Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 4. kapitola

Štěstí? Na to už nevěřím! - 4. kapitolaTak co? Kdo z Cullenových Bellu oslovil? A nechá si Bella znovu vrátit Cullenovi do svého života, když se koenčně naučila žít bez nich. A co její děti? Jak zareagují na Cullenovi?

 

4.Kapitola

 

Carlisle. Otočila jsem se. Snažila jsem se aby na moje děti nebylo vidět.

„Mami...“ zašeptala vystrašená Elis.

„Opustily jste mě.“ Vyčetla jsem jim. Za Carlislem stáli všichni.

Esmé, Emmett, Jasper, Rose, Edward. Poslední jmenovaný mi způsobil nejvetší bolest.

„Bello!“ Vrhla se ke mně Alice a objala mě. Teprve teď jsem si prohlédla jak jsou oblečeni.

 

Všem to strašně slušelo. Hlavně Esmé v červených šatech. „Chyběla jsi mi Alice.“ Zašeptala jsem a na chvíli pustila svoje děti. Stejně stály jako přikované a držely se mých šatů. Pak jsem Alici pustila.

„Ty mě taky Bello.“ Zašeptala a stoupla si vedle Jaspra.

„Ehm Bello, kdo jsou ty děti?“ Zeptal se Carlisle. Zhluboka jsem se nadechla a přitiskla k sobě děti. Bylo to nejcenější co mám.

„Moje dcera Elizabeth a můj syn Robert.“ Zašeptala jsem.

Carlisle kývl. „To nám došlo, my se jen chtěli zeptat jestli...“

Edward promluvil. Poprvé za celou naší rozmluvu.

„Jestli to nejsou taky moje děti.“ Dořekl za svého nevlastního otce.

 

Kývla jsem. „Jsou Edwarde. Tvoje dcera Elizabeth Reneésmé Alice Cullen Swan a tvůj syn Robert Anthony Edward Cullen Swan.“ Představila jsem děti.

Konečně se k nám propletl Dan.

„Ach Dane, mohl jsem tušit že v tom máš prsty ty.“ Řekl místo pozdravu Carlisle.

„Když jste Bellu nechali ve Forks, stanovili mě jako jejího psychologa. Později jsem jí pomáhal zvládnout těhotenství, a teď se o ní a její děti starám. Nic víc v tom nehledej Edwarde.“ Poslední slova adresoval mojí lásce.

Všem došlo že Edward přemýšlel jestli s ním něco nemám. Elis mě chytla za ruku a poslala mi myšlenku To je tátova rodina, že?

Jen jsem kývla.

Kdo je táta? Zasmála jsem se. V tom se do naší debaty v myšlenkách připojil i Rob. Naše debaty fungovaly tak, že mě a Roberta Elis držela za ruku a Robert nám četl myšlenky. Byla to docela účiná debata.

Hádej ségra! Zakřenil se Robert.

Bylo vidět, že jemu už to došlo. Elis vybuchla smíchy. Pak šťouchla do bratra.

Ale jsi mu víc podobný, budeš asi stejný bručoun!

Robert jí začal lechtat na dlani. Elis se mu snažila vyvlíknout „Ty si vážně výmaz brácha!“ Křikla na něj nahlas a pak oba dva chytli záchvat smíchu. Pak jsem si uvědomila že Edward slyšel celý náš rozhovor.

Sakra! Proto tak nechápavě civěl. „Elizabeth! Roberte! Klidněte se!“ Okřikla jsem je a ti dva se na mě podívali. Pak se podívaly na sebe a já tušila nějakou nekalost. Měla jsem pravdu. Oba dva naráz na mě skočili a já jak jinak, slítla na zem.

„Elizabeth do odvolání jsi bez kapesného a taky si nekoupíš žádné oblečení! Roberte nedostaneš žádnou knížku až do odvolání! A taky ti zabavím legitku do knihovny!“ Bleskurychle jsem potrestala svoje děti.

Carlisle zakašlal. „Ehm, Bello?“ Snažil se upozornit na svojí přítomnost.

Otočila jsem se na něj. „Ano Carlisle?“ Můj hlas byl kupodivu ledově klidný.

„Je jim 6 let. Ty jsi jim zakázala nákupy a knížky?“ Zašeptal obdivně.

„Ano. Elis, stejně jako Alice ráda nakupuje a tak je pro ní velký trest být bez peněz. A Rob stejně jako Edward miluje čtení a hudbu. Jenže klavír mu zakázat nemůžu.“

Pak do mě Robert šťouchnul „Mami, ta pani v lososových šatech chce Elis někam vytáhnout.“ Zašeptal nejistě.

Alice na mě nechápavě koukala. „Robert vidí na co budete myslet. Ale Elis nikam nevezmeš Alice!“ Vysvětlila jsem.

Alici pohasl úsměv. „Ale Bello!“ Ohradila se.

„Ne!“ Přikázala jsem a Emmett zahvízdal.

„Bello, ty jsi opravdu přísná.“

Usmála jsem se. „Díky.“ Pak znovu promluvil Edward. Teprve teď se probral z té debaty v myšlenkách a následujících oznámení.

„Nemohli by jsme rodinné záležitosti řešit někde jinde?“ Zašeptal. Lidé okolo začínali nechápavě civět na to, proč se na tak krásném plese hádají tak krásní lidé.

Ještě k tomu nejspíš rodina. „Půjdeme k nám.“ Navrhl Carlisle a už kráčel i s Esmé ke dveřím. Robert a Elis se mě chytli za ruku a já šla za Cullenovými.

„Mami, tobě se po nich strašně stýskalo, že?“ Zašeptal Robert. Byl neuvěřitelně vnímavý.

„Ano.“ vydechla jsem a odváděla svoje andílky k autu.

 


Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!