Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 2.

05.02.2010 (09:00) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5686×

„Bello prosím, už promluv! Ležíš tady už tři dny. Nejíš, nespíš, nepiješ a ani nemluvíš. Neboj, my ho najdeme,“ konejšil mě Charlie.

Edward mi ukradl mého syna a pro mě skončil svět. Už prostě nic neexistuje. Jen jsem ležela na posteli a v ruce jsem svírala Zachovi dupačky. Byly bílé a byl to první dáreček, co jsem mu koupila. Tenkrát jsem ještě nevěděla, zda to bude kluk nebo holčička. A nikdy se mi žlutá nelíbila, takže jsem koupila dupačky v jiné neutrální barvě. A tou je bílá.

Vůně mého andílka pomalu vyprchávala z jeho oblečení a já věděla, že ho už nikdy neuvidím. Nebudu vědět, jak bude vypadat, až vyroste. Jak bude znít jeho hlas, jestli bude nemocný nebo jestli bude stejně nešikovný jako já. Nikdy ho konejšivě neobejmu, když se mu něco nepovede, nebo bude utrápený svou první láskou. Prostě nic.

Každý mě utěšoval, že ho najdou, ale já věděla, že když si Edward něco usmyslí, nic ho nezastaví. Dokonce ani smečka vlkodlaků. Od té doby co jsem Charliemu řekla, že jsem těhotná, za mnou pořád chodil Jacob nebo Billy. Neustále se ptali jak se mám, jestli mě něco nebolí. Dokonce jednoho večera, mě Billy poprosil, jestli bych s Jacobem nepřinesla jednu krabici z auta. Bylo v ní syrové krvavé maso. Nakonec jsem se dozvěděla, že hledali jakoukoliv známku toho, že je mé miminko nebezpečné. A že Jake a jeho kamarádi jsou vlkodlaci.

První nápad byl ten, že mě zabijí, ale díky Jakovi a Billymu mě jen sledovali. Jacob se stal mým nejlepším přítelem, ale on mě nechtěl mít jen za kamarádku. Ale nemohla jsem po něm chtít, aby se mnou vychovával na půl upíra. I když se nabídl.

Ani jsem nezpozorovala, že Charlie odešel z pokoje. Slyšela jsem, jak dole s někým telefonuje. Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale rozhodla jsem se, že mého syna se jen tak nevzdám. Vstala jsem z postele a naházela jsem nějaké oblečení do kufru. Nakonec jsem si vytáhla peněženku a dala do ní všechnu svou hotovost. Nakonec zbýval jen pas, mobil, šeková knížka a oné Zachovy první dupačky. Ještě jsem rodičům napsala dopis, ve kterém jim vše vysvětluji. Jeden jim a jeden Jakovi. Proplížila jsem se kolem schodiště a vzala si klíčky od policejního auta. Potichu jsem vyšla z domu a nasedla do auta. Rychle jsem nastartovala a vyjela.

Jela jsem hned na letiště. Celou cestu jsem přemýšlela, kde vlastně začnu hledat. Nebyla moc míst, o kterých se Cullenovi zmiňovali. Vlastně, pár jich bylo. Když jsem dojela na letiště v Seattlu, zamířila jsem k přepážce a koupila si letenku.

„Tak, je to za šest dolarů,“ řekl mi taxikář a já mu podala bankovky. Ten si je přepočítal a dal do odrbané kasírky. Zabouchla jsem dveře a taxík se rozjel zpátky do rušných ulic. Přede mnou stál nádherný dům. Byla to moderní horská chata a na její střeše se třpytil silný nános sněhu.

Vykročila jsem směrem ke dveřím a moje vysoké zimní boty se ponořovaly do sněžné pokrývky, doprovázené křupáním sněhu. Sundala jsem si tlusté rukavice a stiskla zvonek.

Po chvíli mi otevřel nádherný muž s černou barvou pokožky. Ihned jsem ho poznala.

„Bello, jsi to ty?“ zeptal se mě Laurent.

„Laurente co tu děláš?“ zeptala jsem se ho. Nikdy by mě nenapadlo, že tu potkám zrovna jeho.

„Já tu bydlím. Spíš mi řekni, co tu děláš ty?“ zasmál se. „Ale neostýchej se a pojď dovnitř.“

„Máme návštěvu!“ řekl Laurent a v tu chvíli jsem jen zahlédla několik mihotajících se čar. Jakmile se ale zastavily, uviděla jsem jednoho upíra a čtyři upírky.

Po velmi krátkém představení, mě Eleazar oslovil, „Co tě k nám přivádí Bello?“ zeptal se a v očích všech zajiskřila nedočkavost.

„Musím najít Cullenovi. Hlavně Edwarda,“ řekla jsem popravdě.

Najednou ke mě přišla krásná upírka s blond vlasy a s velkými pronikavými oči, zlato hnědé barvy. Tanya se jmenovala.

„Carlisle se svou rodinou tu byli naposledy před půl rokem. Nyní by měli být někde v Montrealu, ale přesně nevíme kde. Ale pověz, proč je hledáš?“ ptala se mě svým lahodným hlasem. Nikdy jsem nic podobného neslyšela. Byl jako med který hladí na duši.

„Edward...“ Nedokázala jsem to vyslovit nahlas. Prostě nedokázala. Moje oči byly skleněné a po tváři mi bloudila první slza.

„Edward mi ukradl syna.“ Dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. Všichni zalapali po dechu a proměnili se v kamenné sochy.

„Co?“ vydechla Irina. Všichni na mě vyjeveně koukali a nebyli schopni cokoliv udělat.

„Jak jsem řekla. Edward mi ukradl mého syna .“ Srdce mi pukalo nad slovy, která jsem vyslovovala. Ale jestli potřebuji pomoc, a já ji potřebuji, musím jim říct pravdu.

„Ale proč by to dělal?“ ptal se rozrušeně a i trochu naštvaně Eleazar.

A nyní ta nejdůležitější část. Musím jim nějak vysvětlit, že Zach je synem Edwarda.

„Protože je Edward jeho otec. Já vím, zdá se to nemožné, ale je to pravda. Po té, co mě Edward opustil, jsem zjistila, že jsem těhotná. Všechno šlo dobře až...“ Odmlčela jsem se.

„Až?“ vyzvídala Kate.

„Až do dne, kdy byl Zachovi jeden měsíc. Šla jsem ho zkontrolovat, ale jeho postýlka...“ Už jsem dál nemohla. Vzlyky ovládaly celé mé tělo.

„Omluv nás Bello,“ promluvil ke mě Eleazar a všichni odešli po schodech nahoru. Pohybovali se pomalou lidskou rychlostí.

Poposedla jsem si v křesle a modlila se v duchu k Bohu, aby mi pomohli. Kam půjdu, co udělám, když mi nepodají pomocnou ruku? Seděla jsem tam asi pět minut, než jsem spatřila, že přede mnou stojí několik postav. Eleazar, Kate, Irina, Tanya, Laurent a Carmen stáli nade mnou, připraveni vyřknout rozsudek.

Eleazar, jako vůdce předstoupil.

„Bello, Cullenovi jsou naši přátelé. Nemůžeme uvěřit, že by Edward s rodinou udělali něco takového. A i kdyby, nepostavili by jsme se proti nim. Je nám líto. Dej na mou radu, odejdi zpět domů a na vše zapomeň. Jsi člověk, který nesmí znát naše tajemství. Ale my ti dovolíme, abys odešla. Jsi mladá, časem zapomeneš na vše.“

Nemohla jsem uvěřit jeho slovům. Kam teď půjdu? Co budu dělat?

„Ne, prosím,“ prosila jsem, zatímco mi tváře smáčely slzy.

„Jak jsem řekl. Teď prosím, odejdi.“ Nemělo cenu se hádat. Zvedla jsem se a odešla. Ani jsem si nezavolala taxíka a vydala se k penzionu pěšky. Po pěti minutách chůze jsem to už nevydržela. Svalila jsem se na zem a plakala. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Mohlo to být pět minut, ale mohla to být hodina. Zvedla jsem se a za dvacet minut chůzí jsem došla do penzionu, ve kterém jsem byla ubytována.

Ignorovala jsem slizkého starého muže, jenž byl v recepci a zapadla jsem do pokoje. Byl to malý pokoj, jehož stěny byly červené a nábytek byl z tmavého dřeva. V pokoji byla malá koupelna se sprchovým koutem. Zalezla jsem do ní a pustila na sebe proud horké vody. Byla jsem celá promrzlá a těžko jsem ohýbala prsty. Po půl hodině jsem vylezla z koupelny převlečená do pyžama.

Zarezervovala jsem si let do Montrealu, o němž se zmiňovala Tanya. Letět bych měla zítra v jedenáct hodin dopoledne. Teď už bylo deset hodin večer. Vzala jsem dupačky a šla si lehnout. Přivinula jsem si je k hrudi a znovu se rozplakala....

Ze spánku mě vytrhlo klepání na dveře. Rozespale jsem vstala a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Při mém štěstí bych si urazila malíček u nohy o roh postele. Klepání se stalo hlasitějším.

„Už jdu!“ křikla jsem otráveně. Vzala jsem za kliku a podívala se na mou noční návštěvu. Zatajil se mi dech a nebyla jsem schopna slova. Přede mnou...

předchozí kapitola  Shrnutí  další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 2.: