Proč Vanessa utekla z domova? Koho se rozhodne hledat? Předem se omlouvám, že je dílek kratší. Příjemné počtení.
23.03.2010 (19:15) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1176×
„Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se.
„Ovšem, že můžeš."
„Proč jsi utekla z domova?" Bála jsem se, že se na tohle zeptá, ale stejně by se jednou musel dozvědět pravdu.
„Máma a táta se rozvedli, ještě než jsem se narodila a od té doby jsem o tátovi neslyšela a ani ho neviděla… Než jsem se narodila, dala se máma dohromady s Thomasem. Brala jsem ho jako svého vlastního tátu. Byl skvělý a to asi proto, že mě vychovával už od malička. Máma přijala práci manažerky v New Yorku a odjela, přesně když mi byly dva roky.
Od té doby jsem ji viděla pouze na fotkách a slyšela v telefonu, ale to mi ji nenahradilo. Myslela si, že když mi bude posílat peníze, všechno bude okey, ale nebylo. Potřebovala jsem ji čím dál víc… Všechno bylo v pohodě, dokud si nenašel novou přítelkyni Candy. Zdála se velmi milá a přátelská. Když se ale vzali, po pár měsících se zjevila její skutečná tvář… Byla to největší mrcha, kterou znám!
Zacházela se mnou jako s kusem hadru. Neustále mi poroučela a urážela mě. Bylo to k nevydržení! Nejhorší ale bylo, že se před Thomasem tvářila, jako by se nic nedělo. Když jsem mu pověděla, jak se mnou zachází, neuvěřil mi… Bylo mi patnáct let a rozhodla jsem se uspořádat narozeninovou oslavu pro své kamarádky. Samozřejmě, že mi to Candy zakázala a ještě Thomasovi řekla, že jim kradu peníze na blbosti. On ji vše uvěřil a začal se mnou zacházet jako s největší lhářkou a zlodějkou… Byl jediný člověk, který mi mohl pomoci… Moje máma.
Volala jsem jí a všechno jí řekla. Už to vypadalo, že za ní odjedu a budu s ní žít v New Yorku poklidný život, ale Candy se vymluvila na to, že nejsou peníze na cestu a Thomas zase, že by bylo nejlepší, abych zůstala tady, protože jsem tady zvyklá… Vzali mi mobil, změnili mi telefonní číslo a od té doby jsem už s mámou nemluvila. Ještě aby toho nebylo málo, dávali mi domácí vězení a nikam mě nepouštěli samotnou. Byla jsem jejich vězeň… Po čase mě začal využívat i Thomas.
Dokonce mě i začal mlátit za to, že jsem třeba špatně seřadila knížky nebo utřela prach. Měla jsem po celém těle modřiny, a když se mě holky ptaly, co se mi stalo, odpověděla jsem, že jsem se do něčeho praštila… Byl ještě stokrát horší než Candy, to už jsem však nemohla vydržet… Jako každý týden, jsme měli Candy vyzvednout z kosmetického studia, kam chodila a to byla příležitost, na kterou jsem čekala… Útěk! Rozhodla jsem se napsat mu aspoň dopis na rozloučenou...
Už to nemohu nadále snášet! Hodně jste mi ublížili, zvláště ty! U Candy už jsem si na to zvykla, ale u tebe si na to nezvyknu nikdy, a proto musím utéct. Z celého srdce tě prosím, nesnaž se mě hledat, protože se už nikdy v životě domů nevrátím, dokud se nezměníš a neuvědomíš si, jaká opravdu je! Nenávidím tě, ale vždycky jsi pro mě byl skoro jako vlastní otec a nikdy na tebe nezapomenu, i přes to všechno, co jsi mi udělal. Vím, že někde uvnitř svého srdce, mě máš stále uloženou, jako svou malou holčičku, kterou jsi kdysi tolik miloval a přeju si, abych tam navždy taková zůstala. Vždy na tebe budu vzpomínat v dobrém a milovat tě, tati. S láskou tvá Vanessa...
Když jsme jeli lesem, poprosila jsem ho, aby mi zastavil, že potřebuju na malou. Měl plno řečí, třeba jako, měla sis zajít, než jsme vyjeli, ale nakonec zastavil. Položila jsem dopis na sedadlo spolujezdce a vystoupila… Schovala jsem se mezi stromy, tak aby na mě nebylo vidět a čekala, až si dopis přečte. Vzal ho do ruky a četl… Když dopis dočetl, rozbrečel se jako malé dítě a odjel. Byla jsem mu vděčná, že to pro mě udělal…Toulala jsem se po lese celý den a pak už si na nic nepamatuju.“ Když jsem to vše dořekla, měla jsem slzy na krajíčku. Edward si mě přitáhl do náruče a hladil mě po vlasech.
„Promiň, že jsem tak vyzvídal. Kdybych to věděl, neptal bych se,“ omlouval se.
„To nic, stejně bych ti to někdy musela říct.“
„A co ten tvůj pravý táta?“ zeptal se.
„O něm nic moc nevím. Jen, že bydlí poblíž Forks,“ odpověděla jsem.
„Počkej… Charlie Swan… No jasně!“ vzpomněl si.
„Charlie Swan?!“ Měl stejné příjmení jako já, ale nevím, jestli je to můj táta. Máma mi nikdy neřekla jeho celé jméno.
„Mohli bychom ho navštívit a zeptat se ho, jestli nezná tvou mámu… Zítra za ním zajedeme.“ Byla by to až příliš krásná představa, kdyby se ukázalo, že je to on!
„Tak dobře, ale teď už půjdeme spát.“ Byla jsem strašně unavená.
„Jen spi. Já tady budu s tebou ležet.“ Přitulil se ke mně a chytil mě za pas.
„Tobě se nechce spát? Mě strašně.“ Dlouze jsem zívla.
„Ne... Já vlastně nespím vůbec.“
„Nikdy?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Upíři nikdy nespí,“ odpověděl.
„Aha… Tak dobrou noc.“ Oči se mi už přivíraly.
„Dobrou, lásko,“ uslyšela jsem vzdáleně Edwardův hlas.
„Lásko, vstávej!“ Edwardův sladký dech mi ovál obličej.
„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se ospale.
„Deset, ale o to nejde. Máš tady návštěvu." Tajemně se pousmál.
„Návštěvu? A já?“ podivila jsem se.
„Ano ty! Převleč se a přijď dolů.“ Políbil mě a odešel.
Pokud se vám tento díl líbil, nechte prosím komentík! Budu moc ráda! Děkuji. Gabby01
Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Štěstí v neštěstí - 4. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!