Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 15. kapitola

28.12.2010 (12:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1547×

15. kapitola - Šťastné shledání

„Co jsi viděla?“ zeptala se.

„Běží sem upír,“ řekl Afton. Rychle se před nás postavil do obranné pozice a začal hlasitě vrčet ke stromům.

„Nechci Vám ublížit,“ ozval se ze stromů dívčí hlas. Najednou se před námi objevila upírka, a i když jsem nevěděla, kdo to je, tak jsem věděla, že nám neublíží. Byli jsme v přesile.

„Jmenuji se Irina a ty musíš být Bree,“ řekla a kouknula se na mě.

„Ano, to jsem… my se známe?“ zeptala jsem se a přistoupila k ní blíž, abych jí viděla víc do tváře.

„Ne osobně, ale znám Cullenovi,“ řekla.

„Jsou tady?“ zeptala jsem se.

„Ano, ale ten, koho tu hledáš, tu není,“ řekla a mě hned posmutněl obličej. Takže Riley tu není, ale kde v tom případě je.

„Kde je?“ zeptal se Afton a slyšela jsem od něho slabé zavrčení. Podívala jsem se na Chelsea a ta kývla hlavou dozadu za Aftona. To byl signál, že mi chce něco říci.

„Co je?“ zeptala jsem se jí, když jsme byly z doslechu té upírky.

„Ta… Irina má silné vazby na Rileyho, nedokážu poznat, jestli i on něco takového cítí k ní, ale je to velice intenzivní. Miluje ho až tak moc, že kdyby bylo třeba, tak tě na místě zabije… jsi tu v ohrožení. Je velmi rychlá a má neuvěřitelnou sílu. Měli bychom vypadnout,“ řekla Chelsea a já zakroutila hlavou.

„Ne, musím vědět, kde je. Bez informace, kde je, se odsud nehnu,“ řekla jsem, „ pokud tu s Aftonem nechcete zůstat, tak nemusíte, nic mi nedlužíte a nemusíte tu být.“

„Ne, jsi jako moje sestra. Když tu zůstaneš ty, tak já taky,“ pošeptala mi do ucha.

„A co Afton?“ zeptala jsem se.

„Já tu zůstanu,“ řekl Afton a mrkl na mě.

„Dobře… pokud ale bude útočit, tak zdrhejte tímto směrem, jestli nelže a jsou tu Cullenovi, tak ti nás ochrání,“ řekla jsem a podívala se na ní. Irina nebyla moc hezká. Měla na ruce pár kousanců… nejspíš z nějaké bitvy nebo se nepohodla s rodinou, což mi nejde do hlavy. Trošku jsem se usmála a potom se postavila do útočné pozice.

„Řekni mi, kde je!“ vykřikla jsem a ona se usmála.

„Jen přes mou mrtvolu,“ řekla a vrhnula se na mě. Začala jsem jí křičet v hlavě a ona se sesunula k zemi.

„Vezmeš jí, miláčku?“ zeptala se Chelsea Aftona a ten jen přikývl. Pořád jsem jí řvala v hlavě, aby nám nemohla ublížit. Na konci lesa se tyčil velký prosklený dům a já ucítila upíří pach mých přátel. Rychle jsem se rozeběhla k nim.

„Alice?“ vykřikla jsem nadšením a vrhnula jsem se jí kolem krku. Smály jsme se na celé kolo, potom jsem objala Jaspera a Esme.

„Tolik jsi nám chyběla,“ řekla Esme a dala mi pusu na tvář. Najednou jsem ucítila, že mě někdo zvedl do vzduchu a pak si mě stočil do náruče.

„Ty rošťando,“ křičel na lesy Emmett a já jsem mu dala pusu na tvář.

„Taky jsi mi chyběl, ale už mě pusť,“ řekla jsem a on se začal hlasitě smát.

„A co mi uděláš, prcku?“ zeptal se a Afton se usmál. Stále držel Irinu, která se pořád zmítala v bolestech kvůli tomu, že jsem jí pořád křičela v hlavě.

„Být tebou, tak bych jí pustil,“ řekla Afton a mrknul na mě. Mrkla jsem na něho nazpátek a Emmett se na nás oba dva podíval.

„Nepustím,“ řekl uraženě a já jsem mu začala křičet v hlavě. Pustil mě a začal se chytat za hlavu.

„A pak že to nejde,“ řekla jsem a dala si s Aftonem pět, když pustil Irinu na zem. Rosalie se na mě podívala a pak se kouknula na Irinu. Irina se zvedla a chtěla utéct, ale já jí znova omráčila svým hlasem.

„Nevím, kam utíkáš, ale pokud to ještě jednou zkusíš, tak můj hlas, bude mnohem silnější, to ti slibuji,“ řekla jsem a podala Emmetovi ruku, aby se mohl zvednout.

„Co to bylo?“ zeptal se.

„Telepatie,“ vykřikl někdo za mnou a já uviděla Edwarda.

„Edwarde,“ vykřikla jsem ještě víc a vrhla jsem se mu do náruče. Pořádně jsem ho objala. Bella se na mě udiveně podívala a Rennesmé taky.

„Ty mi snad řekneš, kde je můj…“

„Riley… jo, vím, kde je… no teda vlastně nevím,“ řekl smutně a já posmutněla.

„Aha,“ řekla jsem a slezla jsem z něho. Pozdravila jsem se s Carlislem, Eleazarem, Rennesmé, Kate a Tanyou. Diega jsem úspěšně ignorovala a Jacoba taky.

„Může mi tedy někdo říct, kdo ví, kde je Riley?“ zeptala jsem se všech. Alice ke mně po půl minutě přistoupila a objala mě.

„Už nemohl čekat, řekl, že se ještě někde zastaví a potom že půjde za jednou upírkou, která umí vymazávat paměť a… nemohl vědět, jestli si ještě vůbec naživu. Tvoje budoucnost byla pořád nejasná, já jsem se pořád nevracela, abych mu mohla říct, že tvá budoucnost se vyjasnila a směřuje k tomu, abyste se znovu setkali a… je mi to tak líto, měla jsem jít do Volterry místo tebe,“ řekla posmutněle a já ji znovu objala.

„To není tvoje chyba, já jsem se tak rozhodla a musela jsem složit jistou daň,“ řekla jsem a najednou uslyšela, jak se někdo zasmál.

„Složit jistou dlaň?“ zeptal se Diego.

„Sklapni!“ řekla jsem.

„Prosím tě, Jane mi říkala, co jsi tam dělala,“ řekl a znovu se zasmál.

„Sklapni!“ řekla jsem.

„Užívala sis tam s Alecem a na Aleca jsi neměla ani pomyšlení,“ řekl.

„Sklapni!“ řekla jsem.

„Co? Vždyť je to pravda nebo snad lžu? Tak mi tady… přímo na tomhle místě řekni, že jsi s ním nespala,“ řekl.

„Sklapni!“ řekla jsem.

„Jaký sklapni? Řekni to!“ vykřikl nahlas.

„Nech ji na pokoji!“ vykřikl Jasper.

„Ať to řekne a já ji potom nechám být. Tak to řekni, Bree! Každý máme svá tajemství. Řekni to! Řekni to!“ křičel nahlas.

„Tak fajn, spala jsem s ním,“ řekla jsem posmutněle a všichni se na mě zklamaně podívali.

„Já to věděl,“ řekl Diego a už se chystal k odchodu.

„Jenže to není celý příběh,“ řekla Chelsea a já jsem se na ni podívala. Věděla, že bych to nikdy nahlas neřekla, takže byla ochotna to říct za mě.

„On ji znásilnil,“ řekla a potom ještě dodala, „ stejně tak jako mě.“ Afton se podivil a přišel okamžitě k ní.

„To jsi mi neřekla,“ řekl a ona, aniž by něco řekla, ho silně objala a začala pomalu vzlykat. On jí začal hladit po vlasech a líbal jí na čelo každých 5 sekund.

„Zlatíčko?“ řekla smutně Esme a objala mě. Trochu jsem jí odstrčila a podívala jsem se na ni.

„Nemám moc času a chci ho vidět,“ řekla jsem a Esme ukázala na Irinu.

„Ví to?“ zeptala jsem se a Esme přikývla.

„Ale nic ti neřekne. Snažili jsme se to z ní dostat, ale nic…“ řekla Rosalie.

„Edward?“ zeptala jsem se.

„Drží si myšlenky na uzdě,“ řekl Edward, „ nemám k nim přístup, a pokud ano, tak si překládá slovníky a zpívá písničky.“

„Super, tak to uděláme po mém,“ řekla jsem, „ buďto mi řekneš, kde je, anebo budu křičet tak silně, až se ti tvůj mozek rozstříkne v hlavě a ty už tam nebudeš mít vůbec nic… no, už teď je to na hraně.“ Emmett se rozesmál a Rosalie mu dala pohlavek.

„Za co to bylo?“ zeptal se a podíval se na ni.

„Za co myslíš, miláčku?“ řekla.

„Já… neřeknu ti to,“ řekla a podívala se na mě.

„Jak chceš,“ řekla jsem a začala jí řvát v hlavě. Irina začala řvát bolestí a Jasper s Edwardem taky trošku.

„Bello!“ vykřikl Jasper a Bella zakryla jeho i Edwarda.

„Nemám ráda, když mi někdo něco neřekne, když mi odporuje a hlavně naprosto nesnáším, když můj blízký je v nebezpečí a… ta informace… já chci vědět, kde je… tak mi to řekni!“ křičela jsem na ni, ale ona pořád neodpovídala.

„Jestli ho nenajdu, tak…“

„Tak co?“ řekla, když jsem přestala křičet v hlavě.

„Zapomene a já ho budu mít pro sebe,“ řekla a zasmála se. Znovu jsem na ni použila svoji schopnost a moje oči už na nic nehleděly. Ať si zemře… aspoň bude o jednu krávu na tomhle světě míň.

„Ne,“ řekla Tanya a strhla mě zpátky.

„Zbláznila ses?“ zeptala se mě Kate a odhodila mě na strom.

„Jak můžete? Jak můžete dovolit, aby… vaše sestra je tak zlá a Vám je to jedno?“ zeptala jsem se.

„Není nám to jedno, ale tím, že ji zabiješ, si moc nepomůžeš,“ řekla Tanya. Sesunula jsem se k zemi a začala hlasitě vzlykat.

„Už 387 let jsem čekala na to, až ho uvidím… vzepřela jsem se Arovi a zabila polovinu Volterry, abych mohla být s ním… mohla jsem to udělat dřív, ale já… tolik ho miluji a nedokážu zabránit tomu, aby na mě zapomněl. Možná… možná je to tak nejlepší… je lepší, aby na mě zapomněl, protože…“ řekla jsem, „ protože ho miluji a on si nezaslouží… protože on si nezaslouží tohle to,“ řekla jsem. Chelsea ke mně rychle přispěchala a objala mě.

„To bude dobré, nějak se to vyřeší,“ řekla.

„Šel na místo, kde jste se poprvé setkali,“ řekla Irina a já jsem se na ní podívala.

„Šel na místo, kde jste se poprvé setkali,“ řekla Irina znova.

„Proč mi tohle říkáš?“ zeptala jsem se.

„Běž, než se vydá za tou upírkou… řekl, že tam stráví den a potom se za ní vydá… řekl, že je to jeho nejhorší rozhodnutí v životě a že… a že… pokud bys sem prostě přišla, tak ti tohle mám říct,“ řekla Irina a já bez větších vysvětlení běžela k moři. Všichni běželi za mnou, ale Edward je potom zastavil.

„Chce to udělat sama!“ vykřikl na ně a potom už jsem víc neslyšela. Díky, Edwarde. Řekla jsem mu v mysli a potom jsem skočila do vody. Plavala jsem, co mi síly stačily a než jsem stačila doplout ke břehu, tak už byl večer. Rychle jsem se oklepala a vyběhla jsem na místo, kde jsme se poprvé setkali… byla jsem na Islandě… tady jsem dřív bydlela. Když jsem doběhla na to místo, tak jsem ho tam už neviděla. Sedla jsem si na tem pařez a začala vzlykat.

„Nestihla jsem to,“ zašeptala jsem.

„Stihla,“ řekl Riley a já se zvedla. Pomalu jsem se otočila a podívala se na něho. Vůbec se nezměnil. Byl pořád stejný.

„Jsi… to jsi ty?“ hlasitě jsem šeptala a natáhla ruku směrem k němu. Upíří rychlostí jsem doběhla k němu a přitulila se k němu. Nasávala jsem jeho vůni a vzlykala.

„Věděl jsem, že tu budeš… doufal jsem, ale nejspíš bych za tou upírkou nešel… nedokázal bych na tebe zapomenout,“ řekl a hladil mě po vlasech. Podívala jsem se na něho a on se pomalu natahoval k mým rtům. Stoupla jsem si na špičky a potom se naše rty dotkly. Vyskočila jsem mu do náruče a pořád ho líbala. Usmál se a podíval se na mě. Políbil můj nos a já se už nikdy od něho nechtěla hnout ani na krok. Miluji tě. Řekla jsem mu v hlavě a on se na mě udiveně podíval.

„Máš novou schopnost?“ zeptal se a já jen přikývla.

"A ty máš můj dopis?" zeptala jsem se ho a on vytáhl zpod mikiny dopis č. 5

"Tady, ale nečti ho," řekl a já se usmála.

"To teda ne, teď si ho přečtu," řekla jsem a políbila ho na tvář. Vzala jsem papír a začala číst.

Dopis č. 5

Drahá Bree,

konečně jsi přišla a já nevím, co na to říct. Nejspíš jsi to stihla dřív, než jsem šel za tou upírkou. Popravdě bych ale za ní nešel. Nedokázal bych na tebe zapomenout, nejspíš bych šel do Volterry a prosil Ara, aby mě vzal mezi vás. Vím, že nejsem Diego a Alec, ale musíš vědět, že tě z celého srdce miluji a vždycky milovat budu. Moje láska k tobě je věčná a i když jsem měl poměr s Victorií… ty jsi mi dala pomocnou ruku a zachránila jsi mě. Miluji tě nadevše a doufám, že ty mě miluješ také.

P. S. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley.

"To je krásné… musím ti něco říct… já… s Alecem jsem sice něco měla, ale nechtěla jsem, on mě znásilnil a já musela souhlasit s tím, že budu s ním, aby si nepřišli pro tebe a něco ti neudělali. Nepřežila bych, kdyby ti zkřivili jen jediný vlas na tvé hlavičce. Miluji tě, Riley," řekla jsem se vzlyky a Riley mě políbil a potom i objal.

„No… máme celou věčnost, abychom se o sobě něco nového dozvěděli,“ pošeptal mi do ucha a já znovu přikývla hlavou.

„Miluji tě, Bree,“ pošeptal mi do ucha a pak jsme se znova políbili.

14. kapitola

Jsem strašně ráda, že jste tuto povídku četli a doufám, že se Vám líbila. Vaše Zira

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 15. kapitola: