Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život?? - 11. kapitola

Official New Moon

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Šťastný život?? - 11. kapitolaTak další kapitolka, jestli bude dost komentářů, tak bych ještě dnes jednu přidala. Tak si ji užijte. Colenovka.

04.12.2009 (21:15) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1694×

11. kapitola

 

„Víš, je to trochu složitější.“ Uhnula jsem pohledem.

„Nechám tě odpočinout, řekneš mi to až budeš chtít. Stejně teď musíš spát.“ Usmál se na mě, ale já mu na očích viděla, že mu to dělá starosti.

„Nechoď.“ Řekla jsem skoro hystericky.

„Bello, nikdy, už nikdy neodejdu.“ Řekl a díval se mi při tom do očí.

„Slibuješ?“ Nenechala jsem se odradit.

„Slibuju.“ Řekl a políbil mě, zrychlil se mi dech a nástroje na kterých jsem byla napojená, mi to taky dávali najevo.

Polibek přerušil jako první, usmál se na mě mým oblíbeným pokřiveným úsměvem a odešel.

Byla jsem ospalá, ale musela jsem přemýšlet. Jak ráda bych mu to řekla, moje tajemství, které jsem řekla Alici, ale bála jsem se, bála jsem se, že potom co mu to řeknu, uzná, že bych mohla mít vlastní život. On by ale nevěděl, že můj život bez něj, život není. Možná jsem se dala trochu dohromady, ale jen díky rodině. Myslím, že to bylo hlavně díky tomu, že se z nich stali upíři. Vím že mu to musím říct, ale stejně se bojím.

 

Když jsem se vzbudila, byl u mě Charlie. A netvářil se zrovna nadšeně. Instinktivně jsem se přikrčila.

„Ahoj tati.“

„Bello, on se vrátil, všichni se vrátili. Doufám, že se znovu nenecháš oblbnout a nevezmeš ho zpátky. Ten spratek se semnou ještě snaží bavit.“ Poslední větu Charlie, jako by plivnout.

„Tati, ale, já vím proč odešel.“ Namítla jsem.

„Bello, nebudeš se s ním stýkat, ublížil ti už dost.“ Charlie zvýšil hlas, asi byl hodně naštvaný.

„Ty to nechápeš tati.“ Řekla jsem zoufalým hlasem.

„Chápu to moc dobře.“ Zakřičel. Tohle jsem nenáviděla, nenáviděla jsem hádky.

„Víš, že mi v tom nezabráníš, nemůžu bez něj být.“ Namítla jsem.

Charlie se na mě podíval. „Myslím, že tomu dokážu zabránit.“ Řekl a zvedl se, zavřel za sebou dveře. Zděsila jsem se, řekl, že tomu dokáže zabránit.

Rychle jsem se zvedla z postele, až teď jsem si všimla, že nejsem už na nic napojená.

Vyběhla jsem z pokoje…

 

„Bello, Bello, probuď se.“ Volal na mě jakoby z dálky nádherný hlas. Otevřela jsem oči.

„Byl to jen sen.“ Uklidňoval mě Edward.

„Jsi tady.“ Usmála jsem se na něj, když jsem se ujistila, že jsem opravdu vzhůru.

„Jak jsem slíbil.“ Usmál se na mě.

„Myslím, že bych ti měla něco říct.“ Povzdechla jsem si.

Otevřeli se dveře. A v nich stála Renné, Angela a Charlie.

Podívala jsem se každému do tváře, ani stopa po zuřivosti. Všichni byli naopak usměvavý.

„Čau Edwarde.“ Poplácal přátelsky Charlie Edwarda.

Chvíli jsem na ně kulila oči a pak mě napadlo, jestli náhodou ještě nespím.

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se ostražitě. Tohle mi totiž k Charliemu nesedělo. Tohle nebyl Charlie, který o Edwardovi mluví, vždy jen špatně.

Znovu se otevřeli dveře, teď v nich ale stála Rosalie s Emmettem.

„Donesli jsme ti džus.“ Usmála se na mě Rosalie a podala mi sklenici naplněnou pomerančovým džusem.

„Díky.“ Usmála jsem se na ni taky a svoji pozornost obrátila opět k Charliemu a Edwardovi.

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se znovu.

„Edward mi vše vysvětlil.“ Řekl Charlie a tím pro něho byla věc vyřešená.

„Jo, vyřešili si to pěstmi.“ Pošeptal mi Emmett i když věděl, že ho každý uslyší.

Vyvalila jsem na něj oči.

Nástroje zase dali o sobě vědět.

„Emmette.“ Zavrčel na něj Edward.

„Dělám si srandu Bello, neumírej prosím.“ Emmett se rozesmál na celé kolo.

Znovu se otevřeli dveře.

„Bello, testy dopadli dobře, dnes můžeš jít domů.“ Usmál se na mě Carlisle a já měla chuť skákat dva metry vysoko.

Začala jsem vstávat.

„Převleču se.“ Upozornila jsem je a tím jsem chtěla říct ať jdou pryč. Každý se ale vesele bavil dál, až na Edwarda, ten se na mě krásně usmál a prohlásil.

„Měli by jsme jít, ať má Bella soukromí.“ Věnoval mi ještě jeden ze svých úsměvů a všichni odešli. Bylo zvláštní že jsem s ním byla ještě asi před minutou a už se mi po něm stýská? Asi jo, ale já jsem to neřešila, byla jsem šťastná.

Chtěla jsem se obléct, ale neměla jsem do čeho. Chvíli jsem hledala, ale nemohla jsem nic najít. Už jsem chtěla někoho zavolat, když se prudce otevřeli dveře. Strašně jsem se lekla a naskočila jsem snad metr nad podlahu.

„Promiň Bello, nechtěla jsem tě vylekat, ale zapomněla jsem, že tu nemáš oblečení, tak jsem ti nějaké přinesla.“ Usmála se na mě Alice.

„Díky.“ Vzala jsem si oblečení a Alice odešla.

Byli to šaty, černé, hodně krátké šaty. Jako Hannah bych si to vzala, ale jako Bella, ne.

Zvláštní logika, ale bylo to tak. Jako Hannah, jsem měla větší sebevědomí, protože jsem na každém kroku měla fanoušky, skoro pořád jsem někde vystupovala. Ale jako Bella, jsem byla obyčejná holka.

S těžkým srdcem jsem si oblékla šaty a k nim boty na podpatku, které mi taky donesla Alice.

Nikde jsem neměla věci, tak jsem trochu urovnala postel a odešla jsem. Hned za dveřmi na mě čekal Edward.

„Ahoj.“ Usmál se na mě.

Pokusila jsem se o úsměv stejný jako on, ale jemu se žádný úsměv nevyrovná.

„Půjdeme?“

Kývla jsem na souhlas. Ruku v ruce, jsme šli mě neznámo kam.

Sešli jsme schody, prošli chodbou a vyšli z nemocnice ven. Bylo hezké se konečně nadechnout čerstvého vzduchu. No zas tak čerství nebyl, jsme v L.A. Tady čerství vzduch není skoro nikdy.

Uvědomila jsem si že se mi stýská po Forks. Ne jenom kvůli vzduchu, ale tak celkově.

„Kde jsou všichni?“ Zeptala jsem se, ale ani mě to moc nezajímalo, hlavně že tu byl on.

„Řekl jsem jim, že tě odvezu domů.“ Potěšeně jsem se usmála.

Nastoupili jsme do jeho Volva.

Dívali jsme se na sebe, jako by se ani jeden z nás na toho druhého nemohl vynadívat.

„Nikdy se nepřestanu bát.“ Usmála jsem se na něj.

„Čeho?“ Zvědavě se na mě podíval. Jak ráda bych mu okryla svojí mysl teď, jak vím jak na to, ale napřed mu budu muset říct své malé tajemství.

„Že nenabouráš.“ Edward se rozesmál a jeho smích mě jakoby zahříval, jak dlouho jsem ho neslyšela.

„Půjdeš k nám domů, myslím že bych ti měla něco vysvětlit.“ Řekla jsem mu a snažila jsem se aby můj hlas zněl klidně, moc mi to asi nešlo, protože se na mě starostlivě podíval, ale kývl.

 

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život?? - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře