Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život?? - 3. kapitola

14.11.2009 (18:30) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1843×

3. kapitola

Procházeli jsme se po takové hrázi, slunce nesvítilo, ale i tak bylo krásně. S Alicí do třídy chodil i Emmett, byl rád že mě viděl, Jasper s Rosalii chodí do třeťáku. No, jak jsem říkala Emmett byl moc rád že mě vidí, trochu to ale se svojí radostí přehnal a doopravdy netuším jak, mě hodil do vody, je to něco jako malý rybník, začínám si myslet že to udělal schválně.

Všichni si z něho ale vzali příklad a rozhodli se jít koupat, souhlasil i učitel. Holky se vysvlékli do spodního prádla a totéž udělali kluci.

Já jsem nechtěla, ale Alice mě nakonec přemluvila, dnes jsem na sobě měla černo-modré prádlo a venku bylo teplo, takže to nakonec nabylo tak hrozný, ale já se namohla bavit, když jsem vedle sebe měla jeho, taky se koupal, ale o něčem diskutoval s Emmettem. „Bello, to je skvělí že přijede Hannah Montana, nemyslíš?“ Ptala se mě Alice pořád dokola.

„Přímo nádherný.“ Odpověděla jsem ji kousavě, ale ona si toho nevšimla a celou dobu plánovala jak to bude ,super‘.

Já jsem přemýšlela jak se z toho vyvlíknout, ale kdybych to udělala, novináři by si na mě pěkně smlsli. Už vidím ten titulek: Hannah Montana odmítla vystupovat na střední v L.A. Je to pro ni snad moc málo??

No a tohle jsem já nechtěla, zatím na mě žádný novinář nic nemá, no a já bych ráda aby to tak zůstalo. Nakonec to možná nebude tak hrozný. Už jsem vymyslela i to, že mě nikdo s Cullenů nepozná podle vůně, prostě kolem sebe omotám štít a nikdo neucítí nic, jenom upíry, protože budu doma s mámou a tátou.

No a táta půjde semnou, Cullenovi to možná překvapí. Ale ono vlastně není nic špatného na tom že je táta manager Hanny Montany. Já se snad nakonec budu ještě těšit.

Z mého přemýšlení mě zase něco vytrhne. Někdo mi potopí hlavu, ale já jsem to nečekala a nadýchala jsem se vody.

Nikdo mě už na dno netlačil a já jsem mohla konečně vyplavat. Napřed jsem se vykašlala a už jsem chtěla začít křičet na Emmetta, který to určitě udělal protože se kousek ode mě smál jak smyslů zbavený. Mě ale napadla lepší pomsta. Potopila jsem se a plavala jsem k němu, ani nevím jak se mi to povedlo, asi tím že se pořád smál, ale sundala jsem mu spodky. Nedívala jsem se na to co zakrývali a rychle plavala pryč. Emmett se hnal za mnou, ale díky tomu že tady byli lidi, nemohl dost rychle. Nebyla jsem potvora, takže jsem je zabalila do kuličky a hodila je po něm, dokonce jsem se mu trefila do obličeje. Alice se kousek od něj kroutila v křeči smíchu.

Emmett mi ukázal zatnutou pěst na znamení že mě čeká pomsta. Jen jsem se ušklíbla a šla jsem si plavat, prostě jsem to nebrala vážně, ale to byla chyba. Když jsem se chtěla otočit a plavat k Alici, Emmett mi sundal bleskurychle podprsenku, otočila jsem se, ale viděla jsem jen jak rychle plave ke břehu a směje se. Ponořila jsem se a nechala jsem venku jen hlavu.

„Tak děcka jdeme, musíme jít, za chvilku končí vyučování.“ Upozornil nás učitel a všichni začali vylízat.

Jen já ne. Viděla jsem Emmetta jak se na břehu hrozně směje. Viděla jsem i Edwarda s Alicí, jak se mu snaží vzít můj vršek, ale byli tu zase lidi a oni nemohli nic dělat.

„Slečno Swanová, opravdu už musíme.“ Usmál se na mě učitel.

„No já bych ráda.“ Řekla jsem mu. A na Emmetta zakřičela: „ Emmette, okamžitě mi to vrať!“

Všichni se na něj podívali a jakmile uviděli co drží v ruce, dostali všichni záchvat smíchu i učitel se usmíval.

„Hej Bello, vylez nám nevadí že nemáš vršek.“ Říkal mi Thomas, jeden kluk od nás ze třídy, taková veselá kopa. Ostatní se k němu ale začali přidávat, teda jenom kluci.

Očima jsem probodávala Emmetta, který se pořád smál a nevypadal že by v nejbližší době chtěl přestat.

Naštěstí se ale slitoval. A hodil mi to, spadla kousek ode mě, doplavala jsem si pro ni, otočila se k nim zády a nasadila jsem si ji, potom jsem vylezla a oblékla se, měla jsem zase sukni a tílko.

Všichni měli pořád nějaké narážky a já se občas přidala k jejich smíchu, ale to byla jen ta maska, která se automaticky zapnula v jeho přítomnosti.

Když jsme došli ke škole, byl už konec a my mohli jít na oběd. Vybrala jsem si Hamburger a collu.

Jelikož tu nebyla Angela seděla jsem sama, ale jen do chvíle dokud nepřišli lidi ze třídy. Vlastně s nimi byla docela sranda.

Všimla jsem si že Jessica sedí kousek od nás a smutně se na nás dívá. Myslela jsem si že hádání už bylo dost, tak jsem šla za ní.

„Jess, nemyslíš že by jsme toho už mohli nechat? Pojď si k nám sednout.“ Promluvila jsem na ni klidně.

„Máš pravdu, myslím si že toho ještě dost nebylo, jestli chceš chodit na tuhle školu, tak prosím, ale připrav se že ti ze života budu dělat peklo.“ Křičela a to dost hlasitě, skoro vřískala.

Zase na nás všichni koukali, měla jsem toho už dost, s ní nebylo možný mluvit, jen jsem pokrčila rameny a odešla zpátky ke stolu, bylo toho na mě moc, takže jsem si vzala jen věci, rozloučila se s nimi a šla k sobě do auta.

Měla jsem toho po krk, ještě že tu byla Alice a Angela, jinak by to tu bylo k nevydržení.

Ano, jsem v L.A. ale něco my stále chybí.

Někdo mi zaklepal na okýnko, poplašeně jsem se otočila. Byl to Edward.

Okýnko jsem stáhla, mluvit s ním stejně dlouho nebudu.

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se, ale do očí jsem se mu nepodívala.

„Bello, prosím nech si to vysvětlit.“ Poprosil mě zlomeným hlasem.

„Co si mám nechat vysvětlit?“ Zeptala jsem se ho.

„Chtěl bych ti vysvětlit, proč jsem-.“ Nenechala jsem ho domluvit.

„Edwarde, tady není co vysvětlovat, prostě jsi to udělal, vlastně tě i chápu, byla jsem jen člověk. Nemusíš cítit potřebu mi  to vysvětlit, já to totiž slyšet nechci.“ Odsekávala jsem jednotlivá slova a rozjela se pryč, nedalo mi to a podívala jsem se do zadního zrcátka. Měl sklopenou hlavu, ale asi vycítil že se na něj dívám a hlavu zvednul, rychle jsem se vrátila zpátky k řízení.

Stavidla slz tentokrát povolily, tak dobrá herečka jsem zase nebyla, stěží jsem viděla na cestu.

Když jsem dojela domů, snažila jsem se uklidnit, slzy mi už netekly ale vzlyky se pořád draly na povrch, doufala jsem že nikdo nebude doma.

Ale měla jsem smůlu, byla doma máma.

„Bello? Stalo se ti něco?“ Zeptala se vyděšeně, asi jsem nevypadala nejlíp.

„Ne všechno je v pohodě.“ Zalhala jsem a šla nahoru.

Lehla jsem si do postele, ale už jsem nevzlykala, jen jsem se dívala z okna ven. Někdo mě zezadu pohladil po hlavě. Byla to máma.

„Bello, co se stalo?“ Nenechala se odradit.

Neodpovídala jsem.

„Edward?“ Trefila se. Kývla jsem.

„Bello, to přebolí.“ Uklidňovala mě.

Tohle máma asi nepochopí, nevěděla co mezi námi bylo. Ale i tak jsem jí byla vděčná za její podporu. O tomhle si ale budu muset popovídat s Angelou.

„Půjdu uvařit večeři.“ Usmála se na mě máma.

Lehla jsem si do postele a zavřela jsem oči, asi jsem usnula protože když jsem je otevřela, byla už tma. Podívala jsem se na hodiny, bylo 22:00.

Dostala jsem hlad, došla jsem do kuchyně.

V obýváku byli všichni i Angela, vzala jsem si večeři- máma připravila kuřecí prsty s kaší, moje oblíbené jídlo, asi mi chtěla zpravit náladu- a šla si sednout k nim.

„Tak co marode, už ti je líp?“ Zeptala jsem se Angeli.

„Docela jo, co nového ve škole?“

Uhnula jsem očima „Nic, všechno při starým.“ Ale Edward mě asi nenechá na pokoji, dodala jsem v duchu.

„Tati, slyšel jsi o tom, že chtějí aby Hannah Montana vystupovala v naší škole?“ Zeptala jsem se ho zvědavě.

Tohle téma všechny zaujalo.

„Ne, to jsem nevěděl.“

„Tak se připrav, protože ti budou volat.“ Upozornila jsem ho.

„A mám souhlasit?“

„Proč ne.“ Vzdychla jsem, ale někde uvnitř, jsem se opravdu těšila. Hannah Montana byla část mě a já jsem chtěla zpívat, jinak to nešlo a já jsem chtěla alespoň trochu obyčejný život, ne aby mě na každém kroku honili fotografové, já chtěla jen zpívat.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život?? - 3. kapitola: