Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 6. kapitola

12.01.2010 (17:15) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1762×

 6.kapitola

Pohled nikoho, někoho a přece všech

Někde, nikde a přece tam kde to známe

Všechno jsem sledoval z vrchu. Všechno. Celý svět jsem měl na dlani. Stejně jako volání o pomoc jsem šlyšel i zvolání lásky, smutku, naděje. Miliony lidí se ke mně obracely s prosbou. A miliony mě proklínali.
Ano, jsem osud! Jsem velitel Nebe a Pekla.

Jsem Bůh.

Mám moc nade všemi.

Přestože jsem právě jejich životy asi neměl sledovat, sledoval jsem nejvíce životy jedněch nemrtelných. Rodiny Cullenů. To já jsem zakladateli rodiny, Carlislu Cullenovi přihrál do cesty umírajícího Edwarda Masona, to já jsem později zařídil, aby dítě jedné ženy zemřelo, ale aby přesto tato žena našla věčné štěstí po boku Carlisla, to já jsem zařídil příchod nádherné blondýnky a jejího svalnatého přítele.

Stejně jako jsem onu malou potrhlou dívku hodil do cesty upíru Jasperovi a potom i Cullenům.

Já dal všechny Cullenovi dohromady.

Já zařídil, aby se Isabella Swanová přistěhovala do Forks a odhalila tajemství Cullenů.

Já zařídil, že miluje Edwarda Cullena, já zařídil že spolu mají tři krásné zdravé děti.

Ano, nemýlíte se, říkám tři. Ono poslední dítě, dívka, která se narodila, ale nikdo o ní neví, totiž vyrůstá s rodinou zlých upírů.

S rodinou upírů s kterými Carlisle nějaký čas žil. S Volturiovými.

Jednoho dne se totiž objevila v trůním sále, přímo před Arem. Samozřejmě, že když zjistil obrovský potenciál k určitému daru začal jí vychovávat. Já přivedl Cullenovi do Francie a na ten ples. Já je chtěl dát znovu dohromady. Jenže ani osud není všemocný.

Jsem já to ale hlupák! Vždyť je už znám dost dlouho. A teď, abych kvůli vlastní blbosti přepisoval celou knihu osudů znovu. Znovu musím určit povahové rysy pro některé postavy. Znovu se musím rozhodnout komu přidám do budoucnosti, kterou mou vlastnost.

Ano, já dávám lidem vlastnosti. Pak se vyvinou lidé typu Alice, Emmetta atd.

Takže všem postupně přidávám nějakou vlastnost, ale jsou i lidé či upíři, kterým jsem dal do vínku jednu velikou vlastnost. Asi tušíte co to bude u koho. Základní přehled lidí u kterým jsme to s danou vlastností přepískl.

Emmett Cullen = síla

Esmé Cullenová = láska, uklízení

Edward Cullen = rychlost

Alice Cullenová = ztřeštěnost

Isabella Swanová = nemotornost

Jane Volturiová = krutost

Rosalie Cullenová = pýcha, krása

No, ono jich je víc, ale jen aby jste měli představu. Tak, ale teď se musím vrátit k původnímu problému. Belle je souzen Edward. Ale ona ho už nechce ani vidět. Jak je mám asi dát dohormady? Myslím že budu muset Belle ukázat její třetí dítě, a taky špatnou lásku. Tak! Mám to! Nic jiného my už asi nezbývá. Musím se o to alespoň pokusit.

 Bella

Seděla jsem v autě a projížděla se Itálií. Už čtyři roky jsem cestovala po celém světě. Ale teď, jsem se rozhodla vypravit do Itálie. Za ty čtyři roky jsem se ještě nevrátila za Cullenovými. Ale přišla mi SMS zpárva, že se odstěhovali do Anglie. Proto jsem se teď Anglii vyhýbala. Prudce jsem dupla na brzdu. Pod kola mi vlítla dívka.

Od pohledu jí bylo asi tak 12, ale co mě na ní udivilo nejvíc, vypadala jako Elis!

Tedy, měla stejný tvar obličeje, ale vlasy měla víc červené a měla udělaných pár blond proužků. Strašně to té dívce slušelo. Pak jsem uslyšela křik té dívky „Jane, ta pani je mi strašně podobná.“ Vedle dívky se ukázala hrůzostrašně vyhlížející upírka. Ale přesto to bylo ještě dítě.

„Ach!“ vykřikla když mě uviděla „Není to Isabella Swanová?“ dokončila větu a já vylezla z auta. Byli jsme právě v menším lesíku.

 „Odkud víte jak se jmenuju?“ zašeptala jsem. Ta dívka se usmála.

 „To je na dlouhé vysvětlování. Aro vám ho vysvětlí.“ Ale ta dívka, strašně podobná mé dceři se na mě pořád dívala. Pak mi ta starší podala ruku „Já jsem Jane Volturi a tato dívka je Ellenaor Suzanny Madleine Volturi.“ Stiskla jsem Janeninu ruku. Ellenaor se na mě podívala. A pak mě objala. Nechápala jsem to, ale pocit blízkosti byl tak velký, že jsem si jí přitiskla na hruď a taky jí objímala. A pak Jane tleskla „Dost! Bello, můžeme si prosím půjčit tvoje auto?“ Jen jsem němě kývla a Jane nasedla za volant. Já si sedla na místo spolujezdce a Ellenaor seděla vzadu.

Po hodině a půl cesty jsme se objevily na parakovišti. Patřilo k rozsáhlému hradu. Jane a Ellenaor vystoupily. A tak jsem taky vylezla z auta a uviděla jsem tři muže.

„Dobrý den Isabello! Já jsem Aro, a toto jsou moji bratři Marcus, a Caius.“ Při svých slovech ukázal na blonďatého muže a na tmavovlasého.

„Těší mě.“ Odpověděla jsem. „Isabello, moc mě mrzí že Vám to nevyšlo s mladým Cullenem.“

Tak to mě dostalo.

Jak o tom může vědět?

Všiml si mého nechápavého pohledu „My jsme královská rodina upírů! My víme o všem.“

Pak se Aro usmál „Jistě jsi si již kladla otázku ohledně mladé Ellen. Víš, tvý blízcí ti zatajili jeden fakt. Nejsi matkou dvojčat. Jsi matkou trojčat, ale tvoje nejstarší dítě se ztratilo hned po porodu. Prostě zmizelo. Proto ti řekli že si porodila jen dvojčata. Když si pořádně prohlédneš Ellen, uvidíš jak je neuvěřitelně podobná tobě, tobě a talentovanému Cullenovi. Samozřejmě, že jsem věděl že jsi těhotná. Nám by něco tak pozoruhodného neuniklo. A proto, když jsi porodila více dětí rozhodli jsem se ti jedno vzít. Ukrást, dalo by se říci. Nejstarší dítě, u kterého se zdálo nejpravděpodobnější nadání k něčemu zvláštnímu jsme zvolili za svou oběť. Ellen je totiž celým jménem Ellen Suezanny Madleine Cullen Swan Volturi.“ zakončil svůj proslov.

Opatrně jsem se otočila na Ellen-svojí dceru! Ellen se na mě podívala a pak se ke mně vrhla. Okamžitě jsem si jí přitiskla na svojí hruď. „Mami.“ zašeptala a pak jsem uslyšela jak vzlykla. Bože! Já mám tři děti!

JEHO pohled

Stále jsem byl ještě nadšen svým plánem. Natáhl jsem si nohy a samolibě si dal ruce za hlavu. Nikdo není taky chytrý jako já! „NICHOLASI!“ zakřičel jsem na celé... Kde to valstně žiju? Nebe? Peklo? Ráj?! Sám nevím.

Obyčejný smrtelník by toto místo popsal asi jako rozcestí. Pro hodné nebe, pro zlé peklo, ale co pro mě? Sedím tady již od nepaměti. Moc dobře si pomatuji chvíle kdy přes mou bránu prošel první člověk, moc dobře si pomatuju když tudy prošly různé významné osobnosti, ale stejně dobře si pomatuje i příchody neznámých lidí. Jenže odkud jsme se vzal? Kdo jsem? Nevím.

Já!

Osud!

Nevím!

Vím co se stane jakémukoli jednotlivému člověku, vím kdo se kde narodil, ale odkud jsme se vzal já nevím.

Z mých myšlenek mě vytrhl Nicholas. Byl to jeden z mých agentů/poskoků. Právě s jeho pomocí jsem hodlal uskutečnit svůj plán s Bellou Cullenovou. Mojí oblíbenkyní.

„Pane?“ promluvil na mě

„Ach, Nicholasi! Tady jsi! Mám pro tebe práci.“

Nicholas byl vysoký, štíhlý černovlasý upír. Měl rudé oči, a přestože ve všech ohledech připomínal upíry, upír nebyl. Nebyl nic. Bylo to stvoření prázdnoty. Podle potřeb měnil vzhled, hlas, schopnosti.

To on, byl před dvěma sty lety přidělen do paláce Volturiů. Potřebovali jsme tam špeha. Volturiovi totiž byli velice záhadní, a někdy se dokázaly vymknout předem nalajnovanému příběhu.

To on přesunul maličkou Ellen od její rodiny k Volturiům. Ale všechno tohle byla jen součást rozsáhlé hry. Natáhl jsem se k Nicholasovi a podal mu knihu osudu. V knize byl poznamenán veškerý osud, a pro ty zasvěcené se v ní nalézal i přehled lidí. Luskl jsem a seznam se otevřel na straně s ozdobným písmenem S.

„Swanová, Isabella. Upír. Jedna -dvacet let. Svobodná matka. Má tři děti. Trojčata počatá s upírem Edwardem Cullenem. Nejstarší Elleanor Suezanny Madleine Swan Cullen Volturi. Unesena hned po narození do Volterry. Přenesl jsi jí ty. Dále pak Robert Anthony Edward Cullen Swan a nejmladší dceru Elizabeth Renéesmé Alici Cullen Swan. Dvě mladší děti momentálně v péči otce. Nicholasi, potřebuji ji dát dohromady s Edwardem Cullenem. Tvým úkolem bude dostat ve správný čas na správné místo Jane Volturiovou a Ellen. Když dostanou Bellu do Volterry, musíš jí přinutit aby se do tebe zamilovala. Líbej jí, spi s ní cokoli. Ale nezapomeň, pak jí musíš velice ublížit. Teprve potom se bude schopná vrátit ke Cullenovi.“ Nicholas kývnul a pak jsem zase lusknul. Nato Nicholas zmizel. Veděl jsem že to pro Nicholase nebude žádný problém On byl jen něco málo víc než živá bytost. Byl schopný všeho.

Shrnutí

Prosím, přečtěte si perex i s varováním, ale pokud to tu čtete, tak už máte kapitolku přečtenou a musíte si počkat do neděle na další. A vám všem, kteří vydržíte co nejdéle přeji hezkou kapitolku.

Jestli chcete můžete se podlěit o to do kdy jste vydrželi... :D

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 6. kapitola: