Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 12

20.03.2010 (12:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6135×

,,Nebyla na tebe Alice moc zlá?“ zeptal se Edward, když mi otvíral dveře od Volva.“

,,Docela se krotila,“ odpověděla jsem mu.

,,Tak to je dobře.“

Vyrazili jsme domů a mně se podařilo přesvědčit Edwarda, aby jel rychleji. Vysadili jsme mamku před Charlieho domem a pak i my zamířili domů.

BELLA

Ani bych neřekla, jak čas rychle běží. Řekla bych, že teprve před pár hodinami jsme byli na nákupech a on už byl čtvrtek.

,,Zlatíčko, vstávej, jsou Vánoce,“ budil mě můj anděl.

,,A co kdyby sis místo toho zalezl do postele a ještě se ke mně na chvíli přitulil,“ škemrala jsem sladce a mžourala na něj přitom očima.

,,Měla bys vstát za chvíli je tu Renée s Philem a Charlie se určitě taky nenechá dlouho pobízet.“

,,Ale mě je trošku teplo,“ řekla jsem smutně. Nebylo mi teplo ale spíš vedro. Edward zapnul v celém domě topení snad na nejvyšší stupeň, abych nenastydla. Cullenovým to nevadilo, ale já se škvařila ve vlastní šťávě.

,,Tak?“ zeptala jsem se a vystrčila nožku zpod deky. Alice mě stále nutila nosit ty příšerné košilky, ale teď se to možná trochu šiklo.

,,Bello,“ zašeptal a vlezl si ke mně.

,,Bezva,“ zaradovala jsem se a celým tělem se na něj natiskla.

,,Jen na chvíli.“

,,A já myslela…“ vytáhla jsem tu větu do ztracena.

,,Copak?“ zeptal se a sledoval můj obličej ve snaze vyčíst z něho, co na něj chystám.

,,Vážně to chceš vědět?“

,,Samozřejmě že chci vědět, co se ti zase honí v té tvé kouzelné hlavince,“ řekl a jemně mě na ni poklepal.

,,To se těžko říká,“ zdráhala jsem se, ,,ale mohla bych ti to možná ukázat,“ zašeptala jsem a vytáhla se na posteli výš. Měli jsme teď hlavy ve stejné úrovni.

,,Chceš?“ zeptala jsem se.

,,Bello?“ zvedl tázavě obočí. V obličeji byl velmi zmatený, nejspíš stále netušil, co chystám.

,,Hm,“ zamručela jsem a přiblížila svůj obličej k jeho, ,,něco ti vadí?“ vydechla jsem mu do tváře.

,,Renée přijede za chvíli.“

,,A?“ zvedla jsem tázavě obočí, ale nečekala na jeho odpověď. Místo toho jsem překonala poslední vzdálenost, která nás dělila a políbila ho na rty.

Zprvu jsme se lehce oťukávali. Překulila jsem se na něj a on mi pomohl vymotat se z deky. Měl na sobě bílou košili, u které měl první dva knoflíčky rozepnuté. Pro mě to znamenalo jedno velké plus alespoň nebudu mít tolik práce. Pomalu jsem mu začala rozepínat ostatní knoflíčky a na každé místo, které jsem mu sundáváním košile odhalila, jsem ho, buď políbila anebo pohladila.

Edward mě nechal mučit jeho tělo. Oči měl slastně přivřené, ruce zatínal do prostěradla a z hrudi se mu ozývalo tlumené vrčení.

,,Nikdy mě nepřestane fascinovat, že dokážeš vrčet,“ zašeptala jsem mu do hrudi a následně ho na ni políbila. Jemu se na tváři objevil líbezný úsměv.

,,Měla by ses toho bát. My tím děsíme naše oběti.“

,,Tak v tom to je. Já nejsem tvoje oběť, proto ten zvuk tolik miluji,“ konstatovala jsem.

,,Tohle mě nikdy nenapadlo,“ vydechl, protože jsem mu zrovna jazykem jela od krku až k pupíku.

,,Mě taky ne. Zajímavé, co všechno tě nenapadne při takovéto chvilce,“ zašeptala jsem a pokračovala ve své průzkumní cestě stále níž.

Bříšky prstů jsem mu přejela po podbřišku a pomalu mu rozepnula knoflík kalhot. Zase mi to ulehčil, když jsem zjistila, že nemá pásek. Opravdu zvláštní bylo, že zatímco já ho svlékala, on zatím na mně tu mou titěrnou košilku ponechal. Při rozepíná zipu jeho kalhot a jejich následném svlékání jsem dumala, zdali je to kvůli tomu, že jsem těhotná.

,,Co že se dneska nějak nezapojuješ. Nemáš přeci rád, když tě trápím,“ řekla jsem pobaveně.

,,Je to příjemná změna,“ zajíkl se, protože jsem se právě svou drobnou ručkou dostala do jeho boxerek.

,,Vážně?“ usmála jsem se. Chtěla jsem, aby mi odpověděl, jeho zastřený hlas mě nesmírně vzrušoval. Ve chvíli, kdy jsem se chystala, že mu ty boxerky prostě a jednoduše stáhnu, abych měla k jeho chloubě větší přístup, se na dveře ozvalo zaťukání.

,,Bello?“ ozval se hlas mé mamky. Vyděšeně jsem se koukla na Edwarda, který na mě pohlížel se stejným děsem v očích. Nejspíš přes moji akcičku přeslechl máminy myšlenky. Najednou jsem padla do prázdna na postel a z koupelny jsem uslyšela sprchu.

,,Bello?“ zahalekala znovu mamka. Došla jsem ke dveřím a cestou na sebe hodila krátký saténový župánek.

,,Mami,“ pozdravila jsem ji nadšeně, ačkoli jsem v tuto chvíli vůbec nadšená nebyla.

,,Jak se máš, zlato?“ zeptala se mě a šla si sednout na postel. Pomalu jsem se šourala za ní a všimla si, že na stole leží snídaně, kterou pro mě nejspíš připravil Edward.

,,Esme mi volala, ať přijedu dřív. Prý budeme péct cukroví,“ žvatlala moje mamka nadšeně.

,,No, to je bezva,“ vypravila jsem ze sebe a došla si pro míchaná vajíčka s topinkami. Na tácu byl taky talířek s cukrovím, které pekla Esme už včera.

,,Máte to tu moc pěkné,“ pochválila mamka náš pokoj.

,,Díky, to je Esmeina práce,“ řekla jsem a vložila si do úst první sousto ze snídaně.

,,Pane jo tady má někdo rád hudbu,“ vydechla, když si všimla stěny zarovnané cédéčky.

,,Jo, Edward je do hudby maniak,“ odpověděla jsem.

,,Mluvil tu někdo o mně?“ zeptal se Edward, který právě vycházel z koupelny. Nyní už měl na sobě oblečení, ale já ho stále viděla bez košile.

,,Říkám mamce, jaký jsi maniak do hudby.“ Znovu se ozvalo klepání na dveře a dovnitř pokoje vtrhla bez vyzvání Alice.

,,Renée, Esme chce s tebou mluvit. Edwarde, ty jdi dolů. Emmett přinesl stromeček. Jasper mu už pomáhá, ale potřebují víc rukou. Přinesl zase trošku větší, a pokud tam nepůjdeš, tak zboří Esme půlku obýváku. A ty se obleč, ospalče. Zabalíme dárky, dokud bude Edward pryč,“ rozdala všem úkoly a strkala je ven ze dveří.

,,Můžu si to dojíst?“ zeptala jsem se, když za nimi zavřela dveře.

,,Samozřejmě že můžeš. Moc se omlouvám, že jsem vás nějak nevarovala, ale Renée jednala moc rychle i na mě.“

,,Já vím, ona je docela roztěkaná.“

,,Hned se vrátím, jen ti přinesu šaty na večer.“ Do vteřinky byla zpět a šaty schovávala do skříně.

,,Neukážeš mi je?“ zeptala jsem se.

,,Až večer.“

,,Ještě přinesu ty dárky.“ Znovu se vypařila a pak přinesla tašky napěchované k prasknutí.

,,Ani si nevzpomínám, že toho bylo tolik,“ vydechla jsem překvapeně.

,,Některé jsou už zabalené. Mám tu dárky i od ostatních. Oni se motají dole, tak zatím budeme balit dárky. Není to nijak náročné a až upevní ten stromeček, tak ho půjdeme pomoct ozdobit.“

,,Dobrá,“ přikývla jsem.

Po snídani jsme se tedy daly do balení dárků. Alice to šlo velmi rychle. Občas jsem sledovala její rychlé pohyby.

,,Na, zabal si ty, co máš pro Edwarda,“ podala mi krabici. Nejdřív jsem nevěděla, co mám Edwardovi koupit. Pak jsme ale s Alice procházely kolem takového malého krámku s hudbou. Vybrala jsem mu celou krabici starých desek. Byly na nich snad všechny Edwardovy oblíbené písničky. Desky byly řazeny podle roků. Doufala jsem, že by se to mohlo Edwardovi líbit.

Natáhla jsem se po krabici a posunula si ji na lesklý balicí papír. Zabalit jeden dárek mi trvalo neskutečně dlouho. Alice mezitím zabalila dárek, co jsem měla pro Emmetta, Rose, Jaspera a dokonce i Carlislea a Esme.

Emmettovi jsem vybrala encyklopedii divoké zvěře, aby se mohl trošku vzdělávat. Rose jsme společně s Alice koupily fialový náhrdelník, který se bude hodit k šatům, které jí bude dávat Alice. U Jaspera jsem se maličko zasekla, ale nakonec jsem mu koupila historickou knížku o válkách v Jižní Americe. Dárek pro Carlislea jsme vybrali s Edwardem. Byla to obsáhlá kniha o lékařství a nových metodách 21. století. A Esme jsem koupila večerní šaty a vázu, kterou jí před časem rozbil Emmett. Pro Alice jsem měla nové boty na podpatku, které tolik obdivovala a já pro ně potom poslala Edwarda. Tátovi jsem koupila nový rybářský prut a mamce řetízek s přívěškem. Nechala jsem si taky udělat novou fotku z ultrazvuku, aby ji taky měla. Miminko už na ní bylo větší, takže jsem ho i já po menší chvíli bez pomoci Edwarda našla. Pro Phila jsem nejdřív nevěděla, tak jsem vybrala neutrální dárek v podobě knihy o sportu.

S penězi to nebyl problém, ačkoliv se mi to příčilo, tak mi na ty nákupy Edward vnutil svoji kreditku. Vůbec neposlouchal moje protesty. Prostě mi ji vrazil do ruky a řekl ,,Bav se.“ Taková pitomost. Jenže on si stál za tím, že co je mé je i tvé a odporovat se mu vážně nedalo.

,,Už budeme moct dolů,“ promluvila Alice a zvedla se ze země. Podala mi ruku a pomohla mi vstát.

,,Díky,“ řekla jsem a vyšla za ní ze dveří.

Pomalu jsem sešla ze schodů a to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. V obýváku stál ohromný strom. Tohle vážně nebyl trochu větší stromek, jak tvrdila Alice. Tenhle strom měl snad dva a půl metru. Koukala jsem na tu zelenou nádheru a na krabice poskládané na zemi u ní. Bylo v nich nespočet vánočních ozdob.

,,Tak fajn jdeme zdobit,“ vykřikla šťastně Alice, zatleskala ručičkama a vrhla se ke stromku. Zničehonic se u mě objevil Edward.

,,Tak jak vám to šlo?“ zeptal se a políbil mě na čelo.

,,Mám zabalené všechny dárky, ale balila jsem jen ten pro tebe, o zbytek se postarala Alice.“

,,To jistě bude ten nejhezčí,“ řekl mi na oplátku a doprovodil mě ke stromu, který už byl ze čtvrtiny ozdobený, jak kolem něho skákaly Alice, Rose, Esme a moje máma.

,,Připrav se, pak nás čeká pečení,“ zašeptal mi Edward do ucha a objal mě za zadu kolem pasu. Spokojeně jsem se o něj opřela a položila si svoje ruce na ty jeho. On si opřel svou hlavu o moje rameno. Stáli jsme poklidně na místě a sledovali, jak ostatní strojí stromek.

,,Mám ti vyřídit, že pokud budeš mít hlad, tak stačí říct. Esme už včera napekla pěknou várku cukroví. Neměla v noci co na práci. Carlisle měl noční a vrátí se až dneska odpoledne.“

,,Abych pravdu řekla, možná bych si něco dala.“ Vzala jsem ho za ruku a společně jsme vyrazili do kuchyně.

,,Tak co to bude?“ zeptal se a ukázal na linku zarovnanou talíři a tácky s cukrovím. Otočila jsem se na něj čelem a stoupla si na špičky.

,,Dala bych si trošku Edwarda,“ vydechla jsem mu do tváře a vrhla se na jeho rty. Okamžitě se ke mně přidal a vysadil mě na stůl, protože na lince nebylo místo.

Rukama jsem ho hladila po hrudi a pomalu zajížděla pod jeho tričko, když se ode mě odtrhl a postavil mě zpátky na nohy, které byly po předchozím polibku s ním jako z rosolu. Nejspíš si toho všimnul, tak mě trošku přidržoval.

,,Co…?“ zeptala jsem se zmateně

,,Bello, tady jsi,“ ozvala se máma a já byla v tu chvíli rudá vzteky. Možná bylo lepší, když jsme se spolu nebavily. Ne, to určitě nebylo lepší, ale aspoň jsme měli s Edwardem chvilku pro sebe.

,,No jo, dostala jsem na něco chuť,“ řekla jsem a vrhla se k jednomu talířku s cukrovím.

,,Už se začínáš pěkně kulatit,“ řekla mamka a přišla k nám. Já se mezitím cpala cukrovím, ale tenhle druh mi nejspíš moc nesedl.

V rychlosti jsem odložila talířek a s rukou před pusou vyběhla na záchod, kde jsem vyhodila celý obsah mého žaludku. Edward byl hned u mě a chladil mi čelo. Zvedla jsem se, abych si mohla vypláchnout ústa. Edward přešel za mnou a kleknul si, což jsem moc nechápala.

,,Copak, Šmudlo, už zase zlobíš maminku,“ řekl něžně k mému břichu a já se zatetelila radostí.

,,Jak vidíš,“ rukou jsem poukázala na záchodovou mísu.

,,To se nedělá, zlatíčko,“ domlouval mému bříšku. Potom se zvednul a společně jsme se vrátili do obýváku.

Bylo pět, když se vrátil Carlisle. Ve čtvrt na šest přijel táta s Philem. Tahle dvojice mě docela zarazila, ale když jsem uslyšela, že se baví o nějakém sportovním utkání, tak jsem pochopila, kde byli.

Přípravy byly v plném proudu. Esme pekla krocana s nádivkou a dělala k tomu bramborovou kaši. Alice mě dotáhla do pokoje a pustila se do mé úpravy.

Nejdřív mě poslala vysprchovat a pak mě nalíčila a učesala. Pomohla mi do večerních šatů, s čímž jsem moc nesouhlasila.

,,Proč šaty?“ ptala jsem se.

,,Budou je mít všichni a má to své výhody.“

,,Prosím tě jaké?“ zeptala jsem se. Vážně jsem nevěřila, že ty šaty můžou mít nějaké výhody.

,,Jsou volnější v oblasti bříška. Vidíš,“ poukázala na šaty. ,,Když se nacpeš, tak ti bude stále pohodlně,“ argumentovala dál.

,,Dobře.“ Nehodlala jsem se s ní hádat a po zhlédnutí se v zrcadle jsem musela usoudit, že mi to sluší.

Něco kolem šesté jsme scházely s Alice ze schodů. Všichni už na nás čekali a já si připadala jako nějaká cvičená opička v zoo. Celá rodina na mě totiž koukala a mně to bylo značně nepříjemné.

Vyhledala jsem Edwardův pohled. Jeho zlatá očka mě propalovala a na tváři mu hrál nádherný úsměv. Pomalu vykročil směrem ke schodům. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili, kterou měl z kalhot vystrčenou ven.

,,Moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ucha, když jsem k němu došla.

,,To je práce Alice,“ řekla jsem.

,,S dobrým zbožím se dobře pracuje,“ zažertovala a mně touhle větou vehnala do tváří červenou.

,,Přece se nebudeš červenat, sestřičko,“ oslovil mě Emmett a mamka s taťkou i Phil se na něj zmateně podívali.

,,Jej, já se asi přeřekl. Chtěl jsem říct, mamino,“ opravil se a snažil se zahladit stopy. Edward na něj třeštil oči a nevěřícně kroutil hlavou.

,,Tak se jdeme najíst ne,“ zavelela Alice, aby zachránila situaci.

EDWARD

Když jsem uviděl Bellu, jak schází ze schodů, zatajil se mi dech. Vypadala nádherně. Na sobě měla černé krátké šaty, které dokonale vykreslovaly její bříško, které se pod látkou nepatrně vzdouvalo.

Vypadalo to, že její nepříjemné, jak na ní všichni koukají. Nikdy neměla ráda přílišnou pozornost. Vyhledala mě a podívala se mi do tváře a já se musel usmát. Už jsem se nemohl dočkat, až ji budu moct zase držet v náručí.

Emmett se snažil zas o jeden z jeho fórků, ale tentokrát si vážně do huby neviděl. Alice to naštěstí zachránila přehnaně natěšenou reakcí na večeři.

Přešli jsme tedy do jídelny a Esme nanosila na stůl. Upřímně jsem litoval mých sourozenců a rodičů, kteří opravdu museli ty blafy jíst. Bella se totiž uvolila, že sní i moji porci. Oba jsme si tedy nechali nandat míň, ačkoliv Bella přece jen neodolala a nechala si na talíř naložit velkou porci.

,,No co, mám hlad,“ řekla, když spatřila můj výraz.

,,Ale…“ vydechl jsem.

,,Neboj, mám velký hlad,“ ujistila mě šeptem.

Ostatní byli tak zabráni do Esmeiny výtečné večeře, že si ani nevšimli, jak si s Bellou měním talíře. Vždy trošku ujedla ze svého a pak z mého. Zdálo se, že jí to opravdu moc chutná. Několikrát požádala Esme o přidání brusinkové omáčky a má mamka z toho byla nesmírně nadšená. Strašně ráda Belle vyvařovala.

Sledoval jsem lehce znechucené pohledy mých sourozenců. Carlisle se přemáhal, aby Esme neurazil, ale i ona se na jídlo netvářila nějak nadšeně.

,,Bylo to výborné, Esme,“ řekla Renée poté, co všichni dojedli.

,,Mockrát děkuji za pozvání,“ přidal se Charlie

,,Mě velmi těší, že jste se rozhodli s námi strávit Vánoce,“ odpověděla jim Esme.

,,Tak a jde se na dárky,“ řekla rozjařeně Alice.

,,Dárky!“ vykřikl Emmett jako malé děcko a běžel do obýváku. My ostatní se tam následně přesunuli také. Bella ještě ukořistila talířek s cukrovím, kterého bylo po odpoledním pečení dvakrát tolik.

,,Copak ještě nemáš dost?“ zeptal jsem se pobaveně.

,,Ne nemám, a když mi k tomu vezmeš sklenici mlíka, tak mi uděláš obrovskou radost.“ Co bych pro ni neudělal. Rychle jsem nalil do sklenice mléko a šel společně s Bellou do obýváku.

,,No kde jste?“ ptal se Emmett a celý se třásl nadšením, že za chvíli bude moct rozbalit dárky.

,,Tenhle je ode mě a od Jaspera,“ vrhl se na Bellu, která se sotva dosedla na sedačku. Ta sebou trošku cukla, protože netušila, co má čekat. Snažil jsem se jim vlézt do hlavy, ale oba mysleli na něco jiného, což mě značně znepokojovalo. Tušil jsem nějakou nekalost.

Podal Belle hranatý dárek a ta si ho od něj se strachem v očích vzala. Opatrně rozbalovala papír, až na ní vykoukla knížka. Podívala se na oba a očka se jí rozzářila štěstím. Stálo tam ,,Miminko a já aneb knížka pro budoucí maminky.“

,,Mockrát vám děkuju,“ vydechla Bella a po tváři jí stekla slza.

,,Udělali jsme něco špatně?“ vyděsil se Emmett nad její reakcí, a abych pravdu řekl ani já nebyl nejklidnější.

,,Ne, je to nádherné. Já jen… strašně mě to dojalo,“ řekla a já ucítil, jak na ní Jasper vysílá vlnu klidu.

Po tomto se v obýváku strhla skoro až bitva, kdo dá komu další dárek. Během čtvrt hodiny se všude kolem válela kupa papírů a většina dárků byla rozbalena.

Byl jsem nadšený z dárku, co mi dala Bella. Staré desky s mými oblíbenými písničkami. Byl to úžasný dárek, kterým mi ukazovala, jak moc mě má ráda. Věděla, že miluji hudbu a sehnala ten nejlepší dárek pro mě. Největším dárkem pro mě byla stejně ona a naše maličké.

Byl nejvyšší čas, abych dal Belle svůj dárek. Došel jsem ke stromku a vytáhl malou zabalenou krabičku.

,,A tady je dárek ode mě,“ podal jsem ho Belle a přisedl k ní. Chvíli si krabičku prohlížela a potom z ní sundala papír. Nejistě na mě koukla a otevřela ji.

,,To je nádhera,“ řekla, když to uviděla.

,,Patřilo mé matce,“ poukázal jsem na křišťálové srdíčko, které bylo zavěšeno na řetízku z bílého zlata.

,,Zapneš mi ho,“ poprosila a zvedla si vlasy vzhůru.

,,Je to,“ řekl jsem a políbil ji na šíji.

,,Moc děkuji, Edwarde, je nádherné,“ pověděla mi a přelezla si ke mně na klín. Pomalu jsem se s ní kolíbal, až nakonec zívla.

,,Asi bychom měli jet,“ promluvila Renée.

,,To vážně není třeba. Nechceme vás vyhánět na noc. Pokud budete chtít, můžete zůstat u nás v pokojích pro hosty,“ zareagovala Esme rychle.

,,Nechceme být na obtíž,“ zdráhala se Renée. Podle jejích myšlenek by ale zůstala moc ráda.

,,Jakápak obtíž vždyť jsme skoro rodina,“ zasmála se Esme a poslala Alice s Rose připravit pokoje. Bella znovu zívla a Emmett se tomu začal pochechtávat.

,,Je čas spát,“ zašeptal jsem jí do ucha a vzal ji do náručí.“ Všem jsme popřáli dobrou noc a já odnesl Bellu do postele. V okamžiku, co jsem ji položil do měkkých peřin, tak ožila. Rozhlédla se po pokoji a pak mě stáhla za ruku na postel.

,,Bello?“ zeptal jsem se opět zmaten.

,,Jsme sami,“ zašeptala mi do ucha a začala mě líbat na krku. A v tom mi to došlo.

,,Tys to jenom hrála,“ vydechl jsem překvapeně.

,,Hm,“ mručela mi do kůže. ,,Vždycky říkáš, jak špatná jsem herečka, ale já si to nemyslím,“ vydechla mi do kůže.

,,Teď už si to taky nemyslím,“ řekl jsem uznale.

,,Vydržíš chvilku, skočím si dát sprchu,“ vyhrkla náhle.

,,Prosím,“ ukázal jsem na dveře a ona nadšeně vyskočila.

Nechtěl jsem nějak překazit tuto chvilku, zvlášť když jsem já sám byl ovládán touhou po Belle. Tohle jsem se ale chystal udělat od okamžiku, co jsem zjistil, že budu táta, že budeme mít s Bellou miminko.

Přešel jsem pár kroků ke skříni a vyhrabal malou semišovou krabičku, které byla pečlivě ukryta před Bellou. Nevěděl jsem, jak to mám udělat. Najednou jsem uslyšel, že voda v koupelně už neteče. Zazmatkoval jsem a krabičku šoupnul pod Bellinu peřinu.

Bell vyšla z koupelny a mohutně zívla.

,,Copak, lásko, zase hraješ,“ usmál jsem se na ni.

,,Tentokrát ne. Ta horká voda mě dočista ukolíbala,“ odpověděla mi a znovu zívla. Možná bude lepší, když si půjde hned lehnout, aspoň objeví tu krabičku.

Bella přešla k posteli a odhrnula deku. V okamžiku co pohlédla na postel, se její srdce rozeběhlo závratnou rychlostí, až jsem se skoro leknul.

Vzala tu tmavě modrou věc do ruky a otevřela ji. Potom se na mě s nevěřícným a trochu uplakaným pohledem otočila. Já netrpělivě vyčkával.

,,Edwarde, já…“ hlas se jí zlomil a ona se naplno rozvzlykala.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Doufám, že se kapitola líbila, a že se moc nezlobíte za ten konec. Moc prosím o komentáře a názory na ni a děkuji všem, co si kapitolu přečetli.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 12: