Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěňátko 3. kapitola

21.01.2010 (09:45) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4244×

3.

(Luci)

Tvář jsem měla zabořenou do jeho trička a nevnímala nic okolo, jen tlukot jeho srdce. Takže mě překvapilo, když mě položil. Váhavě jsme spustila paže z jeho krku. Pohlédla jsem mu do tváře. V očích měl smutný pohled plný obav.

"Jak ti je?"

"Už dobře," zamumlala jsem.

Konečně jsem se také rozhlédla okolo. Byla jsem ve svém pokoji na posteli. Lehla jsem si na bok a s pohledem upřeným ven jsem se snažila vytěsnat vzpomínky na dnešní odpoledne. Vždy jsem se o sebe dokázala postarat a tak to mnou dost otřáslo. Zatlačila jsem to do nejtemnějšího kouta své mysli a s pohledem na zeleň za oknem jsem nakonec únavou usnula.

Vzbudila jsem se až o několik hodin později. Vykřikla jsem děsem. Byla už noc a všude byla tma a ticho. Udýchaně jsem se opřela o ruce a přesvědčovala svou mysl, že to byla jen noční můra. Tep se mi začal konečně trochu zpomalovat, když se ve dveřích objevil Jacob.

"Jsi v pořádku?"

Přikývla jsem. Po chvíli sledování se otočil ve dveřích.

"Mohl bys tady zůstat?" vyhrkla jsem, než dovřel dveře.

Nechtěla jsem být sama se svými nočními můrami.

Ve tváři se mu objevil široký úsměv. Při tom pohledu jsem zaváhala, jestli jsem našlápla z deště pod okap.

"Na to zapomeň! Běž k nohám, jako poslušný pejsek!" odháněla jsem ho, když už se snažil namáčknout hned vedle mě.

Trochu se zarazil.

"Dobře, hned jsem zpátky," zahuhlal a byl v tahu.

Zmateně jsem hleděla ke dveřím, ale opravdu byl ve chvilce zase zpátky a s polštářem v rukou. Spokojeně se uvelebil na protější straně postele. Upíral na mě svůj pohled až jsem to nevydržela. Přetočila jsem se na bok. Byl to hodně zvláštní pocit mít ho hned v zádech. Rukou jsem sklouzla z postele a nahmatala rukojeť už mé osvědčené pánvičky. Teprve pak jsem spokojeně upadla do říše snů.

Žádná noční můra se už nevrátila a já spala jako špalek až do rána. Pomalu jsem se začala probouzet a spokojeně jsem se protáhla. Mé nohy však zavadily o něco, co tam normálně nebylo. Vytřeštila jsem oči a zírala přímo do Jacobovy spící tváře. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na dnešní noc. Ten podvraťák!

Okamžitě jsem vystřelila z postele. Jen jsem se dotkla podlahy, rozdrkotaly se mi zuby. Vrhla jsem se zpět do nejteplejšího místa, kterým byl teď bohužel Jacob. Konečně jsem se rozhlédla a zhodnotila situaci.

S děsem jsem zkonstatovala, že on leží stále na svém místě. To já jsem spala naopak a tiskla jsem se k němu jako klíště. Vlastně jsem ležela přímo na něm. Co se to tu sakra dělo?!

Se sebezapřením jsem se odhodlala vylézt z postele. Oblékla jsem si rifle a dva svetry.

"Jak to, že je tu taková zima?" zadrkotala jsem mezi zuby na Emily v kuchyni.

"Je vypnutý kotel."

"Jak vypnutý? Proč by probůh někdo vypínal v takové kosně kotel?"

Zavrtěla jsem hlavou nechápavě.

"Sam to občas dělá, když se pohádáme."

"Jo," ozval se Sam ode dveří, "aby jsi pak neměla jinou možnost než se ke mně přitulit."

To se mi snad zdá! Dosedla jsem ztěžka na židli.

"A kvůli čemu jste se chytli?"

Usmiřování zřejmě proběhlo opět úspěšně, protože oba vypadali jako hrdličky. Čili jejich běžný stav.

"My? Kvůli ničemu," zavrtěla hlavou Emily aniž by se ke mě obrátila.

Podívala jsem se na Sama, ten však zvedl ruce v nevinném gestu.

"Jacobe!" zařvala jsem a vyřítila se nahoru. V okně jsem už zahlédla jen mizející stín. Vztekle jsem dupla a znovu zaječela. Dostat ho teď do rukou zbude z něj jen guláš a předložka před postel.

Skřípajíc zuby jsem na sebe hodila normální oblečení a popadla batoh do školy. Sam a Emily mi šli raději z cesty. Třetí momentální člen naší domácnosti však tolik rozumu neměl.

S připitomnělým výrazem na mě čekal v autě před domem. Několik vteřin jsem zvažovala, zda bych raději nešla pěšky. Nakonec jsem si však jen povzdechla a nasedla.

"Jak ses vyspala?" zeptal se Jacob a nastartoval.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?" zavrčela jsem na něj.

"Já? To ty ses po půl hodině přesunula ke mě a pak se celou noc tulila."

Zalapala jsem po dechu a musela se praštit do prsou, aby zase ty proklaté plíce začaly fungovat.

"Zastav!"

"Proč?" zeptal se překvapeně.

"Pojedu raději na korbě, tenhle náklaďák není pro nás dva dost velký."

Jen protočil oči. Zbytek cesty jsme zůstali oba mlčet. Můj vztek mě však opustil v tom okamžiku, kdy jsem před školou zahlédla Kerona. Jacob na mě s obavou pohlédl a zastavil raději stranou od ostatních. Po krátkém zaváhání jsem vyklouzla z auta a zůstala stát. Jacob došel až ke mě. Jemně mi položil ruku na rameno.

"Neboj nespustím tě z očí," zašeptal ke mně.

"To je snad poprvé, co to ráda slyším," pousmála jsem se na něj.

Odhodlaně jsem vykročila ke škole. Nikdy jsem nebyla třasořitka a rozhodně s tím teď nehodlám začínat. Celý den jsem se Keronovi raději vyhýbala a sedala si do nejvzdálenějších lavic, nevšímajíc si protestů původních majitelů. Jinak jsem však odvážně čelila všemu. Z větší části za mé sebevědomí však mohl Jacob a vědomí, že mi stačí jen zakvílet a bude u mě.

Jediné co mě vytáčelo byly vědoucí pohledy, které na mě Keron se svou partičkou házeli. Nemusela jsem být ani Einstein, aby mi došlo, že si včerejší události poněkud poupravil. Bohužel jsem si to mohla ověřit i na vlastní uši, když jsem po vyučování vycházela ze školy.

Celá partička stála poblíž vchodu a jen mě zmerčila, zaměřili se na mě všechny jejich pohledy.

"Nazdar Luci, co bys řekla tomu, někam si dnes večer vyrazit?" křikl na mě jeden z nich.

Jen jsem odvrátila hlavu a chtěla pokračovat dál.

"Ale no tak, přece by ses neupejpala."

"Prý nejsi k zahození. Nebo jsi jen na určitý typ?" šťouchl další z nich Kerona do břicha.

Mrskala jsem po něm pohledem. Uhnul. Bezmocně jsem sevřela pěsti. Náhle jsem ucítila stisk na paži. Příjemně teplá paže mě objala a já vzhlédla do Jacobovi tváře.

Hleděl přímo na ně. Cítila jsem, jak mu svaly pod kůži cukají a je celý napjatý. Znovu mnou pronikl strach. To přece nemůže! Přitiskla jsem se k němu. Úplně jsem kašlala na svůj pud sebezáchovy a to co se stalo Emily. Nesmí tu nad sebou ztratit kontrolu!

"Dalo by se to tak říct," odpověděl jsem konečně a podívala se do jejich překvapených tváří.

"To jako ty a Jacob?"

Nevyvracela jsem mu to. Tohle jsem nyní viděla jako jedinou možnost, jak se zbavit těch šmějdů a zároveň zabránit, aby Jacob vyletěl. Byla jsem ochotná prozatím hrát tuhle hru. Pohlédla jsem znovu vzhůru a střetla se s jeho pohledem. Netušila jsem co se mi zračí v tváři, když mi hlavou letěly tyto myšlenky, ale on jako by dokonale pochopil o co mi teď jde.

"Jo," přitiskl si mě ještě blíže a pohlédl na Kerona, "a docela by mě zajímalo, kdy měl Keron stihnout to co tvrdí, když byla Luci celé odpoledne se mnou. A vlastně většinu noci taky," uculil se.

Naštvaně jsem ho dloubla loktem pod žebra. Ostatní se však na nás stále nedůvěřivě koukali. Vztek a adrenalin co mi ještě koloval v žilách způsobil, že jsem se je rozhodla přesvědčit.

Popadla jsem Jacoba za mikinu pod krkem a táhla dolů. Po kratičkém zaváhání se podvolil. Jen co byl na dosah, zakryla jsem svými ústy ty jeho. Pod vlivem okolností jsem se vykašlala na nějaké něžné ťuťu ňuňu a vášnivě se k němu přisála. Kolem pasu se mi ovinula jeho paže a přitáhla si mě ještě blíže.

Jeho horký dech pronikl mezi mými pootevřenými rty a já začala ztrácet pojem o čemkoliv okolo. Ruce jsem mu omotala kolem krku. Nechala jsem se tím unášet naprosto ignorujíc vše ostatní.

Musel použít poněkud více síly, když se ode mě odtrhával. Pomalu jsem spustila své ruce.

Rozpačitě si přejel po zátylku, ale v očích mu jiskřilo. Konečně jsem se pořádně probrala. Byli jsme tu sami. Všichni už byli pryč. Jak dlouho jsme se to probůh líbali?!

Vyrazila jsem rychlým krokem k autu. Oba jsme mlčeli celou cestu až domů.

"Co se jí stalo?" zeptala jsem Emily, když jsem kolem ní proběhla do domu.

"Nic," zamumlal Jacob.

"Jen aby mi při tom nic zase nepadla půlka kuchyně," zaslechla jsem ještě Emily jak jsem vybíhala schody.

Z paměti mi vytanuly vzpomínky na naši první pusu v kuchyni. Hlasitě jsem sebou flákla o schod. Rychle jsem se zvedla a zastavila se až ve svém pokoji. Zvysoka jsem dopadla na postel. V hlavě se mi všechno mlelo dohromady. Potřebovala jsem si ujasnit, co se to tam dneska ksakru stalo! Rozhodně se mi to neuvěřitelně všechno vymklo z rukou.

Hleděla jsem na strop a snažila se zbavit toho chaosu, co mi v palici vládl, ale ani po třech hodinách jsem na tom nebyla líp. Jediný poznatek co jsem učinila byl, že se na posteli můžu třikrát převalit aniž bych slítla na zem.

"Můžu?" ozval se ode dveří Jacob.

Ve skulině dveří jsem zahlédla i talíř.

"Hmmm."

Člověk by nevěřil, jak mu taková odpověď může udělat radost. Došel se širokým úsměvem až ke mě.

"Emily myslela, jestli nemáš už hlad."

"Ne díky. Proč za mnou chodíš pořád jen ty?"

"Protože Sam a Emily mají rádi svou hlavu tam kde je," uculil se na mě. "Vážně si nedáš?"

Kroužil mi talířem se sandwichem pod nosem. Zavrtěla jsem hlavou.

"Hmm, byla by ho škoda."

Sledovala jsem jsem, jak si kecnul na své přidělené místo v protějším rohu postele a začal se cpát. Během chvilky nezůstal ani drobek. Tohle živit...

Odložil talíř a zaměřil svou pozornost na mě. Raději jsem se otočila na druhý bok. Jeho pohled mě znervózňoval, ale vyhazovat se mi ho nechtělo. Zamyšleně jsem hleděla z okna. Po chvilce se místností začal ozývat nepopsatelný zvuk.

Zděšeně jsme se otočila. Jacob seděl s hlavou zvrácenou dozadu a s otevřenou pusou chrápal. Jako by někdo spustil stoletou pilu. Popadla jsem polštář a hodila ho po něm. Zasáhl ho přímo do brady. Okamžitě se probudil a začal zmateně mžourat okolo.

"Mohl by ses laskavě otočit?"

Poslušně objal polštář a přetočil se na bok.

"To vždycky tak chrápeš?"

"Jenom když jsem hodně utahanej. V noci jsem měl měl lepší zábavu," zamumlal už opět se zavřenýma očima.

Ve mě zatrnulo. Jakou zábavu? Jestli se o něco pokoušel...

"Jakou?" zaskřípala jsem mezi zuby.

"Sledoval jsem jak spíš. Vypadáš neuvěřitelně roztomile a nevinně," zamumlal než jeho dech nabral opět na pravidelnosti.

Nevěřícně jsem ho pozorovala. To je magor! Sledovat většinu noci někoho jak spí. Zavrtěla jsem nechápavě hlavou a hleděla na jeho uvolněné rysy.

Jak večer pokročil, začala se mnou otřásat zima. Tiše jsem vyskočila a oblékla se do pyžama. Když jsem se vrátila opět k posteli, váhavě jsem těkala pohledem mezi studenou peřinou a Jacobem. Spal a ani se nehnul.

Nenápadně a pomalu jsem si lehla vedle něho a opatrně se zády přitulila k jeho horkému tělu. Bylo to jak opřít se o radiátor. Měla jsem touhu příst jako kočka. Náhle se pohnul a mě kolem pasu objala jeho paže. Překvapením jsem ztuhla.

"Dobrou," zašeptal a na krku mě opět začal lechtat jeho pravidelný horký dech. Uvolnila jsem se a nechala se tisknout k jeho tělu. S mírným úsměvem jsem usnula.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěňátko 3. kapitola: