Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život? - prolog + 1. kapitola

10.11.2009 (20:30) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2163×

Prolog

Takže abyste věděli, o co se jedná. Jmenuji se Isabella Swanová a je mi  16let. Vlastně mi šestnáct let bude už napořád, nebo na věčnost, nevím, jakou frázi bych použila.

Jsem poloupír, můj táta a máma jsou upíři.

Tak abych začala od začátku. Moje máma a táta byli rozvedení, já bydlela s mámou a jejím přítelem Philem, ale nakonec jsem se přestěhovala do Forks, za tátou.

Potkala jsem tam skvělou rodinu, jmenovali se Cullenovi, jeden člen mi přirostl k srdci, jmenoval se Edward. Chodili jsme spolu a byli jsme šťastní. Akorát že já jsem chtěla být šťastná déle než on. Po mojí nevydařené oslavě, kdy mě málem zabil jeho bratr (ironické že?), mě opustil, složila jsem se, nemohla jsem dělat nic. Jednou jsem na půdě našla tátovu kytaru.

A složila jsem píseň, byla šťastná ale jenom na začátku jako můj život a stejně tak i ona skončila špatně. Ta píseň byla depresivní, ale mě pomáhala, hrála jsem jí pořád dokola.

Když jsem se vzbudila. Když jsem přišla ze školy. I před spaním.

Jednou jsem tu píseň hrála a do pokoje přišel táta, nevšimla jsem si ho a hrála dál.

Táta byl okouzlen, neměla jsem po kom zdědit hudební sluch.

Začala jsem zase najíždět do starých kolejí, ale ta díra, kterou jsem měla místo srdce se pořád hlásila o slovo.

S tátou jsme si ten den povídali o tom, jaký by to byl skvělý život, kdybych byla superstar.

Mělo by to ale nevýhody, jako třeba že bych se sama nikam nehnula.

A tak tátu napadla Hannah Montana, ano, moje nové jméno.

Jako Hannah Montana jsem měla blonďatou paruku. A byla trochu víc namalovaná, pořád to ale byla ta nevinná dívka jako já, jak říkával táta.

Prosadit mě nebylo těžké, každý chtěl, abych s ním spolupracovala.

To že jsem Bella, věděla jen máma, táta a moje ochranka, kapela a tým. Ale nikdo jiný.

Vlastně jenom jedna osoba ještě Angela, moje nejlepší kamarádka. Neřekli jsme jim to hned, až po tom co jsme se ujistili, že jim můžeme důvěřovat.

Všechno se zdálo skvělé, ale pořád tam byla ta díra…

Jednoho dne, hned jak jsem přišla ze školy, jsem se šla projít do lesa.

Přemýšlela jsem, jak se mi změnil od základů život. Z obyčejné holky se stane superstar, vím to se děje, ale že se to stane mně, to by mě nikdy nenapadlo.

Ten den se stal mně osudným, ten den se ze mě stal poloupír. Nějaký zatoulaný upír mě našel a chtěl si dát svačinku, kousl mě, ale jen málo, netrvalo to ani vteřinu a už ho ode mě někdo odtrhl, byl to můj táta. Nechápala jsem to, ale moc času na přemýšlení jsem neměla.

Začala jsem se měnit, ale jen na poloupíra.

Táta mi později řekl, že ho přeměnil nějaký upír. Který mu řekl, že si mě zrovna jeho kamarád dává na svačinu.

Tátovi nedělalo problém mě najít, ale jak vždycky říkal, větší problém byl mě nezabít.

V domě byla i máma a to se jí stalo osudným, upír proměnil i ji, no a nakonec přeměna v upíra, dala moje rodiče znovu dohromady.

Ideální rodina na pohled, rodina ideální byla, ale já jsem do idylky nezapadala, protože jsem měla vzpomínky, vzpomínky, které bych za nic na světě nevyměnila, vzpomínky na něho.

Náš život se v podstatě nezměnil, ale táta přišel na to, kdo byli Cullenovi, no komu by to nedošlo, když vypadá stejně jako oni. Táta s mámou se nedali na krev lidskou, ale zvířecí. No a já? Já jsem krev nepila, jedla jsem lidské jídlo.

Za tři roky se ze mě stane upír.

No a tohle je můj příběh, nevím, jak bych ho ukončila, protože konec nemá, ještě totiž bude pokračovat.

Další díl, děkuji za komentáře a ať jsou další, no zase pár nesrovnalostí, ale mají  tam být, je to trochu matoucí, ale zvyknete si. Colenovka

1. kapitola

Angela mě na mém turné doprovázela, jaksi jsem zapomněla opomenout, že hraje v mojí kapele na kytaru, takže ani chybět nesmí. Angela si taky mění vzhled, dává si zrzavou paruku, tahle věc nás taky hodně sbližuje. Angela ale neví, že jsme upíři, tohle jsem jí říct nemohla, je to ode mě možná sobecké, ale já ji chci jen ochránit.

Bylo dobré, že jsme turné měli jen o velkých prázdninách, no a jelikož byl prostředek roku, tak se žádné nechystalo.

Dnes jsme se přistěhovali do L.A. Angela bydlela s námi, neměla nikoho.

Chystala jsem se, co si obléknu do školy, pršelo ale i tak jsem zvolila minisukni, fialové tričko a koženou bundu, vlastně jsem se trochu změnila, lépe jsem se oblékala.

Šla jsem čekat do auta na Angelu. Když přišla tak jsme vyjeli. Ve škole jsme byli hned. U vjezdu do školy mě předhonilo stříbrné volvo, zase vzpomínky, co by asi řekli na to, co jsem teď, nic, protože oni to nevědí a ani vědět nebudou, zapomněla jsem opomenout, že mám dar, jsem štít proto mi nemohl číst myšlenky. No a já jsem se naučila ho ovládat a zpevnila jsem ho tak, aby mi Alice nemohla vidět budoucnost.

Zastavili jsme na jediném volném místě na parkovišti a vydali jsme se do kanceláře. Všichni se na nás dívali, tohle bylo nesnesitelné, sice jsem jako Hannah Montana na tohle zvyklá byla, ale teď jsem tu nestála jako superstar, ale jako obyčejná holka, která je tu nová.

V kanceláři seděla starší pani s milým úsměvem. Dala nám nějaké papíry a my jsme šli do tříd, jak jsme zjistili, společnou hodinu jsme měli jen jednu a to tělocvik, který nás obě bavil. A byli jsme v něm dobré, musely jsme být, nebo alespoň já, na tance Hanny Montany.

Divila jsem se že dokážu tak hezky tancovat, když jsem takový nemehlo.

První hodinu jsem měla Angličtinu.

Zaklepala jsem na dveře a vešla jsem.

„Slečna Swanová, prosím pojďte.“ Usmál se na mě učitel, který byl opravdu mladý, mohlo mu být tak 21, byl docela hezký, ale znám někoho a na něj nemá nikdo.

Úsměv jsem mu oplatila.

„Tak třído, tohle je slečna Swanová.“ Představil mě, projela jsem lidi ve třídě, všichni stejní... no jo, L.A, ale u jednoho jsem se zastavila, stejně jako moje srdce, jestli tam vůbec ještě je.

Byl to on, lepši než v mých nech a myšlenkách, tohle byl doopravdy on. Edward.

Všechno co jsem si budovala, se zhroutilo jako domeček z karet... Byla tu zase ta stará Bella.

Ale Bella, která si zahrála ve svém vlastním seriálu a filmu, takže se umí přetvářet, no a teď je pravý čas s tím začít, nikdo by přece nechtěl, abych se tu na zemi stulila do klubíčka a rozvzlykala se, no ne?

I on byl pěkně vykolejený, podívala jsem se do jeho očí a na chvíli jsem spatřila vyděšení, no jo asi mě cítil, voním totiž stejně jako upír.

Rozhodla jsem se jím nezabývat.

„Sedněte si prosím ke slečně Stanleyové.“ Pokynul mi učitel.

Podívala jsem se na tu osobu a měla jsem zase co dělat, jasně Jessica, to se sem přestěhovalo celé Forks? S Jessicou jsme se dost rozhádaly, bylo to kvůli Mikovi, Jessica si myslela, že jí ho chci přebrat, ale já jsem o něj neměla nejmenší zájem. Neměla jsem zájem o nikoho.

Sedla jsem si na místo vedle Jessici a doufala, že na to třeba zapomněla, ale že jsem se mýlila, o tom mě přesvědčila hned o přestávce.

„Bello, co tu děláš? Chceš mi přebrat dalšího kluka?“ Křičela na mě hystericky.

„Jasně nemůžu se dočkat, Mike mi nestačil.“ Já jsem mluvila klidně a to jí rozzlobilo ještě víc.

Spolužáci to jen zaujatě sledovali.

„Jakej byl?“ Zařvala na mě.

„Popravdě Jess? Myslela jsem že v ruce držím párátko.“ Samozřejmě jsem si dělala legraci, s Mikem jsem nespala.

„Podívejte se na ní, ještě se mi vysmívá.“ Mluvila ke všem.

„Nevíš co děláš, semnou si nezahrávej.“ Mluvila už konkrétně na mě a smrtelně vážně.

„Myslím, že vím.“

„Edward tě nechtěl, přijel za mnou. Nech ho na pokoji.“ Vykřikla.

Tak málo slov, ale mě to stejně trhalo na kousky, nedalo mi to a podívala jsem se na něj, díval se vykuleně na Jessicu, potvrdilo mi to, že lhala.

„Tak to přeji dlouhý a šťastný život.“ Popřála jsem jí ironicky, naše obecenstvo se rozesmálo.

Zazvonilo, ale je to stejně do lavic nevehnalo, sedla jsem si jen já.

„Já ještě neskončila!“ Upozornila mě.

Pokrčila jsem rameny. „Myslím, že monolog ti jde dobře.“ Usmála jsem se na ni a myslela jsem, že mi každou chvilku vjede do vlasů, naštěstí přišel učitel, ten samý, co jsme měli na Angličtinu, dnes ho máme celý den.

„Bello, prosím smažte tabuli.“ Poprosil mě učitel.

Zvedla jsem se s šla mazat, napustila jsem si do kýble vodu a pomalu aby se nevylila jsem šla k tabuli.

„Pane učiteli, můžu na záchod?“ Zeptala se Jessica.

„Teď byla přestávka.“ Namítl.

„To sice ano, ale já jsem se na záchod nedostala, víte, pár dní v měsíci musím chodit častěji.“

Učitel nakonec souhlasil.

Jessica procházela kolem mě a samozřejmě schválně na mě vylila kýbl s vodou.

Byla jsem celá mokrá, skvělý.

Všichni se smáli, ale Edward ne.

„Jessico, tak dost, je mi jedno kolikrát musíte chodit na záchod, ale tohle bylo hnusné, takže smažte tabuli vy.“ Zařval učitel, ale Jessica s tím počítala, takže se dokonce usmála.

„Bello, máte něco na převlečení?“ Zeptal se mě učitel.

„Tělocvik.“ Povzdechla jsem si a vyšla ze dveří, ten povzdech proto, že tělocvik obsahoval jen velice krátkou sukni a upnuté tričko které bylo nad pupík, tohle oblečení bylo na tenis, normální tělocvik jsem tu ale neměla.

Prohlédla jsem se v zrcadle, za postavu jsem se stydět nemusela, z cvičení a tancování jsem jí měla krásnou a úbor mi taky slušel, ale nechtěla jsem se v tom ukazovat spolužákům, co kecám nechtěla jsem se v tom ukazovat Edwardovi.

Povzdechla jsem si a vešla do třídy, všichni se na mě samozřejmě podívali, několik neslušných kluků si dokonce hvízdlo, ale já jsem na sobě nejvíc cítila jeho pohled, který mi vypaloval do kůže díru.

Zase jsem si sedla a čekala až zazvoní.

O přestávce za mnou přišel Edward.

„Bello, mohl bych s tebou mluvit? Třeba po škole?“ Zeptal se mě.

„Nemůžu, jestli chceš, mluv teď.“

„Mohla by ses na mě alespoň podívat?“ Zeptal se mě.

Zvedla sem k němu oči a dávala jsem velký pozor, ať se mu nepodívám do očí, to bych totiž byla totálně vyřízená.

„Potřebuji s tebou mluvit v soukromí.“ Řekl.

„Nemůžu.“ Řekla jsem opět.

„Podívej se mi do očí.“ Řekl mi.

„Nechci a navíc sakra nemůžu.“ Řekla jsem a stekla mi jedna neposlušná slza.

Šla jsem na záchod, nepovolila jsem stavidla slz, jen jsem seděla a tupě zírala do zdi, dělala jsem to, i když zazvonilo, nějak mi to bylo jedno, no co, tak prostě budu jednu hodinu chybět.

Někdo otevřel dveře na záchod. Podívala jsem se tím směrem a srdce mi poskočilo radostí.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život? - prolog + 1. kapitola: