edwardem měli místa v první třídě. Stulila jsem se mu do náručí a pohodlně se opřela do sedačky. Edward mi předtím upravil pás, aby mi netlačil na bříško.

Letadlo se odlepilo od země a za malou chvíli začala uličkou procházet letuška, která nabízela pití. U našich sedadel se zastavila na delší dobu a nemohla se nabažit Edwarda. Byla jsem naštvaná a nebylo to jenom kvůli tomu, že se mě ani nezeptala, co si dám k pití. Byla jsem rozčílená do běla. Ta blbá důra flirtovala s Edwardem před mýma očima, ačkoliv Edward nejevil žádný zájem.

„A kam letíte, pane…“ ptala se a snažila se z Edwarda vymámit jméno.

„Prosím, mohla byste donést mé snoubence nějaký džus a vodu?“ zeptal se mile Edward a podíval se na mě. „Lásko, dáš i něco k jídlu?“

„Stačí pití, jedla jsem ty sendviče a zatím hlad nemám.“

„Hned… hned jsem zpět,“ zakoktala se letuška a vycouvala zpět do uličky.

„Už mě to unavuje,“ postěžovala jsem si.

„Copak?“ zeptal se Edward. Ruku mi přehodil kolem ramen a přitáhnul si mě blíž k sobě. Prsty mě hladil po holé kůži mé pravé ruky a já slastně přivřela oči.

„Ty chtivé pohledy všech dívek okolo. Vždycky, když jsem někde s tebou, tak mě přehlížejí a dělají, že jsem vzduch. Mám strach, že tě přestane bavit tlustá koule a půjdeš si užít za jinou.“

„Lásko, jak tě tohle mohlo napadnout. Nejsi tlustá a já si rozhodně nepotřebuji užívat s někým jiným. Bohatě mi stačí má náruživá snoubenka, které se chystám splnit každé přání,“ vydechl mi do obličeje a přitom líbal na tváře, čelo a nakonec obšťastnil i moje rty.

„Tady je ten džus s vodou.“ Letuška se k nám vrátila a podávala pití. Usrkla jsem z džusu a podala ho Edwardovi.

„Řekneš mi, kam jedeme?“

„Bello, za dvě hodiny budeme na místě. Potom nás čeká krátká cesta lodí na ostrov, kde jsem nám pronajal pláž.“

„Budeme tam úplně sami?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Na druhé straně ostrova budou normálně lidé, ale naše půlka bude jenom pro nás.“

„Už se nemůžu dočkat,“ řekla jsem mu šťastně.

Jak Edward slíbil, tak se stalo. Po dvouhodinovém letu jsme společně přestoupili na menší motorový člun, kam Edward naskládal naše kufry.

Tahle cesta pro mě nebyla to pravé ořechové. Během pěti minut Edward zastavil a držel mě, abych nepřepadla přes okraj člunu do oceánu. Já mezitím krmila rybičky. Bílá jako stěna jsem se vrátila zpět do sedadla a ujišťovala Edwarda, že cestu zvládnu.

Po půl hodině hrozivé cesty, kdy jsem zvracela do mikrotenového sáčku, se před námi objevil obrys ostrova. Zanedlouho poté se rysy ostrova zostřily a já vyhodila další obsah mého žaludku do sáčku.

„Myslela jsem, že už mi tam nic nezbylo,“ postěžovala jsem si.

„Ještě pět minut a jsme tam. Až se ti uklidní žaludek, tak ti ho znovu naplníme.“

„Proboha, teď nemluv o jídle,“ vyhrkla jsem a vyzvrátila zbytek snídaně.

„Začínám pochybovat, jestli byla ta dovolená dobrý nápad,“ přemítal Edward.

„Byl to ten nejlepší možný nápad,“ ujišťovala jsem ho a v duchu děkovala všem svatým, že už stavěl člun k dřevěnému molu.

Edward mě vyndal na pevnou zem a poté vyskládal naše kufry, kterých nebylo zrovna málo.

„Miláčku, odnesu tě do domu a potom se vrátím pro zavazadla.“ Vzal mě do náručí a vyrazil poklidným krokem k majestátnímu domu, který stál kousek od pláže. Nejspíš usoudil, že další nepřirozená rychlost by nebyla vhodná pro můj žaludek.

„Zatím si můžeš prohlídnout dům a dát si sprchu.“

„Dům si projdu, ale místo sprchy bych si zašla radši zaplavat.“

Dům se podobal velikostí domu Cullenových. Vážně jsem nechápala, k čemu nám budou čtyři ložnice a tři koupelny. Alespoň, že dole byla jen jedna kuchyně a jeden obývák. Samozřejmě nechyběla velká plasmová televize s DVD přehrávačem a skříňkou plnou filmů. Velkým překvapením byla lednice, napěchovaná od shora až dolů samými dobrými věcmi.

„Jak se ti tu líbí?“ ptal se Edward a na prstech se mu houpaly tmavě modré plavky. On sám už byl převlečen do plavek.

„Alice mi nezapakovala tankiny?“ zeptala jsem se ho.

„Cože to?“ zeptal se vyjukaně.

„Takové ty plavky, které mají vršek jako top?“

„Myslím, že něco takového v kufru bylo, ale já si říkal, že ti víc budou slušet tyhle,“ řekl a podával mi bikiny.

„Dobrá, skočím to hodit na sebe a ty zatím připrav deku, nějakou osušku, a jestli tě můžu poprosit, tak něco na zub.“

Musela jsem uznat, že ty plavky mi slušely. Šťastně jsem se pohladila po bříšku a maličké o sobě dalo vědět jemným šťouchnutím. Poslední dobou o sobě dávalo znát stále víc a mě i Edwarda to nesmírně těšilo.

Na pláži bylo nádherně. Byli jsme si s Edwardem zaplavat a strašně jsme si to užívali. Edward na sluníčku zářil jako tisíce diamantů. Edward dal deku do stínu pod palmy, abych se nespálila. Seděl opřený o kmen jednoho stromu a já seděla vedle něho tak, že jsme se vrchní částí těla opírala o jeho hruď.

„Líbí se ti tu?“

„Strašně moc. Mám ráda tvoji rodinu, ale jsem ráda, že si od nich můžu na chvíli odpočinout.“

„Já vím, občas dokážou být zvláštním způsobem otravní, ačkoliv si to neuvědomují.“

„Přemýšlel jsi o společném bydlení?“ zeptala jsem se a natáhla se pro polibek.

„Poohlížel jsem se po nějakém domku ve Forks a něco málo jsem našel. Chci ti to ukázat, až se vrátíme domů,“ zašeptal mi do ouška. Maličko se naklonil a do ruky vzal hroznové víno. Krmil mě jím a já nemohla být šťastnější.

Po malé svačince jsem vzala jeho ruce a přitiskla si je na bříško, aby si mohl užít pohybů našeho děťátka.

„Tak moc vás oba miluju,“ vyznával mi lásku a já se maličko zavrtěla. Pohyby jeho prstů na mém bříšku ve mně vyvolávaly příjemné chvění.

„Edwarde,“ vydechla jsem vzrušeně.

„Můžu tě namazat krémem, aby ses mi nespálila?“

„Lásko, jsme ve stínu a já na to nemám náladu.“

„Udělám ti masáž,“ navrhl. Proti tomu už jsem neprotestovala.

Pohodlněji jsem se posadila a on si v rukou rozetřel trochu krému. Opatrně začal masírovat má ztuhlá ramena a záda. Jemně mi přejížděl z ramen přes ruce, až se dostal k mým dlaním, kde na chvíli propletl jeho prsty s mými. Potom mě položil na záda a začal masírovat mé nohy. Krouživými pohyby palců u jeho rukou hladil plosky mých nohou. Vzrušeně jsem vzdychla a snažila se posadit do sedu, abych si ho mohla přitáhnout k sobě.

„Nezvedej se, lásko.“

„Ale, Edwarde, trápíš mě.“

„Myslíš?“ Naklonil se nade mě a pomalu políbil mé rty.

Jeho polibky nabíraly na intenzitě a já ho nohami objala kolem pasu. Edward slíbával každičký kousek mého obličeje a sjížděl pomalu dolů přes krk, projel mezeru mezi mými ňadry a každé ze strany políbil. Maličko mě nadzvedl a rozvázal vrchní díl mých plavek.

Všechno bylo tak moc intenzivní a já nebyla schopna vnímat nic kromě vášně, která prostupovala celým mým tělem. Nevěděla jsem, jestli to bylo tím, že jsme si s Edwardem milování delší dobu odpírali nebo kvůli mému těhotenství, ale bylo to neskutečně intenzivní.

Edward se po celou dobu vzdaloval od mých rtů jen na malé okamžiky, ale pak se k nim vždy vrátil. Hlasitě jsem zasténala a skoro mu spadla do náručí, kdyby mě nepřidržoval.

„Miluji tě,“ vydechla jsem zadýchaně. Edward mi přiložil své dlaně na mé tváře a tím chladil mou rozpálenou pokožku.

„Taky tě miluji.“

„Odneseš mě do moře, abych se trošku opláchla?“ zeptala jsem se ho.

„A co takhle společná koupel?“

„Nejdřív mě trošku ochlaď v moři a pak můžeme dát tu koupel,“ navrhla jsem a stulila se mu v náručí.

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

První část dovči skončila a já doufám, že se Vám kapitola líbila. Další půlku jejich pobytu na ostrově si budete moci přečíst pravděpodobně někdy během příštího týdne. A jako obvykle prosím o vyjádření Vašich názorů. Mockrát děkuji za komentáře k minulé kapitole.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 18: